Lapač smůly 2.díl
- O životě
- Anonymní
- 15.02.23
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jakožto jedináček vyrůstající pouze s jedním rodičem jsem vždy chtěla velkou rodinu, ale nikdy mě nenapadlo, že to bude takový problém...
Neplánované těhotenství. Věc, která, jsem doufala, že se mi nikdy stát nemůže a přesto na mě na testu koukaly dvě čárky. Čekal mě poslední rok a půl na vysoké škole a rozhodně jsem se nechtěla stát matkou takhle brzy, ale plány se mění ze dne na den, vždyť to znáte. Měla jsem obrovskou podporu ve skoro tchýni, co byla pro mě jako vlastní maminka. Karel chtěl, abych přerušila školu, ale to jsem nechtěla, nebyl zatím důvod a chtěla jsem ji za každou cenu dodělat, když už jsem měla takovou podporu od začátku. Brigádu jsem musela kvůli neskutečné únavě přerušit, ale jinak jsem se cítila dobře, dokonce se mi úplně vyhnuly ranní nevolnosti. Na kontrole v 7. týdnu bylo krásně vidět srdíčko a vše bylo zalité sluníčkem. No, ale to bych nebyla já, že jo…
Na začátku 10. týdne jsem začala špinit. Sestřička mě po telefonu uklidňovala, že je to v těhotenství normální, a že se to občas stává, ale ať se raději přijdu ukázat. Na ultrazvuku už bohužel nebyla vidět srdeční akce, podle paní doktorky se to občas stává a že jsem mladá, že to vyjde příště a vypsala mi žádanku na revizi do nemocnice. Ani špetka empatie od mojí gynekoložky mi moc nepomohla a rozbrečela jsem se. No, zkrátím to, v nemocnici mi to potvrdili a diagnóza zněla zamlklé těhotenství. Rovnou si mě tam nechali a ještě ten den jsem mohla jít domů. Celé to netrvalo ani 4 hodinky, ale vzpamatovávala jsem se z toho hodně dlouho.
Čas plynul, já jsem si dodělala školu. Přestěhovala se ke Karlovi a našla si dobře placenou práci. Po dvou letech jsme se rozhodli, že bychom chtěli být rodina, tak jsme se začali snažit o miminko. (Doufám, že nevadí, že jsem to hodně zkrátila, protože nejsem moc na nějaké okecávačky.)
Neuplynul ani půlrok a já byla těhotná. Dva dny před první návštěvou gynekologa jsem začala silně krvácet a nakonec z toho byl samovolný potrat. Opět mě moje gynekoložka ujišťovala, že se to stává a že by se to řešilo až po třech potratech, protože jsme přeci mladí a nemáme kam spěchat a vážně tohle nechce slyšet žádná snažilka po potratu.
Další těhotenství bylo až další rok po poslední ztrátě. Už od začátku jsem měla docela velké bolestivé píchání v podbříšku, v kombinaci se špiněním, a jelikož měla moje doktorka zrovna dovolenou (bylo to v létě o prázdninách), tak jsem neváhala a navštívila pohotovost. Nechali si mě tam s podezřením na mimoděložní těhotenství, které se následně potvrdilo. Takže operace a odebrání jednoho vejcovodu a snížení šance na přirozené početí na polovinu.
Nutně jsem potřebovala pauzu a přestat měřit bazální teplotu a počůrávat ovulační testy, takže jsme se prostě začali soustředit na něco jiného. Začali jsme plánovat svatbu o 100 lidech na zámku s cateringem a moc jsme si to užili. Poté následovala třítýdenní svatební cesta do karibského ráje Providenciales (mohu jenom doporučit), také jsme dokončovali stavbu domu, takže hlava byla zaměstnaná až až (určitě to pozná každá snažilka takové ty kecy, že na to nesmíte myslet…). No, každopádně třicítka na krku, tak jsme začali konat a objednali se do centra asistované reprodukce, kde jsme absolvovali všemožné testy, aby přišli na to, že jsme naprosto zdraví a že se to prostě občas stává, že některé páry jsou neplodné a příčina se nikdy nezjistí. Absolvovali jsme 4 IUI a 2 IVF a miminko stále v nedohlednu, když v tom jsem před třetím IVF přirozeně otěhotněla.
Těhotenství jsem vůbec nesnášela dobře a od 7. týdne, kdy mi potvrdili srdíčko, jsem byla doma na neschopence. Žádné ranní nevolnosti, ale celodenní! Dehydratací jsem skončila i v nemocnici na kapačkách. Od 9. týdne se přidalo špinění, které trvalo až do konce. A prospala jsem denně 15 hodin, jak jsem byla unavená. Na prvním screeningu nám vyšly špatně krevní testy a vysoké riziko na Downův syndrom, který byl tedy poté vyloučen odběrem plodové vody, ale ty nervy, než přišly, výsledky bych nikomu nepřála. Bylo u mě vysoké riziko na preeklampsii (1:25), takže jsem poctivě zobala prášky. Týdny plynuly a vše se začínalo lepšit, když jsem se přehoupla přes 15. týden, ranní nevolnosti pomalu ustupovaly a já se začínala cítit dobře.
Tohle bylo mé nejdelší těhotenství, které trvalo až do 27. týdne a 4 dnů, kdy jsem měla autonehodu při cestě domů z nákupu. Auto přijíždějící z vedlejší silnice nedalo přednost. Řidič byl pouze lehce zraněn a při dechové zkoušce nadýchal 2,6 promile. Já takové štěstí bohužel neměla, přišla jsem o miminko a s tím i o možnost mít další, protože nastaly komplikace a musela mi být odebrána děloha.
Ale svého snu mít rodinu se nehodlám vzdát! A budeme žádat o adopci, tak nám držte palce ![]()
Přečtěte si také
Mám horečku, sotva stojím na nohou. Jenže děti ani manžela to nezajímá
- AnetaMar
- 20.11.26
- 356
V noci jsem měla skoro čtyřicítku, bolelo mě celé tělo a několikrát jsem se probudila úplně zpocená. Ráno jsem doufala, že se mi aspoň trochu uleví. Jenže pak se otevřely dveře ložnice a ozvalo se...
S manželkou vyděláváme stejně, ale rodinu živím já. Připadám si jako bankomat
- Anonymní
- 20.11.26
- 345
Když mi manželka oznámila, že si chce nově nechávat celou výplatu na vlastním účtu, myslel jsem si, že si dělá legraci. Vždyť jsme manželé, máme společnou domácnost a dosud jsme všechny peníze...
Děti ve školce krmí polotovary a bonbony za odměnu. Co bude po zrušení vyhlášky?
- Dajdulína1993
- 20.11.26
- 213
Upřímně – zprávy o tom, že by se měla zrušit vyhláška o zdravém stravování ve školách a školkách, mě velmi znervózňují a hodně mě to děsí. Už jen při představě, kam se to může posunout, mi...
Na ultrazvuku nenašli srdeční akci mého miminka. Pak šlo o minuty
- Anonymní
- 20.11.26
- 245
Vždycky jsem si přála velkou rodinu, jsem totiž jedináček. Jenže jsem studovala a pak odešla do Prahy za prací a než se nadála bylo mi 28.
Kvůli přijímačkám sedíme každý víkend doma. Manžel zakázal i obyčejné výlety
- AnetaMar
- 20.11.26
- 224
Od chvíle, kdy se syn začal připravovat na přijímačky, se u nás všechno točí kolem školy. Manžel tvrdí, že teď není čas na zábavu a že každý promarněný víkend může rozhodnout o jeho budoucnosti. Já...
Dívám se, jak se syn se snachou uštvou. Pomoc ode mě ale odmítají
- babiMáňa
- 19.11.26
- 1228
Když jsem synovi nabídla, že jim občas pohlídám děti, aby si se snachou mohli někam vyrazit, odpověděl mi, že dneska už se rodiny organizují jinak a že moje rady nepotřebují. Zůstala jsem stát s...
Kamarád mi závidí manželku. Kdyby věděl, jaké peklo máme doma
- Lavi.P
- 19.11.26
- 1432
Minulý týden mi kamarád u piva zase záviděl, jakou mám doma manželku. Prý má štěstí, že se Martina tak stará o děti, vaří, uklízí, nakupuje a ještě mi každé ráno připravuje svačinu do práce. Jenže...
Moje první kolonoskopie aneb Proč bych příště šel jinam
- M_Vladim
- 19.11.26
- 1034
Jak jsem absolvoval jsem a malá recenze pracoviště.
Po smrti maminky jsem nesnesitelná. Vadí mi děti, manžel i celý svět
- AnetaMar
- 19.11.26
- 507
Od smrti maminky jsem pořád podrážděná. Vadí mi hluk, otázky, nepořádek, manželovy poznámky i to, že po mně někdo něco chce. Nejraději bych se zavřela v pokoji a nikoho neviděla. Jenže mám dvě děti...
Porodila jsem v sedmnácti. Dodnes se stydím svléknout před manželem
- AnetaMar
- 19.11.26
- 868
Někdy se na sebe podívám do zrcadla a nejradši bych se zase rychle oblékla. Vadí mi břicho, povolená kůže i prsa, která už dávno nevypadají jako dřív. Je mi jednačtyřicet, mám dvě děti a pořád se...