Manžel u porodu
- Porod
- 1988zanda
- 09.12.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O tom, jak je manžel u porodu nezapomenutelný.
Začalo to ve 3 ráno po několika Hamiltonech a přenásení. Pobolívalo mě v podbřišku a já si řekla, že to zkusím zaspat.
Zaspala, ale jen na hodinku a pak jsem se si řekla, že zkusím teplou sprchu a uvidíme. Ve sprše se to rozjelo a já se držela za obkladačky a říkala si ku…, to bude asi ono.
Zabalená jen do županu jsem šla počítat kontrakce a po zjištění, že jsou po 5 minutách, jsem si odskocila ještě na WC. Na papíru byla krev. Tak a jde se budit manžel.
Vejdu do ložnice a manžel se hned posadí a říká: „Jedeme?“
„Jak to víš?“
Prý to poznal podle toho, jak jsem se v posteli ztopořila. ![]()
Odjezd do porodnice probíhal přes dálnici a ta naše na Brno stála za to. Drn, drn, drn. Doporučuji. :/
Po prijezdu mě vzali na porodní box a udělali klystýr, který jsem zvládla na ráz a pak trávila čas na WC. Šlo ze mě vše vrchem i spodem. Manžel po mně chudák vše utíral, byl moc ochotný. Viděl mě takhle poprvé v životě, a to jsme měli rok a měsíc po svatbě. ![]()
Původně jsem epidurál nechtěla, ale bolelo to tak, že když byl nabídnut, ihned jsem jej odkývala. Chlap při zavádění držel za ruku. Vzal si mimochodem s sebou knížku a za celou dobu ji nečetl. Že prý teď bude mít čas.
Po podání epi si přečetl polovinu knihy a já volala na asistentku, že s takovou jich porodím klidně deset. No byla jsem mírně mimo.
Při píchnutí plodovky mi oznamuje: „Je čistá, neboj, není zakalená.“ Při vylezení hlavičky křičí „TLAČ!“ Asi si myslel, že vytlačím i ten zbytek.
Narodila se nám Eliška, 3940 g a 51 cm. Manžela jsem se ptala, na co nikdy nezapomene - prý na to, když MUDr. brala nůžky a udělala křup, křup, křup. No malá byla trošku velká a potrhala mě pořadně i přes nástřih.
Po porodu placenty, kdy ji asistentka kontrolovala, zda je ok, měl manžel před ní komentář „Je v celku, ani kousek nechybí.“ Jak kdyby se v tom vyznal. ![]()
Chlapa tedy k porodu doporučuji.
Rodila jsem 2014 a rodit jdu znovu 2015. ![]()
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1353
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 787
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1373
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 572
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 349
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19494
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2550
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2795
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2516
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1686
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Název deníčku poněkud zavádějící, čekala jsem nějaké vzrůšo na porodním boxu (typu kolaps manžela při pohledu na krev, chlap hysterka nebo naopak flegmouš, cokoliv…), ale deníček je běžný popis průběhu běžného nekomplikovaného porodu a přítomnost manžela tak nějak automatická, nic zvláštního.
Věřím, že pro autorku deníčku byla přítomnost manžela u porodu nezapomenutelný zážitek, pro čtenáře nicméně víceméně nudný příběh.
Přesto k holčičce moc gratuluji, vrníčí mimčo v náručí je největší dar