Mé těhotenství a porod
- Porod
- Mirisska
- 11.12.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Něco o mém těhotenství a porodu, abych si mohla za čas počíst a na nic z toho nezapomněla. Strašně ráda čtu ostatní deníčky, proto jsem se rozhodla přispět se svou zkušeností.
Tato fotka mne přesvědčila o holčičc
- 3
Vše bylo připravené, ale malé se ven nechtělo
Tady jsou Karolínce 2 minuty
Pyšný tatínek
Karolínka, já a moje maminka
Naše malý zlatíčko
♥♥
Je to ten největší poklad, co mám (tady jí jsou...
- 2
Když jsem s přítelem byla necelé 4 roky, začal toužit po miminku. Necítila jsem se na to připravená, ale nakonec jsem kývla a v září 2012 jsem vysadila antikoncepci. Nechávali jsme tomu volný průběh. Po roce už začal být přítel nervózní a chtěl jít na vyšetření, protože já jsem byla podle gynekologa zcela v pořádku.
Otěhotnět se mi podařilo, až když jsem po tom opravdu začala toužit. Byl listopad 2013. V práci jsem to přestala psychicky zvládat a šla na měsíc marodit. Přítel měl dovolenou. 
Když jsem se před Vánoci vrátila do práce, začaly mi ranní nevolnosti, prsa mě bolely tak, že i tričko mi vadilo, a v břiše jsem cítila cosi. Jako když si nemůžete pořádně dojít na záchod. 
Nějak jsem to neřešila, v práci byl předvánoční shon, doma jsem byla také v jednom kole a hlavně jsem se s tím ani nikomu nesvěřovala. Ještě by mi bylo řečeno, že jsem hypochondr.
Vánoce jsme s partnerem a přáteli slavili společně až 25. prosince (24. prosince jsme byli každý u své rodiny). Rozdali jsme si dárečky, otevřeli láhev vína a v klidu jsme si povídali. Svěřila jsem se kamarádce nakonec se svými problémy s tím, že si po svátcích zajdu k doktorovi. Bála jsem se takového toho vyšetření s kamerou do zadku. No a protože už sama má 2 děti, tak mi sdělila, že jsem na 100 % těhotná. Udělala jsem si tedy těhotenský test a ejhle, byly tam během pár vteřin //.
Nemohla jsem tomu uvěřit, šla jsem to ukázat partnerovi a on mi říká: „Hmm, hezký, ale nevím, co to znamená.“ Byla jsem tak vykolejená, že jsem mu řekla: „No asi že budeš táta, ty vole!“
Dny běžely, já chodila dál do práce, každé ráno, dopoledne, v poledne, odpoledne i večer jsem zvracela. Koncem ledna jsem si konečně došla k doktorovi a ten mi těhotenství akorát potvrdil. Chtěl mi dát neschopenku, ale já ji odmítla. Termín porodu jsem měla 29. srpna (mé narozeniny) a 1. září. Když jsem to v práci oznámila, tak mi začalo peklo. Vedoucí se po mě vozila, nechávala mě tahat těžké věci, byla v celku víc nepříjemná než obvykle, takže jsem od 28. února zůstala doma.
Začaly se uzavírat sázky o to, co vlastně budeme mít. V přítelovo rodině se během 24 let narodilo 10 dětí a samí kluci, takže jsem se těšila na kluka, ale miminko se nám nechtělo ukázat. Ve 20.tt jsem konečně přestala zvracet a pan doktor nám oznámil, že čekáme holčičku. Nevěřila jsem tomu ani trošku a stále se těšila na kluka. Ve 30.tt mi pan doktor malou vyfotil tak, že jsem pochopila, že to opravdu holčička bude, jenže jsem stále doufala v toho vytouženého chlapečka. Karolínka dál rostla, já přibrala 25 kilo, otekly mi snad i uši. Ke konci jsem už ani chodit nemohla, teda spíš jsem byla líná a malé u mě bylo tak dobře, že se jí nechtělo ven. Měla jsem břicho pořád hrozně nahoře.
5. září jsem byla na kontrole už v porodnici. Velmi nepříjemný doktor mi oznámil, že je malá dost velká, že má velkou hlavičku, takže v pondělí nástup na císaře. Samozřejmě jsem celý víkend probrečela, nejen protože jsem měla jít na císaře a bála se, ale také proto, že jsem se bála, že bude malá ošklivá.
V pondělí jsem tedy dorazila. Byl tam jiný doktor, který si klepal na hlavu, co to jeho kolega vymyslel, že mám ještě čas, ale že když už jsem tady, tak zkusíme porod vyvolat. V 11 hodin mi zavedl tabletku. Nebylo to nic příjemného, říkala jsem, že to pěkně bolí, ale to jsem ještě nevěděla, co mě to vlastně čeká. V 1 hodinu odpoledne mi začaly mírné bolesti v zádech. Dostala jsem klystýr.
V 8 hodin večer mi přišly bolesti strašlivé (ale to pořád nic nebylo). Volal mi přítel, jak to vypadá, tak jsem mu řekla, že chodím do sprchy, abych tomu trošku pomohla, že se pořád neotvírám (byla jsem na 1 prst už od 38.tt až do teď). Na to mi odpověděl, jestli prý to nechci nechat na ráno, že už vidí, jak mu ve 2 hodiny v noci volám, aby přijel. A protože jsem tak nějak tušila, že ještě budu hodně nepříjemná, tak jsem to přešla mávnutím ruky a akorát jsem mu řekla, že to dost bolí, že nechci čekat do rána.
Každopádně měl pravdu, ve 2 hodiny ráno mi PA oznámila, že jsem otevřená na 5, a že mám zavolat domů. Přítel dorazil asi v půl třetí.
Byl moc hodný, pozorný, trpělivý a snažil se mi pomoct. Pomáhal mi každých 10 minut na záchod, sprchoval mě, při kontrakcích mě držel za ruku, hladil mě po vlasech, utěšoval mě, že to bude dobré. Chodil za sestrami, aby mi daly něco proti bolesti (dostala jsem čípek, o kterém bych neřekla, že mi pomohl, a pak i injekci, která také stála za prd).
Zhruba od 3. hodin už byly bolesti opravdu nesnesitelné a hlavně nepravidelné, v 5 už mě to nutilo tlačit. PA mi řekla, že to musím ještě vydržet, jsem otevřená stále na 5 prstů. V 7 jsem byla na 8 prstů a bez plodové vody (zřejmě jsem ji vyčůrala), takže jsem šla konečně na sál.
Naivně jsem si myslela, že to bude za chvíli za mnou, že když už se jde na sál, tak je dítě do půl hodiny venku. Jenže jsem byla zevnitř hodně nateklá a PA do mě musela sáhnout a nějak přetáhnout přes hlavičku děložní hrdlo, aby malá mohla ven. Prostě mi to nešlo. Nevěděla jsem, jak mám tlačit, hlavně jsem se bála, že se pokakám. Tlačila jsem ve stoje, na bobku, vleže, na koze a nic. Prosila jsem všechny, co se kolem mě mihli, aby mě rozřízli a vyndali malou císařem, když to takhle nejde, že už nemůžu. Opravdu jsem byla na konci svých sil.
Tuto část si pamatuji jen velmi mlhavě. Vím, že jsem hodně nadávala a křičela. No, byla jsem celkem dost hysterická, i když mi přítel i doktoři po porodu říkali, že to nebylo tak strašný (asi už poznali něco horšího, než jsem byla já).
V 8:45 přišel další doktor, že mi skočí na břicho. Moje maminka mi vyprávěla, že když mě rodila, taky jí skákali na břicho, že to strašně bolelo. Pochopitelně jsem z toho měla hrůzu a doktorovi jsem oznámila, že jestli mě to bude bolet, tak ho partner zbije. Prý se vyděšeně podíval na partnera a ten jen zakroutil hlavou.
Pan doktor mi lehce lehl na břicho a já cítila, jak se konečně dostala ven hlavička. Prosila jsem partnera, ať se jde podívat a vyfotí to, že to chci vidět a hlavně mít zdokumentované. Neudělal to, nevím proč.
Na další kontrakci už bez doktorovi pomoci byla malá venku. Položili mi ji na břicho. Vůbec nebyla ošklivá, ani neměla velkou hlavičku. Prostě ten debil, co mi tohle řekl, byl debil. Přítel pupeční šňůru nepřestřihl, protože na můj příkaz začal fotit, takže to nestihl. Malá měla 52 cm a 3500 g, apgar 10-10-9.
Vytlačit placentu byla hračka. Nějak jsem si nestihla všimnout, kdy mě nastřihli, ale měla jsem jen 2 stehy. Teta mě děsila tím, že až mi budou ránu dezinfikovat, že to strašně moc bolí a pálí a že je to horší než celý porod. Není to pravda, vůbec to nebolelo ani nepálilo. Šití bylo pouze nepříjemné, vůbec ne bolestivé.
Hned po porodu a po zašití mi malou přiložili k prsu. Okamžitě se přisála. Říkala jsem, že už porod nikdy nechci zažít, že malá bude naše jediné dítě, že to bylo opravdu strašlivé. Teď po 3 měsících už mi to nepřijde vůbec tak strašné. Nebyla to sranda, ale dá se to přežít. Hlavně ta odměna, co nás po tom všem čeká, je k nezaplacení. Karolínku miluji nade vše a neměnila bych. Na porod vzpomínám teď s láskou, i když trval skoro 20 hodin.
Za 4 dny nás pustili domů. Začátky byly krušné. Mně trvalo, než jsem se rozkojila - bradavky jsem měla popraskané a každé kojení jsem obrečela. Malá byla také dost plačtivá a v noci nechtěla spinkat. Moc mi pomohla moje maminka i přítel, za což jim moc děkuji. Malá teď spí většinou celou noc, je zlatá, šikovná prostě úžasně dokonalá.
Všem moc děkuji za přečtení deníčku, omlouvám se, jestli je něco zmatené a jestli je to moc dlouhé. Potřebovala jsem to vypsat. Všem nastávajícím maminkám přeji příjemnější a rychlejší porod a hlavně zdravé děti.
Přečtěte si také
Nevyžádaný dárek od tchyně mi zkazil narozeniny. Po otevření jsem doslova ztuhla
- Anonymní
- 18.06.26
- 120
Měla to být pohodová oslava čtyřicetin. S přáteli už jsem slavila a teď byla na řadě rodina. Bohužel jsem v rámci dobrých vztahů pozvala i tchyni s tchánem. Vím, že Alžběta umí být dost protivná,...
Řepa na hlavě, černé hadry a trenky ven. Dnešní puberťáci mají vlastní uniformu
- Anonymní
- 18.06.26
- 75
Mámy puberťáků mě nejspíš pochopí. Tenhle deníček není stížnost, spíš pobavené pozorování. Každá generace měla své módní úlety a účesy, nad kterými si rodiče zoufali. Jenže jako učitelka na druhém...
Soused mě neustále šmíruje. Už je mi to nepříjemné. Manžel si na něho došlápl
- Anonymní
- 18.06.26
- 178
Vedle nás bydlí starší manželé, se kterými jsme vždycky vycházeli dobře. Nikdy mezi námi nebyly žádné spory, občas jsme si popovídali přes plot, pomohli si, když bylo potřeba, a celkově panovaly...
Dcery mi chtějí strčit děti na prázdniny, ale nikdy od nich nedostanu ani korunu
- Anonymní
- 18.06.26
- 142
Za pár týdnů začnou letní prázdniny a obě mé dcery už se mě vyptávají, jestli si vezmeme vnoučata alespoň na část léta k sobě. Já je samozřejmě miluji. S manželem máme chatu, kam je bereme rádi, a...
Měsíce mi vyčítala výběr školy. Teď chce, abych tam jejího syna protlačila
- Anonymní
- 18.06.26
- 111
Když máte děti ve stejném věku jako vaši sourozenci, často se očekává, že půjdete ve stejných šlépějích. Já se ale u svého předškoláka rozhodla jinak. Už dávno před zápisy mi bylo jasné, že syna...
Tchyně mi neustále tvrdila, že špatně kojím. Přestala jsem věřit sama sobě
- Anonymní
- 17.06.26
- 1166
Začalo to „nevinnými“ radami, ale postupně se z nich stal neustálý tlak a zpochybňování každého mého kroku. U kojení, které mělo být přirozené, jsem se nakonec přistihla, že víc než miminku...
Máma neumí stárnout a snaží se vypadat na 30. Bohužel to působí spíš směšně
- Anonymní
- 17.06.26
- 1735
Moje mamka byla vždycky moc krásná žena. A myslím si, že by byla i dnes. Jenže to by si nesměla do svého obličeje nechat zasahovat. Máma totiž neumí stárnout a dělá vše pro to, aby vypadala mladě....
Přítelkyně sbírá lajky na našem synovi. Prý to k práci influencerky patří
- Anonymní
- 17.06.26
- 845
S Johanou se o tom dohadujeme už několik měsíců a pořád jsme nenašli společnou řeč. Nelíbí se mi, že zveřejňuje našeho syna na Instagramu. Tvrdí, že je opatrná, snaží se ho ukazovat jen z dálky...
Měsíce předstírám orgasmus, milování je pro mě utrpení. Nechci zklamat přítele
- Anonymní
- 17.06.26
- 1416
Potřebuji se svěřit s něčím, s čím se vlastně nemám komu svěřit. Připadám si strašně a už nevím, co s tím mám dělat. Od porodu nejmladší dcery mám problémy při sexu. Jsem hodně suchá, bolí to,...
„Smrdíš mi a vypadáš hrozně.“ Manžel mě po porodu vyhnal z ložnice
- Anonymní
- 17.06.26
- 1944
Před půl rokem se nám narodilo vymodlené miminko. Čekala jsem, že začátek bude náročný, plný nevyspání a shonu, ale věřila jsem, že jako partneři to zvládneme. Místo toho prožívám nejhorší období...
Zvládla jsi to skvěle!!! Mě čeká 4. porod v květnu a už se na něj moc těším i na toho drobečka, co ze mě vyleze!!! 
