Mám prázdnou náruč, ale plné srdce

Nenechte strach, aby vás připravil o rozloučení. Rozloučení je první krok ke smíření.

*

Jonášek je naše třetí miminko, které nikdy nevyroste. Zemřel nám v bříšku v 19. týdnu. Zamotal se do pupeční šňůry. Poznala jsem to hned. Přišla jsem si najednou divně prázdná.

Angelsounds mlčel, doktor na pohotovosti taky…

Ještě ten večer začali vyvolávat porod. Jonášek se nám narodil druhý den. Vešel by se mi do kapsy, tak maličký byl, a tolik krásný. S manželem jsme byli šťastní, že je náš a tak smutní, že se s ním musíme rozloučit.

Nechat jsme ho tam nemohli a nechtěli. V nemocnici jsme dostali kontakt na pohřební službu, která nám připravila to nejkrásnější rozloučení na světě. Náš maličký dostal oblečení a hračku, kterou nám pak dali domů (my jemu dali druhou, kterou jsme měli u sebe). Napsali jsme mu dopis a dali fotku, aby nebyl sám. A hlavně, mohli jsme si ho pochovat. Naposledy v životě. To pro mě bylo naprosto zásadní, neměla jsem prázdnou náruč…

Teď čekáme, až si ho přineseme domů. Bude tam mít svoje místo, stejně jako ho má v našem srdci. Bolí to nezměrně, ale smiřujeme se s tím s pocitem, že odešel milovaný a my jsme pro něj udělali vše, co jsme udělat mohli.

Tyhle řádky píšu hlavně pro ty, kteří mají strach a pochyby z toho, co uvidí. Uvidíte vaše dítě. Je jedno, jak maličké je, ale je vaše a je krásné. Věřte mi, že je důležité se rozloučit. Pokud to neuděláte, můžete toho jednou litovat. Taky jsem měla strach, ale věděla jsem, že bych si to nikdy neodpustila. Nezapomenu nikdy, ale ta vzpomínka bude krásná a plná nejen bolesti, ale i velké lásky.

Váš příspěvek

Odesílám...
5853
10.3.20 06:00
:hug: :srdce:
  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
10.3.20 06:34

Je mi to moc líto:cry: Já rodila v 16tt kvůli VVV - UPT. A máš pravdu, i v tomto týdnu byl maličký moc hezký a moc mi pomohlo jej vidět a rozloučit se. V ložnici mám v rámečku jeho otisky na památku, patří k nám:heart:️

  • Nahlásit
2758
10.3.20 07:03

Jsem v cca stejném týdnu a neumim si to predstavit. Strasne. Jen me zajima, to vzdy musi jit pres pohrebni sluzbu (je vystaven úmrtní list?) Nebo to je na přání rodičů.

  • Nahlásit
  • Zmínit
13511
10.3.20 08:35

Je mi líto, co se ti stalo. Ale v jednom se mýlíš. Rozloučení bylo důležité pro tebe, ale rozhodně nemusí být pro každého. Já přišla o dítě v 21tt, nechtěla jsem se rozloučit a nechtěla jsem ho vidět. Nechtěla jsem si až do mrti pamatovat mrtvé dítě. Chtěla jsem si ho pamatovat živé, když bylo se mnou a kopalo. Nikdy jsem toho nelitovala, naopak i po desíti letech to považuji za dobré rozhodnutí. Každá musíme uvážit sama, co je pro nás nejlepší.

  • Nahlásit
  • Zmínit
3611
10.3.20 08:54

@Janli taky si to tak myslím.

Zakladatelko :hug: :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
20
10.3.20 09:13

@Janli On se každý rozloučí podle svého. Někdo to cítí jako Vy, někdo si není jistý, tak mu to třeba může pomoci moje zkušenost, anebo naopak ta Vaše. Nechci nikomu dávat návod, jen předat svou zkušenost.

  • Nahlásit
  • Zmínit
20
10.3.20 09:17

@Kaileee Ano, musí. Nemocnice Vám miminko nevydá, jenom jim. Rodný ani úmrtní list nemáme, protože oficiálně se v tomto týdnu jedná o potrat.

  • Nahlásit
  • Zmínit
13511
10.3.20 09:17

@Ane-t Pak je ale tvůj poslední odstavec dost nešťastně formulovaný.

  • Nahlásit
  • Zmínit
20
10.3.20 09:28

@Janli Záleží na Vás, jak ho pochopíte.

  • Nahlásit
  • Zmínit
22149
10.3.20 09:33

@Janli mě ten závěr přijde formulovaný dobře. Nikomu nic necpe, jen předává svoji zkušenost. Řada žen tu píše, že neměly odvahu se podívat na právě potracené dítě, pochovat si ho - a zpětně toho litují.
Ty to máš jinak, ok, nikdo ti to nebere…
Zakladatelko, moc mě mrzí, co se ti stalo :kytka: :hug: Já bych v tak hrozné situaci ten rozlučkový rituál asi též potřebovala…Je to pro mě součást přijetí situace…

Příspěvek upraven 10.03.20 v 09:34

  • Nahlásit
  • Zmínit
156
10.3.20 12:17

Mrzí mě to, přeji hodně sil :hug: Můj deníček se jmenuje Emily vím o čem píšeš :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
10.3.20 15:33

Je mi to moc líto :hug: a vím, jak moc to bolí.
Já našeho malého ani neviděla, bylo to úplně jiné, než u vás.
Měla jsem v bříšku miminka dvě, dvouvaječná dvojčátka a ve 24 tt nás maličký opustil :,( a dcerka bojovala dál. Oba vyndali až při plánované sekci v 38 tt. Malou mi hned ukázali, ale malého ne, protože by to nebyl hezký pohled- tolik týdnů mrtvý u mě v bříšku, to udělalo s tělíčkem své.
Máme alespoň několik fotek z utz, které máme v rámečku na památku, v :srdce: už ho budeme mít stejně do konce života a máme ho rádi i přes to, že jsme ho nikdy neviděli, ale to, že jsem ho ještě týden před úmrtím viděla jak vesele se hýbal na utz kontrole mám před očima i po 11 letech.
Drž se a věř, že čas největší bolavé rány trochu zhojí. :hug: :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
5089
10.3.20 21:08

Tak já jsem jedna z těch, které litují. Hrozně mě mrzí, že jsem se špatně rozhodla :,(

  • Nahlásit
  • Zmínit