Manžel u porodu
- Porod
- 1988zanda
- 09.12.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O tom, jak je manžel u porodu nezapomenutelný.
Začalo to ve 3 ráno po několika Hamiltonech a přenásení. Pobolívalo mě v podbřišku a já si řekla, že to zkusím zaspat.
Zaspala, ale jen na hodinku a pak jsem se si řekla, že zkusím teplou sprchu a uvidíme. Ve sprše se to rozjelo a já se držela za obkladačky a říkala si ku…, to bude asi ono.
Zabalená jen do županu jsem šla počítat kontrakce a po zjištění, že jsou po 5 minutách, jsem si odskocila ještě na WC. Na papíru byla krev. Tak a jde se budit manžel.
Vejdu do ložnice a manžel se hned posadí a říká: „Jedeme?“
„Jak to víš?“
Prý to poznal podle toho, jak jsem se v posteli ztopořila. ![]()
Odjezd do porodnice probíhal přes dálnici a ta naše na Brno stála za to. Drn, drn, drn. Doporučuji. :/
Po prijezdu mě vzali na porodní box a udělali klystýr, který jsem zvládla na ráz a pak trávila čas na WC. Šlo ze mě vše vrchem i spodem. Manžel po mně chudák vše utíral, byl moc ochotný. Viděl mě takhle poprvé v životě, a to jsme měli rok a měsíc po svatbě. ![]()
Původně jsem epidurál nechtěla, ale bolelo to tak, že když byl nabídnut, ihned jsem jej odkývala. Chlap při zavádění držel za ruku. Vzal si mimochodem s sebou knížku a za celou dobu ji nečetl. Že prý teď bude mít čas.
Po podání epi si přečetl polovinu knihy a já volala na asistentku, že s takovou jich porodím klidně deset. No byla jsem mírně mimo.
Při píchnutí plodovky mi oznamuje: „Je čistá, neboj, není zakalená.“ Při vylezení hlavičky křičí „TLAČ!“ Asi si myslel, že vytlačím i ten zbytek.
Narodila se nám Eliška, 3940 g a 51 cm. Manžela jsem se ptala, na co nikdy nezapomene - prý na to, když MUDr. brala nůžky a udělala křup, křup, křup. No malá byla trošku velká a potrhala mě pořadně i přes nástřih.
Po porodu placenty, kdy ji asistentka kontrolovala, zda je ok, měl manžel před ní komentář „Je v celku, ani kousek nechybí.“ Jak kdyby se v tom vyznal. ![]()
Chlapa tedy k porodu doporučuji.
Rodila jsem 2014 a rodit jdu znovu 2015. ![]()
Přečtěte si také
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 624
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 629
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 699
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 388
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 508
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...
Tchyně se doma nudí, ale vnoučka nepohlídá. Jí děti taky nikdo nehlídal, říká
- Anonymní
- 06.05.26
- 2733
Moje tchyně by mohla být naprosto ideální hlídací babička. S tchánem mají firmu, kterou už předali mladším, peněz mají dost a času taky. Chápu, že rádi cestují a užívají stáří plnými doušky. Ale...
Místo oběda psychologický výslech: Moje máma rozebrala mou holku na prvočinitele
- Anonymní
- 06.05.26
- 1816
Říká se, že matky mají na své syny jakýsi šestý smysl. Ten mámin je ale nastavený na režim „vyhledat a zničit“ jakoukoli ženu, která se ke mně přiblíží na méně než metr. Když jsem se rozhodl, že jí...
Pracuji jako uklízečka a můj dospívající syn se za mě stydí. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 06.05.26
- 946
Dlouhá léta jsem byla doma s dětmi na rodičovské. Máme tři děti a kvůli nejmladší dceři stále nemůžu nastoupit na plný úvazek někam do kanceláře. Je často nemocná, pořád běháme po doktorech a ze...
Máma září štěstím. Jenže její mladší partner skrývá tajemství, které znám jen já
- Anonymní
- 06.05.26
- 1869
Máma si v pětapadesáti letech našla milence, který je o dvacet let mladší než ona. Na tom by dnes nebylo nic divného, kdyby se ho nerozhodla seznámit se mnou. Jeden polibek a od té doby mám o čem...
Odnáším si drobnosti z obchodů a neumím přestat. Mám vyhledat pomoc?
- Anonymní
- 06.05.26
- 683
Kradu drobnosti, které si můžu bez problémů koupit. Nedělám to kvůli penězům, ale kvůli pocitu – adrenalinu, napětí a zvláštní radosti, která mi vydrží i několik dní. Pak ale přichází stud a...
Název deníčku poněkud zavádějící, čekala jsem nějaké vzrůšo na porodním boxu (typu kolaps manžela při pohledu na krev, chlap hysterka nebo naopak flegmouš, cokoliv…), ale deníček je běžný popis průběhu běžného nekomplikovaného porodu a přítomnost manžela tak nějak automatická, nic zvláštního.
Věřím, že pro autorku deníčku byla přítomnost manžela u porodu nezapomenutelný zážitek, pro čtenáře nicméně víceméně nudný příběh.
Přesto k holčičce moc gratuluji, vrníčí mimčo v náručí je největší dar