Když přijde štěstí

  • Ostatní
  • emimino
  • 22.03.02
    • načítám...

Milá Šárko, jak jsem tak koukala na loňskou poštu, je to téměř přesně rok, co jsem Ti psala poprvé. Tehdy jsem byla velmi nešťastná, protože se mi nedařilo otěhotnět. O co víc jsem tehdy byla nešťastná, o to víc jsem teď šťastná.

18.12.2001 se nám narodila zdravá a krásná holčička Michaela.
Přestože jako pravděpodobná příčina neotěhotnění byl nízký počet spermií, já si myslím, že k tomu přispěla i má veliká touha po miminku a tím i strach, že nebudu moci otěhotnět. Takový ten tzv. psychický blok.
Otěhotněla jsem totiž v momentě, kdy jsem již měla doma léky z ISCARE a čekala na menstruaci, při které jsem měla léky začít užívat. Ta se však již nedostavila, protože jsme čekali Michalku.
I když z vlastní zkušenosti vím, jak je tato rada těžko proveditelná, přesto bych všem ženám, které nemohou otěhotnět, chtěla vzkázat: "Nenervujte se, užívejte si s partnerem krásné chvíle, jeďte na dovolenou (my jsme Michalku počali na horách) a věřte, že se Vám Váš sen vyplní třeba v nejméně očekávané chvíli.
Tobě bych chtěla, Šárko, ještě jednou poděkovat za psychickou podporu a přeji mnoho štěstí v osobním i pracovním životě.
Měj se moc hezky.
Pavlína

Ahoj Pavlinko,
moc gratuluji - Tvuj dopis je duvod proc sve stranky tak rada delam.
Drzim Vam obema hodne zdravi a stesti a taky casem nejake dalsi miminko.
 Sarka

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
naivnikacatko
141
22.3.02 12:27

asi je to tak :) ja po 3/4 roce marnyho cekani a snazeni nasla tyhle stranky, tak jsem si tu krapitek postezovala, byla u doktorky, ta mi rekla, ze mam jeste pul roku pockat a pak uvidime, no a kdyz mi teda nezbyvalo nez toho pul roku cekat (uz jsem byla smirena s tim, ze se pak budu muset nejak lecit), tak stacil jeden „valeci“ vikend, kdy jsme si chteli odpocinout od vecnych navstev u rodicu a kamaradu a proste jsme se zavreli doma a nevylejzali ven a..... a ted jsem ve 12. tydnu a v utery se pujdeme poprvy podivat na toho naseho mazlicka malyho :)) a uz mi ani neni spatne a vydrzim vzhuru i dyl nez do 19, takze svet je PRÍÍÍÍMA :))

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
23.3.02 21:26

Nedá mi to a musím reagovat na příspěvek Pavlíny. Ten příběh je totiž naprosto totožný s tím naším. Dva roky jsem se snažila otěhotnět. Pak jsme se začali léčit též v ISCARE. Manžel měl snížený počet spermií a já laparoskopii diagnostikovanou neplodnost. Na konci prosince jsme si přivezli léky a čekali na příchod menstruace a ono nic. V předvánočním shonu a psychickém klidu, že nám vše provedou uměle jsem otěhotněla. Jsem nyní v 15 týdnu a modlím se, aby vše dopadlo dobře a já v září porodila zdravé a vytoužené miminko. Takže všem přeji mnoho štěstí a držím jim palce.
 Helena

  • Upravit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Letní románek s hořkou příchutí: Byla jsem jen náhradní řešení?

Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka

Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky

„Maminko, ty záříš!“ – 1. část

Má cesta k miminku: Rok plný nadějí, zákroků a nekonečného čekání

Když dětské bolesti hlavy nejsou jen migrénou: Můj deník nejistoty

Seděli jsme tam v bundách. Ale vnoučka snacha vůbec neoblékla

Od emailu až ke knize. Někdy stačí jeden e-mail... a změní se úplně všechno

Lékař mě nutí změnit pojišťovnu, musím mu prostě vyhovět. Nechci o něj přijít

„To tě manžel ještě vůbec chce, když vypadáš jako hroch?“ Vpálil mi švagr