Jednička
Jak mým životem procházeli různí muži a že narazit na ideálního partnera není lehké.
Když mi bylo třináct, zamilovala jsem se do krásného kluka. Byl o šest let starší, vysoký a opravdu velmi přitažlivý. Od té doby jsem ho zhruba jednou za půl roku potkávala na různých akcích. A pořád jsem byla okouzlená.
V patnácti letech jsme se potkali znovu a k mému překvapení mě pozval na rande. Proběhly asi tři, načež ho to přestalo bavit. Byla jsem nezkušená a v té době ještě hodně dětská. Zmizel jako pára nad hrncem a já to dlouze oplakávala.
Když mi bylo osmnáct, potkali jsme se znovu. Byla jsem starší a s větším nadhledem. Už jsem se ani necítila ukřivděná, tak jsem s ním zašla po třech letech na rande č. 4. A byla z toho láska jak trám. Byl to můj první kluk a já s růžovými brýlemi jsem v něm viděla i posledního. Přece jen to byla moje „dětská láska“. Byla jsem nadšená, zamilovaná a zaslepená. A příliš tolerantní, to ale předbíhám příběh.
Zhruba po roce se můj Jednička začal chovat odtažitě a začal se stýkat s dívkou z naší vesnice. Měla za obcí koně, kde trávila většinu času. A Jednička, pod záminkou jízdy na koni, tam trávil ten čas s ní. Byla jsem důvěřivá, nic špatného jsem si nepřipouštěla. Až jednou prostě přišel s tím, že se chce rozejít. Řekl mi to večer v posteli, já jsem tam probrečela noc vedle něho, spokojeně spícího. Ráno mě vyprovodil na autobus a tím to bylo pro něj vyřešené.
Jak se ale ukázalo, vztah s Holkou od koní mu úplně nestačil, mně se stýskalo, a tak probíhaly dál tajné schůzky. Bohužel Holka se to dozvěděla a vyzvala mě k procházce a vysvětlení. Bylo to zdlouhavé jednání a výsledek ten: Holka se rozejde s Jedničkou, já to s ním dám znovu dohromady a s Holkou jsme se na čas staly velmi dobrými kamarádkami.
Vztah dál probíhal růžově, já už trochu ošlehaná, ale pořád s romantickým náhledem na svět. Po dalším roce jsem se dozvěděla o jednorázové nevěře, ale už to bylo pár měsíců zpátky a musím říct, že jsem to prostě nechtěla řešit. Nechtěla jsem přijít o svou „pořád ještě lásku“. Tak život běžel dál.
Jednička se choval další rok podezřele vzorně, byli jsme na dovolené u moře, autem kolem Slovenska, prostě idylka. Plánovali jsme, jak spolu zestárneme, a pro tyto účely si Jednička vzal hypotéku a koupil minidomeček. Starý, zralý na kompletní rekonstrukci, ale pro nás.
No, vše bylo krásné až do chvíle, kdy jsem se dozvěděla, že tam na střídačku pracují se sousedkou z ulice. A ta na střídačku pracuje na Jedničkovi. Já v tu dobu jezdila na vysokou školu, tak se to dařilo dlouho tutlat. Ale já, znalá jeho chování v kritických situacích, jsem pojala podezření. Potvrdila jsem si to v jeho telefonu (ano, stydím se) a pohár přetekl.
Sbalila jsem si věci z domečku i bytu a odešla. Z jeho strany proběhl nějaký omluvný a přemlouvací proces. Asi už pochopil, že mám všeho plné brýle. Ale já už byla prostě smířená a odevzdaná. Úplně jsem se od něho oprostila a byla víceméně ve fázi úlevy.
Zhruba po měsíci jsem se dozvěděla, že se Sousedkou to skřípe, neboť mi k mému překvapení začala sama psát. Příběh o tom, jak mi psala zprávy, ať ho buď nechám být, nebo si ho vezmu zpátky, když jsem na něm závislá, tady rozepisovat nebudu. Je na dlouho a je snad ještě směšnější, než celý Jednička. Nakonec jsem se jich úspěšně zbavila obou a po dlouhé době měla klid.
To je příběh mého prvního chlapce, mého Jedničky. Musím říct, že všichni mí muži měli něco do sebe, ale to už jsou jiné příběhy, každý si zaslouží svůj.
Přečtěte si také
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 23
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 60
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 59
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 69
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 1472
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 1479
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 1659
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 877
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 3270
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...
Tchyně se doma nudí, ale vnoučka nepohlídá. Jí děti taky nikdo nehlídal, říká
- Anonymní
- 06.05.26
- 3117
Moje tchyně by mohla být naprosto ideální hlídací babička. S tchánem mají firmu, kterou už předali mladším, peněz mají dost a času taky. Chápu, že rádi cestují a užívají stáří plnými doušky. Ale...