Kdy už konečně?
Asi vám bude připadat tenhle deníček o ničem, ale jsou to prostě mé pocity, obavy o kterých mé okolí ví. Nechci je s tím neustále zatěžovat, jen se z toho potřebuji vypsat. Tohle těhotenství je pro mě nějak moc už dlouhé a už si říkám, že snad neporodím.
V pondělí jsem začala 39.tt. Kontrola proběhla v pořádku, ozvy jsou také krásné. Ale přestože jsem měla bolesti a křivka lítala vysoko, tak mi doktor řekl, že děloha je v klidu. Pak mě vyšetřil a řekl, že jsem stále uzavřená a navíc je mimčo výš, než by v tuhle dobu mělo být. :-/
Ale protože jsem nechtěla automaticky císaře (první bylo císařem kvůli nepostupujícímu porodu), tak mi řekl, že nebudeme zatěžovat pana primáře a nemá smysl, abych šla do poradny a na UTZ. UTZ jsem měla naposledy v 31.tt. Já bych naopak nějaký utz uvítala už kvůli tomu, že mimčo má celou dobu minimální hraniční množství plodovky, a tak bych ráda věděla, jestli jí tam má stále dostatek nebo ne. Bohužel to se taky nedovím. Všechny maminy píší, jaké odhady váhy mají jejich děti k porodu, a já nemám nic. Navíc je i naše mimi o týden starší podle posledních měření, a tak jsem doufala, že touhle dobou už budu v porodnici. A ono nic. :-/
Snad i díky všem těmto „úžasným zprávám“ jsem docela nevrlá. Asi si říkám, že se budu muset svému okolí omluvit, protože jsem protivná sama sobě. Vadí mi kde co, kde jaká maličkost. Nejvíc mě rozčiluje náš skoro tříletý syn, který se neustále vzteká, že nemůže tohle a tamto. A mě to opravdu vždy rozčílí. Samotný mě pak vadí, jak se nechám rychle vytočit, ale nějak s tím neumím nic udělat. :-/
V pondělí mě čeká další ozvy, další kontrola a já už vidím, jak to bude jedno a to samý. A zase mi doktor řekne, že když neporodím, tak mě bude muset nechat hospitalizovat na pozorování. Mně je už jasné, že to tak i dopadne. :-/ Další týden nastoupím do porodky, tam mě budou monitorovat, jak to vypadá s malým a jestli se něco chystá k porodu nebo ne. Pak budou zkoušet vyvolávat porod (u prvního dítěte to nepomohlo a já celej den trávila s kapačkama na rukách), což nebude mít opět cenu, protože mimčo se rozhodne, že dolů nepůjde ale ani omylem.
Takže po dojde opět k tomu, že mi navrhnou císaře a mně nezbude nic jiného než s tím souhlasit. V jediný, co doufám, že to nebude zase s celkovou narkózou a já přijdu opět o ten prvotní pocit, když se mimčo narodí. :-/ Protože prvního jsem viděla chviličku, když jsem se probírala z narkózy, ale bohužel mi bylo tak špatně, že jsem nebyla schopná ničeho, natož si ho pochovat. :-/
Po císaři tam budeme další týden (v případě, že bude vše v pořádku), takže místo toho, abychom si užívali Velikonoce doma ve čtyřech (nebo teda já s mimčem a taťka s malým na koledě), tak budeme stále ještě v porodnici doufat, že půjdeme brzy domů. Včera mi brácha povídá, co prej doma zmeškám, když budu déle v porodce? Sice nic, ale já zrovna nejsem typ, co by ho bavilo vylehávat v nemocnici.
A hlavně mě už nebaví i ty dotazy, tak když už? Každej už čeká, že napíšu, že je malej na světě. Taťka čeká, kdy už konečně pojedeme a každý den se mě na to ptá. Jak kdybych to věděla. Opravdu si říkám, že jsem měla jít na plánovaného císaře a věděla bych aspoň, na čem jsem. Už jsem z toho čekání nějak vyšťavená, bez energie a ani nevím, kde ji brát.
Tak to je asi tak vše, s čím jsem se chtěla svěřit. Je toho dost a vlastně nic. Jsou to prostě moje pocity, ze kterých jsem se potřebovala nějak vypsat. Tak to tak prosím berte.
A dík všem, kdo jste to dočetli až do konce. ![]()
Přečtěte si také
Kvůli rodině své manželky se syn může přetrhnout. Pro nás ale nehne prstem
- Anonymní
- 22.05.26
- 1240
David byl vždycky hodný kluk, na kterého jsme se s manželem mohli spolehnout. Nikdy nebyl konfliktní, doma pomáhal a měli jsme hezký vztah. Možná právě proto mě tolik bolí, jak moc se všechno...
Zařvala jsem na vlastní dítě. A celý večer jsem probrečela, jak špatná jsem máma
- Anonymní
- 22.05.26
- 462
Stává se vám také, že uděláte něco, čeho pak okamžitě litujete? Jenže už to nejde vzít zpátky? Když se mi Kristýnka narodila, byla jsem přesvědčená, že budu trpělivá a milující máma. Že ji budu...
Měla to být pomoc. Superdávka mi ale doma otevřela nepříjemné téma peněz
- Anonymní
- 22.05.26
- 1348
Měla to být pomoc. Aspoň tak se o superdávce mluví. Byla jsem ráda, že na ni máme nárok. Nepatříme mezi rodiny s vysokými příjmy, všechno zdražuje a jen za jídlo utratíme obrovskou část peněz. Když...
Vyměnila jsem řízky za zeleninu. Manžel mě teď nenávidí
- Anonymní
- 22.05.26
- 573
Stojím v kuchyni a s láskou servíruji pečeného lososa s grilovanou cuketou a lehkým salátem z quinoy. Cítím se skvěle. Za poslední měsíc jsem díky změně jídelníčku lehčí, mám víc energie a přestala...
„Já bych takhle mezi lidi nešla.“ Kamarádka mě jednou větou úplně zničila
- Anonymní
- 22.05.26
- 745
Čekala jsem obyčejné posezení s kamarádkou, místo toho jsem odcházela s pocitem, že se za sebe mám stydět. Jedna její „upřímná“ poznámka o tom, jak vypadám bez makeupu, mi zůstala v hlavě mnohem...
Lžu mu, že nemůžu otěhotnět. Tajně beru prášky. On mě teď žene na kliniku
- Anonymní
- 21.05.26
- 3459
Sedím v koupelně se zamknutými dveřmi a v dlani svírám platíčko pilulek, které schovávám v krabičce od vitamínů. Srdce mi buší až v krku. Venku v obýváku sedí Tomáš, můj přítel, se kterým jsem dva...
„Už chápu, proč tě bývalý podváděl,“ řekl můj přítel a úplně mě tím zničil
- Anonymní
- 21.05.26
- 3736
S partnerem jsme se pohádali už mockrát, ale nikdy mě nic nezranilo jako věta, kterou řekl tentokrát. Během několika vteřin vytáhl moji největší bolest z minulosti a použil ji proti mně způsobem,...
Chci jít do důchodu, ale nemůžu. Živím pětatřicetiletého syna
- Anonymní
- 21.05.26
- 3356
Dívám se na hromadu faktur na svém stole. Jako účetní na volné noze jsem zvyklá na čísla, mají svůj řád a logiku. Jenže v mém soukromém životě ta čísla už dávno nedávají smysl. Je mi přes šedesát,...
Mateřská škola je jedno velké zklamání a věčný boj. Dceru jsem si nechala doma
- Anonymní
- 21.05.26
- 4599
Když šla moje dcera poprvé do školky, měla jsem skoro slzy v očích. Představovala jsem si barevné třídy, usměvavé paní učitelky, vyrábění z papíru, písničky a spokojené dítě, které se bude domů...
Kvůli seznamce jsem přišla o kamarádku. Obě jsme si psaly se stejným mužem
- Anonymní
- 21.05.26
- 909
Život si někdy s lidmi zvláštně pohrává. Když mě moje nejlepší kamarádka Jana přesvědčovala, ať si založím profil na seznamce, brala jsem to spíš jako legraci. Obě po rozvodu, obě zklamané a obě už...