Jak velká smolařka ke štěstí přišla

O životě
  • Anonymní
  • 30.08.18

O tom, jak jsem se z pasti dostala a svoji životní lásku potkala :)

Kde začít :D Můj život je od začátku jeden velký chaos. Narodila jsem se nejskvělejší mamince, když jí bylo 19 let. Myslím, že už samotný porod mi nastartoval život nehezkým způsobem, když mě páni porodníci vytáhli ven kleštěmi a do jednoho roku mi prorokovali život jako mentálně postižené s neschopností chodit. To ale neznají moji maminku, která se mnou cvičila Vojtovu metodu tak urputně, že dnes nikdo nepozná, že jsem měla jakýkoliv problém. Kromě problémů s depresí jsem i mentálně v pořádku, teda v rámci možností :D

Pak se nějakou dobu vyvíjel můj život celkem správným směrem. Když mi bylo 5, narodila se mi sestřička :) Krásná, malá blonďatá jak andělíček. Po chvilce sžívání s ní se začalo tvořit jedno z nejsilnějších pout v mém životě. Když mi bylo 6, vzali si rodiče do pěstounské péče moji starší sestru. Bylo to s ní složité. A protože potřebovala hodně péče, aby se mohla konečně rozvíjet jako zdravé a šťastné dítě, a má mladší sestřička byla ještě malá, šla jsem na vedlejší kolej a začal se ze mě stávat samorost. Vím, že to tak muselo být a že moje maminka dělala, co mohla, a nemám to už roky za zlé nikomu z rodiny.

Tak šly roky dál a ze mě se stal prvotřídní parchant, co mamce přidělal spoustu vrásek a šedých vlasů. Snažila jsem se najít místo, kam bych patřila, byla jsem hodně citlivé a zmatené dítě, co se snažilo poutat pozornost kohokoliv. Když už jsem byla skoro dospělá, se začalo ukazovat, co je zač můj otec. Projevovala se jeho despotická povaha. Maminka začala zjišťovat, jak nás zadlužil. Čím více se dostával do finančních problémů, tím horší to bylo. Bil mámu a snažil se páchat násilí i na nás. V tu chvíli jsem začala mnohem víc fungovat pro mámu i sestry. Nevím totiž, jak je to možné, ale jsem o dost větší než moji rodiče i sestry, a tak ve mně začal bujet pud chránit v mých očích slabší.

Všechno vyústilo v rozvod rodičů, kam jsem šla i svědčit o pekle, které jsme zažívali. Krátce po jejich rozvodu jsem se odstěhovala a začala žít sama za sebe. Když mi bylo 18 let, potkala jsem kluka, o kterém jsem si myslela, že je mou životní láskou. Tak moc jsem se nikdy v životě nespletla. Na tom, že žena si vybírá po vzoru otce i partnera, je moc pravdy. Byli jsme spolu skoro 7 let.

Ze vztahu vzešly dvě krásné děti. Bohužel osud mi nepřál ani v tomto směru. Syn zemřel v 5 měsících na SIDS a dcerka se uškrtila na pupeční šňůře ve 39.tt. Nikdy moje dva andělíčky nepřestanu milovat a nikdy v životě pro ně nepřestanu plakat a trápit se. Následkem toho se staly z mých občasných depresí deprese chronické. Čím víc jsem na tom byla zle, tím horší byl náš vztah. V nejhorších stavech jsem přihlížela jeho nevěrám, pití a facky byly na denním pořádku. Byla jsem ve stavu, kdy jsem nechtěla žít. Léčebny, psychiatři a terapie, nic nepomáhalo.

Až jednou ráno, když jsem se probudila, jsem si řekla DOST. Nevím, co se ve mně zlomilo. Během tří měsíců jsem zhubla 24 kilo a začala nabývat sebevědomí. Začala jsem tedy hledat únik. Věděla jsem, že odejít od něj nebude nic snadného. Myslím si, že už dlouho mě nemiloval, ale doma měl full servis, což mu na mně jako jediné vyhovovalo. Zjistila jsem, že si hledá příležitostné známosti na jedné seznamce na internetu. Zjistila jsem to náhodou a byla jsem zvědavá. Založila jsem tam tedy sama profil. Zkoušela jsem tam navázat vztahy s pár muži, ale nikam to nevedlo.

Až asi po dvou měsících jsem narazila na muže, o kterém jsem hned po pár větách věděla, že je to ten člověk, kterého hledám celý život. Bylo to trošku náročnější sblížit se, protože byl stejně jako já hodně zklamaný životem a na lásku neměl štěstí, a tak byl hodně opatrný. Jenže já, když se pro něco rozhodnu, jsem jak tornádo :D Naše první setkání byla náhoda a já nikdy nepřestanu žasnout, jak mi život všemožně naznačoval, že to je ono. Měla jsem narozeniny a šla jsem s kamarádem k řece, že si tam dáme pivo a popovídáme. Po cestě jsme procházeli kolem domu, kde bydlel s kamarády, a já vůbec neměla tušení, že zrovna tam žije :) Nikdy v životě nezapomenu, jak tam stál, nezapomenu, co měl na sobě ani jak se na mě díval. Jen jsme se pozdravili, ale svět se na tu chvíli zastavil. Ve mně se zlomily i poslední kousky nejistoty. Tohle bylo ono, ten pocit, že pro tohle stojí za to žít a bojovat.

Protože s mým ještě tehdejším přítelem to nebylo lehké, dumala jsem, jak to skončit a nepřijít k úrazu nebo jiné újmě. Bylo to hodně složité a náročné a moje nová láska začala pochybovat a rozhodla se to utnout a na 3 týdny se mnou přerušil kontakt. Bylo to hrozný a já byla strašně nešťastná. V tu chvíli jsem ale poznala nového kamaráda. Bydlel ve stejné ulici jako já. Když jsem se mu svěřila se vším, co se mi děje, došli jsme na to, že moji novou lásku už roky zná :) Občas za ním a jeho kamarády chodil pokecat. Tak jsem se rozhodla jednou jít s ním. Ten den jsme se s mým vyvoleným viděli podruhé osobně.

Nepromluvil na mě, nepozdravil mě, ale lehká panika a rozpaky v jeho tváři mi neunikly. Ozval se mi až druhý den. Byla jsem tak strašně šťastná, že to ani nedokážu popsat :D V tu chvíli jsem věděla, že musím jednat, a že už není čas ztrácet čas. A tak jsem šla s pravdou ven. Začalo peklo na zemi. Chvílemi jsem byla po kamarádech, několikrát mě můj ex přítel i napadl a přítel musel všeho nechat a utíkat za mnou. Byl se mnou noci i dny, kdy jsem měla strach a nevěděla, jak to celé bude dál. Zakázala jsem mu řešit to a dobře jsem udělala. Když mě totiž napadl naposledy, byl tak hloupý, že na mě ještě navrch zavolal policii. Ta si ale rychle domyslela, která bije, a druhý den už se mnou sepisovala udání za napadení.

Od té doby je klid a já zase můžu volně dýchat. Pár dní nato jsem zjistila, že jsem v 6. týdnu těhotenství. U mě neskutečný zázrak, protože jsem s početím měla vždycky problémy a trvalo mi minimálně dva roky otěhotnět. Byl to jen další signál k tomu, že teď je to správně a že jsem konečně na správném místě se správným mužem. Pár dní nato jsem se nastěhovala k němu do bytu, kde bydlel se svými kamarády, do pokoje 2×2 metry, ale nikdy jsem nebyla šťastnější. Zamilovala jsem si jeho kamarády a v první řadě jeho za to, čím se mnou hned z kraje prošel a že mi doslova zachránil život tím, že mi dal důvod žít.

Dnes jsem na konci 35.tt, bydlíme v hezkém menším bytě a těšíme se na syna :) Je to první člověk v mém životě, co mi dává jistotu, bezpodmínečnou lásku, oporu a pochopení. Tak velká smolařka k neskutečnému štěstí přišla :)

 Váš příspěvek
 
heevi
Ukecaná baba ;) 1564 příspěvků 30.08.18 02:40

Hodně štěstí :hug: :kytka:

 
winter.gift
Stálice 80 příspěvků 30.08.18 06:42

Kdybych přišla o dvě miminka jako ty, asi bych byla na psychiatrii do ted. Velky obdiv za tvou silu jít dál!

 
Citronkalekninka
Zasloužilá kecalka 528 příspěvků 30.08.18 08:04

Krasne :hug: . Moc me mrzi cim sis prosla.hlavne ty deti.jsi neskutecne silna zena. Ja bych tu uz nebyla. Preji tobe a tve rodinr uz jen stesti zdravi a lasku.

 
Popokatepetla
Závislačka 3144 příspěvků 30.08.18 11:36

Teda..je až neuvěřitelné, kolik klacků dokáže život pod nohy naházet jedné mladé holce 8o Moc držím palce, ať těhotenství dopadne na jedničku, syn je zdravý a ty jsi teď už konečně šťastná!

 
lucije28
Ukecaná baba ;) 1570 příspěvků 30.08.18 11:56

jsi silná žena :kytka:

 
Veruun_f
Povídálka 20 příspěvků 31.08.18 18:43

Moc krásně si to napsala :). Přeji Ti, aby se Vám všem dařilo a svítilo nad Vámi sluničko :). Hodně stěstí :kytka:

 
Veveří
Ukecaná baba ;) 1995 příspěvků 01.09.18 15:01

Někteří lidé to mají v životě složitější než ostatní, hodně štěstí :hug:

 
Mikaaa
Povídálka 17 příspěvků 04.09.18 08:50

Přeji vám už jenom štěstí. Vydrzte to byt pozitivni.. zaslouzite si to :srdce: :kytka:

Vložit nový komentář