Mateřství a kariéra
- Kariéra
- crobin
- 28.02.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak na to, když chci zase pracovat, ale chci být se synem co nejvíce? Na toto téma toho již bylo napsáno mnoho. Ráda bych přispěla svou troškou do mlýna. V mládí jsem nechtěla děti, toužila jsem po poznání světa, vycestování za hranice České republiky a časem také po vysokoškolském titulu.
K mému velkému překvapení se mi vše splnilo. Vycestovala jsem za svým přítelem do Spojených států a vdala se tam. Zůstala jsem tam bydlet 7 let. Poslední 4 roky mého pobytu jsem strávila na univerzitě, možná jste o ní slyšeli, Southern Methodist University.
Vlastně jsem nevěděla, co mám studovat. Američané jsou dobří v byznyse, marketing a reklamu prakticky vynalezli. Tak jsem se rozhodla, že vyzkouším různé směry, přece jenom systém amerických vysokých škol to umožňuje.
Nakonec jsem dokončila studium ekonomického zaměření. Ale přes prázdniny jsem pracovala v reklamní agentuře a to se mi velmi líbilo. Po návratu domů jsem pracovala ve školství a v soukromém sektoru, především v marketingu.
Získala jsem různé zkušenosti a zjistila, že mi jde hodně věcí (a některé vůbec ne), třeba jsem byla překvapená, že mě hodně bavilo vyjednávání cen s obchodními partnery, což jsem nikdy nestudovala, ani s tím do toho momentu nepřišla do styku, kromě vyjednávání vlastního platu a pracovních podmínek, což je samozřejmě mnohem těžší.
Každopádně, jak už tušíte, ve 35 letech jsem zatoužila stát se matkou. Co si zamanu, to jen tak nevzdávám, a ve 36 jsem se stala poprvé matkou. Zážitek vskutku úžasný a nutící k dozrání. Už vše není jen o mně, syn je v mnohém na prvním místě.
Ačkoliv jsem strašně ráda s ním a chci u toho být, jak roste a dospívá, učí se novým věcem a umí být víc a víc samostatný, nepřestala jsem býti sama sebou a veškeré profesní a akademické snažení zůstalo ve mně, stejně jako touha po seberealizaci, využití dosavadních zkušeností, touha býti společnosti prospěšná, nebo chcete-li, touha po vlastním výdělku.
A teď babo raď, říkala jsem si, že na to abych s ním mohla být a zároveň mohla pracovat, bude nejlepším řešením poloviční úvazek, ale těch je v České republice opravdu málo. Když nějaké jsou, tak zaměstnavatelé dávají přednost absolventům, či důchodkyním? Nevím.
Myslím, že to je odpověď na mou otázku v jakém rozsahu pracovat, ale stále být synovi nablízku, nezmeškat, jak vyrůstá, zároveň se realizovat v práci.
Ale zatím jsem nenašla to správné místo.
Moje kamarádka, říkejme jí Jana, jejíž cesta za prací byla mnohem přímočařejší, nevycestovala do zahraničí, pracovala pro zahraniční firmu tady v České republice. Její práce ji velmi bavila a uspokojovala a pak, jak už to u nás žen bývá, odešla na mateřskou dovolenou.
Porodila dvě krásné dcery, a teď, když je druhé dceři 2,5 roku a obě chodí úspěšně do školky, se vrátila do práce na poloviční úvazek. Byla velmi spokojená, že může pracovat, když jsou holky ve školce, ale pak mohou spolu odpoledne být a chodit na kroužky. Ovšem práce na její pozici neubylo a za 6 hodin se to nedá stihnout, a tak na ni zaměstnavatel tlačí, aby se vrátila na celý úvazek.
K mému překvapení zvažuje Jana odchod z práce. Podle jejích slov nechce jen tak sedět doma a nic nedělat, ale péči o dcery nemůže stihnout, když bude v práci na celý úvazek.
A tady leží dilema dnešní ženy, jak to skloubit dohromady.
Zřejmě nám pomůže čas, čím větší děti budou, tím více času můžeme opět věnovat své kariéře. Doufat, že společnosti nabídnou více polovičních úvazků, je asi zatím bláhové.
Přečtěte si také
Uklízím po lidech zvratky, ale vlastní táta mě poslal k psychiatrovi
- Anonymní
- 13.07.26
- 1349
Sedím ve tři ráno v autě na benzínce, motor ještě spokojeně přede a já tupě zírám na svítící totem s cenami benzínu. V kapse mě hřeje patnáct stovek dýška v hotovosti. Čistá ruka. Začal jsem před...
Zjistila jsem, že můj syn šikanuje spolužáka. Škola to odmítá řešit
- Anonymní
- 13.07.26
- 2645
Vždycky jsem si myslela, že mám doma citlivého, hodného kluka. Lukášovi je dvanáct, učí se na samé jedničky, hraje na klavír, pomáhá mi doma s nákupy. Jenže minulý týden se mi zhroutil svět....
Moje patnáctiletá dcera mě vymazala ze života. Prý se za mě stydí
- Anonymní
- 13.07.26
- 1326
Dneska jdu s kůží na trh a vím, že mě možná spousta z vás odsoudí. Ale já už ty slzy večer do polštáře prostě nezvládám. Moje patnáctiletá dcera se mnou ze dne na den přestala mluvit. A nemyslím...
Tchán mi sáhl na zadek. Manžel mi řekl, že jsem to určitě špatně pochopila
- Anonymní
- 13.07.26
- 768
Hrozně se stydím to vůbec napsat, ale já už nevím, jak dál. Žijeme s manželem v patře rodinného domu, který patří jeho rodičům. Dole bydlí tchyně s tchánem. Vztahy byly vždycky takové ty klasické...
Otěhotněla jsem přes tělísko. Moje miminko mělo zachránit krachující svatbu
- Anonymní
- 13.07.26
- 760
Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě věc, kterou nedokážu říct ani vlastní mámě, natož kamarádkám u kafe. Sedím v koupelně na zemi, v ruce držím plastovou tyčinku se dvěma tlustými čárkami a...
Manžel mi tajně dává do jídla prášky na uklidnění. Prý jsem moc hysterická
- Anonymní
- 12.07.26
- 2256
Ahoj holky, píšu v naprostém šoku a třesou se mi ruce. Vůbec nevím, co mám dělat, jestli volat policii, nebo rovnou balit kufry a utéct k našim. Včera večer jsem totiž zjistila něco, co mi totálně...
Synovec mi utýral křečka a tchyně se smála. Prý to byla jenom klukovina
- Anonymní
- 12.07.26
- 1632
Jdu si pro radu, protože u nás doma proběhla šílená scéna a manžel mi tvrdí, že jsem přecitlivělá. Moje sedmiletá dcera dostala k narozeninám vytouženého křečka. Starala se o něj jako o miminko,...
Kojím tříletého syna. Moje kamarádky mě kvůli tomu vyštvaly z party
- Anonymní
- 12.07.26
- 1182
Asi potřebuju slyšet, že nejsem blázen, protože moje okolí mě tak momentálně bere. Mám tříletého syna a stále ho kojím. Než mě začnete odsuzovat – nekojím ho na veřejnosti, je to naše ranní a...
Chtěl jsem, aby žena měla ráda moji matku. Nakonec se ale obě spikly proti mně
- Anonymní
- 12.07.26
- 937
Když jsem si bral svou ženu, měl jsem jediné přání. Aby si rozuměla s mojí maminkou. Celý život jsem poslouchal historky o zlých tchyních a rozhádaných rodinách, a tak jsem si říkal, že u nás to...
Chlapeček s poruchou chování si ve školce oblíbil mou dceru. Jeho láska ale bolí
- Anonymní
- 12.07.26
- 1104
Jsem docela ráda, že je konec školky, alespoň na pár týdnů. Od září to ale asi začne nanovo. Chtěla jsem dát dceru do jiné třídy, jenže ona nechce. Bohužel je v té její chlapeček s poruchou...
Mám pocit, že od chvíle, co se mi narodila dcera, nedelam nic na 100%. Chci byt úspěšná a svedomitá ve svém oboru, a kdyz se to daří, tak zanedbavam dceru. Kdyz se 100% věnuji dceři, pokulhává moje kariéra… A takový pocit mam od doby, co se narodila, ze porad neco dělám spatne… Nikdy ne vsechno na 100%, jak bych si prala… Takže asi tak…