Úvaha o žlábcích

Přemýšlela jsem, jak správně ten svůj deníček začít. Mám toho v sobě spoustu, co se dere na povrch, co ve mně bublá a kypí (a teď myslím emoce, nikoliv somatické procesy). Jenže... jenže moje těhotenství je plánovaně neplánované, chtěné, očekávané, bez komplikací, i když občas s mírnými nervy. A přesto mám nutkavou potřebu nějak zachytit svoje pocity.

Takže volné pokračování. No jo, ale z kterého konce to vzít, když se toho semlelo tolik, že člověku dny letí, ani nestihne počítat, v kolikátém že týdnu vlastně je :-O Dobře, tentokrát upustím od tématu těhotenství, rodičovství, porody apod. Ne, že by mě to nebralo, jako budoucí mamina jsem natěšená (až na ten porod… a pubertu – dítěte, Burák ji má snad věčnou ;-) ), ale moje myšlenky občas skočí i do jiných dimenzí.

Když jsem o víkendu natírala skříňky, přistihla jsem se, jak se přiblble u toho lakování usmívám. A důvod? Vzpomněla jsem si na Buráka a jeho manuální zručnost. A na žlábky. Ptáte se jaké žlábky? Žlábky v prazích. Ty se asi v naší rodině stanou legendárními. O co tedy jde?

Tak si představte: jste zamilovaná (stále a už dlouho) do svého partnera, a protože jste pro sebe stvořeni (jak jinak, že jo) rozhodnete se pro společné bydlení. Plán společného bydlení vykondenzuje do podoby potřeby fungl nového hnízdečka. Dobře, nemusí být „fungl nové“, stačí „vaše nové“. Po dlouhém hledání konečně najdete místo, které perfektně vyhovuje vašim (tj. vašim, partnerovým, smečkovým) potřebám. Dokonce objevíte i byt, který vás tak nějak oba zaujme (přiznejme si, v tuto chvíli do toho psí část smečky nemá moc co hovořit). Slovo dá slovo, banka dá peníze, starosti dají pár vrásek a vy se stěhujete (kromě toho, že po stěhování postrádáte partnerův úplně nový oblek za víc jak 12 tisíc, několikery jeho kalhoty a 2 košile, proběhlo stěhování v pohodě… zvláštní je, že se do propadliště dějin zatoulaly pouze Burákovy věci, ale to je na jinou filozofickou úvahu ;-) ).

Lokalita je skvělá, byt je fajn. Detail – je zralý na kompletní rekonstrukci. Ani Burák ani já nejsme rentiéři, nemáme žádného multimiliardařského strýčka v Americe a ani nejsme veleúspěšní podnikatelé. Takže musíme být realističtí a počítat s tím, co si skutečně můžeme dovolit (pokud někdo teď získal pocit, že bohatým lidem závidím, tak ano – závidím jim pohodlí, které jim peníze dovolují, nezávidím jim ale spoustu jiných věcí, takže raději zůstanu dál ve svém neznačkovém oblečení na cvičáky a svým praštěným, přidrzlým Burákem, kterého bych nejraději chvílemi uškrtila). Jo, pokračujeme. Takže rekonstrukce. Tu si najednou dovolit nemůžeme, tudíž si určíme postup.

No a po zapojení internetového kabelu, který se nám jako zmije písčitá vine kolem zdí u podlahy, bylo jasné, že to musíme řešit nějakými lištami (ty doteď nejsou specifikovány :-( ) a vedením pod prahem. Práh. A jsme u toho. Tady začíná samotná story o žlábcích. Práh totiž potřebujeme velmi nízký.

Jednou z rána tedy Burák zavelel, že se jede do Obi pro práh. Hurá, jupí, hip hip hip… už o tu blbou šňůru nebudu zakopávat. Nadšeně jsem vyrazila s ním. V Obi (posléze i v Hornabchu a ještě kdesi) jsme zůstali stát a asi tak 800 vteřin tupě zírali na různá prkýnka, která měla před sebou cedulku „práh“. To nevyhovovalo, protože bylo vysoké, to zase, protože mělo blbou barvu, to ne, nechceme kovový práh, to ne, protože… a protože a protože. No a ten žlábek? Přeci mluvím o žlábku, takové té drážce, do které se ten kabel vloží, aby mohl být veden pod lištou, prahem a podobnými věcmi. Ale žádný práh, který nám vyhovoval svou výškou, ji neměl. Nakonec jsem tedy zůstala stát vítězoslavně třímajíc prkno, které výškou odpovídalo Burákovu vidění světa a barvou zase mému estetickému cítění. Místo slavnostních fanfár, oslavných projevů a nadšených díků jsem však slyšela: “To je hezký, lásko, ale kde to má ten žlábek?“ Zamračila jsem se na prkno a znovu ho prohlédla ze všech stran. Ne, žlábek tam nebyl. Nad hlavou mi však blikla žárovička s průlomovou myšlenkou:“ Miláčku, ty jsi přeci šikovný“. Představte si strýčka Donalda z dětských Kačerů, jen místo těch dolarů mu dejte do očí milion otazníků.

Burák napjatě čekal dál. „No víš, napadlo mě, že jak máš ty svoje ostré nože, vždy po ruce pro případ potřeby… že bys je mohl jako využít?“ Burák se rozhlédl, o co by se mohl opřít. Předpokládám, že ho dostala genialita mého nápadu. Pro jistotu jsem mírně zrychlila tempo při vysvětlování. „No, jako že bys do toho mohl ten žlábek vydlabat!“ Sladce jsem se usmála. „Kdy jako?“ „No třeba večer, když koukáš na televizi?“ „No jako vem to tak, když koukáš na telku, zaměstnáváš jen oči, maximálně chvilkami hlavu, takhle bys zaměstnal i ruce a my měli pěkné prahy.“ Burákův výbuch smíchu otřásl budovou do základů. Neřekl nic, jen mě pohladil po vlasech, vzal za ruku a odváděl do auta. Cestou si stíral slzy. Nevím, proč plakal ;-)

Tedy nechápu, co se mu na tom nápadu nezdálo. Jako voják, svým řemeslem postižený, nosí u sebe nějaký ten nožík a vždy veledůležitě prohlašuje, jak je to praktické (na druhou stranu, co bych dělala, kdyby byl potápěč a chodil s dýchací bombou na zádech?). No, prakticky jsem nůž viděla použít skutečně jen výjimečně, škoda nechat tak skvělé ostří ležet ladem, ne? Tak jsem vymyslela využití. Nicméně z reakce jsem pochopila, že své skvělé nože nehodlá tupit na dlabání žlábků do prahu. Tiše jsem se s tím smířila a přemýšlím, jak to tedy vyřešíme (hádáte správně, prahy stále nemáme, tudíž se kabel neustále motá pod nohy).

Ke všemu, když Burák velmi, velmi pobaveně dával tuto historku k dobru našemu sousedovi (starší pán), ten si jej vyslechnul s čím dál tím víc pobaveným úsměvem, pak mu přátelsky položil ruku na rameno a s moudrostí, kterou člověk získá jen životními zkušenostmi, mu řekl: “Tak příteli, téhle ženské se drž!“ Burák na něj vyvalil oči (a mně na chvilku přepadnul pocit, že aspoň někdo skutečně ocení ten nápad). Soused dodal: “S tou se fakt nikdy nebudeš nudit!“ A rozeřvali se smíchy oba dva.

Toliko tedy k žlábkům.

Mimochodem, nic na jeho neochotě se do toho pustit nezměnil ani fakt, že jsem mu našla parťáka v podobě kamarádčiného skoromanžela, který pro změnu úplně nepobral úkol „Lásko, sežeň náhradní polystyrenové kuličky – náplň – do našeho sedacího vaku“. Nabídla jsem Tomovi, že může večer přijet i s Markétkou k nám, já s Markét si dáme kafe a budeme probírat veledůležité věci (mají před svatbou) a kluci zaměstnají ruce: Burák bude dlabat žlábky a Tom vyloupávat kuličky z polystyrenové desky, kterou jsem doma vyštrachala. Markét byla pro, ale Tom se na mě díval, jako by mi na hlavě vyrašila tykadla a světélkovala vesele do dáli. No chápete to?

Tak jo, pro dnešek konec úvah o žlábcích i polystyrenových kuličkách. Berme to jako vybočení mé přepracované mysli z témat kolem práce a kolem těhotenství a spol. Prostě jen tak, abych zaměstnala ruce ;-)

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Rozárka78
2973
15.9.12 08:08

Skvěle napsaný…moc jsem se pobavila :palec: V některých pasážích jako bych se viděla (nic neřekl, pohladil mě po vlasech…) :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
Miš-El
3069
15.9.12 08:59

Skvěle napsaný :-D jako bych viděla mýho vojáka v akci :-D

  • načítám...
  • Zmínit
Lucinatko
4750
15.9.12 09:11

Tak napad s kulickami taky dobry :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
mejdylko
11370
15.9.12 10:11

Jedno slovo: chlapi… :D můj přítel na mě taky vždycky čučí jak kdybych měla na hlavě UFO, když vymyslím nějakou geniální věc. Radši se držím svého kréda: Co si neudělám to nemám. Proto všechno zařizuju sama, je to tak lepší. :)

  • načítám...
  • Zmínit
klara123
1505
15.9.12 12:22

:potlesk: :potlesk: super!!! Hrozně jsem se nasmála :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
socina
4107
15.9.12 15:27

Nechápu co na tom nechápou? Vezmu milé prkénko, nožík, šmirgl papír a dlabu a dlabu a dlabu… pak to zabrousím a dobrý. Jestli máte doma vrtačku, tak na ni prodávaj takové nástavce, povrch to má jako rašple a tim by to určitě šlo.
Jinak tohle úžasný deníček, fakt jsem se pobavila :lol: a asi půjdu políbit svého šikovného, vynalézavého manžela truhláře :lol: jak nad tim tak přemýšlím :think: asi nemá nožík :-O
Jo a kuličky jsou prostě nepřekonatelné :lol: uplně je vidím jeden s dřívkem jak dlabe a dlabe a dlabe… a ten druhý loupe a loupe…

  • načítám...
  • Zmínit
socina
4107
15.9.12 15:57

Nenápadně jsem se zeptala manžela jestli je možné koupit dřevěný práh do kterého by se dal dát kabel :) On na to že NE :roll: Pak jsem zkusila rafinovanější otázku :think: Když by to někdo chtěl vydlaba čím to by to šlo „horní pila, dolní pila, fréza…“ Tak jsem zkusila ještě jednu vhodnou otázku „a nešlo by to vydlabat nožíkem“?? :) Hodil po mě pohled „ufo na hlavě“ a suše řekl „tak to si užije“ :lol:
A dál pracoval na spárách naší nové dlažby :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
IkaT
6020
15.9.12 19:03

Skvělý :palec: mám doma v tom případě asi taky Buráka :-D

  • načítám...
  • Zmínit
Jane1990
354
15.9.12 19:59

Super na pobavení! at máte brzo prahy i se žlábkem :D

  • načítám...
  • Zmínit
Edík.37
15.9.12 20:51

Jsem se vážně pobavila a nasmála :potlesk: :D jen tak dál ;)

  • Upravit
miru81
18584
15.9.12 23:20

Božííí :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Kissie9
8138
17.9.12 16:08

Ahoj holky,
děkuji za milé komentáře :)
Tak nějak ve mně klíčí podezření, že některé vlastnosti mužů se získávají klonováním :P…teprve při dalších úpravách jednotlivých exemplářů se tu a tam něco vymaže, něco přidá…aby to nebylo tak nápadné :jazyk:
Takže ještě jednou děkuji a věřím, že brzy zase něco naťukám :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Jak to začalo II – Metamorphoses

Jak to začalo