Máma ve 20

Nečekané těhotenství, změna životního stylu i životních cílů. Příběh, v kterém se lehce najde každá mladá maminka :)

Když jsem se dozvěděla, že jsem těhotná, bylo mi 21 let. Zrovna jsem byla ve 3. ročníku na vysoké škole. Do téhle zprávy byla veškerá moje pozornost orientovaná právě na učení. Nic pro mě nebylo důležitější než si dodělat školu, jít na další a mít práci takovou, jakou jsem si vysnila. Takže si asi každý dokáže představit, jak mě zpráva o miminku zasáhla.

Když mi bylo 16 let potýkala jsem se s anorexií. Od té doby byla má menstruace nepravidelná, tudíž pro mne nebylo nenormální, když jsem „to“ nedostala 3 měsíce za sebou. Loni v létě se tahle pauza protáhla na 5 měsíců. To už přišlo divné i mně. Za prázdniny jsem i nabrala nějaké to kilo, zvětšila se mi prsa. To už jsem dostala s přítelem strach, a tak jsme šli pro těhotenský test. Dělala jsem si dva. Oba negativní. To nás naprosto uklidnilo a všechny naše obavy byly pryč.

Já jsem se více soustředila na to, co jím, váha se zase dostala do normálu, takže vše bylo v pořádku. Až na neustálou bolest žaludku, která mě nahnala až na gastroskopii. Kde samozřejmě nic nenašli. Bolesti žaludku ale nebyly to jediné, co mě trápilo. Další měsíc bez menstruace. Svěřila jsem se tak mé mamince a rozhodly jsme se, že si půjdu na gynekologii nechat píchnout injekci pro spuštění menstruace.

Týden nato jsem šla s mamkou jako psychickou podporou „pro injekci“. Měla jsem strach z účinků hormonů, co do mě budou muset dostat, a tak jsem byla ráda, že je mamka se mnou.
Když jsem přišla dovnitř, měla jsem jít nejdříve na ultrazvuk. Říkala jsem si, že je to asi normální průběh. Kdy mě píchlo u srdce, bylo, když paní doktorka vyslovila větu, kterou nikdy v životě nezapomenu: „To je jasné, že nemáte menstruaci, když jste 3,5 měsíce těhotná.“

Nejdříve jsem se smála a řekla jí, ať si ze mě nedělá legraci. Její pohled ztuhnul. V tu chvíli jsem se přestala smát i já a začala jsem absolutně panikařit. Co bude dál, co bude se školou, s mým životem, že vše skončilo, jak to řeknu příteli… panika, panika, panika…

Nechala jsem si zavolat maminku, která když na monitoru uviděla miminko, začala skákat a smát se a brečet radostí. Tak jsme brečely obě… já absolutním zoufalstvím a ona radostí. Musel na nás být skvělý pohled!

Postupem času, kdy jsem zprávu řekla příteli a ostatním, jsme se s tou informací srovnali. Po dvou týdnech jsme se nemohli dočkat. Měli jsme vymyšlená jména, hádali jsme se, zda to bude holčička, nebo chlapeček, koukali jsme po oblečkách, kočárcích… už jsme jen a jen čekali. Nikdy by tenhle příběh neskončil tak šťastně bez obrovské podpory všech kolem nás, to je jasné. Školu jsem dodělala, Štěpánek je zdravé (už skoro půlroční) miminko a s přítelem jsme šťastní.

I když je to náročné a někdy na zabití, je to ta nejkrásnější námaha v životě. Co jsem chtěla příběhem říct? Holky, kterým se stalo něco podobného, miminkem život nekončí, ale začíná něco nového, krásného a možná mnohem mnohem lepšího pro vás a váš život, než bylo do teď! Jsem s vámi!

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Jitka_74
339
16.9.20 13:54

Gratuluju k happyendu v podobě Štěpánka :) Ačkoliv happyend.. on je to spíš jen začátek nového příběhu :srdce: Držím palec, ať happyend má i tenhle. :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
mado
22859
16.9.20 14:29

A kdo ti nakukal, že dítětem končí život? Když dítě ještě neplánuji, používám antikoncepci. Promiň, ale uvažuješ jak třináctiletá puberťačka, ne dvacetiletá vysokoškolačka.

  • načítám...
  • Zmínit
Romilda
860
16.9.20 15:48

Být mladá maminka má taky spoustu výhod ;) Užívej si tu radost, štěstí a komentáře o nezodpovědnosti ber s nadhledem, vždyť tohle je prostě život, všechno se naplánovat nedá.

  • načítám...
  • Zmínit
Karleon
6499
16.9.20 16:45

Když mi bylo dvacet, otěhotněla jsem s první dcerou. Taky jsem byla na vysoký, zrovna byly prázdniny, takže do třeťáku jsem nastoupila těhotná. Akorát u nás to bylo plánované, oba jsme dítě chtěli, o jedno jsme půl roku před tím přišli. Dnes má dcera 11 let, má 9ti letou ségru a já nikdy nelitovala rozhodnutí pořídit si rodinu takhle brzy, lépe se můj život odvíjet nemůže :)

  • načítám...
  • Zmínit
Yasmina21
5225
16.9.20 18:09

Také jsem s prvním dítětem plánovaně otěhotněla ve 21 letech, byla na VŠ. Dítě je ten nejúžasnější, nejkrásnější dar. :hug: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
vrbule
3353
16.9.20 18:14

Dobře, že jsi šťastná a spokojená ;) Práci se můžeš věnovat ještě spoustu dalších let, ale miminko by třeba přijít nemuselo, až bys ho chtěla. Všechno má svůj důvod :) A to s tou mamkou, jak měla radost a ty šok, mě fakt pobavilo :D

  • načítám...
  • Zmínit
KSŠO
249
16.9.20 21:25

Tohle se krásně četlo :potlesk: :palec:
A máte krásný jmeno. Mému Štěpánkovi bude 27.9 rok :D :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Jahudka82
19113
16.9.20 21:45

Se mnou si mamka taky dodelavala VŠ, mela mě ve 22. Jenže tehdy to bylo úplně normální. Učila se, když jsem spala, během zkoušek mě vozil v kočáru okolo školy pradeda, příp. babi.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
16.9.20 22:04

To se hezky četlo a neodpustím si to, že ti závidím. Právě každé rano zvracím a celodenní nevolnosti mne naprosto ničí, takze pro mne opravdu úžasné a záviděníhodné, že jediné, co ti přišlo zvlastni je, ze to vyrostla prsa. :kytka:

  • Upravit
MKSP
383
17.9.20 07:17

Teda deníček napsaný jak od puberťačky a né dospělé ženy. V 21 letech jít s maminkou na gyndu, protože se bojíš, a s kterou ses domluvila že tam půjdeš :roll: a ještě napsat že by jste to nezvládli bez podpory lidí okolo…představ si že ostatní dospělý lidi jako jsi ty to v klidu bez podpory lidí okolo zvládají :D

Příspěvek upraven 17.09.20 v 07:18

  • načítám...
  • Zmínit
Bára1234567
7
17.9.20 08:58

@mado nemohla jsem užívat antikoncepci ze zdravotních důvodů a ochranu jsme použili. Videla jsem to tak v první chvíli, teď je to pro mě to nejdůležitější na světě!:-)

  • načítám...
  • Zmínit
PenelopaW
2988
17.9.20 09:16

Nevidím nic špatného na tom, jít s maminkou na gynekologii, někdo si jako podporu po doktorech bere kamarádku, jiná přítele ;-). Nevidím ani nic špatného na obavách, že „dítětem končí život“ - když slýchám některé své vrstevníky a rodiče, nevidím se, že je tenhle názor tak rozšířený. Zejména dnes je velmi v oblibě… A stejně tak nekritizuji pasáž, že jste vše zvládli díky okolí - nejen emoční podpora, ale i ekonomická či občasné hlídání udělají hrozně moc a kdo je má, ten na ně rozhodně nenadává ;-).

Gratuluji ke zdravému dítku a blahopřeju! Ze svého úhlu pohledu, tedy matky, která si první dítě pořídila po třicítce, mohu jen závidět tu nízkou číslovku věku a s ní (dle mých idealizovaných představ :-D) spojené větší množství elánu a energie :-). Moc hezky to napsala @Jitka74 - také přeji, ať je ten nový životní příběh šťastný :).

  • načítám...
  • Zmínit
Pidulka1991
14113
17.9.20 09:28

@MKSP proč by nemohla s mamou 8o, taky jsme šla a to mi bylo 24… Ve 12ti jsem měla šílenou zkušenost na gynekologii. Když jsem to doktorovi říkala, chápal to.. Když jsem řekla jméno doktorky, tak mi řekl, že nejsem první a bohužel ani poslední, kdo s ní měl problém. Další návštěvy jsme chodila sama a i 2 porody jsem zvládla bez maminky :lol:…

  • načítám...
  • Zmínit
Bára1234567
7
17.9.20 09:50

@MKSP měla jsem strach, ze mi reknou, ze nemůžu mít deti, měla jsem s menstruací problémy a navíc jsem prodělala PPP.:-) Proto jsem šla radši s mamkou.:-) Jinak jako pubertacka se cítím i teď s miminkem :D

  • načítám...
  • Zmínit
Ajkule
2035
18.9.20 08:43

Nedělej si vůbec hlavu z negativních komentářů ;) jsou to zavistive a otravene ženské :P Gratuluji ke Štěpánkovi. Dostudovala jsi, práci si najdeš, podporu rodiny i přátel mas a k tomu zdravé miminko… co víc si přát. Přeji hodně štěstí

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
18.9.20 08:51

@MKSP raději si protrenuj česky jazyk a pak můžeš kritizovat. Ty paní dospěla :lol:

  • Upravit
Lada84
2451
18.9.20 10:58

Gratulace! Čas na dítě podle mne ideální. Já měla děti v 28, 30 a 33 a kdyby byly dřív, tak by to nevadilo ;) :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Lucie_Sx
34322
18.9.20 22:43

Moc hezky napsano. Pockej, jak budou ty stare vrtule zavidet, az te bude ve 40ti syn vyzvedavat z diskoteky :D.

  • načítám...
  • Zmínit
iila
3135
19.9.20 21:47

@MKSP Tak má hezký vztah s maminkou, no a co?
A jistěže dospělí dítě obvykle zvládají sami a v pohodě. Ona je ale na vysoké a jestli chce dostudovat, podpora okolí je dost žádoucí.

  • načítám...
  • Zmínit
Anna766
152196
29.9.20 12:21

Kéž bych měla takovou maminku, která by mě podržela a byla mi takovou oporou. :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Viola23
71
1.10.20 22:26

Krásný deníček, máš úžasnou rodinu a partnera, kteří tě podpořili když jsi to potřebovala a toho si važ. A s prckem právě začíná nová etapa tvého života. ;)

  • načítám...
  • Zmínit
lenka.klepacova
2.12.20 09:53

Môj názor je taký, že kopa žien si radšej urobí decko ako by išli pracovať, poznám takých mnoho, ale hlavne, aby makal chlap možno niekde v továrni všakže! A už vôbec nechápem ako si niekto nedáva pozor keď je na škole, na čo potom tú školu vôbec začínate?! A potom tie rečičky a záchvaty typu ‚čo budem robiť, čo mi povie matka, čo škola‘. A končí to tak, že musia pomôcť rodičia, že alebo teda maká chlap. Čo by ste robili bez jedného alebo druhého. A už je fakt nechutné keď sa to stane počas strednej školy a sú také čo aj počas základnej. Narovinu nepredávajú gumy alebo lieky?!

  • Upravit
Vložit nový komentář