Mateřství a kariéra
- Kariéra
- crobin
- 28.02.16 načítám...
Jak na to, když chci zase pracovat, ale chci být se synem co nejvíce? Na toto téma toho již bylo napsáno mnoho. Ráda bych přispěla svou troškou do mlýna. V mládí jsem nechtěla děti, toužila jsem po poznání světa, vycestování za hranice České republiky a časem také po vysokoškolském titulu.
K mému velkému překvapení se mi vše splnilo. Vycestovala jsem za svým přítelem do Spojených států a vdala se tam. Zůstala jsem tam bydlet 7 let. Poslední 4 roky mého pobytu jsem strávila na univerzitě, možná jste o ní slyšeli, Southern Methodist University.
Vlastně jsem nevěděla, co mám studovat. Američané jsou dobří v byznyse, marketing a reklamu prakticky vynalezli. Tak jsem se rozhodla, že vyzkouším různé směry, přece jenom systém amerických vysokých škol to umožňuje.
Nakonec jsem dokončila studium ekonomického zaměření. Ale přes prázdniny jsem pracovala v reklamní agentuře a to se mi velmi líbilo. Po návratu domů jsem pracovala ve školství a v soukromém sektoru, především v marketingu.
Získala jsem různé zkušenosti a zjistila, že mi jde hodně věcí (a některé vůbec ne), třeba jsem byla překvapená, že mě hodně bavilo vyjednávání cen s obchodními partnery, což jsem nikdy nestudovala, ani s tím do toho momentu nepřišla do styku, kromě vyjednávání vlastního platu a pracovních podmínek, což je samozřejmě mnohem těžší.
Každopádně, jak už tušíte, ve 35 letech jsem zatoužila stát se matkou. Co si zamanu, to jen tak nevzdávám, a ve 36 jsem se stala poprvé matkou. Zážitek vskutku úžasný a nutící k dozrání. Už vše není jen o mně, syn je v mnohém na prvním místě.
Ačkoliv jsem strašně ráda s ním a chci u toho být, jak roste a dospívá, učí se novým věcem a umí být víc a víc samostatný, nepřestala jsem býti sama sebou a veškeré profesní a akademické snažení zůstalo ve mně, stejně jako touha po seberealizaci, využití dosavadních zkušeností, touha býti společnosti prospěšná, nebo chcete-li, touha po vlastním výdělku.
A teď babo raď, říkala jsem si, že na to abych s ním mohla být a zároveň mohla pracovat, bude nejlepším řešením poloviční úvazek, ale těch je v České republice opravdu málo. Když nějaké jsou, tak zaměstnavatelé dávají přednost absolventům, či důchodkyním? Nevím.
Myslím, že to je odpověď na mou otázku v jakém rozsahu pracovat, ale stále být synovi nablízku, nezmeškat, jak vyrůstá, zároveň se realizovat v práci.
Ale zatím jsem nenašla to správné místo.
Moje kamarádka, říkejme jí Jana, jejíž cesta za prací byla mnohem přímočařejší, nevycestovala do zahraničí, pracovala pro zahraniční firmu tady v České republice. Její práce ji velmi bavila a uspokojovala a pak, jak už to u nás žen bývá, odešla na mateřskou dovolenou.
Porodila dvě krásné dcery, a teď, když je druhé dceři 2,5 roku a obě chodí úspěšně do školky, se vrátila do práce na poloviční úvazek. Byla velmi spokojená, že může pracovat, když jsou holky ve školce, ale pak mohou spolu odpoledne být a chodit na kroužky. Ovšem práce na její pozici neubylo a za 6 hodin se to nedá stihnout, a tak na ni zaměstnavatel tlačí, aby se vrátila na celý úvazek.
K mému překvapení zvažuje Jana odchod z práce. Podle jejích slov nechce jen tak sedět doma a nic nedělat, ale péči o dcery nemůže stihnout, když bude v práci na celý úvazek.
A tady leží dilema dnešní ženy, jak to skloubit dohromady.
Zřejmě nám pomůže čas, čím větší děti budou, tím více času můžeme opět věnovat své kariéře. Doufat, že společnosti nabídnou více polovičních úvazků, je asi zatím bláhové.
Přečtěte si také
Děti tři hodiny vyhlíželi babičku, zatímco tchyně hlídala „oblíbenější“ vnučku
- Anonymní
- 03.05.26
- 1670
Tuhle situaci zná asi každá máma. Telefonát od tchyně: „Odpoledne se stavíme!“ A v tu ránu se kolotoč rozjíždí. I když jsem si slibovala, že to nebudu hrotit, stejně mi to nedá. Rychle vyluxovat...
„Volníčko, co?“ Sousedka mě obvinila, že se flákám, zatímco můj chlap dře
- Anonymní
- 03.05.26
- 1294
Můj ranní rituál je pro mě svatý. Manžel učí, takže v 7 ráno naloží děti do auta, hodí je do školky a pokračuje do školy. Já pracuji na home office, a než v osm usednu k monitoru, využívám tu...
Syn se cítí jako dívka a zvažuje operaci. Já se s tím vůbec nedokážu srovnat
- Anonymní
- 03.05.26
- 494
Nevím, jak mám tohle jako matka vůbec přijmout. Říkala jsem si, že kdyby mi syn řekl, že je na kluky, asi bych to zvládla. Ale když mi sdělil, že uvažuje o operaci a chce být ženou, je mi z toho...
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 5351
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 2989
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 2416
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1746
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
„To dítě je nějaké opožděné,“ prohlásila tchyně o mém synovi na rodinné oslavě
- Anonymní
- 01.05.26
- 3678
Moje tchyně opravdu stojí za to. Co slovo, to perla. Tentokrát se zase ukázala na rodinné oslavě, když před celou rodinou prohlásila, že můj šestiletý syn je opožděný. Přitom ví, že má problémy s...
Jedna zpráva bývalé kolegyni odstartovala události, které mi zničily život
- Anonymní
- 01.05.26
- 3225
Dodnes si ten večer pamatuju úplně přesně. Bylo ticho, venku pršelo a já bezmyšlenkovitě projížděl staré kontakty v telefonu. Narazil jsem na jméno ženy, se kterou jsem kdysi pracoval. Dlouhé roky...
„Paní učitelka mi řekla, že jsem blbá,“ oznámila mi pětiletá dcera jakoby nic
- Anonymní
- 01.05.26
- 7049
Lucinka chodí do školky už druhým rokem. Letos jí bylo pět, příští rok už bude předškolačka. Občas mi začne vyprávět nějaké zážitky ze školky, kterým se spolu většinou zasmějeme. Snažím se to brát...
Mám pocit, že od chvíle, co se mi narodila dcera, nedelam nic na 100%. Chci byt úspěšná a svedomitá ve svém oboru, a kdyz se to daří, tak zanedbavam dceru. Kdyz se 100% věnuji dceři, pokulhává moje kariéra… A takový pocit mam od doby, co se narodila, ze porad neco dělám spatne… Nikdy ne vsechno na 100%, jak bych si prala… Takže asi tak…