Lapač smůly 2.díl

  • O životě
  • Anonymní
  • 15.02.23
    • načítám...

Jakožto jedináček vyrůstající pouze s jedním rodičem jsem vždy chtěla velkou rodinu, ale nikdy mě nenapadlo, že to bude takový problém...

Lapač smůly 2.díl Lapač smůly 2.díl Zdroj: Canva

Neplánované těhotenství. Věc, která, jsem doufala, že se mi nikdy stát nemůže a přesto na mě na testu koukaly dvě čárky. Čekal mě poslední rok a půl na vysoké škole a rozhodně jsem se nechtěla stát matkou takhle brzy, ale plány se mění ze dne na den, vždyť to znáte. Měla jsem obrovskou podporu ve skoro tchýni, co byla pro mě jako vlastní maminka. Karel chtěl, abych přerušila školu, ale to jsem nechtěla, nebyl zatím důvod a chtěla jsem ji za každou cenu dodělat, když už jsem měla takovou podporu od začátku. Brigádu jsem musela kvůli neskutečné únavě přerušit, ale jinak jsem se cítila dobře, dokonce se mi úplně vyhnuly ranní nevolnosti. Na kontrole v 7. týdnu bylo krásně vidět srdíčko a vše bylo zalité sluníčkem. No, ale to bych nebyla já, že jo…

Na začátku 10. týdne jsem začala špinit. Sestřička mě po telefonu uklidňovala, že je to v těhotenství normální, a že se to občas stává, ale ať se raději přijdu ukázat. Na ultrazvuku už bohužel nebyla vidět srdeční akce, podle paní doktorky se to občas stává a že jsem mladá, že to vyjde příště a vypsala mi žádanku na revizi do nemocnice. Ani špetka empatie od mojí gynekoložky mi moc nepomohla a rozbrečela jsem se. No, zkrátím to, v nemocnici mi to potvrdili a diagnóza zněla zamlklé těhotenství. Rovnou si mě tam nechali a ještě ten den jsem mohla jít domů. Celé to netrvalo ani 4 hodinky, ale vzpamatovávala jsem se z toho hodně dlouho.

Čas plynul, já jsem si dodělala školu. Přestěhovala se ke Karlovi a našla si dobře placenou práci. Po dvou letech jsme se rozhodli, že bychom chtěli být rodina, tak jsme se začali snažit o miminko. (Doufám, že nevadí, že jsem to hodně zkrátila, protože nejsem moc na nějaké okecávačky.)

Neuplynul ani půlrok a já byla těhotná. Dva dny před první návštěvou gynekologa jsem začala silně krvácet a nakonec z toho byl samovolný potrat. Opět mě moje gynekoložka ujišťovala, že se to stává a že by se to řešilo až po třech potratech, protože jsme přeci mladí a nemáme kam spěchat a vážně tohle nechce slyšet žádná snažilka po potratu.

Další těhotenství bylo až další rok po poslední ztrátě. Už od začátku jsem měla docela velké bolestivé píchání v podbříšku, v kombinaci se špiněním, a jelikož měla moje doktorka zrovna dovolenou (bylo to v létě o prázdninách), tak jsem neváhala a navštívila pohotovost. Nechali si mě tam s podezřením na mimoděložní těhotenství, které se následně potvrdilo. Takže operace a odebrání jednoho vejcovodu a snížení šance na přirozené početí na polovinu.

Nutně jsem potřebovala pauzu a přestat měřit bazální teplotu a počůrávat ovulační testy, takže jsme se prostě začali soustředit na něco jiného. Začali jsme plánovat svatbu o 100 lidech na zámku s cateringem a moc jsme si to užili. Poté následovala třítýdenní svatební cesta do karibského ráje Providenciales (mohu jenom doporučit), také jsme dokončovali stavbu domu, takže hlava byla zaměstnaná až až (určitě to pozná každá snažilka takové ty kecy, že na to nesmíte myslet…). No, každopádně třicítka na krku, tak jsme začali konat a objednali se do centra asistované reprodukce, kde jsme absolvovali všemožné testy, aby přišli na to, že jsme naprosto zdraví a že se to prostě občas stává, že některé páry jsou neplodné a příčina se nikdy nezjistí. Absolvovali jsme 4 IUI a 2 IVF a miminko stále v nedohlednu, když v tom jsem před třetím IVF přirozeně otěhotněla.

Těhotenství jsem vůbec nesnášela dobře a od 7. týdne, kdy mi potvrdili srdíčko, jsem byla doma na neschopence. Žádné ranní nevolnosti, ale celodenní! Dehydratací jsem skončila i v nemocnici na kapačkách. Od 9. týdne se přidalo špinění, které trvalo až do konce. A prospala jsem denně 15 hodin, jak jsem byla unavená. Na prvním screeningu nám vyšly špatně krevní testy a vysoké riziko na Downův syndrom, který byl tedy poté vyloučen odběrem plodové vody, ale ty nervy, než přišly, výsledky bych nikomu nepřála. Bylo u mě vysoké riziko na preeklampsii (1:25), takže jsem poctivě zobala prášky. Týdny plynuly a vše se začínalo lepšit, když jsem se přehoupla přes 15. týden, ranní nevolnosti pomalu ustupovaly a já se začínala cítit dobře.

Tohle bylo mé nejdelší těhotenství, které trvalo až do 27. týdne a 4 dnů, kdy jsem měla autonehodu při cestě domů z nákupu. Auto přijíždějící z vedlejší silnice nedalo přednost. Řidič byl pouze lehce zraněn a při dechové zkoušce nadýchal 2,6 promile. Já takové štěstí bohužel neměla, přišla jsem o miminko a s tím i o možnost mít další, protože nastaly komplikace a musela mi být odebrána děloha.

Ale svého snu mít rodinu se nehodlám vzdát! A budeme žádat o adopci, tak nám držte palce :)

Přečtěte si také

„Maminko, ty záříš!“ – 1. část

„Maminko, ty záříš!“ – 1. část
  • PenelopaW
  • 14.04.26
  • 1014

Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Milu86
273
15.2.23 23:13

Achjo to snad není možné, tolik smůly najednou 8o

  • načítám...
  • Zmínit
Jahudka82
16821
16.2.23 18:37

Tak to je síla :oops:

  • načítám...
  • Zmínit
jamik1416
1560
17.2.23 09:26

Ty jo, to zni skoro neuveritelne. Jakto, ze mela dopravni nehoda po ceste z nakupu takto fatalni nasledky??

  • načítám...
  • Zmínit
123Evča
676
17.2.23 11:09

Je mi to moc líto a přeju, aby jste dostali miminko co nejdříve a byla z vás úplna rodina se vším všudy :hug: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
lena24
99
19.2.23 13:15

To je moc smutny, co se Ti stalo. Preju Ti moc moc stesticka, at se vse podari a jsi stastna.:)

  • načítám...
  • Zmínit
Assynkaa
71
21.2.23 23:59

Bože, měla bys snad začít brát nějaký prášky proti smůle a vyměnit boty. :nevim:

Ať se adopce povede, aspoň zaplnite nějaké malé dětské srdíčko, které mělo taky smůlu. Držte se. :srdce: Snad se tvůj Lapač smůly změní na Lapač štěstí, snů a lásky.

Příspěvek upraven 22.02.23 v 00:01

  • načítám...
  • Zmínit
Basha3
4739
2.3.23 19:58

To ma moc mrzi. Niektori tu zivotnu cestu maju tazsiu. Zelam, aby Vam. adopce vysla a nasli Vasu cast rodine :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář