Kdy už konečně?
Asi vám bude připadat tenhle deníček o ničem, ale jsou to prostě mé pocity, obavy o kterých mé okolí ví. Nechci je s tím neustále zatěžovat, jen se z toho potřebuji vypsat. Tohle těhotenství je pro mě nějak moc už dlouhé a už si říkám, že snad neporodím.
V pondělí jsem začala 39.tt. Kontrola proběhla v pořádku, ozvy jsou také krásné. Ale přestože jsem měla bolesti a křivka lítala vysoko, tak mi doktor řekl, že děloha je v klidu. Pak mě vyšetřil a řekl, že jsem stále uzavřená a navíc je mimčo výš, než by v tuhle dobu mělo být. :-/
Ale protože jsem nechtěla automaticky císaře (první bylo císařem kvůli nepostupujícímu porodu), tak mi řekl, že nebudeme zatěžovat pana primáře a nemá smysl, abych šla do poradny a na UTZ. UTZ jsem měla naposledy v 31.tt. Já bych naopak nějaký utz uvítala už kvůli tomu, že mimčo má celou dobu minimální hraniční množství plodovky, a tak bych ráda věděla, jestli jí tam má stále dostatek nebo ne. Bohužel to se taky nedovím. Všechny maminy píší, jaké odhady váhy mají jejich děti k porodu, a já nemám nic. Navíc je i naše mimi o týden starší podle posledních měření, a tak jsem doufala, že touhle dobou už budu v porodnici. A ono nic. :-/
Snad i díky všem těmto „úžasným zprávám“ jsem docela nevrlá. Asi si říkám, že se budu muset svému okolí omluvit, protože jsem protivná sama sobě. Vadí mi kde co, kde jaká maličkost. Nejvíc mě rozčiluje náš skoro tříletý syn, který se neustále vzteká, že nemůže tohle a tamto. A mě to opravdu vždy rozčílí. Samotný mě pak vadí, jak se nechám rychle vytočit, ale nějak s tím neumím nic udělat. :-/
V pondělí mě čeká další ozvy, další kontrola a já už vidím, jak to bude jedno a to samý. A zase mi doktor řekne, že když neporodím, tak mě bude muset nechat hospitalizovat na pozorování. Mně je už jasné, že to tak i dopadne. :-/ Další týden nastoupím do porodky, tam mě budou monitorovat, jak to vypadá s malým a jestli se něco chystá k porodu nebo ne. Pak budou zkoušet vyvolávat porod (u prvního dítěte to nepomohlo a já celej den trávila s kapačkama na rukách), což nebude mít opět cenu, protože mimčo se rozhodne, že dolů nepůjde ale ani omylem.
Takže po dojde opět k tomu, že mi navrhnou císaře a mně nezbude nic jiného než s tím souhlasit. V jediný, co doufám, že to nebude zase s celkovou narkózou a já přijdu opět o ten prvotní pocit, když se mimčo narodí. :-/ Protože prvního jsem viděla chviličku, když jsem se probírala z narkózy, ale bohužel mi bylo tak špatně, že jsem nebyla schopná ničeho, natož si ho pochovat. :-/
Po císaři tam budeme další týden (v případě, že bude vše v pořádku), takže místo toho, abychom si užívali Velikonoce doma ve čtyřech (nebo teda já s mimčem a taťka s malým na koledě), tak budeme stále ještě v porodnici doufat, že půjdeme brzy domů. Včera mi brácha povídá, co prej doma zmeškám, když budu déle v porodce? Sice nic, ale já zrovna nejsem typ, co by ho bavilo vylehávat v nemocnici.
A hlavně mě už nebaví i ty dotazy, tak když už? Každej už čeká, že napíšu, že je malej na světě. Taťka čeká, kdy už konečně pojedeme a každý den se mě na to ptá. Jak kdybych to věděla. Opravdu si říkám, že jsem měla jít na plánovaného císaře a věděla bych aspoň, na čem jsem. Už jsem z toho čekání nějak vyšťavená, bez energie a ani nevím, kde ji brát.
Tak to je asi tak vše, s čím jsem se chtěla svěřit. Je toho dost a vlastně nic. Jsou to prostě moje pocity, ze kterých jsem se potřebovala nějak vypsat. Tak to tak prosím berte.
A dík všem, kdo jste to dočetli až do konce. ![]()
Přečtěte si také
Moje patnáctiletá dcera mě vymazala ze života. Prý se za mě stydí
- Anonymní
- 13.07.26
- 36
Dneska jdu s kůží na trh a vím, že mě možná spousta z vás odsoudí. Ale já už ty slzy večer do polštáře prostě nezvládám. Moje patnáctiletá dcera se mnou ze dne na den přestala mluvit. A nemyslím...
Tchán mi sáhl na zadek. Manžel mi řekl, že jsem to určitě špatně pochopila
- Anonymní
- 13.07.26
- 37
Hrozně se stydím to vůbec napsat, ale já už nevím, jak dál. Žijeme s manželem v patře rodinného domu, který patří jeho rodičům. Dole bydlí tchyně s tchánem. Vztahy byly vždycky takové ty klasické...
Otěhotněla jsem přes tělísko. Moje miminko mělo zachránit krachující svatbu
- Anonymní
- 13.07.26
- 64
Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě věc, kterou nedokážu říct ani vlastní mámě, natož kamarádkám u kafe. Sedím v koupelně na zemi, v ruce držím plastovou tyčinku se dvěma tlustými čárkami a...
Manžel mi tajně dává do jídla prášky na uklidnění. Prý jsem moc hysterická
- Anonymní
- 12.07.26
- 1850
Ahoj holky, píšu v naprostém šoku a třesou se mi ruce. Vůbec nevím, co mám dělat, jestli volat policii, nebo rovnou balit kufry a utéct k našim. Včera večer jsem totiž zjistila něco, co mi totálně...
Synovec mi utýral křečka a tchyně se smála. Prý to byla jenom klukovina
- Anonymní
- 12.07.26
- 1273
Jdu si pro radu, protože u nás doma proběhla šílená scéna a manžel mi tvrdí, že jsem přecitlivělá. Moje sedmiletá dcera dostala k narozeninám vytouženého křečka. Starala se o něj jako o miminko,...
Kojím tříletého syna. Moje kamarádky mě kvůli tomu vyštvaly z party
- Anonymní
- 12.07.26
- 948
Asi potřebuju slyšet, že nejsem blázen, protože moje okolí mě tak momentálně bere. Mám tříletého syna a stále ho kojím. Než mě začnete odsuzovat – nekojím ho na veřejnosti, je to naše ranní a...
Chtěl jsem, aby žena měla ráda moji matku. Nakonec se ale obě spikly proti mně
- Anonymní
- 12.07.26
- 690
Když jsem si bral svou ženu, měl jsem jediné přání. Aby si rozuměla s mojí maminkou. Celý život jsem poslouchal historky o zlých tchyních a rozhádaných rodinách, a tak jsem si říkal, že u nás to...
Chlapeček s poruchou chování si ve školce oblíbil mou dceru. Jeho láska ale bolí
- Anonymní
- 12.07.26
- 796
Jsem docela ráda, že je konec školky, alespoň na pár týdnů. Od září to ale asi začne nanovo. Chtěla jsem dát dceru do jiné třídy, jenže ona nechce. Bohužel je v té její chlapeček s poruchou...
Našla jsem u muže v telefonu fotky své sestry. Chce s ní spát
- Anonymní
- 11.07.26
- 2884
Sedím doma v obýváku, děti spí a já mám pocit, že se mi pod nohama propadla zem. Dneska odpoledne si manžel nechal na stole odemčený telefon, protože šel ven čistit auto. Pípla mu zpráva na...
Pár stránek knihy a jedna velmi trapná chvíle v metru
- Anonymní
- 11.07.26
- 2302
Měla to být jen obyčejná cesta do práce a pár stránek nové knihy. Místo toho jsem seděla v metru se slzami v očích, a když ke mě přistoupila starší dáma upekla jsem si ještě k tomu pěkný trapas....