Jeden tým

Rodina, to nejvíc, co člověk v životě může mít.

Začalo to odchodem z porodnice. Všechno bylo krásné a já se po ztrátě synka a dcery (deníček Adámek a Andělka) zase radovala ze života. Po pár dnech syn začal zvracet a můj instinkt mi říkal něco je špatně, okamžitě s ním uháněj k doktorce. Tak jsme letěli k doktorce a sestřička si všimla, že syn promodrává kolem pusinky, když pláče. Vypsala nám tedy žádanku do dětské nemocnice. Bez debaty nás tam ubytovali na interně a začal maraton vyšetření. Brali krev, zavedli mu flexilku do hlavy, byli jsme na kardiu, rtg a sonu bříška. Verdikt zněl Hydronefroza. Nic moc nám nevysvětlili, jen výsledky jsme z nich páčili celé odpoledne. Poslali nás domů s tím, že po šestinedělí máme dorazit na urologii, že dřív nám toho moc nepoví.

A tak týdny utíkaly a my jsme došli za panem doktorem na urologii. Poslal nás na sono a pak nám s ustaraným výrazem řekl, že operaci se nevyhneme. Nejen že měl překážku v močové trubičce, ale už měl ledvinku výrazně zvětšenou a fungující pouze na 20 %. A tak stanovil termín operace a my jsme si šli domů užít nejkrásnější Vánoce v mém životě, byly plné lásky a pohody. 27.1. jsme nastupovali do nemocnice. Prckovi se první den líbil, mají tam všechno barevné a veselé a jeho teď takové věci moc baví. Druhý den ráno mu donesli sirup na uklidnění před operací, do 5 minut spinkal. Mezitím dorazil přítel, a tak jsme ho společně mohli jít doprovodit před sál. Byly to dvě hodiny strašného strachu. Jsou mu jen 4 měsíce a já se hrozně bála, aby bez problémů zvládl narkózu.

Asi za dvě a půl hodiny jsme se šli optat, jak operace dopadla, a bylo nám řečeno, že perfektně a že je náš chlapeček na Jipce. Ten pohled nepřeju nikomu na světě. Probouzel se s narkózy, snažil se plakat, ale místo toho spíš chroptěl. Poslali nás domů s tím, ať dojdeme odpoledne, že už to bude lepší. A tak jsme se tam kolem 4. hodiny vrátili. To, co jsem viděla, se mi navždycky vryje do paměti a bude mě to strašit ve dne v noci. Ležel tam můj chlapeček, přivázanou ručičku k postýlce, hadička z ledvinky, spousta přístrojů a on omámený tramalem. Když nás viděl, začal se mu zvedat tep a snažil se kopat nožičkami. Bylo to pro něj v tu chvíli moc nebezpečné, mohl si potrhat stehy tím, jak se šponoval, a tak nás poslali pryč. Bylo to utrpení, dala bych v tu chvíli cokoli, abych tam mohla místo něj ležet já sama. No každopádně nám řekli, že na jipce bude tak dva dny a tam s ním být nemůžu. Ono by ani nebylo kde, miminka tam mají jeden společný pokoj a stěží se tam dalo i otočit. Rvalo mi to srdce, ale odešli jsme domů.

Ráno v 10 hodin mi začal zvonit telefon. Nemocnice… v tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Místo katastrof, které se mi odehrávaly v hlavě, ale přišly dobré zprávy. Syn je na tom výborně, až tak dobře, že ho vezou z jipky na normální oddělení a že se můžu sbalit a zůstat tam s ním. Během 5 minut už jsme byli na cestě do nemocnice. Vypadal perfektně a já byla tak neskutečně hrdá, že mám tak nádherné a silné dítě. Zvládali jsem to spolu dobře dva dny.

Třetí den ráno jsem se probudila s bolestí v krku a už jsem věděla, že je zle. A tak jsem při ranní vizitě hned hlásila, že mám angínu. Mívám ji od mala třeba 4–6 do roka. A tak mi doktor vysvětli, že musím opustit oddělení, a to v co nejkratší době. Dali mi roušku a čas na to, abych zařídila malému jiný doprovod do nemocnice. Pro mě byla jasná volba maminka. Prošla s námi tolika věcmi, že jsem věděla, že se na rozdíl od přítele nebude bát ho s vývodem z ledvinky zvednout, pochovat nebo si s ním hrát. Je ale z Říčan u Prahy a já z Brna, takže cesta jí zabrala přes dvě hodiny a na mě tlačili, abych opustila oddělení. A tak dorazila tchyně, vzala si na den volno a počkala tam s ním na moji mamku.

Obě byly nadšené, že s malým můžou trávit čas, nechtěly tam totiž moc chodit na návštěvy, aby nás nerušili (ano, obě jsou neskutečně ohleduplné a jsou to opravdu ty nejlepší maminky, jaké si člověk může přát). A tak já teď ležím v posteli na antibiotikách a maminky a přítel fungují jak hodinky. Fascinuje mě, jak jsou obětaví, jak každý z nich přináší, co může, do toho, aby nebyl malý ani chviličku sám, jak si navzájem vypomáhají, jak přijde jedna babička a pohlídá dvě hodinky prcka, aby měla druhá babička čas zajít si na kávu a chvilku si odpočinout od nepřetržité péče o vnuka, jak přítel běhá mezi prací, domovem a nemocnicí, aby nikomu nic nechybělo. Jsem pyšná na to, jak spolupracují a ještě víc na to, že to nikomu z nich nedělá sebemenší problém. Mám kolem sebe nejlepší parťáky pro život, jaké jsem si mohla přát, a vím, že hlavně díky nim je na tom syn výborně a za 3 dny už půjde domů :)

Přečtěte si také

„Tak jsi ráda, že to máš za sebou?“

„Tak jsi ráda, že to máš za sebou?“
  • PenelopaW
  • 04.10.26
  • 494

Ne, že bych větu z titulku vnímala nutně negativně. Často je myšlena v dobrém ve smyslu: Vrátila jsi se do normálního života, to je fajn, ne? Někdy je ovšem pronášena i jako: Už ti rostou vlasy,...

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
finduska
9.2.19 01:31

Ty jsi Žena s velkým Ž. Opravdu obdivuji, že si to poprvé nevzdala, ani podruhé a říkám si proč proboha máš ještě další trápení :hug: ale jsi statečná a žabáček šikula a vše zvládnete

  • Upravit
Lenis87
443
9.2.19 06:21

Držím palce, ať je prcek brzy fit a dělá vám jen samou radost :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Kostroma
393
9.2.19 07:18

Fiiha, me teda jen tak neco nedojme, ale ted, kdyz jsem cetla ten minuly denicek, tak se mi kulily slzy. Paneboze ani si nedokazu predstavit ten silenej strach. Jsi silna! Vsichni jste skvely. Mas pravdu, rodina je nejvic. At je hosicek uz jen a jen zdravy :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
ospalámyš
9128
9.2.19 08:18

Držím pěsti ať je malý zdravý!! To je v životě nejvíc.
A gratuluju ke skvělé rodině, babičkám které jsou ochotné pomoci. I když jste v nemocnici, tak je to pozitivní deníček. A po všech těch diskusích, kde ženský brečí, že se prarodiče o vnoučata nezajímají l, je taková rodinná soudržnost balzám na duši. ;)

Příspěvek upraven 09.02.19 v 08:18

  • načítám...
  • Zmínit
Jahudka82
19077
9.2.19 09:49

:potlesk: Tedy, takovahle rodinna spoluprace a souhra, to se jen tak nevidi - mate stesti v nestesti.. a drzim palce, at uz i do budoucna si uzivate jen stesti a zdravi a radost z malého:) Je to sikula a bojovnik a ma super rodinu :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
Lenča74
7203
9.2.19 09:57

Upřímně celé vaši rodině přeji už jen a jen štětičko. Celá tvoje rodina je neskutečný dar a ty si ho rozhodně zasloužiš. Jsi opravdu žena s velkým Ž :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Jančakecalka
13.2.19 14:32

Moc hezký deníček :hug:
Je mi moc líto, čím procházíte :hug: O tom hodně vím, bohužel, také jsme přišli o miminko, naše dcerka si procházela peklem po nemocnicích, AREch, JIPkách, byla jsem na tom v podstatě stejně.Ten stres se nedá popsat ani slovy :hug:
Tvůj malý je statečný kluk :kytka: Naše holčička si život také vybojovala a já tak trochu věřím, že její bráška Matýsek jí tam shora posílá sílu a ochranuje ji. :srdce:
Dcerka prodělala 9 hodinovou operaci mozku, takže si dokážu představit, jak ses cítila, když brali malého na sál, mě to rvalo srdce, ještě, tam byl manžel semnou, jinak bych se asi zbláznila.
Držte se všichni, posílám sílu :hug: :hug: :hug: :kytka:

  • Upravit
Marsy84
58
13.2.19 15:31

Držím vám všem palečky, ať je prďolka maličký co nejdříve fit. Já sice ještě malé nemám, stále ji nosím v sobě, ale úplně chápu, že by člověk raději trpěl za to děťátko. Tak maličké a už na operaci. Ještě jednou držím moc palečky, ať co nejdříve skáče :srdce: :srdce: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář