Jsem máma na vozíku: Jaký byl porod?

Ahoj čtenáři i čtenářky bez kol i na kolečkách, je tady pokračování deníčku. Pro zájem o nakouknutí do zákulisí života maminky na vozíku jsem se rozhodla psát svůj deníček více do detailů. V dnešní části porodím.

Jsem máma na vozíku: Jaký byl porod? Jsem máma na vozíku: Jaký byl porod? Zdroj: Canva

Díky mému handicapu bylo jasné, že budu rodit císařským řezem. Ano, miminko bych sice byla schopna vytlačit, ale za ten risk, že by miminko mohlo uvíznout v porodních cestách, mi to nestojí. Je tedy jasno, jiná možnost porodu není. „Počkáme do hranice donošenosti miminka a půjdeme na to. Příští čtvrtek Vás to čeká, maminko.“ Slyšela jsem jedno ráno při velké vizitě. Porodíte přesně za týden. Byl to týden dlouhý. Sestřičky pravidelně chodily s „vichřicí“ (poslouchat ozvičky Nikolky.) Hodně to šumělo a mně to připomínalo vichřici, tak jsem tomu tak říkala. :) Nikolce se dařilo, ale mně čas neutíkal.

Konečně středa večer. Přijel přítel a byl se mnou přes noc v porodnici. Chtěl být u porodu. Na řadu bych měla přijít kolem 9. hodiny. Otvírám oči a koukám na mobil. 4:58 a já slyším na chodbě maminku, co asi rodí. Chudák má bolesti, ty já mít alespoň nebudu, - pomyslím si. Vzápětí mě napadne, ale co bude po císaři? Jak si stoupnu? Jak vlezu na vozík a z vozíku? Přeci jen to břicho zatěžuji mnohem víc, než „běžný chodák“. Hm.. nějak to prostě dám, řekla jsem si, a pracně se otočila na druhý bok.

Ťuk, ťuk - je 6:00 a vchází sestřička mi napíchnou infuzi a zabandážovat nohy. „Tak už jste se dočkala,“ slyším od ní. „Ano dočkala,“ odpovídám s nejistotou, ale zároveň radostí.
Ani nevím, jak to uteklo a přijeli s lehátkem. Oblíkla jsem „andělíčka“ a přítel mi pomohl na lehátko. Jeli jsme. „Už je to tady, už je to tady a já se hrozně bojím,“ lítá mi hlavou, zatímco míjíme nemocniční chodby. Jeden výtah, zatáčka… druhý výtah… zatáčka a jsme na sále.

Položili mě na operační lehátko a přišla anestezioložka. Již předem jsme se domluvily na spinální anestezii. Chtěla jsem vnímat přítele a Nikolku. Slíbila mi, že to zkusíme. Posadila jsem se a čekala. Pích! „Povedlo se, za chvíli ucítíte teplo v nohách,“ říkala paní doktorka. Už když mě pokládali, cítila jsem příjemné teplo. Paní doktorka si se mnou chvíli povídala o tom, jaké to je dělat anestezii. (Jsem od přírody zvědavá) :) „Tak a teď něco cítíte?“ slyším za plentou. „Ano, mám pocit, že mi pan doktor tancuje dupáka na břiše,“ odpovídám s humorem. Lékaři se zasmějí. „Můžeme začít,“ slyším.

Přichází přítel v legračním modrém igelitovém oblečku a sedá mi k hlavě. Hned na něj mluvím… jak se má, co dělá, jak se těší… cokoliv, jen nechci slyšet diskuzi lékařů o tom, co a kam řežou. :D Ale přeci jen něco zaslechnu… „Tak pojď, devět nula pět,“ a následně veliký křik. Jsem máma… jsem máma, já jsem máma… běží mi hlavou… přítelovi ukápla slza, malou mi ukázali a vzali na ošetření.

Za chvíli mi přinesli malý krásný uzlíček. 2 960 gramů a 46 cm. Udělali jsme společné foto a malou si vzali na šestinedělí. Po vzpamatování jsem se já vydala na JIP.

(Další pokračování deníčku bude pobyt na JIP a Šestinedělí.)

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
jamik1416
1585
8.11.22 17:56

Krásné :srdce: Gratuluji :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Muffina
776
9.11.22 06:32

Blahopřeji nejen k miminku. Také k vaší velké odvaze.

  • načítám...
  • Zmínit
jitka 11
22939
10.11.22 07:50

Krásný čtivý deníček.
Moc gratuluji k Nikolce. Ať Vám dělá jen samou radost a Vy jste jen šťastní.
Už se těším na další deníček. Jsi moc šikovná a odvážná.

  • načítám...
  • Zmínit
kašílek
892
11.11.22 06:41

Moc pěkné, přeji vám ať vše zvládnete.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář