Je to za mnou :)
- Porod
- Mishell-H
- 29.12.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak jsem díky bohu porodila zdravého Honzíka. :)
- 1
- 5
S manželem jsme byly asi 3,5 roku, když jsem se dozvěděla, že jsem těhotná - švihla jsem sebou do mrazáku mezi pečivo a bylo jasno. 
Tak bylo na čase to oznámit manželovi, ten teda zvolal „já budu taťka, mamko, já budu taťka“ (byl s toho nadšený snad víc než já). Domluvili jsme se s manželem že budu doma.
Těhotenství bylo super do 6. měsíce, nešlo vidět břicho, tak si ze mě dělali legraci, že kde prcka nosím. 
Můžu říct žádné zvracení, otoky, bolesti… jen ke konci mě šíleně bolely žebra. Malý se prý nějak pod ně dostal a tlačil na ně, tak jsem papala tabletky - stejně byly k ničemu. A pak ještě pálení žáhy. :/ Termín jsem měla 17 července.
Pak přišel týden před porodem. V pondělí se šlo na kontrolu, tam mi bylo oznámeno, že vše je ok a že jen tak rodit nebudu, ať jsem v klidu. Manžel měl strašně chytré nápady na mě třeba bafnout atd. Nikdy to nedělal a teď co ho to napadalo. 
No co říci.
Celý týden byl tak nějak divoký, furt se něco zařizovalo jezdilo, takže docela shon. V sobotu jsme se rozhodli jet za přáteli někam snad na konec světa, a tak si jedeme a co se nestane - proti nám se vynoří motorkář a prásk to přímo do nás. Díky bohu se nikomu nic nestalo, a to asi jen díky tomu, že jsme měli dodávku, takže nám neskončil v předním skle, ale sjel po boku auta.
Paradox bylo to, že to bylo asi 200 metrů od kamarádova domku. Celé odpoledne jsme se bavili, vtipkovali, že ať porodím, tamže je tam kamarádka zdravotní sestřička, no co dodat. 
Večer/ráno v 1 ráno se jelo domů.
V neděli (29.6.) v 7 ráno šílená potřeba na záchod a šup, asi jsem se počurala. Než mi došlo, že je to plodovka, tak jsem si na ní malem rozbila pusu. Klasika - umýt, převléct a já klasika, teprve zabalit tašku do porodnice. Mezitím vyděšený manžel přijde do šatny a že co dělám v 7 ráno (u mě doba, kdy mám půlnoc). Tak mu opatrně sdělím (má nemocné srdce), že teda pojedeme.
„A kááám?“
„No do porodnice.“
Chudák vyděšený, a tak jsem mu nachystala snídani a jelo se.
V 9 hodin ráno jsme byli v nemocnici - klasita, monitor, vyšetření a šlo se na tzv. hekárnu. Pak začaly kontrakce asi po 10-15 minutách a od oběda to bylo po 5 minutých a zavřená. Takže pomoc sestry, pak poslali manžela domů a do 6 mě tam nechali, ať si pomůžu sama. To už mě bralo na tlačení, tak jsem si ale pak vydupala, že už chci na sál.
Manžel byl doma asi hodinu a zase sem ho volala do nemocnice, že se bude rodit (no jasně). Chtěla jsem, ať mi vezmou vzory na epidural, aby věděli, kolik mi ho maj dát, když ho budu chtít. Ten jsem na konec nedostala, protože mi v 7-8 hodin večer řekli, že je pozdě, že mimčo už jde.
Pak to začalo - šílený boj o to, abych malého vytlačila. Nechtěla mě nastřihnout tak jsem ji nadávala, ať to okamžitě udělá, že cítím, že se roztrhnu. Tak teda to udělala. Pak bylo prosení o něco proti bolesti, o to, aby malého ze mě vyrvali, že už nemám sil. Přece jen po cca 3 hodinách tlačení už síla prostě nebyla. Už i na ni šlo vidět, že neví, jak malýho ze mě dostat. Tlačila na břicho, rvala do mě ruce nic… a aby toho nebylo málo, neslyšeli jsme tlukot srdce. V tu chvíli jsem myslela, že umřu, a ten výraz manžela nikdy nezapomenu.
Naštěstí ho ze mě nějak vytáhla a manžel si všiml že má malý pupeční šňůru kolem krku. Takže další strach, jestli není přidušený. Naštěstí malý plakal a byl zdravý, krásný, no dokonalý. 
Narodil se až v 21:35 a měl 49 cm a 3130 g. A to mi v půl 8 tvrdili, že už budu rodit. No jo, doktoři. Měla jsem ho 2 hodiny na sobě a pak ho odnesli umýt.
Jsem šťastná, že to mám za sebou a dlouho nechci slyšet o dalším miminku. Bohatě mi stačí ten náš ďáblík Honzíček.
Přečtěte si také
Vyhodili mě z volební místnosti kvůli plačícímu synovi. Mají na to právo?
- Anonymní
- 10.10.26
- 490
Dnes odpoledne jsem si říkala, že si jen na otočku odskočím k volbám. Otázka deseti minut. Vzala jsem s sebou svého čtyřletého syna Olivera – přece nebudu na takovou chvilku shánět hlídání, ani...
„Nesahejte na ni!“ bráním dceru v MHD. Jsem přecitlivělá?
- Anonymní
- 10.10.26
- 1190
Sedíme v tramvaji, kola rytmicky drkotají o kolejnice a moje pětiletá dcera Sofinka si prohlíží lidi kolem. Pak se nakloní blíže ke mně a polohlasem, s naprostou vážností v hlase, pronese větu, ze...
V manželově telefonu jsem našla zprávu: „Včera to bylo krásné. Děkuju.“
- Anonymní
- 10.10.26
- 1623
Včera večer byl manžel pryč. Říkal, že má něco pracovního. Já zůstala doma, uspávala děti a vlastně jsem se nad tím ani nepozastavila. Teď mi ale najednou všechno začalo dávat smysl. Neznámé číslo,...
Nejsem automat na sex. Když manžela odmítnu, tváří se, jako bych ho nemilovala
- Anonymní
- 10.10.26
- 490
Mám svého muže Adama ráda. Jenže někdy mi přijde, že kdybychom spolu týden nespali, začal by pochybovat o našem manželství. On totiž moji lásku vnímá podle toho, jestli se s ním mám chuť milovat,...
Na starostu kandiduje můj ex. S obcí to (možná) myslí dobře, mě ale okradl
- Anonymní
- 10.10.26
- 461
Kdybych ho znala jen jako souseda, možná bych mu svůj hlas dala. Zajímá se o dění v obci, má nápady a umí lidi přesvědčit, že mu na nich záleží. Jenže já za něj byla vdaná. A zatímco dnes mluví o...
Stačila jedna pomluva ve školce. Teď jsem ta nejhorší matka ve městě
- Anonymní
- 09.10.26
- 1042
Stačilo, aby jedna maminka zaslechla část mého telefonátu, a po školce se začalo šířit, že nechávám dceru samotnou doma. Nikdo se mě nezeptal, co se opravdu stalo. Zato jsem brzy zjistila, jak...
Dcera pořád ztrácela věci. Přestala jsem jí je hledat a nastolila pravidla
- Anonymní
- 09.10.26
- 1885
Láhev, mikina, klíče, sluchátka, nabíječka, věci do školy. Některé věci jsme doma hledali tak často, že jsem měla pocit, že už vlastně nedělám nic jiného. Pomohla nám až pravidla.
Děti konečně usnuly. A já zjistila, že vlastně nechci být s manželem sama
- Anonymní
- 09.10.26
- 2165
Po celém dni se těším na jedinou chvíli. Až děti konečně usnou, v bytě bude ticho a já si budu moct na chvíli sednout. Jenže poslední dobou jsem si začala všímat něčeho, co se mi přiznává opravdu...
Myslela jsem, že manžel na moji nevěru nepřijde. Udělala jsem ale jednu chybu
- Anonymní
- 09.10.26
- 1061
S manželem jsme spolu přes dvacet let a v posledních asi pěti letech bych řekla, že jsme spíš spolubydlící. Občas se doma potkáme, řekneme si pár vět a tím to hasne. Intimní život je prakticky...
Nejvíc mi do výchovy nemluví tchyně, ale moje vlastní máma. Bolí mě to shazování
- Anonymní
- 09.10.26
- 1094
Čekala jsem, že po narození dětí bude nejvíc komentářů přicházet od tchyně. Jenže ta je nakonec docela v klidu. Nejvíc mě kontroluje, opravuje a shazuje moje vlastní máma. A bolí to víc, protože od...
Nevím proč to čtou, když pak umí jen kritizovat, ale mě to neva, když je to baví… 
Nejsem bůhvíjaký češtinář, ale aspoň základy by to chtělo když chceš psát pro celé emimino