Vzpomínky z mého těhotenství a porodu
- Porod
- hanulik4
- 15.02.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Vždycky jsem chtěla napsat své vzpomínky z porodu a těhotenství už jen proto, abych si zachovala vše v živé paměti. Bude to asi trochu delší, tak snad vás nebudu moc nudit, ale jak to cítím, tak to i napíšu. Ráda se podělím o své zkušenosti a zážitky.
Když mi ve 23 letech gynekoložka diagnostikovala lehké přednádorové změny na děložním čípku, byla jsem trochu v šoku. Vůbec jsem nevěděla, o co se jedná a jaké mohou být následky. Na netu jsem zjistila vše potřebné a zůstala klidnější a aspoň trochu jsem se snažila s pomocí bylinek a zdravé stravy této diagnozy zbavit.
Po dalším půl roce mě lékařka poslala na onkologickou prevenci, kde si mě už hlídal pan doktor a oznámil mi, že by pomohlo těhotenství, ale že jsem mladá, tak asi nebudu chtít. To už mi bylo skoro 24, říkam mu, že o miminku už uvažujeme a že to teda zkusíme a že mám přijít buď v třetím měsíci těhu a nebo po půl roce.
Zadařilo se nám až po 5 měsících. Samozřejmě jsem baštila listovku, pila kontryhel a taky zkusila Gynex. No a pak se zadařilo, ale těžko říct, jestli zabraly ty bylinky, nebo ne. Že jsem těhotná, jsem poznala podle toho, že mi záhadně přestala chutnat moje oblíbená čočka a strašně mi vadil zápach z cibule. No a tak jsem začala 4 dny před menstruací lovit na testu duchy a oni sílily. 
Počkala jsem ještě 14 dní, jak se doporučuje, a vydala se k mojí lékařce. Těhotenství mi potvrdila a už bylo vidět i srdíčko. Příteli jsem oznámila, že na dřevo už nepůjdu, že by se měl o nás začít starat. Vteřinku nechápal a pak jsme se radostí rozplakali a objal mě.
Častou únavou a nevolnostmi si projde zřejmě každá nastávající maminka, akorát, že mně se chtělo neustále říhat. 
Po každém jídle, naštěstí to po třetím měsíci přešlo. Už se děsím, jestli to budu mít stejně i při druhém těhu.
Při druhém screeningu jsme se dozvěděli, že to bude chlapeček. Nastavající babička, moje maminka, byla trochu zklamaná. V sedmém měsíci jsem musela na nemocenskou, protože v práci jsem téměř celý den stála a hrozil mi předčasný porod kvůli zkrácenému čípku.
Termín jsem měla stanovený na 11. 1. 2013. Lékařka mě strašila, že klidně můžu porodit už o Vánocích, byla už jsem otevřená na prst. Absolvovala jsem ještě kontrolu u pana doktora, jestli mi dovolí rodit přirozeně kvůli výsledkům z cytologie. Nález byl v pořádku takže nic nebránilo abych rodila přirozeně.
Týden před porodem mi udělali Hamiltonův hmat, souhlasila jsem, nic příjemného, ale je to jen vteřinka, takže se to dá vydržet, člověk trošku poskočí a je to. Začala se mi odlučovat hlenová zátka. Ve středu jsem šla na další prohlídku a monitor, jestli už se něco děje a ono pořád nic a břicho mi tvrdlo snad co 5 min, ale kontrakce žádné. Opět mi udělali hmat a ani se mě neptali, to už jsem začala i krvácet, ale že to je v normě.
V 22:00 hodin večer, když jsem ulehala do postele, mi začaly slabé menstruační bolesti a byly pravidelné, co 20 minut, a zesilovaly. No tak to už jsem se nevyspala a ve 04:00 ráno jsem si dala horkou vanu, aby se mi to rozjelo a spíš se mi kontrakce oddálily. Ale opět jsem už bolestí nezaspala, vždy mě ta bolest probrala.
Přítele jsem bezstarostně poslala do práce, že to není pravidelné co 5 minut, tak ať jede v klidu do práce. Ráno jsem posnídala, navštívila mě mamka ze ségrou, která byla v 5. měsíci. Ať už jedu do porodnice a já ne, chtěla jsem být co nejdéle doma a ne to absolvovat v nemocnici. V klidu jsem ještě zatopila, ale oběd už jsem neudělala, bolelo už to dost.
Ve tři hodiny se vrátil přítel z práce a já už celá unavená, že už to nedám a že zavolám do porodky. Dal si rozpéct aspoň pizzu do trouby. Sestřička mi řekla, že by ty bolesti měly být pravidelné co 5 min a já, že to mám tak co 10 až 7 minut, tak prý jestli chci, že můžu dojet.
Dala jsem si sprchu a to už začaly bolesti po 5 minutách. Tak tu pizzu už nestihneme a jedeme. V autě jsem snědla tyčinku Lion, abych měla aspoň nějakou energii na porod. Ve Fifejdách jsme byli skoro za 30 minut. Přijeli jsme zhruba v 17:00 hodin.
Vysmátá jsem vítala sestru na příjmu, musela si myslet: „Tak ta určitě nerodí.“
Následoval monitor a kontrakce co 10 minut a kolotoč dotazů a vypisování papírů, naštěstí pomáhal přítel. Prý, jestli tu zůstanu přes noc, kdyby to k porodu nebylo a já jsem ji ujistila, že domů určitě nechci. Už to fakt bolelo a já byla hrozně unavená.
Přišla mladá lékařka, která mi den předem dělala Hamiltona: „Vy jste tu byla včera, že? To jsem vám to rozjela, no to jsem tomu dala zrovna jsem si umyla vlasy! Nález máte dobrý, zašlá branka, půjdete na porodní box a po klystýru vám píchnu vodu.“
Jo a ještě mi sdělila, že kdybych přijela už ráno, mohla jsem mít už po porodu, no čert aby se v tom vyznal, když mi ani nepraskla voda a bolesti nebyly pravidelné. Měla jsem obavu, aby to nebyli jen poslíčci a oni by mě zase poslali domů, přece jenom to mám asi 30 km do porodnice.
V 18:30 mi přišla lékařka píchnout vodu, no jak jsem viděla ty dlouhé kleště, málem jsem utekla. Vody moc neodteklo, malý byl už hodně nízko. Neustále jsem byla ve sprše a na míči a na ozvách a pořád dokola. Mladá, ale sympatická asistentka mi píchla něco do boku prý proti bolesti, ale nemělo to žádný efekt.
Nikdy jsem nechtěla žádné léky u porodu, ale když už jsem byla tou bolestí tak omráčená, chtěla jsem to mít už co nejdřív za sebou. Při kontrakcích do mě vždy vrazila pěst, aby zjistila, jestli se otvírám, to byly ty nejhorší bolesti, co jsem zažila. Dělali vám to taky tak?
Kolem 20:00 hodin mi nabídla kapačku, zřejmě oxytocin, že mi to pomůže, později to prý nemá smysl. Teď už vím, že si ho nikdy už nenechám vykapat, byly to tak strašně silné a krátké kontrakce, že jsem se nestihla pomalu ani nadechnout a byla tu další bolest, ale otázka, jak dlouho bych se ještě trápila, kdybych si ho nenechala dát.
Poslali mě naposledy do sprchy, nebýt přítele, tak tam snad ani nedojdu, byl fakt statečný a obrovská opora, byla jsem ráda, že to dal a byl tam se mnou. Až budu mít tlaky na konečník, tak mám zvonit a ono nic, jen dvě silné neskutečné bolesti. Tak zvoním, žádné tlaky nemám, ale asi prasknu.
Pomůžou mi na křeslo, chvíli na bok, ať dorotuje hlavička a můžu tlačit. Jedno zatlačení, vidím nůžky a při kontrakci nástřih, takže jsem nic necítila, jen takový pocit, jako bych se rozpárala. A na třetí zatlačení byl náš chlapeček venku.
Davídek se narodil 17. 1. 2013 v 21:25 hodin s váhou 3,25 kg a 50 cm. Placenta vyšla krásně a pak mě lékařka asi 20 minut šila. Měla jsem i hodně vnitřních stehů a také vnějších. Samotné šití nebolelo, dostala jsem umrtvení, díky bohu.
Malinkého mi po šití donesli a ležel na mě přisátý dvě hodiny. Tlak máte v pořádku, tak mě poslali do sprchy. Jo, bylo mi fajn, jen jsem se cítila strašně vyčerpaná a hladová. Ve sprše mi najednou bylo strašně zle, dovezli mi rychle židli, sedla jsem si na krajíček a už jsem ležela na zemi a nevím o sobě.
Lískali mě mokrým hadrem a přítel mi držel nohy nahoře a já pomalu přicházela k sobě, poprvé v životě jsem omdlela. Otloukla jsem si hlavu a pěkně zedřela kotník. Aspoň jsem se vezla na lehátku do oddělení šestinedělěk.
Pak 14 dní po mně rodila má švagrová a že tam měli nedávno kolaps, tak ji do sprchy nehnali. O tom, jak jsme měli náročné první tři měsíce radši psát nebudu, ale holt jsem byla jedna z mála maminek, kterým miminko vůbec nespalo - ani v noci, ani přes den. O tom, jak nechtěl pít a já bojovala za každou cenu dva měsíce, abych kojila a vzdala to po těžkém zánětu v prsu a horečkou přes 39.
Všichni mi tvrdí: „Neboj, druhé bude jiné.“ Kéž by to byla pravda. Všechno to bylo strašně náročné, ale zvládli jsme to a já jim tímto děkuji za pomoc a děkuji, že mám na světě už 3letého akčního raubíře, který v noci často křičí ze spaní, ale prý se to někdy spraví.
Doufám, že se nám povede letos zadělat na sestřičku. No a s tím nálezem na čípku jsem dopadla špatně. Po porodu se mi to hodně zhoršilo a musela jsem jít na konizaci, když měl malý deset měsíců. Zatím se mi to nevrátilo a já si přeji, abych mohla znovu donosit zdravé budoucí miminko.
Děkuji vám za přečtení a moc vám všem přeji krásná zdravá miminka a maminky.
Přečtěte si také
Nevyžádaný dárek od tchyně mi zkazil narozeniny. Po otevření jsem doslova ztuhla
- Anonymní
- 18.06.26
- 864
Měla to být pohodová oslava čtyřicetin. S přáteli už jsem slavila a teď byla na řadě rodina. Bohužel jsem v rámci dobrých vztahů pozvala i tchyni s tchánem. Vím, že Alžběta umí být dost protivná,...
Řepa na hlavě, černé hadry a trenky ven. Dnešní puberťáci mají vlastní uniformu
- Anonymní
- 18.06.26
- 299
Mámy puberťáků mě nejspíš pochopí. Tenhle deníček není stížnost, spíš pobavené pozorování. Každá generace měla své módní úlety a účesy, nad kterými si rodiče zoufali. Jenže jako učitelka na druhém...
Soused mě neustále šmíruje. Už je mi to nepříjemné. Manžel si na něho došlápl
- Anonymní
- 18.06.26
- 423
Vedle nás bydlí starší manželé, se kterými jsme vždycky vycházeli dobře. Nikdy mezi námi nebyly žádné spory, občas jsme si popovídali přes plot, pomohli si, když bylo potřeba, a celkově panovaly...
Dcery mi chtějí strčit děti na prázdniny, ale nikdy od nich nedostanu ani korunu
- Anonymní
- 18.06.26
- 842
Za pár týdnů začnou letní prázdniny a obě mé dcery už se mě vyptávají, jestli si vezmeme vnoučata alespoň na část léta k sobě. Já je samozřejmě miluji. S manželem máme chatu, kam je bereme rádi, a...
Měsíce mi vyčítala výběr školy. Teď chce, abych tam jejího syna protlačila
- Anonymní
- 18.06.26
- 284
Když máte děti ve stejném věku jako vaši sourozenci, často se očekává, že půjdete ve stejných šlépějích. Já se ale u svého předškoláka rozhodla jinak. Už dávno před zápisy mi bylo jasné, že syna...
Tchyně mi neustále tvrdila, že špatně kojím. Přestala jsem věřit sama sobě
- Anonymní
- 17.06.26
- 1202
Začalo to „nevinnými“ radami, ale postupně se z nich stal neustálý tlak a zpochybňování každého mého kroku. U kojení, které mělo být přirozené, jsem se nakonec přistihla, že víc než miminku...
Máma neumí stárnout a snaží se vypadat na 30. Bohužel to působí spíš směšně
- Anonymní
- 17.06.26
- 1804
Moje mamka byla vždycky moc krásná žena. A myslím si, že by byla i dnes. Jenže to by si nesměla do svého obličeje nechat zasahovat. Máma totiž neumí stárnout a dělá vše pro to, aby vypadala mladě....
Přítelkyně sbírá lajky na našem synovi. Prý to k práci influencerky patří
- Anonymní
- 17.06.26
- 910
S Johanou se o tom dohadujeme už několik měsíců a pořád jsme nenašli společnou řeč. Nelíbí se mi, že zveřejňuje našeho syna na Instagramu. Tvrdí, že je opatrná, snaží se ho ukazovat jen z dálky...
Měsíce předstírám orgasmus, milování je pro mě utrpení. Nechci zklamat přítele
- Anonymní
- 17.06.26
- 1488
Potřebuji se svěřit s něčím, s čím se vlastně nemám komu svěřit. Připadám si strašně a už nevím, co s tím mám dělat. Od porodu nejmladší dcery mám problémy při sexu. Jsem hodně suchá, bolí to,...
„Smrdíš mi a vypadáš hrozně.“ Manžel mě po porodu vyhnal z ložnice
- Anonymní
- 17.06.26
- 2098
Před půl rokem se nám narodilo vymodlené miminko. Čekala jsem, že začátek bude náročný, plný nevyspání a shonu, ale věřila jsem, že jako partneři to zvládneme. Místo toho prožívám nejhorší období...
byl to neuvěřitelně náročný rok. Teď v dubnu bude mít dva a je to miláček. Neskutečně milý, bystrý a mazlivy kluk. Nás to s manželem ještě více semklo a máme parádní vztah. Bála jsem se, že nás to doma položí. Věřím, že už to bude jen dobré 
at se ti daří 
. Jak vnímáš to, že švagrová má prakticky stejně staré dítě? Sdílíte starosti i radosti, budou si prťata spolu hrát?
Už mi není dvacet a je třeba mě šetřit, tak mi byly naděleny klidný holky 
. Na kojení se samozřejmě budily i v noci, ale naučila jsem se kojit vleže a jak se napily, spaly dál. Zlatíčka 
