Mojí milované Kačence

Moje milovaná Kačenko, už je to půl roku, cos nám odešla, a mně se v ten den zhroutil svět. Musela jsem ale být silná, pro tatínka a pro všechny lidi okolo sebe, kteří nebyli zvyklí na můj pláč.

Já jsem byla vždycky ta, co se uměla poprat se vším, co přišlo do cesty, co spíš podržela ostatní, než sebe. Plakala jsem tedy potají, a pak už vůbec ne. Chtěla jsem na tebe zapomenout, zapomenout na tu bolest v momentu, kdy mi doktor řekl, že je všechno špatně. Přestože jsi se až do sedmého měsíce zdárně vyvíjela, srdíčko nebilo.

Byl to zlý sen, ze kterého jsem se nemohla probudit. Strašně moc jsem se zlobila na doktory v nemocnici, kteří mě tři dny předtím poslali domů s tím, že to nic není. Byla to Preeklampsie a já se ještě dva dny doma svíjela v křečích, než jsem se, zahanbená, že obtěžuji s hloupostí, vypravila ke svému doktorovi, který řekl ta nejhorší slova na světě. Hrozně mě mrzelo, že jsem víc než svým instinktům věřila doktorům a svému okolí, které si nedokázalo připustit horší scénář.

Noční můra pak pokračovala v nemocnici, ze které mě předtím poslali domů. Tam zjistili, že jsem na tom hodně zle, z Preeklampsie se rozvinul Hellp Syndrom a bojovala jsem i o svůj život. Musela jsem tě co nejrychleji přivést na svět a bylo to tak smutné, tak strašně smutné… Tvůj tatínek mě celou dobu držel za ruku, bál se o mě a já se snažila ho utěšovat, že to bude dobré.

A pak ses narodila. A já v sobě nenašla sílu se na tebe, holčičko moje, podívat :( Nezlob se na mě za to. Bála jsem se toho pohledu a toho, že mi v paměti zůstane napořád.

A co bylo dál?

Dál byla prázdnota. Než jsem se vrátila z nemocnice, postýlka byla rozebraná a tvoje věci schované hluboko na dně skříně. Tak jsem si to přála a tatínek to tak zařídíl, ale to prázdné místo bolelo víc než cokoliv jiného. Všichni mi říkali, ať se té bolesti nebráním, ať to prožiji a já si tedy naordinovala smutek. Radovala jsem se z drobných úspěchů, z překonávání malých cílů, z brzkého návratu do práce, z té strmé cesty, po které jsem stoupala nahoru. Slzy jsem vítala, ale nikdy ne na déle než jeden den a vždy v soukromí.

Upnula jsem se k tomu, že za půl roku to zkusíme znovu, úspěšně, i když v hloubi mysli hlodal červíček, jestli jsem to celé nezavinila já. Jestli to vůbec budu moci zvládnout. A červíček rostl, potvrzován mým zhoršujícím se zdravotním stavem, který by dalšímu těhotenství bránil. A já se snažila to přebít, potlačit, vytěsnit.

Kačenko, pár předchozích dní jsem byla na dně. Myslela jsem, že už mi není pomoci, že se z toho močálu, do kterého jsem se zavrtávala hlouběji a hlouběji, už nikdy nedostanu. Bála jsem se, že už to nejsem já. Bála jsem se, že přijdu o práci. O blízké lidi. Bála jsem se, že přijdu o naději na další miminko, že přijdu o tatínka, že přijdu o sebe.

Teď tady ale sedím, na kolenou mám tvoje šatičky a pláču štěstím. Ten smutek chtěl zkrátka ven a já si pro něj musela dojít až na samotné dno, ze kterého mě sebral tatínek. Ukázal se jako silák, který ten smutek unese a ponese ho se mnou. Máme před sebou ještě dlouhou cestu, ale už víme, že se jeden o druhého můžeme opřít.

Stýská se mi po tobě, andílku. Myslím na tebe každý den a moc doufám, že tam, kde jsi, je ti dobře.

Líbám tě, holčičko naše!

Tvoje maminka

Přečtěte si také

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
875
11.8.12 09:52
:hug:
  • načítám...
  • Zmínit
71
11.8.12 10:03

Pláči s Vámi jak to musí být pro Vás těžké. Nevzdávejte se naděje na šťastný život s miminkem a milujícím manželem. hodně štěstí. :srdce: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
2390
11.8.12 10:38

Držím palce, tohle je hrozné… Ale Kačenka se má určitě moc dobře :andel: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
5617
11.8.12 10:43
:hug:
  • načítám...
  • Zmínit
6323
11.8.12 10:43

Na pláči není nic špatného. Po přečtení deníčku brečím a nestydím se za to. Je to hrozné co se stalo. Dokážu si představit sebe na vašem místě, asi bych to zvládala ještě hůř. Posílám moc a moc sil. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
2973
11.8.12 10:50

To je moc smutné…nejhorší je bojovat sama se sebou a svým svědomým…ale vy jste nic nezavinila, nic si nevyčítejte…věci se dějí tak jak mají a až časem zjistíme jejich skutečný důvod, i když se nám teď zdají kruté…přeji hodně síly…

  • načítám...
  • Zmínit
11.8.12 11:00

Určitě se to podruhé podaří :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
393
11.8.12 11:08
:hug:
  • načítám...
  • Zmínit
141
11.8.12 11:14

Vím čím procházíte a mrzí mě, že je tady další andílkovská maminka. Náš příběh je v něčem podobný. Také jsem se musela před 2 lety po úmrtí našeho chlapečka dostat na úplné dno, abych se s pomocí manžela dostala tam, kde jsme dnes… 5 dnů před osudným dnem jsem byla propuštěna z nemocnice, kam jsem jela kvůli krvácení na zač. 3O. tt., údajně vše v pořádku a jen nízce nasedající placenta. Dodnes si vyčítám, že jsem zdravotníky nedonutila před propuštěním natočit delší monitor KTG( po 5 min. jsem začala zvracet), údajně i průtoky pupečníkem byly v pořádku,ale......za 5 dnů byl konec, absence pohybů a v nemocnici ten strašný verdikt, že nám miminko umřelo. Příčinou bylo zaškrcení pupečníku, které se vyvíjelo několik týdnů…
A to že jste malou nechtěla vidět je reakcí na ten strašný šok, kt. jste prožívala, nic si nevyčítejte. Já ani manžel jsme nebyli schopni si malého pochovat, rozloučili jsme se jen pohledem, ten strach, že ho už nebudu chtít pustit byl silnější…Čas je lék, však sama vidíte, že jste dnes zase o kus dál, s pomocí svých blízkých to zvládnete, zase bude líp.
My dnes máme doma 9měsíčního brášku a na našeho andílka vzpomínáme s láskou. Přeji hodně sil a naděje na další miminko se rozhodně nevzdávejte :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Hana G.
11.8.12 11:16

Přeji Vám, i manželovi hodně síly a štěstí :srdce:

  • Upravit
589
11.8.12 11:51

Nedokážu se ubránit slzám :hug: :hug: :hug: posílám ti sílu aby jsi vše překonala a brzy jsi měla před sebou pozitivní testík..Držím moc moc palčky a Kačenka jako andílek určitě vše ohlídá :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
48576
11.8.12 12:07

Také pláči. Vim co je se dostat na dno a věřim že tak jako já a spoustu dalších to dno využijete jako odrazovej mustek k uplnému štěstí.
Držte se :srdce:.

Příspěvek upraven 11.08.12 v 12:07

  • načítám...
  • Zmínit
582
11.8.12 12:21
:hug: :,( :hug:
  • načítám...
  • Zmínit
3089
11.8.12 12:26

Brečim tu u toho :,(,možná i protože jsme se o vlásek vyhli něčemu podobnému, naštěstí jsem začala včas rodit a udělali mi akutní SC, naši kluci to přežili, ale nedokážu si představit že by to bylo jinak, asi bych se z toho zhroutila. Přeju hodně síly a ať se brzy dočkáte štěstí v podobě zdravého děťátka :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
27281
11.8.12 13:10

Tečou mi slzičky… :,(

Drž se… hodně síly… :hug: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
2272
11.8.12 13:25

Bože když tu vždy čtu tak smutný deníček rozpláču se a vrátí se mi mé bolestné vzpomínky…bohužel i já vím co to je za bolest stratit dítě a být maminkou andílka… :andel: nic si prosím tě nevyčítej, to je cesta do pekel :( chce to svuj čas, bude to těžké, bolestné ale zvládneš to a já ti posílám hodně síly a obejmutí…příjd mezi nás andělské maminky do prázdné náruče… :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
3108
11.8.12 13:38

:hug: moc smutné přeji hlavně hodně sil musí to být hrozné nic takového jsi nedokážu představit 8o

  • načítám...
  • Zmínit
559
11.8.12 13:56
:hug:
  • načítám...
  • Zmínit
Verun83
11.8.12 14:05

Slzy mi tečou po tvářích. držte se :hug:

  • Upravit
1570
11.8.12 14:20

Kačenka je s dalšími andílky, dostala svá bílá křídla a nemysli si, určitě je na své rodiče hrdá. Měla svůj čas vyměřený a určitě byla moc ráda, že jej mohla s vámi strávit, slyšet vaše hlasy. Nyní vás opatruje a dohlídne spolu s lékaři na to, aby její budoucí bráška či sestřička, byli v pořádku.

Přijmi prosím mou upřímnou soustrast a jak zde psala Ševelka, přijď mezi nás, do Prázdné náruče, do náruče ročičů, co mají také své :andel:.

Lucka

  • načítám...
  • Zmínit
4822
11.8.12 14:46
:,(
  • načítám...
  • Zmínit
1163
11.8.12 15:05

Ach jo, je to hrozně smutné, že se tohle maličkým dětem vůbec děje :,( jsem teď taky zrovna v 7.měsíci a bojuju s infekcí, o malou se každý den hrozně bojím, ale to, co se stalo tobě, si ani nedovedu představit
přeju pevné nervy a ať časem všechno přebolí :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
23
11.8.12 15:24

Je to hrozné ale snad čas vše zahojí i já si s vámi poplakala :,( :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
7907
11.8.12 15:31

Ani nemám slov. Hodně moc sil maminko :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
2199
11.8.12 16:40

Posílám objetí, slzy jsou lékem an tuhle bolest…nic jiného nemáme, jen ty slzy, aby z nás smyly všechny špatné pocity, všechno, co je prostě normální po odchodu anšich andílků…byla jsem na začátku osmého měsíce, když mi Damiánek umřel v bříšku…byla jsem potom na dně a bojovala s každým nádechem…

za měsíc to budou tři roky…nezapomněla jsem, po Damískovi se mi strašně stýská, ale narodila se mi holčička Nathanielka, která má za pár dní rok a před 14týdny se mi uhnízdil v bříšku další brouček…když všechno dobře dopadne, budou mámou čtyř dětí, protože mám ještě jednu starší dceru, které je už 6 let..

i ty se dočkáš toho uzlíčku, jen teď musíš dát dohromady svou psychiku, protože od té se bude odvíjet všechno…kdyby jsi kdykoliv chtěla popovídat, napsat si pár řádek, napiš mi…

zatím objímám, haldím a posílám spousty sil na cestu peklem… :hug: :hug:

Příspěvek upraven 11.08.12 v 16:42

  • načítám...
  • Zmínit
433
11.8.12 16:41

Ach jo :-( pres slzy ani nevidim :-( proc se mussi stavat takove veci? :-( Moc na vas myslim a drzim palecky, aby se k vam brzy dostal malinky clovicek! Mas skveleho partnera a velkou oporu a spolu to zvladnete! Drzte se, preju vam uz jen same stesticko!:-)

  • načítám...
  • Zmínit
1376
11.8.12 17:25

Ahoj, je to moc smutne, ba nejhorsi na svete a to prijit o miminko. Take jsem prisla o miminko, duvod bohuzel nezname, vse bylo v poradku :srdce: vime jen, ze to byla holcicka :srdce:
Ted jsem take tehotna a bohuzel denne se modlim, aby zlute telisko, ktere mam ve vajecniku vydrzelo, neprasklo a mi tak neprisli o dalsi miminko :srdce: jeste nam par tydnu do konce 12tt zbyva. I Tobe preji mnoho sil, vim, jak Ti ted je, i ja se tomu obcas neubranim, ale musime doufat a bojovat. :srdce: :srdce: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
3069
11.8.12 19:11
:hug:
  • načítám...
  • Zmínit
358
11.8.12 19:44

Nemůžu zastavit pláč…jsi silna..je mi moc líto co se stalo…držím palce ať se maš lépe

  • načítám...
  • Zmínit
5619
11.8.12 19:53

Je to tak smutné, hodně síly :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
585
11.8.12 20:05

Smutný deníček, je mi to moc líto, brečím s vámi :hug: :hug: Nezbývá než popřát už jen samé štěstí :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
2575
11.8.12 20:21

:hug: :hug: :hug: Slzy mi tečou a s bolestí vzpomínám na svou první holčičku, která odešla 13.3.2010. Narodila se předčasně ve 30. týdnu a půl hodinky po porodu nás opustila :,( Bohužel, nikdo neví proč. Taky jsem jí nechtěla vidět ze strachu, že bych se z toho pak nikdy nevyhrabala a dodnes si to vyčítám (a nejspíš asi nikdy nepřestanu). Nemůžu ti slíbit, že ta bolest zmizí, ale můžeš mi věřit, že časem bude menší a až přijde nové děťátko, budeš se z něho těšit, jako by to bylo to první :hug: Dnes máme jinou holčičku, a i když na její starší sestřičku stále vzpomínám a říkám si, jaká by dnes byla, Danielka mi to vynahrazuje za obě. Tak hodně síly ;)

  • načítám...
  • Zmínit
8435
11.8.12 20:23

:hug: To je mi moc líto. Nechápu, že to doktoři nepoznali, vždyť jsi mohla umřít taky :cert:.
Taky jsem s preeklampsií měla tu „čest“, ale měly jsme víc štěstí.
Bohužel těžká preeklampsie+HELLP syndrom jsou dost špatnou prognozou pro další těhotenství :(. Jestli chceš, napiš mi SZ.

  • načítám...
  • Zmínit
12134
11.8.12 20:43

:,( :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: Když čtu takovéto deníčky, tak mě z toho vždy zamrazí a říkám si jaké jsem měla štěstí, že jsem i přes problémy s neplodností porodila zdravé dítě a každý den se modlím, aby i zdravé bylo pořád. Nicméně v dnešní době, kdy je medicína na tak vysoké úrovni neodpustím doktorům, že tobě (a bohužel i mnoha dalším) nevěnovali v takové situaci více pozornosti :cert: :pocitac:, vždyť co je víc než záchrana nenarozeného dítěte a jeho matky, moc ti přeji ať se ti brzy podaří nové miminko, které projasní tvůj život a malá Kačenka na vás bude z obláčku dávat pozor :andel: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
5237
11.8.12 21:08

Ani si nedokážu představit vaší bolest, ale jsem další kdo pláče s Vámi. Jste velice silná a statečná. Maličká vám jistě sešle brzy další děťátko, které bude opatrovat, stejně jako maminku a tatínka.
Přeji hodně sil :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
79
11.8.12 21:48

Velice stateční...

Jste oba velice stateční a moc Vám fandím. Vím, že jedno miminko druhým nenahradíte. Při čtení mi běhal mráz po zádech a nedokážu si to ani představit. Držte se a mějte se rádi… :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
5035
11.8.12 22:17
:,( :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:
  • načítám...
  • Zmínit
422
11.8.12 22:19

Je mi moc líto, že je tu další andělská maminka. Souhlasím s tím, co psaly holky z Prázdné náruče (Zitorka, Pískle, Ševelka).
Tvůj deníček mi připomněl tu strašnou, nepředstavitelnou bolest, která mi rvala srdce zaživa. V říjnu to budou taky 3 roky, co mi Anička odešla do nebe. Měla jsem bohužel smůlu na lékaře. Holčičku jsem donosila, v 39+2 tt jsem jela rodit a rodila mě bohužel čerstvá absolventka. Doktorka, která zodpovídala za porod přišla pozdě, pozdě nařízený císařský řez a moje holčička za 4 dny poté zemřela. Dodnes si také vyčítám, že jsem nebyla silnější a když mě po 3 dnech pustili z JIP, se nešla na ní podívat.
Je mi líto, to co prožíváte. Je to opravdu dlouhá cesta, kterou teď půjdete. Životy lidí, kteří přišli o dítě jsou poté jiné. Už nikdy to nebude jako dřív. Možná časem člověk pochopí víc. Časem se trochu otupí ta hluboká rána v srdci, která tolik krvácí.
Za sebe mohu říci, že jsem musela díky císaři čekat rok na další těhotenství, podařilo se nám to, i když druhé těhotenství bylo šílené. Málem jsme to s manželem nezvládli a rozvedli se. Teď máme 13,5 měsíční holčičku Barborku, která nám pestří život. I když za sebe musím říct, že Anička mi chybí pořád a vždy mi k tomu tečou slzy po tváři.
Hodně sil přeji Tobě i Tvému muži. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
12959
11.8.12 22:34
:hug: :hug:

Pardon za reakci :roll:

Příspěvek upraven 11.08.12 v 22:35

  • načítám...
  • Zmínit
162
11.8.12 22:56

Je mi líto, co jste prožila a posílám Vám mnoho sil. Zažila jsem si to samé dva dny před termínem porodu. Udělějte si každý den čas, abyste s láskou vzpomněla na svou holčičku, vytvořte si nějaký malý rituál jen pro ni, který denně dodržíte, protože je to potřeba a mně to hodně pomohlo. Netrapte se výčitkami. Jednou se s ní shledáte. Přeju, ať se brzy odrazíte ode dna a nadechnete se nad hladinou. :hug: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
9217
12.8.12 00:59

:srdce: :hug: Drzte sa :,(

  • načítám...
  • Zmínit
Caty
12.8.12 07:54

Moc deníčků mě nezorpláče, tento ano. Přeju hodně moc síly, hodně moc štěstí, hodných lidí kolem sebe a už jen sluníčko na nebi. Přeju ať se na to hrozné dno už nikdy nedostaneš, ať už jen stoupáš víš a víš a nakonec bude další vytoižené miminko, ikdyž je to ted asi nepředstavitelné. Je mi moc líto malé Kačenky, tebe a tatínka Kačenky, že jste tak trpěli, ale určitě bude jednou líp, ikdyž to prázdno asi zůstane v srdíčku vždycky. Přeju moc síly :hug:

  • Upravit
Caty
12.8.12 07:57

Promiň, ale nemyslím si, že teď by chtěla autorka deníčku slyšet, že má špatnou prognozu na další těhotenství. Nemyslím to ve zlém, jen jí to asi moc nepomůže.

  • Upravit
714
12.8.12 10:44

:hug: :hug: :hug: achjo…zase další andělská maminka :hug: to je tak nefér…i já jsem jednou z nich.. :,( je fakt že čas to posune ale už nikdy to nebude tak jako kdysi…některé dny se dá dýchat bez bolesti..naopak jiné dny bolí i otevření oči…jediné co mě pevně drží nad vodou je ta uklidňující představa že naši :andel: jsou šťastni, nic je netrápí a v jeden významný den se s nimi potkáme a už navždy budeme spolu… přeji krásné dny :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
684
12.8.12 11:53
:hug:
  • načítám...
  • Zmínit
2120
12.8.12 13:08

Přeji sílu a brzy velký důvod k radosti… :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
981
12.8.12 17:55

Moc vám všem děkuju!
Bylo to úžasně osvobozující vyzpovídat se a vyplakat se z nejhoršího… Je to ale teprve začátek cesty, to vidím už po třech dnech. Střídají se návaly euforie a totální deprese, manžel se snaží, ale je to jako na houpačce - chvíli drží on mě, chvíli já jeho. Vidím, jak moc potřebuje moji sílu, ale musím ji dolovat hodně hluboko. Připadám si zralá na blázinec :nevim:

  • načítám...
  • Zmínit
8435
12.8.12 18:39

@Caty Vím, že to myslíš dobře a je mi jasný, že je hrozný to slyšet. Taky jsem byla jak praštěná palicí do hlavy, když mi gynekolog řekl, že už to podruhé nemám raději pokoušet :,(.
Ale pak jsem začala pročítat všechno možné a došla jsem k závěru, že by to možná šlo.
Prostě mě jen napadlo, že když ti doktoři byly takový vemena, že to zanedbali, tak ji třeba ani neupozornili :nevim: a vědět by to měla.

  • načítám...
  • Zmínit
1096
12.8.12 22:05

Vím, jaké to je, jsem od 29.7.2010 maminkou andílka, ale ten nám vstoupil do cesty znovu a přinesl svého bratříčka přesně rok poté, co se on sám měl narodit…hodně sil, zvládly jsme to všechny :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
17629
12.8.12 22:20

Také brečím. přeju hodně štěstí a hlavně hodně zdraví!!! uvědomila jsem si opět, jak jsou moje zdravotní problémy spojené s těhotenstvím a porodem a kojením malicherné v porovnání s tím, co se stalo vám :( :hug:

  • načítám...
  • Zmínit