Marné čekání

Už je to skoro 13 let a já stále marně čekám.

Všechny zdravím,

zase po delší době píšu deníček o mém čekání na miminko. Je mi 34 let, manžílek o rok víc a jsme spolu skoro 13 let. Čekám velice dlouho a pomalu ztrácím naději :-( skoro 13 let se snažíme spolu s manžílkem o miminko popř. miminka, a stále bohužel marně.

Těch vyšetření (mám za sebou všechna možná kromě imunologického), léčby a beznaděje co jsem prožila, a stále prožívám, nepřeji vůbec nikomu. Nikdo z rodiny a kamarádek mě moc nechápe, takže si nemám s kým popovídat. Manžel je více méně se situací smířen, o tchýni a tchánovi se raději ani nezmiňuji.

Jasně že uvažujeme i o adopci, ale mám z ní strach. Lépe řečeno strach z reakce některých lidí, a taky z těch sociálních kontrol a testů co je k tomu všemu potřeba. Psala jsem si na emiminu.cz s dvěma ženami, kterým se již narodilo miminko, což jím hrozně moc přeji.

Nevím jak dál, jsem ze všeho moc smutná a cítím se strašně prázdná… Vím že nejsem jediná která tohle prožívá ale… Budu ráda, pokud se mě některá ozve a podělí se o zkušenosti které má, hlavně z žádání o adopci, umělém oplodnění a léčbě jako takové. Ráda odpovím všem na emailu Pamela76@seznam.cz

Zatím Vám všem přeji hodně štěstí ve snažení… :)

Přečtěte si také

Život na vedlejší koleji (4. díl)

Život na vedlejší koleji (4. díl)
  • Anonymní
  • 09.05.26
  • 73

Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
karmenjesie
11.12.10 10:40

Neumím si představit co musíte prožívat, když na vytoužené miminko čekáte tak dlouho a pořád se nedaří. Zjistili po všech těch vyšetřeních alespoň něco? Moje kamarádka je adoptovaná, její adoptivní rodiče také čekali na miminko strašně dlouho a před šestadvaceti lety asi ani nebyly takové možnosti vyšetření jako dnes. Nakonec adoptovali miminko. Smířila se s tím, že těhotná nebude. Přestala na to myslet a psychicky se srovnala.Přestalo jí to užírat. Po osmi letech zjistila, že je těhotná a narodil se mé kamarádce bráška. Má druhá kamarádka zase čekala dva roky, prošla různá vyšetření a nic. Nakonec změnila gynekologa, ten nový doktor jí strašně uklidnil, že to nic nebude a že na to přijdou. Do dvou měsíců byla těhotná. Je strašný jak je to nespravedlivý, žena která by dala dítěti všechno na světě, nemůže otěhotnět. A na druhé straně stvůry, které porodí a miminko pohodí do sněhu nebo se ho zbaví jiným hrůzným způsobem. Moc bych přála abyste se konečně dočkala vytouženého miminka. Poradit s adopcí nemůžu, ale rozhodně bych se neohlížela na to, co si myslí známí a sousedé. Je to přece vaše rozhodnutí. A je spousta opuštěných miminek. :-)

  • Upravit
Honey 80
569
11.12.10 11:29

Ahoj Pamelo - tvůj deníček je opravdu srdcervoucí…a já tě úplně chápu! Sami se snažíme o miminko 3 roky. Podstoupili jsme i jedno IVF, které bohužel nedopadlo úspěšně! Nicméně půl roku poté jsem otěhotněla přirozeně, radost byla neuvěřitelná!!!! Vydržela nám však jen jeden měsíc :-( V 10 TT zjistili, že miminku nebije srdíčko :cry: 2 měsíce jsem se z toho brchala, moc mi pomohly tyto stránky - nicméně neházím flintu do žita - budeme s manžílkem bojovat nadále a věřím, že jednou to výjde!!! Moc Vám přeji to samé - nevzdávat to a vydržet!
O IUI nebo IVF jste nepřemýšleli? Určitě bych také zvažovala jiného doktora!Já sama přešla k jinému Dr., no a 2 měsíce poté jsem otěhotněla přirozeně!!!!Sice s nedobrým koncem, ale snad příště to výjde :pankac:
Přeji vám mooooc štěstíčka!!!!

  • načítám...
  • Zmínit
Pamela76
3
11.12.10 13:06

Ahojky..
Díky za dopisek, moc mě potěšil :lol: Po všech vyšetření mě zjistily neprůchodný vejcovod a špatnější hormonální hladiny, menstruace mě chodí jak se jí chce, ale po lécích ji mám pravidelnou.. Manžel má spermiogram dobrý tak na 90%, takže šance na to že otěhotním je 50%… Byla jsem 2na IUI a 2IVF, ale bez úspěchu, taky mě zmrazily 4 miminka, ale po rozmražení žádné nepřežilo :-( léčba probíhá na Obilném Trhu v Brně, kde jsem spokojená s jednáníma s přístupem personálu, ale zase více lidí psalo že moc dobří (po lékařské stránce)nejsou tak nevím… Taky jsem se jich ptala na imunologické vyšetření, které dělají v ostaních centrech běžně, ale řekli že je jen doplňkové a čekání na výsledek dlouhý takže mě ho prozatím neudělaly… v únoru chci jít na 3 pokus IVF, ale mám veliký strach, né z bolesti, ale z toho že to zase nevyjde :cry:
Zatím čauky :-D

  • načítám...
  • Zmínit
adorablemamka
120
11.12.10 13:37

Pamelko, je mi opravdu moc líto, že se Ti neustále nedaří…nemám k tomuto tématu moc co říci, ale i přesto Ti přeji, aby se co nejdříve ozval z Tvé náruče dětský pláč…Hlavně se nevzdávej.. :hug: :hug: :kytka: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
zmimi
112
11.12.10 15:44

Nezoufejte Pamelo jednou se taky dočkáte jako já. IVF jsem podstoupila 4× a diky tomu jsem byla 2× těhotná.Doktoři dokážou zázraky. Kdyby nebylo jich nikdy bych se nedočkala. Držím vám palečky :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
PeťulaK
8049
11.12.10 19:46

Pamelo, tvůj deníček je opravdu smutný, ale hodně mi tvá situace připomněla mé známé. Taky se 13 let marně po všemožných pokusech snažili o mimčo a prostě se nedařilo. A když už se to párkrát povedlo, tak to skončilo zamlklým potratem.
Vzpomínám si, že známá byla nešťastná, 35 na krku a dítko nikde. No a dneska? Je jí 38 a má 2 klučíky. A naprosto přirozeně. S prvním otěhotněla a těhotenství naprosto bez problémů. Ani né do roka byla znova těhotná, ale to zase skončilo ZT. Ale za nedlouho na to otěhotněla znova a narodil se jim teĎ v červnu druhý klučina :wink: Já prostě věřím, že zázraky se dějí a moc bych ho přála i vám!! Drž se. My si taky vcelku dlouho počkali na tu naši princeznu, ale zdaleka ne tak jako vy!! Moc držím pěsti ať se na vás to štěstíčko usměje :wink:

  • načítám...
  • Zmínit
lenap
12.12.10 00:04

Ahoj,ja osobně Ti chci poradit ať na tom imunologickém vyšetření trváš,já jsem měla štěstí a můj doktor ho doporučuje,museli jsme kvůli tomu do Prahy,ale při tomhle vyšetření Ti zjistí jestli třeba nejsi alergická na sperma manžela,v tomto případě jit na IVF bez předchozí léčby je úplně zbytečné.Já mám taky neprůchodné vaječníky,manžel mizerné sperma a navíc mám i výše zmíněnou alergii,dostala jsem na to prášky a dnes mám roční chlapečky.Pokud můžu radit, začni se o to zajímat co nejdřív,u nás léčba trvala půl roku než jsme mohli jít na první IVF.

  • Upravit
Graz
3568
12.12.10 08:15

Pamelo, tak já si myslela, že moc lidí co se snaží déle než my (7 let) není a ono bohužel je :-?
Je to těžký, já vím … nevím moc co bych ti napsala, abych tě povzbudila, takže snad jen:

Adopce se v žádném případě neboj. Mám na mysli všechny ty pohovory atd. Taky jsme tím prošli a šla jsem do toho s úplně stejnými obavami jako máš ty. A úplně zbytečně. Opravdu. Všechno proběhlo, rychle, příjemně … něco jiného je samozžejmě srovnat se tím, že přijmu „cizí“ dítě, ale v tom ti nikdo nepomůže. To chce čas. Já k tomu taky ještě nedospěla. Není to sranda.
A hlavně se vyprdni na reakce lidí okolo. Je to tvůj život. A hlavně sama píšeš, že ti nikdo z okolí (logicky) nerozumí. Ani nemůže, když to nezažil. Neřeš, co si kdo myslí. Zbytečně se tím trápíš.

A pak druhá věc: fakt si trvej na té imunologii. Pokud ti ji ve tvém současném CARu nechtějí udělat i přesto, že vědí, jak dlouho se snažíte a hlavně když máš za sebou 2× IVF - okamžitě bych šla jinam. A hlavně bych bez tohoto vyšetření nešla do 3. IVF. V porovnání s tím, jak dlouho se snažíte se čekání na výsledky jako nic (mám pocit, že je to max 3 mšsíce? nebo možná ještě míň? teď fakt nevím).

Moc ti držím palce a kdybys chtěla nějaké další info (i) ohledně adopce, ozvi se, je to chvilka, kdy jsme ty testy absolvovali.

  • načítám...
  • Zmínit
Pamela76
3
15.12.10 12:24

Ahoj všichni :-)

Nejprve Vám všem, kteří jste zareagovali na můj deníček chci moc poděkovat.. myslela jsem, že se mě ozve jenom pár žen, ale na můj email či soukromou zprávu napsalo asi 30 žen stejného, nebo podobného osudu…
Teď vím, že v tom svém trápení nejsem sama. U některých emailů jsem si i poplakala :cry:
Postupně budu odpovídat všem…
Ještě jednou moc děkuji za povzbuzení 8-)

  • načítám...
  • Zmínit
jeeena
14
16.12.10 20:32

Držím palečky, té adopce bych se nebála. Taky jsem chodila na Obilňák a poznala se tam s jednou fajn holkou, ta šla na IVF jenom jednou a potom to vzdala. Těď když s ní mluvím, tak má 3 adoptované děti dva kluky a jednu holčičku. Je z ní úžasná mamča a děti jsou taky úžasné. Mě se podařilo otěhotnět po 11 letech snažení. Strašně to letí našemu hošíkovi už je devět let a všechno to snažení stálo za to. Já jsem ještě zkoušela cviky paní Mojžíšové a musím říct, že to hodně pomohlo. Před posledním pokusem jsem cvičila půl roku tuto metodu a potom se to povedlo.

  • načítám...
  • Zmínit
Helen78
748
21.12.10 15:52

Pamelo, jestli se mohu zeptat, jeden vejcovod máte průchodný a druhý neprůchodný? Není ten neprůchodný náhodou tzv. sactosalping? Tj. že je naplněný tekutinou? Dělali vám diagnostickou laparoskopii nebo jste byla jen na profukování? Nebo jak Vám to zjistili? Já jen, že jsem měla také jeden neprůchodný, a přesto se nedařilo. Mně doporučili před IVF si ten jeden neprůchodný nechat odstranit a pak jsem ihned otěhotněla přirozeně! Prý se z toho může uvolňovat část tekutiny a ta může vyplavit již oplodněná vajíčka.

  • načítám...
  • Zmínit
Arny
57
13.1.11 22:25

Pamelo,
i já musím reagovat na tvůj deníček. Je z něho cítit smutek a beznaděj, což není divu. Chápu Tě, i my se snažili, ale oproti tobě jen 4roky. Hodně mě tu holky uklidňovali, že jednou se dočkám, ale ono to stále nepřicházelo,takže mě tyhle řeči příliš neutišili. Ale stále jsem se snažila držet nad věcí a trochu odstup, věřila jsem a byla téměř přesvědčena, že jednou to přijde.. Po dvou neúspěšných IVF/ICSI na Unice, jsme si dali s manželem dva roky pauzu. Během té doby jsme navštívili léčitele pana Jukla, který mi srovnal měsíčky, což se nikomu z lékařů za 15-náct let nepodařilo žádnými léky, tady stačilo pít čajíky. Také jsem navštívila kinezioložku, která odbourává všelijaké bloky z člověka - úžasná věc, doporučuji. Mě to pomohlo si uvědomit různé důležité myšlenky, že si jakoby miminko vnitřně zakazuji… I když jsem na takové věci nevěřila, nyní doporučuji. Hlavně jsem změnila gynekologa a kliniku pro IVF. Navštívili jsme Repromedu v Brně a byla jsem spokojena. Máme odtud roční dvojčátka! Ale vše je hodně o psychice, šla jsem na 3.IVF s pozitivními myšlenkami a úspěch přikládám i výše zmíněným odborníků. Tak snad ti trochu pomůžu, jakým směrem se ještě obrátit. Hlavně vydržte, držím moc pěstičky!!

  • načítám...
  • Zmínit
jitkaa77
31.1.11 21:06

adopce

Ahoj Pamelo, úplně vím, o čem mluvíš.. taky čekáme 9 let. Byla jsem 1× na IUI, 1× na KETu, 3× na IVF (momentálně jsem po posledním transféru a bojím se, že to zase dopadne stejně) :cry: . Ale chtěla jsem ti dodat odvahy co se týče adopce, máme 2 roky zažádáno a vyřízení nebyla žádná hrůza, u testů jsme se i dokonce zasmáli. Nevím, jestli nám konečně IVF vyjde, ale těším se z toho, že i když nebudeme mít miminko vlastní, rodina snad už brzy i přesto budeme..Takže ti moc držím palce, určitě se toho neboj a jdi do toho..

  • Upravit
sára06
18.2.11 21:10

Pamelo, vím přesně co prožíváte. Jsme stejně staré a také se snažíme o mimi 14 let. Mám za sebou 4×neúspěšné IVF, darovaná vajíčka 3×, x-inseminaci. Laparoskopie odhalila neprůchodný vejcovod, menses mám jen po lécích, a při tom mám hladiny hormonů v pořádku. Přesto jsem 7× přirozeně otěhotněla, z toho 6 ranných potratů a 1× mimoděložně( to jsem přišla právě o neprůchodný vejcovod). K potratu došlo vždy mezi 6. a 7.týdnem, takže ze dvou čárek na gravitestu jsem se nikdy dlouho neradovala.Po posledním incidentu jsem si u gynekoložky „vydupala“ vyšetření. Přece to muselo mít svůj důvod, když těhotenství končí ve stejnou dobu…, byl mi zjištěn antifosfolipidový syndrom. Laicky řečeno, že placenta dostane „infarkt“, tím plod ztrácí výživu a končí. Když mi bylo 28, v CARu mě primář ujišťoval, že jsem na adopci ještě mladá, že je to krajní řešení…Jsem moc šťastná, že jsem měla tenkrát svoji hlavu a žádost o adopci jsme si podali.Manžel byl vlastně první, kdo tuhle myšlenku nahlas doma vyslovil, což byla pro mně velká podpora.Ve 30 letech jsem se stala matkou!Prckovi letos bude 5 let a jsme nejšťastnější rodiče, je to to nejlepší v mém životě, co mě mohlo potkat. :wink: Už vůbec nemyslím na to, že jsem ho neporodila, ba naopak si někdy říkám, když poslouchám kamarádky, jaké mají potíže po porodu, čeho jsem byla třeba ušetřena. Samozřejmě i tak stále doufám, že se zázrak stane. Ale už se to snáší líp, jelikož už rodina jsme. Držím palečky všem!

  • Upravit
Vložit nový komentář