Jedna z mnoha

Užívejme život. Je nás takových spousta, ale každá má svůj příběh a musí ho žít tak, jak jí ho osud nadělil. Já jsem obyčejná holka, která sbalila jednoho vtipného fešáka v hospodě na oslavě narozenin. Pak už to šlo samo...

První rande
Byla jsem nervózní, třicetkrát jsem stála před zrcadlem, než jsem se rozhodla, co si vlastně nechám na sobě.

První sex
Nebyl teda úplně první, ale s ním první byl. Bylo tam všechno, co tam mělo být, abychom to oba chtěli zopakovat :potlesk:

Seznámení s rodiči
Tehdá mi tchyně přišla vážně fajn :mrgreen:

První byt
Bylo to jako v kleci, ale bylo to naše. Cítila jsem se jako dospělák. Vařila jsem tam své první jídlo. Bylo to něco z pytlíku. Divím se, že to můj snědl bez řečí :jazyk:

Takhle bych mohla pokračovat donekonečna, ale zkrátím to. Jsme manželé 6 let. Máme malý domek a psa. Bylo nějaké horší období, kdy jsme si s manželem moc nerozuměli, ale to je pryč. Celkem šest a půl roku se snažíme o mrně, ale prostě to nejde. Je mi 28 a začíná mi vážně hrabat. Naštěstí už po tak dlouhé době ustaly ty vážně blbé dotazy typu: Kdy to přijde? Sice ještě vidím ty tázavé pohledy, když jsem někde na akci a odmítnu panáka, ale není to tak hrozné, jak to bylo. Nejhorší jsou ty nájezdy kočárků ve městě a sestřenky, které si stěžují, že nemají na nic čas a že pořád trčí doma s miminem, které si s nimi nepokecá. Vím, že ony to tak nemyslí, ale pro holky jako jsem já… no chápete mě, že jo?

Už jsme vyčerpaly hrazené IVF, taky máme za sebou KETy. Pořád se nedaří. Člověk je z každého nezdařeného pokusu vážně zdrblý. A to vám potom přijde dvounásobná mamina a poradí vám: NESMÍŠ NA TO MYSLET! To mě berou všichni čerti! :cert: Jak na to nemám myslet, když musím pořád dlabat prášky, píchat injekce nebo si měřit bazální teplotu, a jezdit na kontrolu tam, kde se to neplodností jenom hemží atd. Přikažte si takovou kravinu! :twisted:

Ale teď se všechno změnilo. Podali jsme si žádost o osvojení. Je to sice ještě daleko, ale vím, že jednou i já budu mít ty blbé dny, kdy se budu těšit, až přijde manžel z práce, abych mu mohla předat dítě, z kterého mi stojí všechny vlasy na hlavě :potlesk:

Takže holky, nic není tak špatné, jak to vypadá. Hlavně hlavu vzhůru! Všem přeji, aby se splnilo to přání, které má každá z vás.

Přečtěte si také

Život na vedlejší koleji (4. díl)

Život na vedlejší koleji (4. díl)
  • Anonymní
  • 09.05.26
  • 294

Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Kajuli
2248
8.3.12 01:18

Jsi hrozně statečná a věř tomu, bude už jenom dobře :kytka: (sice se nesnažíme a ani jsme se snažit nemuseli, ale vím jak ti je, má sestřenka se snaží dlouhých 9 let a pořád nic…) Třeba s osvojeným prckem přijde i váš prcek, stává se to :)

  • načítám...
  • Zmínit
martinaaaaaaaaa7
8.3.12 06:48

Ahoj, mám zkušenost s obojím, dlouhé čekání, kdy bych dala nevím, co za to, aby mi tu řvalo dítě :,( a teď zažívám tu druhou stránku, kdy mi tady řve dítě a já se nemůžu dočkat, až se manžel vrátí z práce ( a říkám si, že potom, co jsme museli udělat, abychom ho měli, je to vážné strašné rouhání :oops: ). Snaž se věřit tiše tomu, že to jednou vyjde, rady neexistují, já říkám, že to byla taková odporná procházka peklem, kterou nepochopí, kdo tím taky neprošel. Přeji hodně štěstí :srdce: :hug: :srdce:
Jinak tu dříve nebo později přijde pár dam, které ti vysvětlí, jak je ta rada s tím nemyšlením užitečná :pocitac: :pocitac: :pocitac: už jsem pár takových diskuzí četla a mám dojem, že tu situaci prostě nechápou, ani když jim jasně řekneš, že tě ty kecy štvou. :poblion:

  • Upravit
Lucinatko
4750
8.3.12 08:12

Drzim palecky!

  • načítám...
  • Zmínit
Sisi S
648
8.3.12 08:21

Ahojky,jako bych četla svůj polo příběh? Zasmála jsem se,bylo to hezky napsané..
Nyní zažívám něco podobného jako ty.Po letech v nemocnici s bojem rakoviny,transplantaci, se snažíme o miminko kolem 5 let..Nepřichází..
Deprese se střídaly jako na běžícím páse,hádky s manželem, usmiřování, plačtivé obdoví, a vše až po IVF, ET, KET…
Jak jsi psala, taky mě dokážou naštvat holky které mají doma děti a důležitě vyřknou : nesmíš na to myslet" jenže některé si vážně neuvědomují,že na to člověk ani myslet nemusí nebo nechce..ale vrací se mu to do hlavičky automaticky, ve snech, v tv, prostě kam koukne tam to na něj padá..
Já jsem teď ve fázi, kdy je mi to celkem jedno.Ano,snažíme se přirozeně tak tomu dávám zase naději,že se to povede..ale už to neni takové nadšení jako dřív „pojďme dělat děti“.. je to spíše o tom,že to děláme rádi a protože se nám to líbí..nebereme to jako výrobnu dětí a o tom to snad i je.. Máme se rádi,nic nám nechybí..máme také domeček, pejska..jen to mrňátko nám tu nepláče a to asi nikdo neuvěří..ale aby bylo MOJE, udělala bych pro to cokoli..
Moc ti držím palce a kdyby sis chtěla popovídat, napiš mi. :hug:
Přeji krásný den, krásné jaro, prostě vše krásné..S. :hug: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Jiti88
5974
8.3.12 09:39

Ahoj, držím palce, snad to brzy vyjde. :* Také pořád čekám a doufám. A s tím osvojením je to super, aspoň dáte jinému děťátku možnosti na „normální“ rodinný život. Také o tom začínáme přemýšlet.. Jenže u nás to vázne na bydlení, stavíme domek a bydlíme zatím v mém pokojíčku u rodičů, což by na sociálce asi moc neuvítali.. Hodně síly posílá další snažilka :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Zuzka1973
864
8.3.12 10:52

Jak může někdo říct: „Nemysli na to…“ ??? :zed:
Na to člověk musí opravdu myslet kudy chodí. Mně osobně stačí vidět reklamy v telce s miminem a už jdou slzy do očí… Nedej bože, když vidím maminku s kočárkem… :oops:
Mně zase lidi „radí“: „Dvě děti už máš, tak proč to tak prožíváš?“… Jo, dvě děti vážně mám, ale kdo nezažil tu bezmoc, když toužíš po třetím a ono to dopadá tak, že jeden potrat za druhým, tak to člověk prožívá úplně stejně bolestivě, jako by šlo o první miminko… :zed: :zed: :zed:
Jediná rada je: Člověk to musí brát a žít tak, jak to je… Hledat důvody k radosti a úsměvu v každé pěkné chvilce (ač je to hodně těžké), ale myslet na to stejně musím také pořád… to prostě nejde…
Drž se strašně moc, od kamarádky vím, že osvojený prcek se plně vyrovná vlastnímu, pokud jej člověk chce přijmout a nechce ho jen jako záplatu prázdné náruče. Ale z tvých vět cítím, že lásky v sobě máš plno :kytka: :mavam: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
marketa131313
20
8.3.12 12:39

Krásně, vtipně napsáno. Konečně někdo, kdo se nelituje a umí se s životem porvat. Držím palce, at se ti ve všem daří a vše dobře dopadne :palec: :)

  • načítám...
  • Zmínit
lilia81
15290
8.3.12 13:25

Ahoj! moc moc držím palečky, aby se osvojení podařilo a třeba pak přijde i vlastní dítko! jsi moc statečná!!!!

  • načítám...
  • Zmínit
carni75
8.3.12 13:45

Moc ti držím paalečky :potlesk: Tobě i mnaželovi.Je fakt, že si někdy říkám, že ho obdivuju, že ještě ode mně neutekl.....taky to znám…když se mimi nedařilo, byla jsem protivná i na něj :jazyk:
jenže-mně nebylo 28 jako tobě ale 38 :roll: !!!!Takže máš veliký náskok.
( čas běží a mně už je víc než 38 a můj příběh má šťastný konec :srdce: a to mi nestačí a přemýšlím o pěstounské péči- těch dětí je přeci jen po děcákách dost a když nebudem trvat na mimču, ale třeba 10 letém…-aby bylo k nám věkem…)
Moc a moc ti fandím :mavam:

  • Upravit
Emina
338
8.3.12 15:01

Já zažívám téměř to stejné co Zuzka 1973. Teké mám dvě děti a potom dva neúspěchy. Strašně jsem těch dvou nenarozených želela a věty typu: už dvě máš, mě dostávali do kolen. Nikdo nepochopil, že jsem zažila ztrátu a jak prázdná náruč bolí. A větu nesmíš na to myslet nesnáším úplně nejvíc.
Přeji moc moc štěstí, zdraví a hodně radosti.

  • načítám...
  • Zmínit
Altche
578
8.3.12 15:14

Krásně napsáno! Jsi statečná holka. :potlesk: Držím palce, ať vám to co nejdřív vyjde (ať už jedno, nebo druhé:-))

  • načítám...
  • Zmínit
skritek Petra
5505
8.3.12 18:29

Ahoj Lojzko, jsi statecna osubka a brzy uz budes maminkou, zadost o adopci bude do roku schvalena a pak to bude rychlovka - a kdo vi, casto se stava, ze najednou otehotnite, kdyz uz budete mit adopcatko doma :) … my jsme taky na zacatku adopce a kamaradka z emimina taky, tak hodne stesti!!! :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
8.3.12 19:19

Lojzko,hezky si to napsala a urcite se vsadim ,ze dite prijde,kdyz uz budete mit mozna osvojene,stava se to.Ja vim ,ze veta nemysli na to je hrozna,ale ver ,ze na ni neco bude.Proc potom je tolik tehotnych ,kdyz dite adoptuji.Ani tak nejde o mysl,jako o oblbnuti tela a celkovy pristup-proste uz nechtit,koncentrovat se a neco jineho.Vim o cem pisu,ja mam za s sebou 3 IVF nevyslo ani jedno Ket jsem nemela ,nebylo z ceho.Byli jsme beznadejny par.V dobe kdy jsem odklizela injekce s tackem a opravdu uz na to nemyslela,protoze me to nervovalo ,jsem uz byla v 8 mem tydnu a nevedela o tom.Proste jsem uz nechtela ;) ;) ;)

  • Upravit
Paja01
1087
8.3.12 20:36

Přeji hodně moc štěstíčka :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
formjana
8.3.12 21:12

Ahoj, moc mě to mrzí, že se vám nedaří. Co zkusit náhradní matku, která ti tvoje miminko odnosí???? Je to sice zvláštní, ale třeba by to stálo za zkoušku. Přála bych ti krásné miminko, protože si ho zasloužíš. :srdce: :srdce: :srdce:

  • Upravit
Mondík
5135
8.3.12 23:22

Preju moc stesticka, at se i ty jednou dockas aspon osvojeneho drobecka! :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Bibulka
9.3.12 11:52

Holky, nemáme to lehké… ale holt třeba jednou :hug:

  • Upravit
Nelluška
2041
9.3.12 15:39

A vsaď boty, že až si někoho osvojíte, budeš v tom!!!Kamarádka mojí tety si adoptovala po osmi letech snažení dvojčata a za dva měsíce otěhotněla. Prostě ,,na to,,přestala myslet. A narodily se jí dvojčata. Má čtyři děti a myslím, že je šťastná, jen těch malých dětí měla trochu moc.

  • načítám...
  • Zmínit
Silvi.100
12695
9.3.12 18:10

Nepíšeš o mě? :) Jsi statečná a silná holka a já moc držím palce-nám všem držím palce :* Moc hezky napsaný deníček!!! :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
eninka
1
9.3.12 19:09

ahoj,úplnou nahodou jsem si přečetla Tvůj denicek a moc mi zaujal/ jsem tu dnes poprvé / mam take nejake problemy a proto mi napadlo… zkusila jsi kineziologii-terapii…pry by to mohlo pomoci, sama tam take chodim na terapie…ale s jinym problemem.Přeju hodně štěstí!

  • načítám...
  • Zmínit
kovarovakobyla
817
10.3.12 11:14

wau…krásný deníček! Držím palce!

  • načítám...
  • Zmínit
Evik19
633
16.3.12 18:49

Lojzi, neztrácej naději, šéfka mojí kamarádky otěhotněla spontánně ve 42 letech po asi 12 letech snažení a cca 8 cyklech umělého oplodnění, prakticky ve chvíli, kdy už se smířila s tím, že zůstane bezdětná. Takže možné je úplně všechno a dokud nepřijde přechod, tak pořád naděje i na vlastní miminko existuje. Na druhou stranu jsem přesvědčená , že osvojené dítě si člověk zamiluje stejně jako vlastní a já sama o osvojení nebo pěstounské péči do budoucna budu uvažovat, ať už se mi otěhotnět podaří nebo ne. Přeju ti moc a moc štěstí a lásky.

  • načítám...
  • Zmínit
Irinka0210
4692
22.4.12 15:37

Normálně mám pocit, že jsem to psala já…také se snažíme o miminko 6 let, máme za sebou 4 IVF, to poslední máme s dárkyní a teď čekáme na výsledek. A přesně jak píšeš, všude kočárky a mimina, a otázky kdy už a proč ještě ne, pak když slyším, jak si někdo stěžuje, že je děcko zlobí, ale nedivim se, když maminka sedí celý den u televize a prcka si navšímá a o radách tak na to nemyslete ani nemluvím. Také jsme podali žádost o adopci, takže vím, že máma budu, jen si chvilku počkám a o to budu lepší máma. Jak píšeš - všechno zlé je k něčemu dobré a u nás to platí hlavně u toho, že se náš vztah s manželem ještě více semknul, drží mě nad vodou a je to prostě zlato.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář