"Kristýnka"
- Porod
- g_mia
- 26.09.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Deníček o tom, jak se Kristýnka rozhodla, že Kristýnka se jmenovat nechce. O tom, že vznikla za směsi takových podmínek, že je malým zázrakem. O tom, jak jsem čekala na sále asi něco víc. A o tom, že to nejkrásnější, co jsem kdy po ránu viděla, byla kovová ohrádka v porodnici s mojí dcerou.
- 4
- 7
Od 16. týdne, kdy nám gynekoložka na ultrazvuku nejistě přislíbila holčičku, jsme věděli, že je to Kristýnka. Jediné, co nám v tom růžovém opojení zvedalo výstražně prst bylo to, že termín porodu jsem měla stanovený „bajvoko“ na 29.7. a Kristýnky slaví svátek 24.7. Ale brali jsme to jako minimální riziko. Nakonec, holčičky prý na svět tak nechvátají a u prvorodiček zvlášť!
Už jen to, že jsem otěhotněla, byl malý zázrak. Když to shrnu, tak po více jak třech letech snažení, počítání plodných a neplodných dní, vyšetření s výsledným jedním neprůchodným vejcovodem, 40-60denními cykly a špatným nálezem na čípku. Ne ne, doktorka mi tehdy říkala, že přirozenou cestou to stejně nepůjde. Tak jsem to v inkriminovaný podzim pustila z hlavy, šla na operaci čípku a myšlenky na dítě odsunula někam do budoucna. Protože jsme po operaci nedodrželi tak úplně povinné šestinedělí, říkala jsem příteli, ať si dá raději pozor kvůli možným poraněním uvnitř (otěhotnění by mě ani nenapadlo).
Snažilky, hlavu vzhůru! Naposledy jsem menstruovala na konci září a holčičku jsme počali mezi 3.-7.11. 
Když jsem ani po dobrání Norethisteronu nedostala menstruaci a doktorka se zkusmo optala na možnost otěhotnění (stihla mě ještě ten den naočkovat Cervarixem), málem jsem jí vysmála. Haháá, s tímhle cyklem? Naprosto profesionálně poučená a snažením deformovaná jsem jí vysvětlila, že kde není menstruace, evidentně nebude ani ovulace, a kde není ovulace, nebude miminko, že? Navíc jsme si přeci „dávali pozor“!
Doktorka jen zdvihla obočí a řekla, že než mi dá provokačku a začne to řešit dál, ať si pro její klid udělám test. S pocitem naprostý zbytečnosti jsem si ho koupila a posléze v práci i počůrala. Když jsem ho zběžně zkoukla před vyhozením, posadilo mě to zpátky na prkýnko. Dvě čárky jak vyšitý. A na dalších třech testech, co jsem do večera udělala, taky. No zkrátím to, druhý den ráno jsem se ukázkově těhotensky poblinkala, poprvý a naposled.
Samozřejmě, že mě doktorka moc nepochválila, protože od operace mi doporučovali i v nemocnici minimálně půl roku počkat s otěhotněním. Ale ta malá krevetka na ultrazvuku už byla a asi se jí u mě zalíbilo, že to nehodlala vzdát.
Těhotenství jsem měla nádherný, bříško se sice vykulilo až v šestým měsíci, i když jsem ho každý ráno tahala očima v zrcadle, abych si připadala konečně „těhotně“, ale ty poslední tři měsíce jsem si užila. V sedmým měsíci jsme si dali Tatry. V devátým měsíci filmový festival ve Varech. Dokonce jsem vyměnila na týden auto a zkoušela jezdit MHD, jestli mě někdo jako pustí sednout. Mno…:-D Vzhledem k tomu, že v autobuse pokaždý jelo všehovšudy pět důchodců a já, tak můj výzkum bohužel není verifikovatelný.
Pak už tu byl 37. týden. To už jsem jsi říkala, že by nebylo špatný to bříško shodit. Přeci jen přišly tropický vedra a musím uznat, že v plavkách mi to loni slušelo o něco víc.:-D Ale Kristýnce se u mě asi bydlelo dobře. Zkoušela jsem horký koupele (vzhledem k tomu, že se mnou ve sprše by se asi většina normálních lidí opařila, tak byla bobeška asi zvyklá), gymnastický míč, víno, razantní úklid, sex, prostě všechno možný a pořád nic. Co se týče porodu, z toho, co jsem o něm četla, jsem od něj čekala hodiny urputných bolestí, zlých sester (dle hodnocení vybrané porodnice), stehy až za ušima a podobně.
Na začátku července jsme seděli s přítelem u skleničky vína, podvečer na zahradě, mě asi ta jedna sklenička po akezi uplynulých 9 měsíců tak rozjařila, že jsem vymyslela velmi demokratickou věc - ať si naše dcera určí, jak se chce jmenovat sama (my byli jednoznačně pro Kristýnku, přítelovo maminka od mládí marně toužila po Karolínce - místo ní má tři kluky). Uděláme kalendář, na každý den nějaké jméno. Abysme to udělali dramatičtější, vrátili jsme do hry i návrhy, co se umístily těsně pod Kristýnkou. A tak tedy i tu Karolínu tam dáme, ať má budoucí babička radost. Abyste si nemysleli, Karolína je moc hezký jméno, bohužel zkomolenina „Kája“ v nás s přítelem spolehlivě spouští psychické traumíčko a žaludeční nepokoj.
Vybrali jsme pět jmen, která se cyklicky opakovala celý červenec plus jednu vyloženě recesi. A na malé bude dát nám najevo, jak se cche jmenovat tím, že se v daný den narodí. V pondělí 22.7. jsem se vybudila k nebývalé aktivitě a hnala přítele přes půl republiky do Ikey. Tam jsem cítila první nesmělý píchnutí v zádech. Do půl druhý v noci jsem pak na stroji upravovala závěsy, co jsme koupili. To už mě rejpalo v zádech o chlup víc, ale pořád jsem to přičítala tomu, že nad tím sedím jak paragraf.
Ráno jsem zjistila, že rejpání v zádech má určitou pravidelnost, nicméně žádnou extra bolest ani intenzitu to zatím nemělo, tak jsem to brala jako zábavnou hru „Ha! poslíčku, vymýtím tě“. Ba ne, teplá sprcha a koupel, které by měly kontrakce buď rozehnat (poslíčci) nebo zintenzivnit a zkrátit intervaly (poroood) prostě nefungovaly! Krátká křeč v bederní části zad neústupně po 10 minutách. Ani míň ani víc. Co teď?
Odpoledne jsem se tedy zajela podívat k doktorce, abych zbytečně neplašila v porodnici. Otevřená na dva prsty, můžu rodit ještě ten den nebo taky za týden. Super (mimochodem 23.7. jsme měli v kalendáři onu recesi:-)). Poradila nám sex a poslala domů. Radu jsme ihned aplikovali (i když přítel měl strach, aby se nám nenarodila na recesistický den), ale změna žádná (což ho částečně uklidnilo). V devět večer už mě to přestalo bavit. Blbě se s těma křečema chodilo a začaly být jaksi..no delší a citelnější. Nemocnici mám pět minut od domu, ale raději jsem volila pohodlí auta.
Na příjmu se setra blbě ptala, co chci, tak říkám, že asi chci rodit, ale možná si to ještě rozmyslím. Přítele poslali domů, mě napíchli a monitor, křeče nabývaly na síle. Po desáté, když mě konečně vyšetřil doktor, oznámil vítězoslavně nález „dva prsty“, málem jsem zakvílela nahlas! Pořád stejný jako odpoledne, to bude teda porod! Preventivně jsem začala škemrat o epidurál (ač jsem byla 9 měsíců jeho zapřísáhlý odpůrce). „Ano, ano, paní doktorka z anesteziologie bude připravená, nebojte!“ Dal mi nějakou injekci proti bolestem v kříži, abych si mohla ještě zdřímnout a která by prý neměla porod zastavit, tak se nemám bát.
Supr, tři kontrakce po injekci byly snesitelnější, ale pak se to rozjelo velmi slušně. Došourala jsem se do sesterny (neb mě dali spinkat na šestinedělí a mně bylo stydno tam hekat a budit maminky s čerstvýma miminkama), že injekce nezabrala a že chci další. Sestra byla lakomá, odvedla mě za doktorem, kterej potěšeně mlasknul, ať cinknu tatínkovi, aby se uráčil tak za hoďku a půl až dvě dorazit, že se půjde na sál. Znovu jsem se ujistila, jestli paní doktorka s epidurálem nešla domů a pořád na mě čeká kdesi za plentou. Bylo půl jedné.
No vida, Adina už se jmenovat nebude. Klystýr (pecka se s křížovýma bolestma přesouvat postel-wc-postel ), pak sprcha. A to už jsem slyšela přítele - byl tam do půl hodinky a ještě že tak. Ve čtvrt na dvě jsem se vyhrabala na kozu a sháněla se po hodné paní s epidurálem. Doktor se (jistě velmi mile) usmál a řekl, že to už nemá cenu, protože jsem na osm centimetrů a než by zapůsobil, jsme hotový. Nevím, jak rychle trvá epidurálu, než zabere, já pořád ještě čekala utrpení až do ranního kuropění.
Začalo se mi chtít tlačit, ale říkala jsem si, že je brzo a že tohle teda bude krutý. Asi po deseti minutách přesvědčování sama sebe, že se to dá, se to nedalo. Tak jsem pípla na mladou PA, že se mi asi chce krapet tlačit. K mému překvapení mi to vůbec nezatrhla, ba naopak „No tak tlačte, ne?!“
Tak jsem to teda párkrát zkusila, aby se neřeklo, a abych si šetřila síly na ten maraton, co mě čeká. Až když doktor po několikátý volal, ať nepřestávám tlačit mi to konečně došlo - vždyť tohle už je „ono“! „Takhle rychle?“, přemýšlela jsem zmateně místo tlačení, takže hlavička zas zalezla.
No zkrátím to, hecla jsem se a ve 2:05 mi pokládali ne Kristýnku (skutečně se jí to povedlo na svůj svátek), ale Karolínku na prsa. Zvládla jsem to nakonec bez epidurálu, bez nástřihu a za tři dny jsem šla pyšně s kočárem pěšmo domů.
Karolínka dnes slaví osm týdnů a přijde mi, jako by tu s náma byla odjakživa. A jestli jí někdy někdo řekne Kájo, tak mu zlomim ruku!
Přečtěte si také
Moje osmiletá dcera si myslí, že má tlusté nohy. Nechápu, kde to vzala
- Anonymní
- 23.07.26
- 674
Venku padaly teplotní rekordy, přesto si moje osmiletá dcera oblékla dlouhé džíny. Když jsem se jí zeptala proč, řekla: „Nemůžu si vzít kraťasy, mám tlusté nohy.“ V tu chvíli jsem si uvědomila, jak...
Každá vlna veder mě na několik dní vyřadí z provozu. Okolí si myslí, že přeháním
- Anonymní
- 23.07.26
- 1217
Když meteorologové hlásí další tropické dny, většina lidí začne plánovat koupaliště nebo grilování. Já se dívám na předpověď úplně jinak. Přemýšlím, jestli budu schopná dojít do práce, nakoupit...
Přítel si četl moje staré deníky. Jsem přecitlivělá, když mě to naštvalo?
- Anonymní
- 23.07.26
- 655
Před měsícem jsme se konečně přestěhovali. Těšila jsem se na to snad celý rok. Po dlouhé době jsme měli mít vlastní prostor, žádné sdílené bydlení, žádné věčné přizpůsobování se ostatním. Jen my a...
Nechala jsem se přesvědčit, že dcera už plenky nepotřebuje. Dodnes toho lituji
- Anonymní
- 23.07.26
- 734
Nikdy jsem si nemyslela, že budu řešit obyčejné plenky víc než probdělé noci nebo první dětské nemoci. Jenže přesně to se stalo. Pořád jsem si říkala, že kolem odplenkování nebudu dělat vědu....
Miluju ji, ale jsem jen vrba. Kamarádka mi básní o jiných a mě to ničí
- Anonymní
- 23.07.26
- 665
V životě skoro každého chlapa existuje jedna žena, kterou vnímá jinak než všechny ostatní. Pro mě je to moje nejlepší kamarádka. Je chytrá, vtipná a neuvěřitelně krásná. Miluju ji a toužím po ní už...
Před třemi lety mi řekla ano. Od té doby svatbu sabotuje
- Anonymní
- 22.07.26
- 1574
Když jsem před třemi lety poklekl a navlékl své přítelkyni na prst zásnubní prsten, byl jsem ten nejšťastnější chlap na světě. Když dojatě zašeptala své „ano“, měl jsem pocit, že máme před sebou...
Po deseti letech jsem přišla o práci. Netušila jsem, jak moc mi to změní život
- Anonymní
- 22.07.26
- 4345
Je zvláštní, jak se člověku může během jednoho dne úplně převrátit život. Ještě ráno jsem seděla v kanceláři, plánovala letní dovolenou a přemýšlela, co uvařím k večeři. Odpoledne jsem odcházela s...
Trápila jsem se tím, že syn ve školce nezapadá. Pak jsem zjistila proč
- Anonymní
- 22.07.26
- 7279
Když šel Matyáš do školky, myslela jsem si, že si najde kamarády úplně bez problémů. Doma byl veselý a upovídaný a pořád něco vymýšlel. O to víc mě překvapilo, jak moc se po nástupu změnil.
Připravil mi úkol jako pro Popelku a odjel na svatbu své ex
- Anonymní
- 22.07.26
- 2007
Tenhle deníček bude možná působit neuvěřitelně, ale přísahám, že je to všechno pravda. Jsem naprosto v šoku a fakt se potřebuju vypsat. Jsme s manželem svoji teprve čtyři měsíce, děti ještě nemáme,...
Půjčila jsem kamarádce věci po dceři. Když jsem je chtěla zpátky, litovala jsem
- Anonymní
- 22.07.26
- 2001
Když byla moje kamarádka Lucka těhotná, často jsme se bavily o tom, jak všechno zdražilo. Krátce před otěhotněním přišla o práci, doma měli jen jeden příjem a ona měla strach, jak všechno zvládnou.
Karolinka je krasny jmeno, ale prave kvuli „Kaje“ jsme ho taky vyloucili. Mimochodem ten napad s cyklicky se opakujicimi jmeny mel manzel taky (nemohli jsme se dohodnout), ale ja jsem mu to zatrhla 
Gratuluju ke Karolínce!!! 
Tak mame Karin, protoze to se nam libilo obema 
Máme Kristýnu. 
