Mojí milované Kačence
Moje milovaná Kačenko, už je to půl roku, cos nám odešla, a mně se v ten den zhroutil svět. Musela jsem ale být silná, pro tatínka a pro všechny lidi okolo sebe, kteří nebyli zvyklí na můj pláč.
Já jsem byla vždycky ta, co se uměla poprat se vším, co přišlo do cesty, co spíš podržela ostatní, než sebe. Plakala jsem tedy potají, a pak už vůbec ne. Chtěla jsem na tebe zapomenout, zapomenout na tu bolest v momentu, kdy mi doktor řekl, že je všechno špatně. Přestože jsi se až do sedmého měsíce zdárně vyvíjela, srdíčko nebilo.
Byl to zlý sen, ze kterého jsem se nemohla probudit. Strašně moc jsem se zlobila na doktory v nemocnici, kteří mě tři dny předtím poslali domů s tím, že to nic není. Byla to Preeklampsie a já se ještě dva dny doma svíjela v křečích, než jsem se, zahanbená, že obtěžuji s hloupostí, vypravila ke svému doktorovi, který řekl ta nejhorší slova na světě. Hrozně mě mrzelo, že jsem víc než svým instinktům věřila doktorům a svému okolí, které si nedokázalo připustit horší scénář.
Noční můra pak pokračovala v nemocnici, ze které mě předtím poslali domů. Tam zjistili, že jsem na tom hodně zle, z Preeklampsie se rozvinul Hellp Syndrom a bojovala jsem i o svůj život. Musela jsem tě co nejrychleji přivést na svět a bylo to tak smutné, tak strašně smutné… Tvůj tatínek mě celou dobu držel za ruku, bál se o mě a já se snažila ho utěšovat, že to bude dobré.
A pak ses narodila. A já v sobě nenašla sílu se na tebe, holčičko moje, podívat
Nezlob se na mě za to. Bála jsem se toho pohledu a toho, že mi v paměti zůstane napořád.
A co bylo dál?
Dál byla prázdnota. Než jsem se vrátila z nemocnice, postýlka byla rozebraná a tvoje věci schované hluboko na dně skříně. Tak jsem si to přála a tatínek to tak zařídíl, ale to prázdné místo bolelo víc než cokoliv jiného. Všichni mi říkali, ať se té bolesti nebráním, ať to prožiji a já si tedy naordinovala smutek. Radovala jsem se z drobných úspěchů, z překonávání malých cílů, z brzkého návratu do práce, z té strmé cesty, po které jsem stoupala nahoru. Slzy jsem vítala, ale nikdy ne na déle než jeden den a vždy v soukromí.
Upnula jsem se k tomu, že za půl roku to zkusíme znovu, úspěšně, i když v hloubi mysli hlodal červíček, jestli jsem to celé nezavinila já. Jestli to vůbec budu moci zvládnout. A červíček rostl, potvrzován mým zhoršujícím se zdravotním stavem, který by dalšímu těhotenství bránil. A já se snažila to přebít, potlačit, vytěsnit.
Kačenko, pár předchozích dní jsem byla na dně. Myslela jsem, že už mi není pomoci, že se z toho močálu, do kterého jsem se zavrtávala hlouběji a hlouběji, už nikdy nedostanu. Bála jsem se, že už to nejsem já. Bála jsem se, že přijdu o práci. O blízké lidi. Bála jsem se, že přijdu o naději na další miminko, že přijdu o tatínka, že přijdu o sebe.
Teď tady ale sedím, na kolenou mám tvoje šatičky a pláču štěstím. Ten smutek chtěl zkrátka ven a já si pro něj musela dojít až na samotné dno, ze kterého mě sebral tatínek. Ukázal se jako silák, který ten smutek unese a ponese ho se mnou. Máme před sebou ještě dlouhou cestu, ale už víme, že se jeden o druhého můžeme opřít.
Stýská se mi po tobě, andílku. Myslím na tebe každý den a moc doufám, že tam, kde jsi, je ti dobře.
Líbám tě, holčičko naše!
Tvoje maminka
Přečtěte si také
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 2381
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 1810
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 1082
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 1371
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 1184
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
Cizí ženská sahala na mou dceru v kočárku. Moje reakce ji pořádně zaskočila
- Anonymní
- 07.11.26
- 3274
Někteří lidé mají opravdu zvláštní pocit, že když se jim líbí cizí dítě, mohou si k němu dovolit úplně všechno. Moje roční Anežka je roztomilá holčička, a navíc hodně kontaktní. Od chvíle, kdy jsem...
Cizí muž mě v obchodě seřval, že nehlídám dítě. Vůbec nic mu do toho nebylo
- Anonymní
- 07.11.26
- 2518
„Paní, vy si snad děláte legraci? Místo abyste hlídala dítě, čumíte do telefonu!“ ozvalo se za mnou tak hlasitě, že se otočila snad polovina obchodu. Stála jsem u regálu s drogerií, v jedné ruce...
Synovi bude třicet a nikdy neměl ženu. Pak jsem pochopila, proč se jí vyhýbá
- Anonymní
- 07.11.26
- 4313
Mému synovi bude za pár měsíců třicet a ještě nikdy neměl přítelkyni. Žádnou vážnou známost, žádný vztah, dokonce ani obyčejné rande, o kterém by mi vyprávěl. Dlouho jsem si říkala, že je jen...
Odsoudila jsem rodiče dětí bez snídaně. Pak mi syn vrátil moje vlastní slova
- Anonymní
- 07.11.26
- 15030
Do rodičovské skupiny jsem napsala, že připravit dítěti snídani snad ještě není nad lidské síly. Za deset minut mi přišlo jedenáct souhlasných reakcí. Připadala jsem si jako jediná, kdo se nebojí...
Přijímačky se mají zjednodušit? Takže se pak na gympl dostane každý hlupák!
- Anonymní
- 07.11.26
- 1123
Dneska jsem na internetu narazila na článek, který mě opravdu nadzvedl ze židle. Viděli jste ten nápad, že se přijímačky od Cermatu budou zjednodušovat? Já to prostě nechápu. Absolutně ne.