Medvide - 30. tt

Předminulý týden jsem byla pro Ivanku ve školce. Přitočil se ke mně klučina, koukal na mé břicho a pak se zeptal: „Paní, vy máte v bříšku miminko?“ Jen jsem se usmála a než jsem stačila odpovědět, se Ivanka postavila mezi mne a něho, pohladila mi bříško, dala mu pusu (tomu bříšku) a pak prohlásila: „Má, a je MOJE!!“

Asi dva dny na to jsem jeli autem a Ivanka začala plánovat, že půjde se mnou k porodu. Snažili jsme se jí vysvětlit, že tam můžou jen tatínci. „Já nechci být sama doma,“ brečela. „Nebudeš sama, budeš u babičky.“ „Nechci být u babičky, pojedu s vámi, sednu si na chodbu a počkám. Až se miminko narodí, tak mě zavoláte.“ Vysvětlujte pětiletému dítěti, že porod trvá několik hodin…

Minulý týden jsme byli na UZV. Mimčo roste, jak má, ve 29. týdnu asi 1300 g. Máme samozřejmě fotku, kterou si Ivanka hned musela vzít do školky. „Paní učitelky přece chtějí miminko taky vidět,“ zdůvodňovala.

Jinak mimčo trošku zlobí. Zatím je KP, ale to se může změnit. Víc mě děsí, když se i několik hodin neozve. Může spát, ale já mám prostě strach, jestli je v pořádku. Takhle vyplašená jsem od AC, i když vím, že to už teď nemůže mít vliv. Asi proto že jsem byla nucena si uvědomit, že to je moje poslední šance. Navíc je to kus mého já…

Mějte se fajn, ať vás nezlobí Vaše poklady (ani ty schované v bříšku, ani ty ukazovací) a hlavně buďte všichni zdraví. Medvídě