Máma ve 20

Nečekané těhotenství, změna životního stylu i životních cílů. Příběh, v kterém se lehce najde každá mladá maminka :)

Máma ve 20

Když jsem se dozvěděla, že jsem těhotná, bylo mi 21 let. Zrovna jsem byla ve 3. ročníku na vysoké škole. Do téhle zprávy byla veškerá moje pozornost orientovaná právě na učení. Nic pro mě nebylo důležitější než si dodělat školu, jít na další a mít práci takovou, jakou jsem si vysnila. Takže si asi každý dokáže představit, jak mě zpráva o miminku zasáhla.

Když mi bylo 16 let potýkala jsem se s anorexií. Od té doby byla má menstruace nepravidelná, tudíž pro mne nebylo nenormální, když jsem „to“ nedostala 3 měsíce za sebou. Loni v létě se tahle pauza protáhla na 5 měsíců. To už přišlo divné i mně. Za prázdniny jsem i nabrala nějaké to kilo, zvětšila se mi prsa. To už jsem dostala s přítelem strach, a tak jsme šli pro těhotenský test. Dělala jsem si dva. Oba negativní. To nás naprosto uklidnilo a všechny naše obavy byly pryč.

Já jsem se více soustředila na to, co jím, váha se zase dostala do normálu, takže vše bylo v pořádku. Až na neustálou bolest žaludku, která mě nahnala až na gastroskopii. Kde samozřejmě nic nenašli. Bolesti žaludku ale nebyly to jediné, co mě trápilo. Další měsíc bez menstruace. Svěřila jsem se tak mé mamince a rozhodly jsme se, že si půjdu na gynekologii nechat píchnout injekci pro spuštění menstruace.

Týden nato jsem šla s mamkou jako psychickou podporou „pro injekci“. Měla jsem strach z účinků hormonů, co do mě budou muset dostat, a tak jsem byla ráda, že je mamka se mnou.
Když jsem přišla dovnitř, měla jsem jít nejdříve na ultrazvuk. Říkala jsem si, že je to asi normální průběh. Kdy mě píchlo u srdce, bylo, když paní doktorka vyslovila větu, kterou nikdy v životě nezapomenu: „To je jasné, že nemáte menstruaci, když jste 3,5 měsíce těhotná.“

Nejdříve jsem se smála a řekla jí, ať si ze mě nedělá legraci. Její pohled ztuhnul. V tu chvíli jsem se přestala smát i já a začala jsem absolutně panikařit. Co bude dál, co bude se školou, s mým životem, že vše skončilo, jak to řeknu příteli… panika, panika, panika…

Nechala jsem si zavolat maminku, která když na monitoru uviděla miminko, začala skákat a smát se a brečet radostí. Tak jsme brečely obě… já absolutním zoufalstvím a ona radostí. Musel na nás být skvělý pohled!

Postupem času, kdy jsem zprávu řekla příteli a ostatním, jsme se s tou informací srovnali. Po dvou týdnech jsme se nemohli dočkat. Měli jsme vymyšlená jména, hádali jsme se, zda to bude holčička, nebo chlapeček, koukali jsme po oblečkách, kočárcích… už jsme jen a jen čekali. Nikdy by tenhle příběh neskončil tak šťastně bez obrovské podpory všech kolem nás, to je jasné. Školu jsem dodělala, Štěpánek je zdravé (už skoro půlroční) miminko a s přítelem jsme šťastní.

I když je to náročné a někdy na zabití, je to ta nejkrásnější námaha v životě. Co jsem chtěla příběhem říct? Holky, kterým se stalo něco podobného, miminkem život nekončí, ale začíná něco nového, krásného a možná mnohem mnohem lepšího pro vás a váš život, než bylo do teď! Jsem s vámi!

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
124
16.9.20 13:54

Gratuluju k happyendu v podobě Štěpánka :) Ačkoliv happyend.. on je to spíš jen začátek nového příběhu :srdce: Držím palec, ať happyend má i tenhle. :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
6470
16.9.20 14:29

A kdo ti nakukal, že dítětem končí život? Když dítě ještě neplánuji, používám antikoncepci. Promiň, ale uvažuješ jak třináctiletá puberťačka, ne dvacetiletá vysokoškolačka.

  • Zmínit
  • Nahlásit
753
16.9.20 15:48

Být mladá maminka má taky spoustu výhod ;) Užívej si tu radost, štěstí a komentáře o nezodpovědnosti ber s nadhledem, vždyť tohle je prostě život, všechno se naplánovat nedá.

  • Zmínit
  • Nahlásit
6406
16.9.20 16:45

Když mi bylo dvacet, otěhotněla jsem s první dcerou. Taky jsem byla na vysoký, zrovna byly prázdniny, takže do třeťáku jsem nastoupila těhotná. Akorát u nás to bylo plánované, oba jsme dítě chtěli, o jedno jsme půl roku před tím přišli. Dnes má dcera 11 let, má 9ti letou ségru a já nikdy nelitovala rozhodnutí pořídit si rodinu takhle brzy, lépe se můj život odvíjet nemůže :)

  • Zmínit
  • Nahlásit
1102
16.9.20 18:09

Také jsem s prvním dítětem plánovaně otěhotněla ve 21 letech, byla na VŠ. Dítě je ten nejúžasnější, nejkrásnější dar. :hug: :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
2853
16.9.20 18:14

Dobře, že jsi šťastná a spokojená ;) Práci se můžeš věnovat ještě spoustu dalších let, ale miminko by třeba přijít nemuselo, až bys ho chtěla. Všechno má svůj důvod :) A to s tou mamkou, jak měla radost a ty šok, mě fakt pobavilo :D

  • Zmínit
  • Nahlásit
46
16.9.20 21:25

Tohle se krásně četlo :potlesk: :palec:
A máte krásný jmeno. Mému Štěpánkovi bude 27.9 rok :D :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
8671
16.9.20 21:45

Se mnou si mamka taky dodelavala VŠ, mela mě ve 22. Jenže tehdy to bylo úplně normální. Učila se, když jsem spala, během zkoušek mě vozil v kočáru okolo školy pradeda, příp. babi.

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
16.9.20 22:04

To se hezky četlo a neodpustím si to, že ti závidím. Právě každé rano zvracím a celodenní nevolnosti mne naprosto ničí, takze pro mne opravdu úžasné a záviděníhodné, že jediné, co ti přišlo zvlastni je, ze to vyrostla prsa. :kytka:

  • Nahlásit
44
17.9.20 07:17

Teda deníček napsaný jak od puberťačky a né dospělé ženy. V 21 letech jít s maminkou na gyndu, protože se bojíš, a s kterou ses domluvila že tam půjdeš :roll: a ještě napsat že by jste to nezvládli bez podpory lidí okolo…představ si že ostatní dospělý lidi jako jsi ty to v klidu bez podpory lidí okolo zvládají :D

Příspěvek upraven 17.09.20 v 07:18

  • Zmínit
  • Nahlásit
17.9.20 08:58

@mado nemohla jsem užívat antikoncepci ze zdravotních důvodů a ochranu jsme použili. Videla jsem to tak v první chvíli, teď je to pro mě to nejdůležitější na světě!:-)

  • Zmínit
  • Nahlásit
1676
17.9.20 09:16

Nevidím nic špatného na tom, jít s maminkou na gynekologii, někdo si jako podporu po doktorech bere kamarádku, jiná přítele ;-). Nevidím ani nic špatného na obavách, že „dítětem končí život“ - když slýchám některé své vrstevníky a rodiče, nevidím se, že je tenhle názor tak rozšířený. Zejména dnes je velmi v oblibě… A stejně tak nekritizuji pasáž, že jste vše zvládli díky okolí - nejen emoční podpora, ale i ekonomická či občasné hlídání udělají hrozně moc a kdo je má, ten na ně rozhodně nenadává ;-).

Gratuluji ke zdravému dítku a blahopřeju! Ze svého úhlu pohledu, tedy matky, která si první dítě pořídila po třicítce, mohu jen závidět tu nízkou číslovku věku a s ní (dle mých idealizovaných představ :-D) spojené větší množství elánu a energie :-). Moc hezky to napsala @Jitka74 - také přeji, ať je ten nový životní příběh šťastný :).

  • Zmínit
  • Nahlásit
5031
17.9.20 09:28

@MKSP proč by nemohla s mamou 8o, taky jsme šla a to mi bylo 24… Ve 12ti jsem měla šílenou zkušenost na gynekologii. Když jsem to doktorovi říkala, chápal to.. Když jsem řekla jméno doktorky, tak mi řekl, že nejsem první a bohužel ani poslední, kdo s ní měl problém. Další návštěvy jsme chodila sama a i 2 porody jsem zvládla bez maminky :lol:

  • Zmínit
  • Nahlásit
17.9.20 09:50

@MKSP měla jsem strach, ze mi reknou, ze nemůžu mít deti, měla jsem s menstruací problémy a navíc jsem prodělala PPP.:-) Proto jsem šla radši s mamkou.:-) Jinak jako pubertacka se cítím i teď s miminkem :D

  • Zmínit
  • Nahlásit
1051
18.9.20 08:43

Nedělej si vůbec hlavu z negativních komentářů ;) jsou to zavistive a otravene ženské :P Gratuluji ke Štěpánkovi. Dostudovala jsi, práci si najdeš, podporu rodiny i přátel mas a k tomu zdravé miminko… co víc si přát. Přeji hodně štěstí

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
18.9.20 08:51

@MKSP raději si protrenuj česky jazyk a pak můžeš kritizovat. Ty paní dospěla :lol:

  • Nahlásit
2328
18.9.20 10:58

Gratulace! Čas na dítě podle mne ideální. Já měla děti v 28, 30 a 33 a kdyby byly dřív, tak by to nevadilo ;) :kytka:

  • Zmínit
  • Nahlásit
7596
18.9.20 22:43

Moc hezky napsano. Pockej, jak budou ty stare vrtule zavidet, az te bude ve 40ti syn vyzvedavat z diskoteky :D.

  • Zmínit
  • Nahlásit
1756
19.9.20 21:47

@MKSP Tak má hezký vztah s maminkou, no a co?
A jistěže dospělí dítě obvykle zvládají sami a v pohodě. Ona je ale na vysoké a jestli chce dostudovat, podpora okolí je dost žádoucí.

  • Zmínit
  • Nahlásit