Kdy už konečně?
Asi vám bude připadat tenhle deníček o ničem, ale jsou to prostě mé pocity, obavy o kterých mé okolí ví. Nechci je s tím neustále zatěžovat, jen se z toho potřebuji vypsat. Tohle těhotenství je pro mě nějak moc už dlouhé a už si říkám, že snad neporodím.
V pondělí jsem začala 39.tt. Kontrola proběhla v pořádku, ozvy jsou také krásné. Ale přestože jsem měla bolesti a křivka lítala vysoko, tak mi doktor řekl, že děloha je v klidu. Pak mě vyšetřil a řekl, že jsem stále uzavřená a navíc je mimčo výš, než by v tuhle dobu mělo být. :-/
Ale protože jsem nechtěla automaticky císaře (první bylo císařem kvůli nepostupujícímu porodu), tak mi řekl, že nebudeme zatěžovat pana primáře a nemá smysl, abych šla do poradny a na UTZ. UTZ jsem měla naposledy v 31.tt. Já bych naopak nějaký utz uvítala už kvůli tomu, že mimčo má celou dobu minimální hraniční množství plodovky, a tak bych ráda věděla, jestli jí tam má stále dostatek nebo ne. Bohužel to se taky nedovím. Všechny maminy píší, jaké odhady váhy mají jejich děti k porodu, a já nemám nic. Navíc je i naše mimi o týden starší podle posledních měření, a tak jsem doufala, že touhle dobou už budu v porodnici. A ono nic. :-/
Snad i díky všem těmto „úžasným zprávám“ jsem docela nevrlá. Asi si říkám, že se budu muset svému okolí omluvit, protože jsem protivná sama sobě. Vadí mi kde co, kde jaká maličkost. Nejvíc mě rozčiluje náš skoro tříletý syn, který se neustále vzteká, že nemůže tohle a tamto. A mě to opravdu vždy rozčílí. Samotný mě pak vadí, jak se nechám rychle vytočit, ale nějak s tím neumím nic udělat. :-/
V pondělí mě čeká další ozvy, další kontrola a já už vidím, jak to bude jedno a to samý. A zase mi doktor řekne, že když neporodím, tak mě bude muset nechat hospitalizovat na pozorování. Mně je už jasné, že to tak i dopadne. :-/ Další týden nastoupím do porodky, tam mě budou monitorovat, jak to vypadá s malým a jestli se něco chystá k porodu nebo ne. Pak budou zkoušet vyvolávat porod (u prvního dítěte to nepomohlo a já celej den trávila s kapačkama na rukách), což nebude mít opět cenu, protože mimčo se rozhodne, že dolů nepůjde ale ani omylem.
Takže po dojde opět k tomu, že mi navrhnou císaře a mně nezbude nic jiného než s tím souhlasit. V jediný, co doufám, že to nebude zase s celkovou narkózou a já přijdu opět o ten prvotní pocit, když se mimčo narodí. :-/ Protože prvního jsem viděla chviličku, když jsem se probírala z narkózy, ale bohužel mi bylo tak špatně, že jsem nebyla schopná ničeho, natož si ho pochovat. :-/
Po císaři tam budeme další týden (v případě, že bude vše v pořádku), takže místo toho, abychom si užívali Velikonoce doma ve čtyřech (nebo teda já s mimčem a taťka s malým na koledě), tak budeme stále ještě v porodnici doufat, že půjdeme brzy domů. Včera mi brácha povídá, co prej doma zmeškám, když budu déle v porodce? Sice nic, ale já zrovna nejsem typ, co by ho bavilo vylehávat v nemocnici.
A hlavně mě už nebaví i ty dotazy, tak když už? Každej už čeká, že napíšu, že je malej na světě. Taťka čeká, kdy už konečně pojedeme a každý den se mě na to ptá. Jak kdybych to věděla. Opravdu si říkám, že jsem měla jít na plánovaného císaře a věděla bych aspoň, na čem jsem. Už jsem z toho čekání nějak vyšťavená, bez energie a ani nevím, kde ji brát.
Tak to je asi tak vše, s čím jsem se chtěla svěřit. Je toho dost a vlastně nic. Jsou to prostě moje pocity, ze kterých jsem se potřebovala nějak vypsat. Tak to tak prosím berte. 
A dík všem, kdo jste to dočetli až do konce.
Přečtěte si také
Už aby byla pořádná zima. Sousedi konečně přestanou hulit na balkonech
- Anonymní
- 22.10.26
- 394
Bydlíme v přízemí a celoročně se potýkáme s jednou nepříjemnou věcí. Oba byty nad námi obývají kuřáci. Nejen, že nám věčně smrdí do oken, když si chce člověk trochu vyvětrat, ale když trochu...
Manžel se mnou už vůbec nespí. Mám se smířit s tím, že už mě nechce?
- Anonymní
- 22.10.26
- 379
Jsme spolu dvanáct let. Na začátku jsme se od sebe skoro nemohli odtrhnout. Stačil letmý dotek a oba jsme věděli, kam večer povede. Dnes si vedle sebe leháme, manžel mi dá pusu na dobrou noc, otočí...
„Mami, zamkla jsi domeček?“ Měla bych být pyšná, ale spíš mu kazím dětství
- Anonymní
- 22.10.26
- 281
Všude kolem sebe vídám mámy, které ráno napomínají své děti, kontrolují jim batůžky, třikrát připomínají rukavice a vedou je pomyslně za ruku po celý den. U nás je to přesně naopak. Já jsem totiž...
Rozplývám se nad Hemsworthem, kolegou i poslíčkem. Manžel mě nechává chladnou
- Anonymní
- 22.10.26
- 248
Je mi skoro čtyřicet a jsem nadržená. Cítím se tak už alespoň rok. Nevím, jestli je to nějaká známka přechodu, nebo mi jen po letech manželství definitivně přeskočilo, ale vzrušuje mě téměř každý...
Manžel mi tvrdil, že nemáme peníze. Pak jsem zjistila, kam mizí jeho výplata
- Anonymní
- 22.10.26
- 1116
Můj muž se vždycky tvářil jako velký šetřílek. A poté, co všechno neuvěřitelně zdražilo, neřeší prakticky nic jiného než peníze. Musela jsem nakupovat ve slevách, otáčet každou korunu, abychom...
Zalezli jsme do vířivky a syn nás zamkl. V županu jsme šli přes celou ves
- Anonymní
- 21.10.26
- 8849
Měl to být romantický podzimní večer, sklenička vína a příjemný relax v teplé vodě. Místo toho jsme zažili jedno z nejstresovějších dobrodružství našeho života, na které jen tak nezapomeneme.
„Kašle, přijďte si pro ni!“ Vrací mi dceru ze školky, protože jsem doma?
- Anonymní
- 21.10.26
- 1546
Pozoruji dceru, jak si spokojeně staví kostky na koberci. Zpívá si u toho písničku, směje se a vypadá jako to nejzdravější dítě na světě. Přesto jsem ještě před dvěma hodinami stála ve školce s...
Podzimní ranní špička jen pro otrlé. Každý den sklidím alespoň dvě výhružky
- Anonymní
- 21.10.26
- 773
Jsem z Prahy, jakmile začne být trochu sychravo a chladno, všichni Pražáci začnou okamžitě jezdit autem do práce. Mě bohužel nic jiného nezbývá. Děti musím rozvést do škol a rychlejší alternativa...
23 let jsem se tvářila, že se nic nestalo. Pak přišla zpráva, která vše změnila
- Anonymní
- 21.10.26
- 3034
Myslela jsem si, že některé věci je nejlepší nechat minulosti. Dnes je mi pětačtyřicet, mám hodného manžela, dospívajícího syna a spokojený život. Jenže před pár týdny se mi ozvala bývalá kamarádka...
Vibrátor do každé rodiny, říká tchyně. Ocenila bych, kdyby zůstala u ponožek
- Anonymní
- 21.10.26
- 1329
S manželem udržujeme celkem zdravý sexuální vztah, i když jsme spolu už přes patnáct let. Pravdou ale je, že už se člověk musí snažit. Nedávno manžel slavil narozeniny a moje tchyně mu popřála, aby...
drz se 
. Tak asi i proto ten pesimismus.
. Tak jí povídám, že v té době byla o 10 let mladší než teď já, takže to musela zvládat levou zadní 
vydrž, za chvíli to máš z krku 
holka chce to jen vyprazdnit si hlavu, moc premyslis, je to pochopitelné ale na druhou stranu naše babičky neměly žádné ultrazvuky, monitory a rodily jak na běžícím pásu zdravé děti 
, u prvni se mi jizva zanitila a byla jsem pres dva mesice nepouzitelna, nastesti rodina fungovala skvele.
. HLavně, když mimčo bude zdravé 