Mé tři roky

Moje vzpomínky a nové zážitky. ❤️

*

Zdravím všechny čtenářky a čtenáře. Chci se s vámi podělit o souhrn posledních tří let svého života, které se od základu změnily. Myslím, že nemusím psát o tom, jak je po narození dítěte právě ono na prvním místě a jak je celý život o hledání rovnováhy mezi vámi a dítětem, tam aby byly uspokojeny potřeby všech.

Vše začalo srpnovou svatbou na jedničku. Po svatbě jsme se dohodli s manželem na vysazení antikoncepce a začali se pokoušet o miminko. Někdy okolo listopadu se zadařilo. V lednu dalšího roku doktor potvrdil těhotenství a srdíčko. A tehdy začalo to věčné strachování. Bude miminko na další kontrole v pořádku? Bude tam srdíčko a správný růst? Snaha být klidná se po většinu času míjela účinkem.

Vše naštěstí probíhalo dobře celé těhotenství. Poslední měsíc byl ale trochu jiný. Na kontrolách v nemocnici, kam jsem docházela, se střídali doktoři, takže pokaždé tam byl někdo jiný. První kontrola super, miminko správně otočné a vše na dobré cestě. Dodnes si pamatuji bolest, která mě víkend po kontrole ochromila. Na další kontrole po víkendu mě již jiná doktorka upozornila, jestli vím, že malý je koncem pánevní. Nevěděla jsem. Prý je zvláštní, aby se dítě, které již má tak málo prostoru, otočilo. Nevadí, prý počkáme, jestli se třeba neotočí zpět.

To se nestalo a z další kontroly mě už hnali domlouvat sekci. A tak se stalo, že malý přišel na svět den po termínu a už tehdy dával světu najevo, kde mu je. :) Bolest po porodu šla vydržet, ale ten citový kolotoč stál opravdu za to. Probrečené dny i noci, protože pocit, že nevím, proč mé dítě pláče a jak ho ukonejšit, zůstával. Jak se starat o tak malé miminko, když v rodině žádné nemáme, abych něco odkoukala? Jak na plenky, krmení a další věcí? Prostě pocit beznaděje. Číst o tom, jak na to a praktikovat, to jsou úplně odlišné věci.

Strašně jsem se těšila z porodnice domů, kde si vše udělám po svém bez stálého dohledu a nebudu muset schovávat slzy jako slabost a konečně opadne můj pocit, že někoho neustále otravuji.

Doma se naštěstí vše dalo nějak dohromady a sedlo si. To, že spánek je většinou sprosté slovo, asi ani nemusím říkat.

Po šestinedělí chvilku trvalo, než se hormony ustálily, takže citová houpačka tam v jisté míře stále zůstávala. A pak v půl roce přišly zoubky. O každém jsme věděli, protože náš malý nám to dával náležitě poznat křikem a podrážděností.

Celkově nemohu říct, že je syn klidné dítě, ani ve spánku nezůstává v klidu. Je to taková naše malá střela.

A tak vlastně v dobrém i zlém přešly dva roky a kousek. Před touto dobou jsem si ani nedokázala představit myšlenky na další dítě. Už jen ta představa stavů, které jsem prožívala, mě doháněla k slzám. Po této ochranné lhůtě se myšlenky začaly drát na povrch a postupně se měnily na ty známé ťuťu ňuňu miminko.

S manželem jsme se domluvili, že to opět zkusíme a čekali, že to chvilku potrvá. Netrvalo. Hned na konci prvního měsíce snažení menstruace nedorazila a já tušila podle bolestí podbřišku, že něco je jinak. A bylo. Dvě čárky na testu. Oba jsme byli překvapeni, že to vyšlo tak rychle. Návštěva doktora přinesla potvrzení těhotenství a srdeční akce. Další kontrola mě teprve čeká, takže doufám v to nelepší. A tím pádem vlastně všechny obavy začínají znovu a obávám se, že nikdy ani neskončí. Narozením děťátka vše znovu, i když trochu jinak začíná.

Tak mi prosím přejte, ať i druhý mrňousek najde za nějaký čas zdárně své místo mezi námi. Všem budoucím maminkám přeji i já to samé. Těm maminkám, co již děťátko drží na rukou, přeji zdraví jejich i jejich děti, pevné nervy a klidný spánek. Nezapomínejte, pokud je to jen trochu možné, udělejte si čas jen na sebe, každý ho potřebujeme. Děkuji za přečtení mého výplodu a na diskuzích se těším na napsanou. ❤️❤️❤️

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
2.12.18 07:43

Bude to dobre :hug: . Vsechno jde zvladnout. Mela jsem to stejne. A zacala jsem dokonce touzit po druhem uz 1,5 roku po narozeni prvni dcery. A to druhe uz je hracka.uz mas zkusenost. Klidne bych sla do tretiho. Detem jsou ted 4 a 2 roky :-).

  • Nahlásit
  • Zmínit
722
2.12.18 08:39

Ahoj,hned jsem si vzpomnela na sebe. Prvni syn mel komplikovany vstuo na svet (salutujici rucka,velka hlava,pridusen), take je to nezmar a hodne ciperny kluk. V jeho roce jsem zjistila //. A druhy syn? Klidny,rozvazny, pomaly budha :lol: at se dari! Me se uz poporodni depka neopakovala a hned bylo vse v poradku od zacatku,ikdyz se druhy nar v 37.tt.

  • Nahlásit
  • Zmínit
722
2.12.18 08:39

@Citronkalekninka

Uplne to same, dve nebo tri uz by rozdil nebyl. :mavam: 8o

  • Nahlásit
  • Zmínit
2.12.18 09:43

@Astyna88 no ja vim.ale chlap uz nechce ani slyset :-( a taky je mi uz 38.

Příspěvek upraven 02.12.18 v 09:43

  • Nahlásit
  • Zmínit
618
2.12.18 14:23

Preju at vse dobre dopadne a mas dve zdrave deti. Ten strach o ne te uz ale neopusti do smrti. Vim o cem pisu, ja mam strach uz skoro 33 let.

  • Nahlásit
  • Zmínit
308
3.12.18 13:07

Muj malý skoro trilety kluk,je od narození taky pěkný neposedný ciperka. V září se nam narodila holcicka a je to ,zatim, jeho opak. Uvidíme,jak dlouho ji to vydrží :D Jinak s tim strachem o ně,to mám stejně :srdce: Preji,at je vše v pořádku. :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
582
3.12.18 16:01

Moc vám děkuji za přečtení a milé komentáře s povzbuzením :* hlavní je aby bylo vše po zdravotní stránce v pořádku a to další už se vždycky nějak zvládne ;) někdy hůř někdy líp, ale zvládne ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit