Jsme v tom sami
- Snažení
- Gilmorka
- 27.10.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Vybavuji si přesně ten okamžik, kdy jsme se pro miminko rozhodli. Bylo to pár měsíců po nastěhování do vlastního bytu. On po dítěti toužil již delší dobu, ale já jsem se na to ještě necítila. Držela jsem diety, cvičila a nedokázala jsem si představit, že bych měla vše vypustit. Potom mi snad ze dne na den mi začaly tikat biologické hodiny, které mé myšlení naprosto převrátily.
Samozřejmě jsme se nevyhnuli debatě o penězích, ale zvládli to druzí tak my taky.
Bylo to hezké období, sex dostal najednou jiný význam. Když přišla menstruace, byla jsem zklamaná. Podle odborných článků je ale běžná doba k otěhotnění půl až rok. Našla jsem na internetu skvělou partu holek a vzájemně jsme se podporovaly. Zkoušela jsem vitamíny, čaje, měření bazální teploty a zaručené polohy.
Jenže uběhlo 6 měsíců a já těhotná nebyla. Gynekoložka mě uklidňovala, vyšetřila krev a vypsala žádanku na spermiogram. Bylo to pro nás něco nového, jako bychom překročili hranici mezi lékaři a intimitou. Výsledek byl dobrý a on si oddechl.
Po roce jsem i přes svůj strach podstoupila diagnostickou laparoskopii. Bohužel nemám hezké vzpomínky. Po operaci jsem se probudila dušením, bylo mi špatně z narkózy a vytahování drenu neskutečně bolelo. Výsledek byl naštěstí dobrý, vejcovody průchodné, jen malá endometrióza v pobřišnici. Nebylo to překvapení, sestra ji má taky a i přes pokročilejší stupeň má 3 děti.
Co mě ale znepokojilo, byly výsledky každoroční cytologie. Najednou jsme měla ASCUS. Doktorka mluvila o možné rakovině a potřebě to hlídat. Bohužel se to opakovalo i podruhé, ale prý nic hrozného. Tak jsem si oddechla, abych se vzápětí opět vyděsila. Najednou nebyl problém ASCUS, ale fakt, že stále nejsem těhotná. Gynekoložka chtěla nasadit hormony na vyřazení cyklu, aby se zastavila endometrióza. To by znamenalo přestat se snažit, a to jsem tehdy opravdu nedokázala. Zkusili jsme ještě Clostil na podporu růstu vajíček, ale tím moje léčba u ní skončila.
V té době jsem potkala starého známého a ten mi doporučil náš první CAR. Moderní prostředí. Rozpačitě jsme koukali na sestřičky, které byly jak vystřižené z módního časopisu. Lékař byl velmi příjemný a vstřícný. Vzali nám spoustu krve, zkontrolovali mi ovulaci a pak jsme to slyšeli poprvé – nevysvětlitelná neplodnost.
Na moji žádost udělali ještě kontrolní spermiogram a výsledek nás šokoval. Byl velmi špatný. Na naše dotazy, jak to, že jinde byl nad normu, nám bylo řečeno, že mají zastaralé metody. Tohle byla asi první chvíle, kdy jsme začali o lékařích pochybovat.
Objednala jsem nás do jiného CARu, po třech měsících byl spermiogramu opět špatný, ale typ poruchy opačný. Takže jsme najednou měli tři rozdílné výsledky. Korunu tomu nasadili lékaři, kteří ihned vybírali termín umělého oplodnění.
S manželem jsme se dohodli, že tomu dáme volný průběh. Běhání po doktorech nás jenom stresovalo a o moc chytřejší jsme z toho nebyli. Užívali jsme si volnosti s kamarády, pořídili zvířátko, zrekonstruovali byt a jeli k moři. Postupně otěhotněly všechny holky z diskuse a najednou jsem v tom byla sama. Během dvou let jsem vyzkoušela detoxikaci dle Jonáše, homeopatika, různé bylinkové směsi a cvičení dle Mojžíšové.
Nevím, zda za to může neplodnost, ale najednou jsme si s manželem nerozuměli. Situace nás dohnala až do manželské poradny, kde jsme řešili, zda spolu vůbec zůstaneme. Asi to bylo tak nějak všechno dohromady. Byla jsem často sama a uzavírala se do sebe. Trvalo nějakou dobu, než jsme to překonali.
Za pár měsíců jsem oslavila 30. narozeniny a pochopila, že není na co čekat. Svěřili jsme se do rukou novému CARu. Podstoupili jsme pár vyšetření a už se ani nedivili, že je spermiogram v pořádku. Zkusili jsme inseminaci a já jsem věřila, že to opravdu vyjde. Když ne na poprvé, tak na podruhé, tak to vyšlo přeci i Lucce – jenže nevyšlo ani na potřetí.
Byla jsem už hodně zoufalá, když jsem žádala lékaře o IVF. Umělé oplodnění jsem vždy zavrhovala a věřila, že se nás to týkat nebude. V té době jsem dobírala antibiotika a na otázku, zda to nevadí, mě primář uklidnil, že je to spíše výhoda. Každý den jsem překonávala fobii z jehel a píchala si hormony. Kontrolní ultrazvuk vypadal velmi dobře a já se těšila, kolik budu mít vajíček.
Najednou jsem začala podivně kašlat, cítila jsem se čím dál hůř. Po probuzení mi sdělili počet 6 vajíček. Jak to? Reagovala jsem dobře, AMH mám taky dobré. Byla jsem zklamaná, asi jsem už opravdu stará. Potom následovalo čekání a já jsem po dvou dnech konečně volala do laboratoře. Prý se 5 embryí vyvíjí, ale když jsem jim sdělila, že transfer z důvodu mé nemoci nebude, tak mi řekli, že na zmražení vypadají jen 3. Tehdy jsem to strašně obrečela, nechápala jsem, co se vlastně v té laboratoři děje.
Dva měsíce jsem dávala svou imunitu dohromady a můj alergolog mi potvrdil, že to bylo těmi hormony, i když to primář nikdy nepřizná.
Konečně přišel den KETU a velká naděje. Bohužel to neproběhlo zrovna dle mých představ. Embryoložka tam jen tak stála a po zavedení řekla, že bylo jediné, které přežilo. Když jsem si přečetla ve zprávě, že není dobré kvality, tušila jsem, že nejsou velké šance.
Po pár dnech jsem si byla jistá, že to nevyšlo… a lékaři to jen potvrdili. Lékařka mi doporučila další IVF a na moji žádost o imunologii jen pokrčila rameny, že ona mě poslat nemůže. Ještě horší byl telefonický rozhovor s embryoložkou - nedozvěděla jsem se vůbec nic. Na internetu jsem si přečetla podobné zkušenosti a je mi líto, že jsme si vybrali tento CAR.
Takže jsem vše opět vzala do svých rukou a žádanku na imunologii jsem si zajistila sama. Čekací doba je 3 měsíce a léčba při zjištění potíží může trvat i roky. Podle referencí je paní doktorka skvělá. A tak doufám, že se někdo konečně zamyslí nad všemi lékařskými posudky a s doplněním dalších testů třeba budeme mít diagnózu.
Ještě se chci zmínit o tom spermiogramu. Samozřejmě mi to vrtá hlavou celé roky. Nedávno jsem potkala holku, která to má naprosto stejně. V soukromém CARu mají výsledek špatný a ve státním vždy dobrý. Bohužel se nemůžu zbavit pocitu, že mají CARy jinak nastavené normy. Je šílené, že ani po 5 letech vlastně nevíme, jestli je spermiogram v pořádku.
Často se zamýšlím nad systémem řešení neplodnosti. CAR si vybíráme podle dostupnosti, prostředí a referencí. Proč se ale stále potkávám s pacientkami, která jsou hnány do umělého oplodnění a nemají základní vyšetření? Proč CAR nezajímají mé zprávy od alergologa, revmatologa a rehabilitace? Proč mě někdo krmí nesmysly typu, že imunologie stojí hodně peněz, když na IVF stát doplácí desetitisíce? Odpověď všichni známe, je to bussiness a jsme jen obětí systému.
Na tohle vás nikdo nepřipraví. Nejde jen o tu touhu mít dítě. Musíte se vyrovnávat se spoustou dalších nepříjemných zkušeností. Ti, co vědí, vás litují, rozdávají rady, které často bolí. Ti, co nevědí, se na vás dívají jako na kariéristy, kteří nechtějí děti.
Trvalo mi dlouho, než jsem dala svoji první propustku z CARu vedoucí. Pracuji ve státní sféře, a tak snad nemusím mít strach ze ztráty zaměstnání, ale příjemné to tedy zrovna není. Svojí mamince jsem se svěřila teprve nedávno. U nás v rodině nikdo takové problémy neměl, a tak porozumění čekat nemůžu. Úsměvné bylo, když se mě po nevydařeném IVF zeptala, jestli nám vrátili peníze. 
A tak jsme v tom sami. Je to naše rozhodnutí co dál, naše peníze a čas, který strávíme u lékařů. Samozřejmě nepřestáváme doufat, že by se mohlo podařit přirozeně, i když po 4,5 letech se už optimismus vytrácí. Jediné, co nám zůstává, je naděje.
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 97
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 113
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 234
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 145
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 145
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1891
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1132
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2035
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 833
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 504
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Taky jsem si tim vsim prosla. Stale mi hlavou behalo proc jako zrovna ja!!!Moc preju, aby ses dockala. My se dockali po 3 operacich prvni dcery uz po dvou letech, druhe dcery po 2nevydarenych ivf a hrozivym imunu po 4letech!!Preju, aby uz tech menstruaci moc neprobehlo, pochopeni zamestnavatele a rodiny a sakra at uz se to telo umoudri!!!Je to hrozny, ze se muzete stavet na hlavu a je to na nic. to neustaly cekani…Jsem s tebou!! 
Doma vládla napjatá atmosféra, rozchod byl na spadnutí. Pak mi moje maminka nabídla, že mi zaplatí lázně. Zkusila jsem se nejdřív zeptat svého lékaře v CARu, jestli bych na ně po tom všem neměla nárok a on, že samozřejmě. Dokonce jsem na ně měla nárok již po tom mimoděložním těhotenství, ale to mi nikdo neřekl. Klidně mohlo miminko přijít dřív. Vypsal žádost, pojišťovna schválila a v červnu jsem jela na měsíc do Františkových lázní. Krásně jsem si to užila, vypnula a hodila všechno za hlavu. Měsíc po návratu jsme si řekli, že zkusíme poslední KET. Naplánovali jsme vše s doktorem, jednoho dne to spáchali. za pár týdnů na kontrole mi doktor oznámil, že jsem těhotná! A dokonce 2×! Uchytila se obě embryjka, byla jsem překvapená jenom trochu, naoko jsem s tím počítala a byla jsem neskonale šťastná. Všechno k mému překvapení probíhalo v pohodě a v červenci 2013 se narodila Verunka a Vojtíšek 
Nicméně krize manželství se projevila v plné síle, rozpad manželství nastal pod tíhou toho, ze jsem se honila za dítětem jak šílená. Každopádně, mám dítě s druhým manželem, který CAR navštěvoval s bývalou ženou, nechali tam spoustu peněz, přesto nic. Ona zdravá, on špatný spermio…a ups…my dva máme dítě „náhodou a přirozeně“,i se špatným spermio. A já dala za pravdu tomu otřepanemu klišé, že nejlepší je na to nemyslet…protože já otěhotněla v době, kdy se mi to spíš nehodilo 
přeju oběma lehkou mysl a sílu, abyste to oba zvládli 
velmi citlivé téma ale lidé si ze všeho dělají business. Zapomíná se „schválně“ na některé vyšetření, které má proběhnout a ženy se tak ihned posílají do CARu a rychle přispějte do prasátka. Vím o čem píšeš a moc bych ti přála, abyste doktorům vytřeli zrak a těhotenství se zadařilo přirozeně. 
