Když láska bolí
- O životě
- laducha
- 21.12.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
V tomhle předvánočním čase vzpomínám, co bylo v předchozích pěti letech.
Vánoce 2007
Po šestiletém vztahu oznamujeme s partnerem mým synům, že nás bude v létě o jednoho víc, má to být moje třetí dítě, jeho první.
Načasovali jsme si to pěkně pod stromeček.
Leden 2008
Při kontrole, kde byl přítel se mnou, mi pan doktor oznamuje, že nevidí srdeční akci. Hned ten den jsem podstoupila revizi.
Snažím se být silná, když vidím, jak to toho mého vzalo.
Za týden se mu zabil nejlepší kamarád.
Nikdy nepil, teď se občas staví v hospodě, ale nijak to nepřehání, tak jsem v klidu. Asi potřebuje zapít žal.
Jenomže jsem nevěděla, co všechno budu muset časem podstoupit.
Květen 2009
Jsem znovu těhotná, věřím, že teď už to zvládneme. Opravujeme si byt, celé léto trávíme na zahrádce, zdá se, že je vše v nejlepším pořádku.
Jednou v noci mi zazvoní telefon, skryté číslo, partner se rozčílí a obviní mě, že dítě není jeho, kdo ví, kdo mi volal. Hádáme se, nechci se nechat neprávem obviňovat, svědomí mám čisté.
Jenže od toho dne mi nevěří, začne chodit po hospodách, nespí doma, jednou nepřišel 9 dní. Navrhuji mu léčebnu, ale ON přece žádný problém nemá, to já bych měla zajít k psychiatrovi.
17.12.2008
Partner, otec dítěte, které čekám, odešel už před třemi dny „na jedno“. Sbalila jsem syny a šli jsme do restaurace na oběd, za pár týdnů rodím a kdo ví, kdy a kam se dostanu.
Telefon…“Kde jste, kde ku.va jste, není tu nic k jídlu!“
Rychle platím, jedu domů, kluci zůstali sedět před domem. Začali jsme se hádat, má ještě nejmíň 2 promile. Když pije, je agresivní.
Jsem v osmém měsíci. Začne mě strkat do břicha, tak si ho chráním, prásk, a dostala jsem sádrou do obličeje. Tu sádru vyfasoval po nějaké bitce.
Teče mi krev. Couvám, snažím se nezmatkovat. Rychle vyběhnu ven, on si mezitím vylívá zlost na zařízení bytu. Volám policii. Sláva, už jedou, dokonce dvěma auty.
Do jednoho berou jeho, do druhého mě, a jedeme k výslechu.
Domů se pak bojím, tak volám kamarádce, která prošla něčím podobným, jestli nám poskytne azyl. Souhlasí.
Jeho odvezli na záchytku.
Celý týden spolu nemluvíme.
24.12.2008
Odjíždím s dětmi k mým rodičům, s touhle osobou nechci slavit svátky klidu a pohody. Vracíme se až po Silvestru. Byly to smutné Vánoce.
Po Novém roce žádná změna, dělá si, co chce, domů se občas chodí jen vyspat. V obýváku, z ložnice se odstěhoval už dávno.
1.2.2009
Narodila se mi (nám) dcera Viktorie, jméno jsme vybrali se staršími dětmi, budoucí otec neměl zájem. Je to takové moje vítězství. Nechtěla jsem vědět, co čekám, ale když jsem hladila břicho a promlouvala k němu, myslela jsem, že je to holčička. Ty totiž vydrží víc, než člověk. „Neboj se človíčku, my to spolu zvládneme.“
Agresivita partnera, zároveň nezájem o dítě, se stupňují.
Květen 2009
Zase se hádáme, držím spící malou na rukách, začne se se mnou o ni přetahovat, ruku má v pěst. Dcera se budí, on křičí, napřahuje se. V tu chvíli do mě vjela taková zlost a zároveň taková síla, nevím, kde se to ve mně vzalo, jsem mírný člověk. Poprvé jsem se mu postavila.
Před domem zastavuje policejní auto. Tentokrát jsem je nevolala já, ale syn.
Otevírám.
Ptají se, čí je byt, říkám, že můj. „Tak my si pána odvedeme. Jen mu pak musíte umožnit odvézt si osobní věci“.
Celou noc jsem nespala. A další noc zase.
Pak se ozval, že přijede. Pro osobní věci. A odvezl zařízení celého bytu, zůstala mi jen linka v kuchyni, ta se mu asi nechtěla sundávat.
Ať…jsou to JEN věci.
Zkouší půl roku, jestli ho nevezmu zpátky, nevím, už jsem jedno dítě bez otce vychovávala.
Ne, nevezmu.
Tak přitvrzuje, vyhrožuje. Nedám se, malá mi dodává neskutečnou sílu. A synové stojí při mně.
S pomocí známých si pomalu zařizujeme byt, skromně, ale hlavně, že už se tu nemusíme bát a že je to konečně domov.
Vánoce 2009
Mám z nich strach, ale zvládáme to, všichni se snažíme, aby první Vánoce dcery stály za to. A daří se. Holky z eMimina nám je pomohly udělat krásné, posílaly balíky s dárky, kosmetikou, léky…děkuji ještě jednou.
A teď už budeme slavit Vánoce bez druhého rodiče počtvrté.
Všem Vám přeji, aby to byly svátky klidu a pohody.
Přečtěte si také
Rozešli jsme se, ale hypotéka nás drží spolu. Už rok žijeme každý ve svém pokoji
- Anonymní
- 13.09.26
- 1895
Nikdy by mě nenapadlo, že se s člověkem, se kterým jsem plánovala svatbu, jednou budu domlouvat přes email, kdo si kdy vezme koupelnu. Jenže přesně tak dnes vypadá moje domácnost.
Spím už dva týdny s dcerou v pokojíku. Čekám, až se manžel omluví
- Anonymní
- 13.09.26
- 1881
Začalo to celé naší partnerskou hádkou. Ve výsledku to nebylo nějak zásadní, ale nechtěla jsem ustupovat, protože mi přijde, že já jsem vždycky ta, která se nakonec omluví. Tentokrát jsem řekla...
Kvůli nepořádku jsme se začali hádat. Paní na úklid nám zachránila manželství
- Anonymní
- 13.09.26
- 1126
Ráno hádka, odpoledne znovu a večer tichá domácnost. Táhlo se to s námi snad celé dva roky, od doby, co se narodila dcera. Společně s rodičovskými povinnostmi jsem najednou zjistila, že mám problém...
Manžel tráví všechen čas na zahradě. Chci se rozvést
- Anonymní
- 13.09.26
- 7205
Nikdy bych nevěřila tomu, že když odrostou děti a konečně budeme mít čas na sebe, tak nás rozdělí naše zahrada. Když se děti odstěhovaly, ze začátku to bylo naprosto skvělé. Najednou jsme byli...
Syn začal až příliš řešit svoje tělo. Posilovna se stala jeho druhým domovem
- Anonymní
- 13.09.26
- 621
Ještě před rokem jsem měla doma kluka, kterého jsem musela přemlouvat, aby si po tělocviku vůbec vzal čisté tričko. Sport ho moc nezajímal, na běhání se tvářil, jako kdybych po něm chtěla uběhnout...
Osypala jsem se po vitamínech na plodnost. Manžel tvrdí, že to mám ze stresu
- Anonymní
- 12.09.26
- 1154
S manželem se snažíme už skoro rok o miminko. Před časem jsem začala brát různé doplňky stravy a současně za mnou přišla i manželova sestra, která pracuje v jedné vitamínové firmě. Doporučila mi...
Porodila jsem dceru, manžel si mě už vůbec nevšímá. Přitom já potřebuji něhu
- Anonymní
- 12.09.26
- 2759
Po porodu jsem tak nějak počítala se vším možným. S tím, že budu unavená, nevyspalá, že budu mít doma miminko a že se náš život na nějakou dobu úplně převrátí naruby. S tím, že nebudu mít čas na...
Byla jsem zoufalá, že syn je prostě mimoň. Pak jsme dostali diagnózu
- Anonymní
- 12.09.26
- 3022
Každé ráno jsem měla pocit, že vypravuji na Mars malého mimozemšťana. „Vstávej.“ Nic. „Vstávej, prosím.“ Zase nic. Pak syn konečně vylezl z postele, začal hledat ponožky, cestou si všiml lega a na...
Tchyně mi ochotně hlídá. Za každou pomoc ale později zaplatím
- Anonymní
- 12.09.26
- 5876
Když potřebuji pohlídat čtyřletou dceru, tchyně je vždy připravená pomoci. Jenže potom všem vypráví, že bez ní nic nezvládám, a při první neshodě mi připomene všechno, co pro nás udělala. Je to...
Ve školce říkají, že je syn nevychovaný. Já vím, co vidí až doma
- Anonymní
- 12.09.26
- 6717
Pětiletý Matěj nesnáší hluk, změny a situace, které nedokáže předvídat. Ve školce ho považují za neposlušného a ostatní rodiče za rozmazleného. Já však každý den vidím dítě, které se nesnaží...
) krasne svatky- hlavne plne pohody a klidu!!!
Tvůj příběh znám, ale pořád se nepřestávám divit, co je to za člověka 
Ladu, jsem moc ráda, že už se neozval a neotravuje. Takto si můžete užít opravdu klidné Vánoce. Ať se vám v životě daří!!! 
Prošla jsem si podobným příběhem a přečtením o Vás to opět bolí…Mám již 7 letou dceru a čekám druhou s jiným partnerem. A velice doufám, že už neprožiji to co potkalo i Vás. Jsem 4 roky rozvedená a bývalý mi stále vyhrožuje i když má k malé zákaz, říká, že ji chce..Nynejší partner by si ji rád osvojil-uvidíme, jak to vše dopadne. A opravdu obdivuji, že se v ženách dovede probudit taková síla a dokáží se poprat s takovými násilníky a ubožáky..mějte se moc krásně a at jsou Vaše děti štastné… 
Jak je možné, že se někdo najednout takhle změní? Opravdu předtím nikdy nepil nebo jsi to neviděla? Pak mi přijde, že musel nějak psychicky onemocnět. Jinak to není možné. 
