Malé srdíčko Anička
Je to měsíc a pár dnů, co jsem porodila mezi andílky svou malou holčičku a já se rozhodla podělit se o svůj příběh a bolest, kterou cítím. Máme 4letou holčičku Adélku, která mi dává sílu jít dál, ale to prázdné místo bohužel nedokáže teď vyplnit nic.
Bylo to o Vánocích 2012, které jsme trávili u tchýně, když mi začalo být tak nějak divně, pořád unavená. Vždy večer jsem pociťovala nevolnost a v 20:00 byla už v peřinách a měla půlnoc.
Partner mi říkal, jsi těhotná! Ale já mu ťukala na čelo, že to určitě ne, po pár operacích, odejmutí vejcovodu jsem nemohla 2 roky přijít do jiného stavu a DR mi vypsal žádanku do CAR, řekla jsem mu že spíš na mě něco leze, že se necítím dobře.
Příjezd domů z opulentních Vánoc byl úlevný. Konečně doma, řekla jsem si, když jsem v 20:00 zase usínala úplně vyřízená.
Druhý den partner odjel učit na hory a já zůstala s Adélkou doma. Co čert nechtěl, teplota, bolest celého těla. No jasně a máme vysvětlení mého stavu. Chřipka jak vyšitá, takže návštěva DR, léky, čajík, hromada paralenů, potit se a potit. Po týdnu bylo vše zažehnáno, ale únava a nevolnost ne a ne zmizet.
Druhý den jsem to volala kamarádce, ta ať k ní přijedu, že má doma test, že ho spolu uděláme, samozřejmě jsem se smála, že to je zbytečné, přece nemůžu otěhotnět. Nicméně jsem oblékla sebe, dceru a vyrazila směr má nejlepší kamarádka.
Když mi podávala ten test, tak jsem byla naprosto klidná, bohužel brýle jsem si zapomněla, takže jsem ji ho pak podala zpět, ať to zkontroluje. Z jejího výrazu jsem myslela, že si dělá legraci. Nedělala, na testu byly // a úplně silné, výrazné, že jsem je i bez brýlí viděla! Normálně jsem se složila, plakala, že miminko není plánované, čeká mě měsíc práce v Portugalsku, co teď? Na potrat v žádném případě, přece jen je mi 24 a dítě bych pak ještě chtěla a to riziko bych nepodstoupila.
Partner nechce o dítěti ani slyšet. Je ode mě 300km a přes telefon mi oznámí, že ne, v žádném případě teď ne. Naštvaná nad jeho reakcí rezervuji s tchýní lístky na Student Agency a jedu tam mu pěkně vytmavit. Když přijedu, spadne mi brada, čeká na mě s kytičkou, že se na miminko těší, slzičkám jsem se neubránila. Omluva za nepěkná slova byla, že byl v šoku, ale za 2 hodinky vychladl a měl radost.
První návštěva u pana doktora, oba jsme s fazolkou v pořádku, srdíčko tam je a teď nás čeká spooousta krevních testů atd. Partner byl se mnou až v 16. týdnu, aby z toho chudák něco měl, protože na fotkách z UTZ ani nepoznal, co to tam vlastně je a málem se mi tam rozplakal, dcera byla zase nadšená a moc si přála bratříčka, na utz však doktor s naprostou přesností potvrdil holčičku.
Na poradně jsem dostala žádanku na UTZ srdíčka. Mám doktora, který pro jistotu odesílá všechny těhulky na tohle vyšetření kvůli srdečním vadám mimísků.
Když jsem ten den 9.4 2013 šla tam, kam před 4 lety, byla jsem naprosto klidná a na lehátko u doktora lehala s potěšením, že tu naši prdelku budu moct pozorovat dlouho, protože tohle vyšetření trvá déle. Po 20 minutách mi ale bylo divné, že doktor stále jezdí sem a tam, pořád si přibližuje, oddaluje srdíčko, poslouchá ozvy, ale já stále ležela, ani nedutala a v hlavě prázdno. Po 40 minutách mi doktor podává ubrousek a oznamuje, že naše miminko má vrozenou srdeční vadu! Začínají se mi kutálet slzy po obličeji, které nejdou zastavit. Vysvětluje mi, že je to vada operovatelná, je to Nekorigovaná transpoz. velkých tepen a defekt komorového septa, tepny se přehodí, srdíčko zašije a bude v pořádku, pro jistotu všeho mě hned objednává do Motola Na cestu z ordinace nevidím, pořád pláču, proč moje miminko, vždyť jsme oba zdraví! Přece to nemohla způsobit banální chřipka? U Adélky jsem měla angínu a dnes je to zdravá a čiperná holčinka.
12.4 Centrum pren. diagnostiky Brno
Odběr plodové vody, partner mě u toho drží za ruku a mně se chce plakat. Držím se, musím to zvládnout, už jen kvůli tomu mému malému srdíčku. Výsledky v pořádku, posbírat papíry a se vším do Motola.
17.4 2013
Je ráno a jsem na cestě s tchýní a tchánem do Motola, partnera nepustí z práce a já si připadám, že jsem na ten boj tam sama. 40 minut, 8 doktorů, primář. Vím, že je něco zle, že tohle není dobré. Po utz sedím tváří v tvář primáři a ptám se, jak moc je to zlé. Tahle zpráva mi zní a bude znít v uších asi navždy, ta bolest, která mnou procházela, se nedá popsat, má malá holčička má velice těžkou srdeční vadu, která vyžaduje sérii operací a nikdy nebude moct zažívat to, co ostatní děti. Inverze komor, dvojvýtoková pravá komora, malpozice velkých tepen, velký defekt septa. Vím už, co mě čeká. Pláču, doma nemohu nic dělat, jen plakat. Doktor mi řekl, hlavně si nic nevyčítejte, ať už se rozhodnete jakkoliv, jste mladá myslete na to!
22.4 2013
Nástup do FN Brno na ukončení těhotenství. Hladím si bříško, stále mluvím na Aničku, loučím se s ní a pláču.
Večer zavedení Dilapanů, potom jsem se zhroutila. Celý ten hrozný proces začíná a já vím, že to musím zvládnout, dostávám léky na uklidnění a na spaní. Pláču. Léky zabírají a já usínám.
23.4 2013
Ráno mě vzbouzí doktorka, všichni jsou moc hodní a milí, partner je doma s dcerou a já mám pocit, že ho tady moc potřebuji. Vezou mě na utz. Tam mi oznamují, že jelikož jsem v 24. týdnu, musí mi píchnout do pupečníku chlorid draselný. Zase pláču. Tohle nedokážu, koukám se přes slzy na doktorku, jak sleduje moje miminko, kterému přestává bít srdce.
Je po všem, dostávám kapačku s něčím, co mě prý uklidní. Připadám si, jako by mi dali jen vodu, nic to nedělá, dostávám vyvolávačku. Po hodině nastupují bolesti. Je 9 hodin ráno, přijíždí za mnou máma, pláču jí v náruči, bolesti jsou k nevydržení, bolí mě všechno, pláču, že chci usnout a probudit se, až bude po všem. Dostávám kapačku proti bolestem.
Bolesti jsou čím dál horší, už trvají 7 hodin…8 hodin…
Je 17:20. Mám pocit, že je to horší než vyvolávaný porod s Adélkou. Pláču, že už chci epidurál, už je to na mě moc, každou půl minutu mezi kontrakcemi usínám. Asistentka je moc hodná, hladí mě po vlasech, přichází anestezioložky, jedna mě drží za ruku, přichází kontrakce, říká, že ví, jak mi je. Sama tohle před pár lety prožila. Epidurál je zaveden, ale bolesti jako by nepřestaly.
Asistentka mi jde píchnout vodu, je 17:35. Najednou cítím obrovské stahy a je po všem. Odnáší malou pryč. Po pár minutách se vrací, ptá se, že mám v papírech, že chci miminko vidět. Odpovídám, že ano. Ty krásné rty, ty malá ouška, je krásná, má zavřená očička a spí hlubokým spánkem. Hladím ji po ručičce a říkám, jak moc ji mám ráda a pláču. Nechci ji dát asistentce, ale musím.
Pak dostávám pár injekcí, kontrola na utz. Děloha čistá, není nutná revize. Druhý den mohu domů.
Celou cestu mlčím, pozoruju cestu a chce se mi plakat. Doma jsou nevybalené věci pro Aničku a hroutím se. Partner mě drží v náruči, vyčerpáním usínám. Když se probouzím, hledám bříško a uvědomuju si, co se vlastně stalo.
Dnes je to měsíc a pár dní, co se malá Anička narodila mezi andílky, život musí jít dál, po ničem jiném netoužím než po tom znovu otěhotnět a porodit zdravé a živé miminko. Bolest se neztratí, ta časem otupí, vzpomínky zůstanou někde vzadu ukryty, ale nevyblednou, místo v mém srdíčku navždy zůstane jen jí.
A. S. Z. 23.4 2013
Přečtěte si také
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 680
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 1232
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
Tohle se mnou udělala antikoncepce. A nemluvila o tom ani moje gynekoložka
- Anonymní
- 15.05.26
- 497
Nechci tvrdit, že je hormonální antikoncepce špatná úplně. Sama jsem ji roky brala. Jen si čím dál častěji kladu otázku, jestli jsme si nezvykly brát jako normální něco, co nás ale odpojuje od...
„Hnije vám tam mail!“ řvala šéfová. Že byl v pátek státní svátek, ji nezajímalo
- Anonymní
- 15.05.26
- 492
Sedím v autě před školkou, v hlavě mi ještě doznívá smích dětí z víkendového výletu v horách, ale ruce na volantu se mi třesou. Je pondělí, sedm hodin ráno a můj telefon právě přežil první nálet...
Válka na chodbě: Sousedka mi vyčetla hluk, já jí zase obezitu jejího syna
- Anonymní
- 15.05.26
- 341
Stála tam, rudá v obličeji, s prstem namířeným na mou pětiletou dceru, která se mi schovávala za nohou. Tenhle výstup na chodbě našeho bytového domu jsem opravdu nečekala. Věděla jsem, že sousedka...
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 3224
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...
„U vás je zase binec,“ slyším pořád. Jenže u tchyně se štítím i sednout na gauč
- Anonymní
- 14.05.26
- 4558
Stojím v kuchyni, v ruce držím igelitovou tašku s krabičkami domácích těstovin a řízků a cítím, jak se mi svírá žaludek. Není to hladem. Je to úzkost z toho, co přijde za dvě hodiny, až zastavíme...
„Paní učitelka řekla, že některé mámy nemají rády svoje děti,“ řekl mi syn (6)
- Anonymní
- 14.05.26
- 3761
Když jsem dnes vyzvedávala Matyáše ze školy, tvářil se nějak divně. Neposkakoval kolem mě jako obvykle, jen šel tiše vedle kočárku a kopal do kamínků na cestě.
Celý den jsem se nezastavila. Večer mi manžel řekl větu, která mě úplně dorazila
- Anonymní
- 14.05.26
- 3729
Děti, práce, úkoly, domácnost. Jela jsem na autopilota. Večer jsem byla úplně vyčerpaná. A právě tehdy mi manžel řekl, že jiné ženy to přece zvládají mnohem lépe.
Tchyně mého syna jen peskuje nebo přehlíží. Veškerou pozornost dává vnučce
- Anonymní
- 14.05.26
- 2200
Mít babičku, která svá vnoučata nemiluje stejně a dává to dost okatě najevo, je skutečně k nezaplacení. Moje tchyně je přesně taková. Má pouze dvě vnoučata, Anetu, které je deset, a Matěje, kterému...
Přeju ti, ať to časem přebolí a máte dalšího raubíře 
