Je to za mnou :)
- Porod
- Mishell-H
- 29.12.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak jsem díky bohu porodila zdravého Honzíka. :)
- 1
- 5
S manželem jsme byly asi 3,5 roku, když jsem se dozvěděla, že jsem těhotná - švihla jsem sebou do mrazáku mezi pečivo a bylo jasno. 
Tak bylo na čase to oznámit manželovi, ten teda zvolal „já budu taťka, mamko, já budu taťka“ (byl s toho nadšený snad víc než já). Domluvili jsme se s manželem že budu doma.
Těhotenství bylo super do 6. měsíce, nešlo vidět břicho, tak si ze mě dělali legraci, že kde prcka nosím. 
Můžu říct žádné zvracení, otoky, bolesti… jen ke konci mě šíleně bolely žebra. Malý se prý nějak pod ně dostal a tlačil na ně, tak jsem papala tabletky - stejně byly k ničemu. A pak ještě pálení žáhy. :/ Termín jsem měla 17 července.
Pak přišel týden před porodem. V pondělí se šlo na kontrolu, tam mi bylo oznámeno, že vše je ok a že jen tak rodit nebudu, ať jsem v klidu. Manžel měl strašně chytré nápady na mě třeba bafnout atd. Nikdy to nedělal a teď co ho to napadalo. 
No co říci.
Celý týden byl tak nějak divoký, furt se něco zařizovalo jezdilo, takže docela shon. V sobotu jsme se rozhodli jet za přáteli někam snad na konec světa, a tak si jedeme a co se nestane - proti nám se vynoří motorkář a prásk to přímo do nás. Díky bohu se nikomu nic nestalo, a to asi jen díky tomu, že jsme měli dodávku, takže nám neskončil v předním skle, ale sjel po boku auta.
Paradox bylo to, že to bylo asi 200 metrů od kamarádova domku. Celé odpoledne jsme se bavili, vtipkovali, že ať porodím, tamže je tam kamarádka zdravotní sestřička, no co dodat. 
Večer/ráno v 1 ráno se jelo domů.
V neděli (29.6.) v 7 ráno šílená potřeba na záchod a šup, asi jsem se počurala. Než mi došlo, že je to plodovka, tak jsem si na ní malem rozbila pusu. Klasika - umýt, převléct a já klasika, teprve zabalit tašku do porodnice. Mezitím vyděšený manžel přijde do šatny a že co dělám v 7 ráno (u mě doba, kdy mám půlnoc). Tak mu opatrně sdělím (má nemocné srdce), že teda pojedeme.
„A kááám?“
„No do porodnice.“
Chudák vyděšený, a tak jsem mu nachystala snídani a jelo se.
V 9 hodin ráno jsme byli v nemocnici - klasita, monitor, vyšetření a šlo se na tzv. hekárnu. Pak začaly kontrakce asi po 10-15 minutách a od oběda to bylo po 5 minutých a zavřená. Takže pomoc sestry, pak poslali manžela domů a do 6 mě tam nechali, ať si pomůžu sama. To už mě bralo na tlačení, tak jsem si ale pak vydupala, že už chci na sál.
Manžel byl doma asi hodinu a zase sem ho volala do nemocnice, že se bude rodit (no jasně). Chtěla jsem, ať mi vezmou vzory na epidural, aby věděli, kolik mi ho maj dát, když ho budu chtít. Ten jsem na konec nedostala, protože mi v 7-8 hodin večer řekli, že je pozdě, že mimčo už jde.
Pak to začalo - šílený boj o to, abych malého vytlačila. Nechtěla mě nastřihnout tak jsem ji nadávala, ať to okamžitě udělá, že cítím, že se roztrhnu. Tak teda to udělala. Pak bylo prosení o něco proti bolesti, o to, aby malého ze mě vyrvali, že už nemám sil. Přece jen po cca 3 hodinách tlačení už síla prostě nebyla. Už i na ni šlo vidět, že neví, jak malýho ze mě dostat. Tlačila na břicho, rvala do mě ruce nic… a aby toho nebylo málo, neslyšeli jsme tlukot srdce. V tu chvíli jsem myslela, že umřu, a ten výraz manžela nikdy nezapomenu.
Naštěstí ho ze mě nějak vytáhla a manžel si všiml že má malý pupeční šňůru kolem krku. Takže další strach, jestli není přidušený. Naštěstí malý plakal a byl zdravý, krásný, no dokonalý. 
Narodil se až v 21:35 a měl 49 cm a 3130 g. A to mi v půl 8 tvrdili, že už budu rodit. No jo, doktoři. Měla jsem ho 2 hodiny na sobě a pak ho odnesli umýt.
Jsem šťastná, že to mám za sebou a dlouho nechci slyšet o dalším miminku. Bohatě mi stačí ten náš ďáblík Honzíček.
Přečtěte si také
Šéf mě pozval na oběd. Snažil se být vtipný, ale utrhl si pořádnou ostudu
- Anonymní
- 02.06.26
- 888
Na oběd s šéfem? Proč ne, řekla jsem si. Můj šéf je milý chlapík a myslím, že máme hezký kolegiální vztah. Nikdy spolu mimo práci nikam nechodíme, ale v kanceláři nám to klape. Dost mě proto...
Chtěli jsme si užít Den dětí. Místo toho jsme skončili na pohotovosti
- Anonymní
- 02.06.26
- 427
Na Den dětí v naší vesnici jsme se moc těšili. Každý rok ho pořádají místní hasiči a bývá to krásná akce. Různé atrakce, úkoly, sladkosti, hudba, pěna, dobré jídlo a pití. Vyrazila jsem tam s...
„Sbal si svých pět švestek a odejdi,“ řekl mi přítel z ničeho nic po pěti letech
- Anonymní
- 02.06.26
- 851
S Mirkem jsme chodili pět let, z toho jsme tři roky společně žili v jeho bytě. Z mého pohledu bylo vše v pořádku. Věřila jsem, že spolu zůstaneme navždy. Ale on měl jiné plány. Z ničeho nic otočil...
Dceři je deset a přeje si krém na vrásky. Mám pocit, že jsme se zbláznili
- Anonymní
- 02.06.26
- 232
Když jsem byla malá, utrácela jsem kapesné za žvýkačky, samolepky a časopisy o koních. Moje dcera si za něj chce koupit sérum proti stárnutí a pleťovou masku.
Když skončily nevolnosti, myslela jsem, že bude líp. Bylo mi ještě hůř
- Anonymní
- 02.06.26
- 255
Ten den, kdy jsem si poprvé po týdnech ráno neodběhla se zvedajícím se žaludkem k záchodu, jsem si fakt myslela, že je vyhráno. Že to nejhorší mám za sebou. Že teď přijde to „krásné těhotenství“, o...
Myslela jsem, že jsem připravená na porod. Třetí trimestr mě vyvedl z omylu
- Anonymní
- 01.06.26
- 1511
Ty poslední měsíce těhotenství přišly nějak moc rychle. Ještě jsem měla v hlavě, že „je čas“, ale tělo už jelo na úplně jiný režim než moje představy. Najednou jsem se nemohla pořádně vyspat,...
Ex mi po rozchodu poslal fakturu. Prý mu dlužím za večeře, dárky i dovolenou
- Anonymní
- 01.06.26
- 3776
S Davidem jsem se rozešla po čtyřech letech. Nebyl to hezký rozchod, přesto jsem doufala, že ho zvládneme důstojně a třeba si časem zachováme alespoň přátelský vztah. Prožili jsme spolu spoustu...
Celý život závidím krásným ženám. Připadá mi, že mají všechno zadarmo
- Anonymní
- 01.06.26
- 1147
Vždycky jsem chtěla být krásná. Ne jen hezká nebo sympatická. Krásná. Taková ta žena, za kterou se lidé otočí na ulici, která vejde do místnosti a okamžitě na sebe strhne pozornost. Nikdy jsem...
Dva roky lžu manželovi. Myslí si, že chodím na cvičení, ale pravda je úplně jiná
- Anonymní
- 01.06.26
- 3038
Dva roky tvrdím Karlovi, že chodím na pilates. Každý čtvrtek v půl sedmé si sbalím sportovní tašku, rozloučím se a odcházím z domova. Vrátím se kolem deváté s tím, že jsme si po lekci ještě zašly s...
Jak mám vyjít s penězi? Šetřím na jídle, kočce i lécích. A stejně vyjdu tak tak
- Anonymní
- 01.06.26
- 1446
Je mi 54 let, jsem v invalidním důchodu a mám velký problém vyjít s penězi. Musela jsem si najít přivýdělek, jinak bych asi skončila na ulici. Žiju sama, děti nemám a manžel mi před několika lety...
Nevím proč to čtou, když pak umí jen kritizovat, ale mě to neva, když je to baví… 
Nejsem bůhvíjaký češtinář, ale aspoň základy by to chtělo když chceš psát pro celé emimino