Mateřství a kariéra
- Kariéra
- crobin
- 28.02.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak na to, když chci zase pracovat, ale chci být se synem co nejvíce? Na toto téma toho již bylo napsáno mnoho. Ráda bych přispěla svou troškou do mlýna. V mládí jsem nechtěla děti, toužila jsem po poznání světa, vycestování za hranice České republiky a časem také po vysokoškolském titulu.
K mému velkému překvapení se mi vše splnilo. Vycestovala jsem za svým přítelem do Spojených států a vdala se tam. Zůstala jsem tam bydlet 7 let. Poslední 4 roky mého pobytu jsem strávila na univerzitě, možná jste o ní slyšeli, Southern Methodist University.
Vlastně jsem nevěděla, co mám studovat. Američané jsou dobří v byznyse, marketing a reklamu prakticky vynalezli. Tak jsem se rozhodla, že vyzkouším různé směry, přece jenom systém amerických vysokých škol to umožňuje.
Nakonec jsem dokončila studium ekonomického zaměření. Ale přes prázdniny jsem pracovala v reklamní agentuře a to se mi velmi líbilo. Po návratu domů jsem pracovala ve školství a v soukromém sektoru, především v marketingu.
Získala jsem různé zkušenosti a zjistila, že mi jde hodně věcí (a některé vůbec ne), třeba jsem byla překvapená, že mě hodně bavilo vyjednávání cen s obchodními partnery, což jsem nikdy nestudovala, ani s tím do toho momentu nepřišla do styku, kromě vyjednávání vlastního platu a pracovních podmínek, což je samozřejmě mnohem těžší.
Každopádně, jak už tušíte, ve 35 letech jsem zatoužila stát se matkou. Co si zamanu, to jen tak nevzdávám, a ve 36 jsem se stala poprvé matkou. Zážitek vskutku úžasný a nutící k dozrání. Už vše není jen o mně, syn je v mnohém na prvním místě.
Ačkoliv jsem strašně ráda s ním a chci u toho být, jak roste a dospívá, učí se novým věcem a umí být víc a víc samostatný, nepřestala jsem býti sama sebou a veškeré profesní a akademické snažení zůstalo ve mně, stejně jako touha po seberealizaci, využití dosavadních zkušeností, touha býti společnosti prospěšná, nebo chcete-li, touha po vlastním výdělku.
A teď babo raď, říkala jsem si, že na to abych s ním mohla být a zároveň mohla pracovat, bude nejlepším řešením poloviční úvazek, ale těch je v České republice opravdu málo. Když nějaké jsou, tak zaměstnavatelé dávají přednost absolventům, či důchodkyním? Nevím.
Myslím, že to je odpověď na mou otázku v jakém rozsahu pracovat, ale stále být synovi nablízku, nezmeškat, jak vyrůstá, zároveň se realizovat v práci.
Ale zatím jsem nenašla to správné místo.
Moje kamarádka, říkejme jí Jana, jejíž cesta za prací byla mnohem přímočařejší, nevycestovala do zahraničí, pracovala pro zahraniční firmu tady v České republice. Její práce ji velmi bavila a uspokojovala a pak, jak už to u nás žen bývá, odešla na mateřskou dovolenou.
Porodila dvě krásné dcery, a teď, když je druhé dceři 2,5 roku a obě chodí úspěšně do školky, se vrátila do práce na poloviční úvazek. Byla velmi spokojená, že může pracovat, když jsou holky ve školce, ale pak mohou spolu odpoledne být a chodit na kroužky. Ovšem práce na její pozici neubylo a za 6 hodin se to nedá stihnout, a tak na ni zaměstnavatel tlačí, aby se vrátila na celý úvazek.
K mému překvapení zvažuje Jana odchod z práce. Podle jejích slov nechce jen tak sedět doma a nic nedělat, ale péči o dcery nemůže stihnout, když bude v práci na celý úvazek.
A tady leží dilema dnešní ženy, jak to skloubit dohromady.
Zřejmě nám pomůže čas, čím větší děti budou, tím více času můžeme opět věnovat své kariéře. Doufat, že společnosti nabídnou více polovičních úvazků, je asi zatím bláhové.
Přečtěte si také
Vyhodili mě z volební místnosti kvůli plačícímu synovi. Mají na to právo?
- Anonymní
- 10.10.26
- 278
Dnes odpoledne jsem si říkala, že si jen na otočku odskočím k volbám. Otázka deseti minut. Vzala jsem s sebou svého čtyřletého syna Olivera – přece nebudu na takovou chvilku shánět hlídání, ani...
„Nesahejte na ni!“ bráním dceru v MHD. Jsem přecitlivělá?
- Anonymní
- 10.10.26
- 477
Sedíme v tramvaji, kola rytmicky drkotají o kolejnice a moje pětiletá dcera Sofinka si prohlíží lidi kolem. Pak se nakloní blíže ke mně a polohlasem, s naprostou vážností v hlase, pronese větu, ze...
V manželově telefonu jsem našla zprávu: „Včera to bylo krásné. Děkuju.“
- Anonymní
- 10.10.26
- 652
Včera večer byl manžel pryč. Říkal, že má něco pracovního. Já zůstala doma, uspávala děti a vlastně jsem se nad tím ani nepozastavila. Teď mi ale najednou všechno začalo dávat smysl. Neznámé číslo,...
Nejsem automat na sex. Když manžela odmítnu, tváří se, jako bych ho nemilovala
- Anonymní
- 10.10.26
- 263
Mám svého muže Adama ráda. Jenže někdy mi přijde, že kdybychom spolu týden nespali, začal by pochybovat o našem manželství. On totiž moji lásku vnímá podle toho, jestli se s ním mám chuť milovat,...
Na starostu kandiduje můj ex. S obcí to (možná) myslí dobře, mě ale okradl
- Anonymní
- 10.10.26
- 188
Kdybych ho znala jen jako souseda, možná bych mu svůj hlas dala. Zajímá se o dění v obci, má nápady a umí lidi přesvědčit, že mu na nich záleží. Jenže já za něj byla vdaná. A zatímco dnes mluví o...
Stačila jedna pomluva ve školce. Teď jsem ta nejhorší matka ve městě
- Anonymní
- 09.10.26
- 966
Stačilo, aby jedna maminka zaslechla část mého telefonátu, a po školce se začalo šířit, že nechávám dceru samotnou doma. Nikdo se mě nezeptal, co se opravdu stalo. Zato jsem brzy zjistila, jak...
Dcera pořád ztrácela věci. Přestala jsem jí je hledat a nastolila pravidla
- Anonymní
- 09.10.26
- 1732
Láhev, mikina, klíče, sluchátka, nabíječka, věci do školy. Některé věci jsme doma hledali tak často, že jsem měla pocit, že už vlastně nedělám nic jiného. Pomohla nám až pravidla.
Děti konečně usnuly. A já zjistila, že vlastně nechci být s manželem sama
- Anonymní
- 09.10.26
- 1987
Po celém dni se těším na jedinou chvíli. Až děti konečně usnou, v bytě bude ticho a já si budu moct na chvíli sednout. Jenže poslední dobou jsem si začala všímat něčeho, co se mi přiznává opravdu...
Myslela jsem, že manžel na moji nevěru nepřijde. Udělala jsem ale jednu chybu
- Anonymní
- 09.10.26
- 954
S manželem jsme spolu přes dvacet let a v posledních asi pěti letech bych řekla, že jsme spíš spolubydlící. Občas se doma potkáme, řekneme si pár vět a tím to hasne. Intimní život je prakticky...
Nejvíc mi do výchovy nemluví tchyně, ale moje vlastní máma. Bolí mě to shazování
- Anonymní
- 09.10.26
- 1037
Čekala jsem, že po narození dětí bude nejvíc komentářů přicházet od tchyně. Jenže ta je nakonec docela v klidu. Nejvíc mě kontroluje, opravuje a shazuje moje vlastní máma. A bolí to víc, protože od...
Mám pocit, že od chvíle, co se mi narodila dcera, nedelam nic na 100%. Chci byt úspěšná a svedomitá ve svém oboru, a kdyz se to daří, tak zanedbavam dceru. Kdyz se 100% věnuji dceři, pokulhává moje kariéra… A takový pocit mam od doby, co se narodila, ze porad neco dělám spatne… Nikdy ne vsechno na 100%, jak bych si prala… Takže asi tak…