Květňátka 2005: Jsem já normální?
- Rodičovství
- vvik
- 13.11.05
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj maminky (i všichni, co nakouknou). Jelikož jsem včera zjistila, že nejsem asi normální, což se projevilo výpadkem mé paměti, tak jestli mohu, trochu se vám tady takhle vyzpovídám. Je to trochu z jiného soudku, než byly dosud Vámi publikované deníčky tentokrát se nejedná o rady ohledně našich květňátek, ale o pocitech, které právě znovu zažívám.
Není to tak dávno, kdy téma jednoho deníčku bylo tuším „kterak si nepořídit další mimi“ nebo tak nějak.
A také moje demence vzrostla. Takže něco na úvod.
Dosud mám 3 děti:
První se narodil v prosinci 2002, skoro rok po té, co mi zemřela maminka a 9 měsíců po úmrtí otce. Mohu dá se říci, že to byla vlastně náhrada rodičů - protože když jsem si představila, že bych doma seděla sama a užírala samotou, to rozhodlo mít někoho při ruce - no a narodil se Lukášek. Bylo to tak rychlé (omlouvám se tímto všem snažilkám, které mají s otěhotněním problémy, asi by to dále neměly číst, protože by mohly býti deprimovány, což není mým cílem). Celé těhotenství probíhalo vklidu, nic mi nebylo, nic mě nebolelo, do porodnice jsem jela autobusem, neboť jsem 10 dní přenášela a dr. rozhodl, že už je to moc a asi budou vyvolávat.
Takže jedno pondělí v prosinci jsem se odpolene dostavila na porodnické oddělení a čekala - v po nic, v ut nic a že prý ve středu vyvolají porod. No a co čert nechtěl, z úterka na středu se mi dostavily křížové bolesti někdy k večeru, dostala jsem prášek proti bolesti, protože prý to porod není a já skuhrala na chodobě. Ve 2 ráno konečně zjistili, že už jo a já dostala epidurál. Ty bolesti byly pro mě příšerné, ale po epidurálu rázem ustaly. Ten mi nechali přidat ještě 2×, ale ráno v 8 už ne, že už rodim. No, a mě se za bolestech narodil kluk - Lukáš 4,20kg a 54 cm. Podle mě to bylo příšerné, že jsem se dušovala, že už nikdy. Po porodu jsem nemohla sedět zhruba 14 dní, no celkově nic moc. Když mi pak ani kojení moc nešlo - klučík přibíval velice pomalu a mě to deptalo, že jsem nakonec přešla na UM. Pak začal krásně přibývat, no nádherné miminko. Nic ho nebolelo, spal krásně, papal krásně no prostě zlato. A já jsem v jeho 6m zjistila, že jsem opět těhotná.....
Tentokrát mi sice znovu nic nebylo, žádné nevolnosti, nic, až na to, že mi zjistili zvýšené riziko Dawnova syndromu a já podstoupila amniocentézu. Ve 22 tt. No a čekáni na výsledek? Na jednu stranu jsem měla doma zdravé miminko, na druhou hrozilo poškození - případně nechat či ne. Ale výsledky byly naštěstí v pořádku, tak jsem se rozhodnou nemusela. V březnu se mi pak narodila dcerka - ve 2:45 mě chytili bolesti, zavolala jsem si sanitku, ta hned přijela a ve tři mě pak odvezla do porodnice (kousek cca 10 minut jizdy) a ve tři se mi narodila dcerka - 3,5kg a 50 cm. Porod byl dost rychlý, ale měla jsem podle mě ukrutný bolesti, že jsem se znovu dušovala - už nikdy více.
V jejich dvou měsících mě chytnul akutní žlučník a šel ven. Holčička dostala UM, protože se mi zase ztratilo mlíko. Takže znovu byla na UM. a do toho pádící batole.
No a v jejích 5 m - jsem byla opět těhotná. Těhotenství zase pohodové, akorát tentokrát strašili s cukrovkou (rodinná anamnéza a větší dítko). Jezdila jsem na glukozové testy a profily, ale pokaždé byly v pořádku. No a Jonášek se narodil v 05/2005. Ve středu odpoledne mi praskla voda - a já volala do nemocnice, jestli mám a nebo nemám přijet, protože to pro mě bylo něco nového. A tak jsem jela - vlakem - večer mě uložili do postele s tím, že ráno porod vyvolají, protože já neměla žádné bolesti a ani kontrakce. Otevřená jsem byla na 6 cm, ale to jsem byla už tak 2 měsíce, protože jsem tu byla ve 32tt pro možný předčasný porod. Ležela jsem týden a pak mě pustili domů. No a ráno v 8 mi dr. píchla vyvolávačku a já porodila Jonáše. Znovu mi to přišlo jako nejhorší bolest, prosila jsem o epidurál - ale prý je už pozdě. No - porod to byl zase rychlý, prý za 15 kontrakcí byl Jonášek na světě - 4,55 kg a 53cm. A já se zase dušovala .....
Plánovala jsem v únoru nastoupit do zaměstnání, tatínek si vezme místo mě rodičovskou dovolenou, protože je nezaměstnaný a na mě v zaměstnání čekají vlastně už 3 roky, že si konečně „odpočinu“ od rodinky - ono viset na vás 3 dětičky (cca 45 kg živé váhy) je dost namáhavé.
No ano, tušíte dobře. Včera ráno jsem si po nedostavení se MS došla pro těhotenský test a ještě v poledne jsem ho použila. No a co, byly tam //. TP s největší pravděpodobností 17.7.2006. Takže dnes mohu s největší pravděpodobností říci, že čekám svoje 4 mimino za poslední 4 roky.
TAKŽE - JSEM JÄ VůBEC NORMÁLNÍ? Protože všichni okolo za tu dobu mají max. 2 děti a já najednou 4. Vždy jsem chtěla velkou rodinu - ale takhle rychle mě to nikdy ani nenapadlo. Prášky jsem nebrala, to ostatní jsem oddalaovala, že později si nechám píchnout antikoncepti, že až se dostaví MS tak půjdu. Vždy přišla po porodu jedna a než jsem se objednala, byly tady //.
Takže milé květňátkové maminky, omlouvám se, že jsem si tady takhle vylila svoje srdce, ale jak už jste psaly, od toho to tady také je.
Zatím ahoj, musím to ještě „strávit“
VVIK od květňátek 2005
Přečtěte si také
Máma mě od svatby s cizincem odrazovala. Teprve po letech jí dávám za pravdu
- Anonymní
- 07.06.26
- 1720
Když jsem začala chodit s Lucasem, máma mi říkala, že jsem blázen. Lucas je Angličan, ale jeho kořeny jsou mnohem pestřejší. Přišel mi atraktivní, rád cestoval a byla s ním legrace. A tak jsem...
Život v paneláku je peklo. Kvůli financím jsme museli prodat dům a teď trpíme
- Anonymní
- 07.06.26
- 1234
S manželem jsme krátce před důchodem. Děti nemáme a na dům se zahradou už jsme přestávali stačit. Jak finančně, tak fyzicky. Údržba byla rok od roku náročnější a náklady stále vyšší. Nakonec jsme...
SOS: Moje dítě smrdí jako pubertální tchoř a já jsem pro něj biologická hrozba!
- Anonymní
- 07.06.26
- 921
„Mami, prosím tě, hlavně na mě nemluv před školou. A sundej si ten svetr, děláš mi takovou ostudu, že se chci propadnout do západního Německa.“ Tohle byla moje ranní facka od vlastního...
Instamatky vs. moje realita: Jsem kvůli vyhoření a jedné facce nejhorší máma?
- Anonymní
- 07.06.26
- 270
Znáte ten pocit, kdy se večer unavená na smrt svalíte do postele, otevřete Instagram nebo Facebook a tam na vás vyskočí ty dokonalé bioekorespektující matky? Ty, co mají doma naklizeno jako v...
Přítelovy děti jsem brala jako vlastní. Po rozchodu mi zakázal se s nimi stýkat
- Anonymní
- 05.06.26
- 6044
Milana jsem poznala před deseti lety, když jeho dětem byly teprve tři a pět let. Byl vdovec a po smrti manželky se snažil zvládnout péči o dvě malé děti, jak nejlépe uměl. Nejprve jsme byli jen...
Zmlátil mého muže s kočárkem a zlomil mu nos. Tvrzení proti tvrzení, smál se
- Anonymní
- 05.06.26
- 3355
Člověk si říká, že žijeme v civilizované společnosti. Že když pošlete manžela na obyčejnou odpolední procházku s kočárkem, vrátí se domů s vyvětraným dítětem a dobrou náladou. Minulý týden jsem se...
Vezla jsem sousedku do města. V autě mě seřvala, že nemám děti
- Anonymní
- 05.06.26
- 10829
Říká se, že žádný dobrý skutek nezůstane nepotrestán. Minulý týden jsem se o pravdivosti tohoto přísloví přesvědčila na vlastní kůži a upřímně – pořád mi nad tím zůstává rozum stát. Že jsou lidé...
Koupili jsme chatu. Příbuzní si myslí, že u nás mohou trávit prázdniny zdarma
- Anonymní
- 05.06.26
- 11724
Na chalupu jsme šetřili několik let. Žijeme v paneláku a byl to náš sen. Mít možnost vyrazit na víkend, o svátcích nebo během dovolené do vlastního místa obklopeného přírodou. Nedaleko je krásné...
Soused si pořídil venkovní udírnu. Od té doby nemůžeme v létě otevřít okna
- Anonymní
- 05.06.26
- 2242
Když jsme před třemi lety koupili starší domek na kraji obce, byli jsme šťastní. Po letech v bytě jsme se těšili na zahradu, terasu a prostor pro děti. Nejvíc jsem se těšila na letní večery s...
Měla jsem 39 a zánět v uších. Manžel zůstal doma a chtěl teplou večeři
- Anonymní
- 04.06.26
- 7193
Znáte ten pocit, kdy máte pocit, že vám hlava exploduje do tisíce malých kousků, svět se točí a jediné, co si přejete, je zalézt pod duchnu a čtrnáct dní nespatřit denní světlo? Přesně v tomhle...