Malé srdíčko Anička
Je to měsíc a pár dnů, co jsem porodila mezi andílky svou malou holčičku a já se rozhodla podělit se o svůj příběh a bolest, kterou cítím. Máme 4letou holčičku Adélku, která mi dává sílu jít dál, ale to prázdné místo bohužel nedokáže teď vyplnit nic.
Bylo to o Vánocích 2012, které jsme trávili u tchýně, když mi začalo být tak nějak divně, pořád unavená. Vždy večer jsem pociťovala nevolnost a v 20:00 byla už v peřinách a měla půlnoc.
Partner mi říkal, jsi těhotná! Ale já mu ťukala na čelo, že to určitě ne, po pár operacích, odejmutí vejcovodu jsem nemohla 2 roky přijít do jiného stavu a DR mi vypsal žádanku do CAR, řekla jsem mu že spíš na mě něco leze, že se necítím dobře.
Příjezd domů z opulentních Vánoc byl úlevný. Konečně doma, řekla jsem si, když jsem v 20:00 zase usínala úplně vyřízená.
Druhý den partner odjel učit na hory a já zůstala s Adélkou doma. Co čert nechtěl, teplota, bolest celého těla. No jasně a máme vysvětlení mého stavu. Chřipka jak vyšitá, takže návštěva DR, léky, čajík, hromada paralenů, potit se a potit. Po týdnu bylo vše zažehnáno, ale únava a nevolnost ne a ne zmizet.
Druhý den jsem to volala kamarádce, ta ať k ní přijedu, že má doma test, že ho spolu uděláme, samozřejmě jsem se smála, že to je zbytečné, přece nemůžu otěhotnět. Nicméně jsem oblékla sebe, dceru a vyrazila směr má nejlepší kamarádka.
Když mi podávala ten test, tak jsem byla naprosto klidná, bohužel brýle jsem si zapomněla, takže jsem ji ho pak podala zpět, ať to zkontroluje. Z jejího výrazu jsem myslela, že si dělá legraci. Nedělala, na testu byly // a úplně silné, výrazné, že jsem je i bez brýlí viděla! Normálně jsem se složila, plakala, že miminko není plánované, čeká mě měsíc práce v Portugalsku, co teď? Na potrat v žádném případě, přece jen je mi 24 a dítě bych pak ještě chtěla a to riziko bych nepodstoupila.
Partner nechce o dítěti ani slyšet. Je ode mě 300km a přes telefon mi oznámí, že ne, v žádném případě teď ne. Naštvaná nad jeho reakcí rezervuji s tchýní lístky na Student Agency a jedu tam mu pěkně vytmavit. Když přijedu, spadne mi brada, čeká na mě s kytičkou, že se na miminko těší, slzičkám jsem se neubránila. Omluva za nepěkná slova byla, že byl v šoku, ale za 2 hodinky vychladl a měl radost.
První návštěva u pana doktora, oba jsme s fazolkou v pořádku, srdíčko tam je a teď nás čeká spooousta krevních testů atd. Partner byl se mnou až v 16. týdnu, aby z toho chudák něco měl, protože na fotkách z UTZ ani nepoznal, co to tam vlastně je a málem se mi tam rozplakal, dcera byla zase nadšená a moc si přála bratříčka, na utz však doktor s naprostou přesností potvrdil holčičku.
Na poradně jsem dostala žádanku na UTZ srdíčka. Mám doktora, který pro jistotu odesílá všechny těhulky na tohle vyšetření kvůli srdečním vadám mimísků.
Když jsem ten den 9.4 2013 šla tam, kam před 4 lety, byla jsem naprosto klidná a na lehátko u doktora lehala s potěšením, že tu naši prdelku budu moct pozorovat dlouho, protože tohle vyšetření trvá déle. Po 20 minutách mi ale bylo divné, že doktor stále jezdí sem a tam, pořád si přibližuje, oddaluje srdíčko, poslouchá ozvy, ale já stále ležela, ani nedutala a v hlavě prázdno. Po 40 minutách mi doktor podává ubrousek a oznamuje, že naše miminko má vrozenou srdeční vadu! Začínají se mi kutálet slzy po obličeji, které nejdou zastavit. Vysvětluje mi, že je to vada operovatelná, je to Nekorigovaná transpoz. velkých tepen a defekt komorového septa, tepny se přehodí, srdíčko zašije a bude v pořádku, pro jistotu všeho mě hned objednává do Motola Na cestu z ordinace nevidím, pořád pláču, proč moje miminko, vždyť jsme oba zdraví! Přece to nemohla způsobit banální chřipka? U Adélky jsem měla angínu a dnes je to zdravá a čiperná holčinka.
12.4 Centrum pren. diagnostiky Brno
Odběr plodové vody, partner mě u toho drží za ruku a mně se chce plakat. Držím se, musím to zvládnout, už jen kvůli tomu mému malému srdíčku. Výsledky v pořádku, posbírat papíry a se vším do Motola.
17.4 2013
Je ráno a jsem na cestě s tchýní a tchánem do Motola, partnera nepustí z práce a já si připadám, že jsem na ten boj tam sama. 40 minut, 8 doktorů, primář. Vím, že je něco zle, že tohle není dobré. Po utz sedím tváří v tvář primáři a ptám se, jak moc je to zlé. Tahle zpráva mi zní a bude znít v uších asi navždy, ta bolest, která mnou procházela, se nedá popsat, má malá holčička má velice těžkou srdeční vadu, která vyžaduje sérii operací a nikdy nebude moct zažívat to, co ostatní děti. Inverze komor, dvojvýtoková pravá komora, malpozice velkých tepen, velký defekt septa. Vím už, co mě čeká. Pláču, doma nemohu nic dělat, jen plakat. Doktor mi řekl, hlavně si nic nevyčítejte, ať už se rozhodnete jakkoliv, jste mladá myslete na to!
22.4 2013
Nástup do FN Brno na ukončení těhotenství. Hladím si bříško, stále mluvím na Aničku, loučím se s ní a pláču.
Večer zavedení Dilapanů, potom jsem se zhroutila. Celý ten hrozný proces začíná a já vím, že to musím zvládnout, dostávám léky na uklidnění a na spaní. Pláču. Léky zabírají a já usínám.
23.4 2013
Ráno mě vzbouzí doktorka, všichni jsou moc hodní a milí, partner je doma s dcerou a já mám pocit, že ho tady moc potřebuji. Vezou mě na utz. Tam mi oznamují, že jelikož jsem v 24. týdnu, musí mi píchnout do pupečníku chlorid draselný. Zase pláču. Tohle nedokážu, koukám se přes slzy na doktorku, jak sleduje moje miminko, kterému přestává bít srdce.
Je po všem, dostávám kapačku s něčím, co mě prý uklidní. Připadám si, jako by mi dali jen vodu, nic to nedělá, dostávám vyvolávačku. Po hodině nastupují bolesti. Je 9 hodin ráno, přijíždí za mnou máma, pláču jí v náruči, bolesti jsou k nevydržení, bolí mě všechno, pláču, že chci usnout a probudit se, až bude po všem. Dostávám kapačku proti bolestem.
Bolesti jsou čím dál horší, už trvají 7 hodin…8 hodin…
Je 17:20. Mám pocit, že je to horší než vyvolávaný porod s Adélkou. Pláču, že už chci epidurál, už je to na mě moc, každou půl minutu mezi kontrakcemi usínám. Asistentka je moc hodná, hladí mě po vlasech, přichází anestezioložky, jedna mě drží za ruku, přichází kontrakce, říká, že ví, jak mi je. Sama tohle před pár lety prožila. Epidurál je zaveden, ale bolesti jako by nepřestaly.
Asistentka mi jde píchnout vodu, je 17:35. Najednou cítím obrovské stahy a je po všem. Odnáší malou pryč. Po pár minutách se vrací, ptá se, že mám v papírech, že chci miminko vidět. Odpovídám, že ano. Ty krásné rty, ty malá ouška, je krásná, má zavřená očička a spí hlubokým spánkem. Hladím ji po ručičce a říkám, jak moc ji mám ráda a pláču. Nechci ji dát asistentce, ale musím.
Pak dostávám pár injekcí, kontrola na utz. Děloha čistá, není nutná revize. Druhý den mohu domů.
Celou cestu mlčím, pozoruju cestu a chce se mi plakat. Doma jsou nevybalené věci pro Aničku a hroutím se. Partner mě drží v náruči, vyčerpáním usínám. Když se probouzím, hledám bříško a uvědomuju si, co se vlastně stalo.
Dnes je to měsíc a pár dní, co se malá Anička narodila mezi andílky, život musí jít dál, po ničem jiném netoužím než po tom znovu otěhotnět a porodit zdravé a živé miminko. Bolest se neztratí, ta časem otupí, vzpomínky zůstanou někde vzadu ukryty, ale nevyblednou, místo v mém srdíčku navždy zůstane jen jí.
A. S. Z. 23.4 2013
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1191
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 707
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1231
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 511
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 315
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19144
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2528
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2755
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2477
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1661
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Přeju ti, ať to časem přebolí a máte dalšího raubíře 
