Manželství s dobrým koncem
Tento deníček jsem psala již před rokem tenkrát mi admini odepsali, že nedoporučují zveřejnění. Víme, jaké komentáře tady člověk často čte, navíc na takové téma jistě dostanu nepěknou sprchu. No což, uběhl rok a já to opět zkouším. Třeba tou pauzou předejdu komentářům typu: Huso hloupá, počkej, co bude za rok. Každopádně pro rejpaly vzkazuju, zkuste si to a pak suďte. Náš druhý chlapeček už má 10 měsíců.
Je mi 25 let, hodně mladá jsem do všeho spadla. Dobrovolně spadla. Začali jsme spolu v 15 letech, láska jako trám, první láska. Vždy jsem nějak věděla, že i poslední.
Po pěti letech jsme si vzali hypotéku, koupili si hrubou stavbu. Vzápětí jsem neplánovaně otěhotněla. Rychle jsme dodělali to nejnutnější žití, koupili si lepší auto na leasing a narodil se syn. Brala jsem mateřskou, následně RP 7600 Kč, manžel mi dával měsíčně 5000 Kč a z toho jsem kupovala jídlo, paušál, inkaso, občas naftu a ještě jsem šetřila.
Manžel byl kamioňák, doma jen na víkendy. Měli jsme se rádi, děsně jsme se na sebe s manželem těšili, až zase přijede, po citové stránce jsme fungovali dokonale. Ovšem – hádali jsme se!
Často byli mezi námi konflikty hlavně finanční, tím to začalo. Manžel splácel dům, auto a mně přidával. Měl svou kasu, nepátrala jsem se po tom, jak je na tom finančně. Ale nikdy nekoupil drahou věc, nekupoval dárky. Často chodily upomínky a on mě vždy donutil věřit tomu, jak jsou všechny pohledávky jeden velký omyl. Nechápala jsem, proč mám teď tankovat já z mého minima, on má přece každý měsíc velkou finanční rezervu. Takových témat byly tisíce.
Hádky rostly, vysvětlení jsem nikdy nedostala.
Uběhl rok, dva a po třech letech jsme se hádali už naprosto o všem. Začalo to financema, pokračovalo to jeho prací ve světě, náladami, povinnostmi. Poslední roky hádky končily na jiné téma, než začaly.
Milovali jsme se, užívali jsme si bez starostí naši velkou lásku, ale jakmile padlo téma na povinnosti, vždy se to otočilo neskutečně moc, neskutečně škaredě.
Přišlo na fyzické a psychické násilí. Byl to vždy způsob, jak zavřít neústupné manželce dožadující se vysvětlení pusu. Jeden den na výletě jsme působili idylicky, prostě žádné starosti, druhý den doma jsme se zabíjeli.
Jednou jsem se s tím svěřila na eMiminu, kde jsem sklidila obrovskou vlnu kritiky, co jsem za matku, která dopustí dítěti, aby v tomto vyrůstalo. Neskutečně mě to mrzelo. Kdo nepozná, nepochopí…
V této situaci jsme žili 4,5 roku od synova narození. Reakce manžela byly opravdu přehnané. Několikrát mi rozbil pusu do krve, modřiny po celém těle. V práci jsem vymýšlela různé báchorky, kde jsem zase tentokrát spadla. Nikdo o tom neměl tušení.
Syn už ve vyšším věku vše vnímal a já neviděla východisko, jak z toho ven. Snažila jsem se ho uchránit, ale jen naivně jsem si myslela, že za dveřmi mu nic nedojde. Toto je věc, které ze všeho na světě nejvíc lituji, to vám přísahám.
Došly mi nervy, když toho byl syn očitým svědkem, a šla jsem na policii. Vykázali ho na 10 dní. Bylo mi smutno, vzala jsem ho další víkend zpět. Začala jsem docházet do Intervenčního centra zabývajícího se domácím násilím. Bylo chvíli dobře. A za dva měsíce mi vykloubil rameno a potrhal v něm všechny vazy.
Opět policie, tentokrát nemocnice, pro něj už to byl trestný čin. Měl platit celé moje léčení. Rodina i okolí se o tom dozvěděli.
Reakce okolí byla úžasná, nikdo mě neodsoudil, ba naopak mi pomohli. Nikdo nevěřil, že ten chlap, který se ke mně na veřejnosti tulí, který se stará o syna, který vymýšlí programy pro děti, který má barák, auto, šikovné dítě a vypadá na úrovni, je něčeho takového schopný.
Pro okolí to byl šok, přesto nikdo nepochyboval, že si vymýšlím.
Přišel konec vztahu. Milovala jsem ho, ale začal vítězit rozum nad srdíčkem a mně teprve teď došlo, že takhle se nedá žít. Dala bych ruku do ohně za to, že mě miloval pořád, to člověk nějak pozná. Oba jsme si poprvé uvědomovali, že spolu žít nemůžeme, respektive že spolu žít neumíme.
Bylo pár dní od vykázání a mně se přetočil život naruby. Už pár měsíců jsem navštěvovala psychologa, lítala po policajtech, po sociálce. Byla jsem u právníka prodloužit vykázání na 40 dní. Syn byl taky u dětské psycholožky, která bohužel potvrdila, že to na něj má vliv. Rodina mi plánovala odchod, nabízela pomoc, věci se konečně někam posunuly…
Odborníci mi radili vyzkoušet rodinnou poradnu, dřív to byla manželská poradna. Manžel o tom nechtěl ani slyšet. Bohužel. Byla to poslední nevyčerpaná možnost nápravy.
Těch pár dnů a týdnů bylo příšerných pro mě i pro něj. Časem jsme začali být v kontaktu. Oba jsme věděli, že je konec, oba nás to mrzelo. On už ztratil víc, než mohl, a přišel s pravdou ven. To byl ten zlom! Pět let mi tajil, že v práci spadl na penězích a pět let finančně nevycházíme. Všechny upomínky byly pravdivé. Časem látal půjčku půjčkou, vybral úplně kontokorent, zrušil stavební spoření, zrušil synovi úrazové pojištění. V práci měl nehodu, kterou musel platit, protože zrušil i pojistku na blbost. Ani o jedné z těchto věcí jsem neměla ponětí. Pět let jsem neměla o ničem tušení, byl to neskutečný šok.
Od doby, kdy jsem nastoupila do práce, se z toho pomalu, ale jistě dostával ven, ale pořád dlužil. Nikdy nepřišel a neřekl, jaký má problém. Pět let to v sobě dusil. Zatímco já syna značkově oblékala z mých výplat, on se utápěl a nikdy si neřekl o pomoc.
Jeden den mi to prostě všechno přiznal a nevím proč, ale oddychla jsem si. Konečně jsem znala tu příčinu všeho toho zle. Byl to jeho psychický stav, kdy byl na vše sám a doma měl ženu, která měla jen tisíce otázek, na které on nebyl schopen dát pravdivou odpověď. Všechna obvinění jsem na něj stáhla, žili jsme odděleně.
Nevím, jak to šikovná paní na sociálce udělala, ale manžel dobrovolně na tu poradnu kývl. Začali jsme tam chodit a vše se změnilo o 360 stupňů. On už mi nic netajil, děsně se mu asi ulevilo. Rodina to časem pochopila, že s ním chci zůstat, i když se zprvu netvářili, něco se moje máma kvůli mně nabrečela.
Děcko se vrátilo do klidu. Dřív se na mě hodně upnul, nechtěl do školky ani k babičce, dokonce kousal děti ve školce, čímž i učitelka poznala problém.
I já se vrátila do klidu, on byl v klidu a i okolí, kterému jsme dali taky patřičně zabrat, si tak nějak oddychlo. I když obavy v nich přetrvávaly.
V poradně jsme se domluvili, že si založíme společný účet. Manželovi jako zázrakem v té době se půjčky blížily ke zdárnému doplacení. Půl roku jsem mu posílala moji výplatu a utrácela minimálně, čímž se účet dostal na položku nula, nikoli na položku mínus.
Doma se neskutečně uvolnila atmosféra a vypadá to, že natrvalo. V poradně naučili i mě, jak se chovat, jak vystupovat. Změnila jsem svoje chování opravdu hodně. Manžel byl víc otevřený, nic ho netížilo, byli jsme poprvé u moře, aniž bysme na to neměli prostředky. Prostě konečně nám začal život, jak má být.
Když jsem pak viděla syna, jak je v pohodě a jak se ze všeho dostal, byla to nádherná odměna. Zašla jsem s ním ještě raději k dětské psycholožce znovu, aby mě utvrdila, že je v pořádku, a nadhodila jsem myšlenku, že chci druhé dítě. Ona naši situaci znala a když mi řekla, že můžeme, připadala jsem si skvěle, jako že jsem konečně něco dokázala. Teprve teď jsem něco dokázala.
Dala mi i jednu užitečnou myšlenku do života - synovi už to nikdo z hlavy nedostane, ale my jako rodiče musíme pracovat tak, aby jednou v závěru řekl „Rodiče měli krizi, ale ustáli ji“. Vždyť děti si berou rady do života hlavně od rodičů.
Nyní se těšíme všichni tři na prázdniny, kdy vyměníme dovolenou za miminko.
Nebyla ta situace jednoduchá, cesta byla trnitá a těžká. To, že jsem ublížila synovi, si už z paměti nikdy nevymažu, ale jsem na sebe opravdu pyšná, že jsme to zvládli.
Přečtěte si také
Na fotbal nežárlím. Jen mám pocit, že manžela ztrácím a hodně mi chybí
- Anonymní
- 10.07.26
- 877
Děti vyrostly, jenže fotbal se hraje pořád. Teď navíc i po nocích. Myslela jsem, že budeme trávit večery spolu, místo toho manžel chodí brzy spát, aby mohl v noci koukat na mistrovství.
Byla jsem mladá babička a neměla na vnučku čas. Dnes svého sobectví lituji
- Anonymní
- 10.07.26
- 1026
Když jsem se stala babičkou, bylo mi 43 let. Mé jediné vnučce je dnes už 15 let a já si její dětství vlastně vůbec neužila. Byla jsem naštvaná na dceru, že otěhotněla tak mladá, ale zároveň jsem...
Čtyři roky jsem věřila jeho slibům. Stačila jedna návštěva a všechno se změnilo
- Anonymní
- 10.07.26
- 1613
Nikdy jsem si nemyslela, že se zamiluju do ženatého chlapa. Vždycky jsem tvrdila, že přesně tohle bych nikdy neudělala. Jenže pak jsem se seznámila s Petrem. Byl starší, pohledný a neuvěřitelně...
Nechtěla jsem být mámou. Přítel mě přemluvil a realita je horší, než jsem čekala
- Anonymní
- 10.07.26
- 2338
Do Tomáše jsem se bezhlavě zamilovala. Od začátku jsme si slibovali, že na dítě nebudeme spěchat. Jenže po pár letech začal o miminku mluvit čím dál častěji. Zatímco já byla stále přesvědčená, že...
Manželka nechápe, že je pro mě MS ve fotbale důležité. Fotbal je můj život
- Anonymní
- 10.07.26
- 641
Pro manželku je fotbal jen další sport v televizi. Nejde mi jen o velké akce jako je aktuální MS 2026, mám ten sport rád od malička. Jenže vysvětlit doma, proč kvůli zápasu vstávám uprostřed noci,...
„Mami, on říká, že jsem ošklivá.“ Nikdy jsem se necítila tak bezmocná
- Anonymní
- 09.07.26
- 3001
Když dcera letos odjížděla na letní tábor, těšila se snad už od Velikonoc. Nové kamarádky, koupání, bojovky, spaní v chatkách. Ještě z autobusu mi mávala s úsměvem a já měla radost, že si užije...
Myslela jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Dokud jsme neměli rande
- Anonymní
- 09.07.26
- 7051
Po rozvodu jsem si několik let říkala, že chlapa ke štěstí nepotřebuju. Mám práci, dospělého syna i dceru, vlastní byt a klid. Jenže člověk si zvykne na samotu jen do chvíle, než mu začne chybět...
Moje dcera se jí začala bát. Kvůli tomu skončilo přátelství, které trvalo 20 let
- Anonymní
- 09.07.26
- 2899
Ještě před dvěma lety jsme byly skoro každý víkend spolu. Naše děti si hrály na dece, my pily kávu a smály se tomu, že jednou pojedeme společně na dovolenou. Dnes se nevídáme vůbec. A důvod? Možná...
Na festival do Varů jsem jela zazářit. Odvezla jsem si pořádný trapas
- Anonymní
- 09.07.26
- 1303
Do Varů jsem odjížděla s jasným plánem. Aspoň na jeden večer si připadat jako filmová hvězda. Doma jsem nechala děti, partnerovi oznámila, že mě čeká kultura, a do kufru přibalila šaty, které už...
Řekl, že děti nechce stejně jako já. Zapomněl ale dodat, že už má tři
- Anonymní
- 09.07.26
- 2962
Nikdy jsem netoužila po dětech. Nevadily mi, ale nikdy jsem se neviděla jako máma. Měla jsem ráda svůj klid, spontánní výlety i tiché večery s knížkou. Když se kamarádky rozplývaly nad miminky,...
chce to odvahu psát o tak ožehavém tématu, máte můj respekt. Přeji Vám hodně štěstí 
Suprove jste to zvladli 
Jsi s chlapem, který ti lhal, opakovaně tě mlátil tak, že jsi skončila v nemocnici a to ty jsi mu pomohla dluhy splatit!
.
a žádná muzska nálada nedává právo ženu 6bít tak že domácí v nemocnici! kde máš hrdost? jinak přeju štěstí…ale taky lidé se bohužel trvale nemění..
Hodně štěstí 
ani by me nenapadlo ho za to jeste litovat 