"Kristýnka"
- Porod
- g_mia
- 26.09.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Deníček o tom, jak se Kristýnka rozhodla, že Kristýnka se jmenovat nechce. O tom, že vznikla za směsi takových podmínek, že je malým zázrakem. O tom, jak jsem čekala na sále asi něco víc. A o tom, že to nejkrásnější, co jsem kdy po ránu viděla, byla kovová ohrádka v porodnici s mojí dcerou.
- 4
- 7
Od 16. týdne, kdy nám gynekoložka na ultrazvuku nejistě přislíbila holčičku, jsme věděli, že je to Kristýnka. Jediné, co nám v tom růžovém opojení zvedalo výstražně prst bylo to, že termín porodu jsem měla stanovený „bajvoko“ na 29.7. a Kristýnky slaví svátek 24.7. Ale brali jsme to jako minimální riziko. Nakonec, holčičky prý na svět tak nechvátají a u prvorodiček zvlášť!
Už jen to, že jsem otěhotněla, byl malý zázrak. Když to shrnu, tak po více jak třech letech snažení, počítání plodných a neplodných dní, vyšetření s výsledným jedním neprůchodným vejcovodem, 40-60denními cykly a špatným nálezem na čípku. Ne ne, doktorka mi tehdy říkala, že přirozenou cestou to stejně nepůjde. Tak jsem to v inkriminovaný podzim pustila z hlavy, šla na operaci čípku a myšlenky na dítě odsunula někam do budoucna. Protože jsme po operaci nedodrželi tak úplně povinné šestinedělí, říkala jsem příteli, ať si dá raději pozor kvůli možným poraněním uvnitř (otěhotnění by mě ani nenapadlo).
Snažilky, hlavu vzhůru! Naposledy jsem menstruovala na konci září a holčičku jsme počali mezi 3.-7.11. 
Když jsem ani po dobrání Norethisteronu nedostala menstruaci a doktorka se zkusmo optala na možnost otěhotnění (stihla mě ještě ten den naočkovat Cervarixem), málem jsem jí vysmála. Haháá, s tímhle cyklem? Naprosto profesionálně poučená a snažením deformovaná jsem jí vysvětlila, že kde není menstruace, evidentně nebude ani ovulace, a kde není ovulace, nebude miminko, že? Navíc jsme si přeci „dávali pozor“!
Doktorka jen zdvihla obočí a řekla, že než mi dá provokačku a začne to řešit dál, ať si pro její klid udělám test. S pocitem naprostý zbytečnosti jsem si ho koupila a posléze v práci i počůrala. Když jsem ho zběžně zkoukla před vyhozením, posadilo mě to zpátky na prkýnko. Dvě čárky jak vyšitý. A na dalších třech testech, co jsem do večera udělala, taky. No zkrátím to, druhý den ráno jsem se ukázkově těhotensky poblinkala, poprvý a naposled.
Samozřejmě, že mě doktorka moc nepochválila, protože od operace mi doporučovali i v nemocnici minimálně půl roku počkat s otěhotněním. Ale ta malá krevetka na ultrazvuku už byla a asi se jí u mě zalíbilo, že to nehodlala vzdát.
Těhotenství jsem měla nádherný, bříško se sice vykulilo až v šestým měsíci, i když jsem ho každý ráno tahala očima v zrcadle, abych si připadala konečně „těhotně“, ale ty poslední tři měsíce jsem si užila. V sedmým měsíci jsme si dali Tatry. V devátým měsíci filmový festival ve Varech. Dokonce jsem vyměnila na týden auto a zkoušela jezdit MHD, jestli mě někdo jako pustí sednout. Mno…:-D Vzhledem k tomu, že v autobuse pokaždý jelo všehovšudy pět důchodců a já, tak můj výzkum bohužel není verifikovatelný.
Pak už tu byl 37. týden. To už jsem jsi říkala, že by nebylo špatný to bříško shodit. Přeci jen přišly tropický vedra a musím uznat, že v plavkách mi to loni slušelo o něco víc.:-D Ale Kristýnce se u mě asi bydlelo dobře. Zkoušela jsem horký koupele (vzhledem k tomu, že se mnou ve sprše by se asi většina normálních lidí opařila, tak byla bobeška asi zvyklá), gymnastický míč, víno, razantní úklid, sex, prostě všechno možný a pořád nic. Co se týče porodu, z toho, co jsem o něm četla, jsem od něj čekala hodiny urputných bolestí, zlých sester (dle hodnocení vybrané porodnice), stehy až za ušima a podobně.
Na začátku července jsme seděli s přítelem u skleničky vína, podvečer na zahradě, mě asi ta jedna sklenička po akezi uplynulých 9 měsíců tak rozjařila, že jsem vymyslela velmi demokratickou věc - ať si naše dcera určí, jak se chce jmenovat sama (my byli jednoznačně pro Kristýnku, přítelovo maminka od mládí marně toužila po Karolínce - místo ní má tři kluky). Uděláme kalendář, na každý den nějaké jméno. Abysme to udělali dramatičtější, vrátili jsme do hry i návrhy, co se umístily těsně pod Kristýnkou. A tak tedy i tu Karolínu tam dáme, ať má budoucí babička radost. Abyste si nemysleli, Karolína je moc hezký jméno, bohužel zkomolenina „Kája“ v nás s přítelem spolehlivě spouští psychické traumíčko a žaludeční nepokoj.
Vybrali jsme pět jmen, která se cyklicky opakovala celý červenec plus jednu vyloženě recesi. A na malé bude dát nám najevo, jak se cche jmenovat tím, že se v daný den narodí. V pondělí 22.7. jsem se vybudila k nebývalé aktivitě a hnala přítele přes půl republiky do Ikey. Tam jsem cítila první nesmělý píchnutí v zádech. Do půl druhý v noci jsem pak na stroji upravovala závěsy, co jsme koupili. To už mě rejpalo v zádech o chlup víc, ale pořád jsem to přičítala tomu, že nad tím sedím jak paragraf.
Ráno jsem zjistila, že rejpání v zádech má určitou pravidelnost, nicméně žádnou extra bolest ani intenzitu to zatím nemělo, tak jsem to brala jako zábavnou hru „Ha! poslíčku, vymýtím tě“. Ba ne, teplá sprcha a koupel, které by měly kontrakce buď rozehnat (poslíčci) nebo zintenzivnit a zkrátit intervaly (poroood) prostě nefungovaly! Krátká křeč v bederní části zad neústupně po 10 minutách. Ani míň ani víc. Co teď?
Odpoledne jsem se tedy zajela podívat k doktorce, abych zbytečně neplašila v porodnici. Otevřená na dva prsty, můžu rodit ještě ten den nebo taky za týden. Super (mimochodem 23.7. jsme měli v kalendáři onu recesi:-)). Poradila nám sex a poslala domů. Radu jsme ihned aplikovali (i když přítel měl strach, aby se nám nenarodila na recesistický den), ale změna žádná (což ho částečně uklidnilo). V devět večer už mě to přestalo bavit. Blbě se s těma křečema chodilo a začaly být jaksi..no delší a citelnější. Nemocnici mám pět minut od domu, ale raději jsem volila pohodlí auta.
Na příjmu se setra blbě ptala, co chci, tak říkám, že asi chci rodit, ale možná si to ještě rozmyslím. Přítele poslali domů, mě napíchli a monitor, křeče nabývaly na síle. Po desáté, když mě konečně vyšetřil doktor, oznámil vítězoslavně nález „dva prsty“, málem jsem zakvílela nahlas! Pořád stejný jako odpoledne, to bude teda porod! Preventivně jsem začala škemrat o epidurál (ač jsem byla 9 měsíců jeho zapřísáhlý odpůrce). „Ano, ano, paní doktorka z anesteziologie bude připravená, nebojte!“ Dal mi nějakou injekci proti bolestem v kříži, abych si mohla ještě zdřímnout a která by prý neměla porod zastavit, tak se nemám bát.
Supr, tři kontrakce po injekci byly snesitelnější, ale pak se to rozjelo velmi slušně. Došourala jsem se do sesterny (neb mě dali spinkat na šestinedělí a mně bylo stydno tam hekat a budit maminky s čerstvýma miminkama), že injekce nezabrala a že chci další. Sestra byla lakomá, odvedla mě za doktorem, kterej potěšeně mlasknul, ať cinknu tatínkovi, aby se uráčil tak za hoďku a půl až dvě dorazit, že se půjde na sál. Znovu jsem se ujistila, jestli paní doktorka s epidurálem nešla domů a pořád na mě čeká kdesi za plentou. Bylo půl jedné.
No vida, Adina už se jmenovat nebude. Klystýr (pecka se s křížovýma bolestma přesouvat postel-wc-postel ), pak sprcha. A to už jsem slyšela přítele - byl tam do půl hodinky a ještě že tak. Ve čtvrt na dvě jsem se vyhrabala na kozu a sháněla se po hodné paní s epidurálem. Doktor se (jistě velmi mile) usmál a řekl, že to už nemá cenu, protože jsem na osm centimetrů a než by zapůsobil, jsme hotový. Nevím, jak rychle trvá epidurálu, než zabere, já pořád ještě čekala utrpení až do ranního kuropění.
Začalo se mi chtít tlačit, ale říkala jsem si, že je brzo a že tohle teda bude krutý. Asi po deseti minutách přesvědčování sama sebe, že se to dá, se to nedalo. Tak jsem pípla na mladou PA, že se mi asi chce krapet tlačit. K mému překvapení mi to vůbec nezatrhla, ba naopak „No tak tlačte, ne?!“
Tak jsem to teda párkrát zkusila, aby se neřeklo, a abych si šetřila síly na ten maraton, co mě čeká. Až když doktor po několikátý volal, ať nepřestávám tlačit mi to konečně došlo - vždyť tohle už je „ono“! „Takhle rychle?“, přemýšlela jsem zmateně místo tlačení, takže hlavička zas zalezla.
No zkrátím to, hecla jsem se a ve 2:05 mi pokládali ne Kristýnku (skutečně se jí to povedlo na svůj svátek), ale Karolínku na prsa. Zvládla jsem to nakonec bez epidurálu, bez nástřihu a za tři dny jsem šla pyšně s kočárem pěšmo domů.
Karolínka dnes slaví osm týdnů a přijde mi, jako by tu s náma byla odjakživa. A jestli jí někdy někdo řekne Kájo, tak mu zlomim ruku!
Přečtěte si také
Dceru už podruhé vyhodili z kroužku. Nechali ji stát samotnou na ulici
- Anonymní
- 19.10.26
- 1252
Přihlásila jsem svou dceru na taneční kroužek mimo školu. Všechno se zdálo být ze začátku v pořádku, zaplatila jsem platbu převodem na účet provozovatele a dovedla dceru na první hodinu. Dcera...
Manžel mi vyčítá, že si svět moc idealizuju. Hrozí mi rozvodem
- Anonymní
- 19.10.26
- 632
Není to hezké téma a nepíše se mi o něm snadno. Můj manžel není zlý, nikdy mě nebil a myslím, že mě většinu času stráveného v manželství dost podporoval. Otevřela jsem si svou keramickou dílnu, kde...
Jsi krásná, říká mi dcera, já se ale cítím stará. Stres a nadváha mi nepomáhají
- Anonymní
- 19.10.26
- 321
Bývaly doby, kdy by mi postavu mohla závidět kdejaká modelka. Sice jsem nikdy neměla vlasy po pás, ale zato jsem měla pěkný obličej a slušel mi skoro každý účes. Jenže roky, stres v práci a tři...
Vidím sousedovi až do obýváku. Mám pocit, že je opuštěný
- Anonymní
- 19.10.26
- 381
Nerada to přiznávám, ale často vídám souseda, jak sedí na gauči a od časného odpoledne až do pozdních hodin jen kouká na televizi. Ano, máme okna naproti a on si nezatahuje závěsy. Prostě se...
Kluci vyrostli z plínek a já konečně žiju. Manžel ale tlačí na třetí dítě
- Anonymní
- 19.10.26
- 722
Máme doma čtyřletého a pětiletého syna. Dělí je od sebe pouhých čtrnáct měsíců. Z miminkovského věku vyrostli neskutečně rychle a dnes už na větu „poď se pomazlit“ reagují odtažitě. Jsou to přece...
Rodiče nám hlídají zadarmo, ale manžel by raději platil chůvu. Nemůže je vystát
- Anonymní
- 18.10.26
- 5444
Moji rodiče nám pohlídají kdykoli je potřeba. Vím, jaké je to v dnešní době štěstí. Jenže Mirek na ně pořád nadává. Podle něj jsou vlezlí, děti akorát rozmazlují, vaří jim nezdravá jídla, doma nám...
V mládí jsem byla krásná a úspěšná. Teď je mi přes 40, jsem tlustá a bez práce
- Anonymní
- 18.10.26
- 12877
Říká se, že každý svého štěstí strůjce. Mně ale život naložil tak nějak víc, než je zdrávo. Když si prohlížím fotky z maturitního večírku nebo z doby studií na vysoké, chce se mi brečet. Dívá se na...
Nechtěla jsem děti uplácet. Pak jsem jim dala stovku za uklizený pokoj
- Anonymní
- 18.10.26
- 2977
Nikdy jsem nechápala rodiče, kteří svým dětem platí za běžné domácí povinnosti. Uklidit si pokoj přece není žádná brigáda. Je to jejich pokoj, jejich věci a hlavně jejich nepořádek. Vždycky jsem si...
„Děda je zlej, ubližoval mamince.“ Pětiletý syn odmítá mluvit s vlastním dědou
- Anonymní
- 18.10.26
- 3691
Táta měl pocit, že se jen nevinně baví. Pro mě to ale byla další lekce z ponižování a pro mého pětiletého syna okamžik, kdy viděl, jak někdo ubližuje jeho mámě. O víkendu se stala taková blbá...
Manžel mě podvedl s nejlepší kamarádkou. Naše děti chodí do stejné školy
- Anonymní
- 18.10.26
- 2972
Důvěřovala jsem jí natolik, že jsem jí vyprávěla i o problémech v manželství. Teď vím, že se v té době scházela s mým mužem. Nejhorší je, že se jí nemůžu jednoduše vyhnout. Naše děti jsou kamarádi...
Karolinka je krasny jmeno, ale prave kvuli „Kaje“ jsme ho taky vyloucili. Mimochodem ten napad s cyklicky se opakujicimi jmeny mel manzel taky (nemohli jsme se dohodnout), ale ja jsem mu to zatrhla 
Gratuluju ke Karolínce!!! 
Tak mame Karin, protoze to se nam libilo obema 
Máme Kristýnu. 
