Medvide - 22. t.
- Těhotenství
- medvide
- 02.03.04 načítám...
Konečně jsem po promaroděném únoru, kdy jsem pracovala 6 dní, v práci. Moc jsem se těšila, i když se gynekolog moc netvářil, ale po vysvětlení, že pracujeme s manželem cca 300 m od sebe a tak bude přesun do nemocnice v případě potřeby rychlejší, povolil.
Jak asi všichni víte, moje AFP-testy nedopadly nejlépe ani na podruhé a tak jsem byla odeslána na genetiku a na amniocentézu (AC). Příšerně jsem se bála o mimčo a taky bolesti.
Na genetice mi řekli, že pravděpodobnosti postižení DS je 1:100. Na nic moc se neptali, jen jestli jsem schopná vychovat postižené dítě. Protože jsem se začala hroutit už tam, dostala jsem 2 Diazepamy a byla odeslána na gyndu.
Tam byla úžasná sestřička a ještě milejší paní primářka. Snažila se mi všechno vysvětlit, uklidnit mě a povzbudit.
U odběru potom bylo 5 lidí, sestra se do mě začala navážet už ve dveřích, protože jsem chtěla manžela s sebou. Šla se mnou do kabinky a pokračovala dokud mě nezavolali. Hned mezi dveřmi na mě štěkli: „Jméno!“ a pak už jen nadávali, že se bojím, že brečím, že stejně půjdu na potrat, když je mimino postižené… Strašně jsem chtěla odejít, ale slíbila jsem manželovi, že se zachovám podle jeho rozhodnutí. „Chcete, abysme to udělali?“ „Neee!“ chtělo se mi křičet, ale kývla jsem. „Neslyším, musíte to říct NAHLAS!“ Musela jsem to zopakovat 3×. Sestra mlčela a ten člověk u dveří nezasahoval. Ostatní to chtěli slyšet každý zvlášť.
Dál nechci zabíhat do detailů, jen jsem dostala znovu vynadáno, že brečím. „Mimino je chytré, ono se uhne… Tady není, bodni!“ Připadalo mi to nekonečné, opravdu to bolelo, neustále nadávali, že se mám uvolnit, za každé zakňučení znovu vynadání…
Vypadla jsem odtamtud, ani jsem nepozdravila. Nevěděla jsem jak. Shledat jsem se s nimi rozhodně nehodlala, jiný pozdrav mě nenapadl.
Dlouho mi zněla jejich slova v uších. Přes všechno uklidňování manžela i kamarádky jsem i nadále probrečela skoro celé další 4 noci. Pomohla mi až Bible, kde jsem hned po jejím otevření našla:„Neboj se, toliko věř!“ To mi hodně pomohlo.
Ve čtvrtek jsem byla na kontrole u svého gynekologa. Chvíli jsem seděla u sestřičky. Chtěla vědět, jak AC probíhala. Po našem líčení jen prohlásila: „To nejste první, s tímhle nám sem maminky z Hradce (Králové) jezdí. Dokonce jedna odešla od odběru, aniž by si ho nechala udělat, když na ni takhle spustili.“ Manžel vždycky říká, že tyhle problémy mám jen já. Jsem ráda, že to slyšel i od jiných.
Následoval UZV (máme ho nahraný na videu). Všechno je OK, stehenní kost, která je prý u dětí s DS kratší je dokonce o 1 den delší… To, co nám v HK neřekli, nám dr. dal přečíst. Riziko nízké, a jak řekl, přiměřené věku.
Teď už jsem naprosto v pohodě. Věřím, že je opravdu všechno v pořádku.
Po 35.roce se maminkám dělá AC automaticky. Můžete-li si vybrat, vyhněte se Hradci Králové. Máme na ně připravenou stížnost. Takhle se přece nemůžou chovat ani „normálně“, natož k vypašené mamince, která má strach z neznámého, z komplikací i o zdraví svého drobečka.
Mějte se krásně, užívejte posledního sněhu (POZOR na klouzačky!), buďte opatrné a pohlaďte dvé ratoleti (nebo bříška). Medvídě
Přečtěte si také
Zadní vrátka do vlastního života: Hledám jistotu bytu, nebo sebe?
- Anonymní
- 27.04.26
- 1427
Sedím večer u šálku čaje a listuji realitními inzeráty. Tenhle mě zastavil. Malý byteček, 1+kk, slušná lokalita.
Tchyně, která si myslí, že všechno ví lépe: Dělá ze mě úplného amatéra
- Anonymní
- 27.04.26
- 3082
Každá tchyně má svůj způsob, jak se vyjadřovat k životu svého dítěte a jeho rodiny, ale co dělat, když její rady začnou přerůstat v kontrolu? Jak jsem se naučila zvládat neustálé komentáře, které...
Lžu všem o otci svého dítěte. Pravda je horší, než si myslíte!
- Anonymní
- 27.04.26
- 2594
Když se pravda skrývá pod vrstvou lží, zůstává jenom otázka, jak dlouho to člověk dokáže utajit. Příběh o matce, která lže o otci svého dítěte, se neodehrál v žádné pohádce. Je to můj pravdivý příběh.
Návrat z porodnice do cizího: Tchyně mi „vylepšila“ byt a manžel ji brání
- Anonymní
- 27.04.26
- 1833
Dneska mě pustili z porodnice. Měla jsem se cítit jako nejšťastnější ženská na světě – v náručí si nesu malého Adámka, venku svítí sluníčko a konečně se vracím do svého „hnízda“. Jenže to hnízdo...
Život na vedlejší koleji (2. díl)
- Anonymní
- 27.04.26
- 963
Celou noc jsem nespala. Marek vedle mě odfukoval s naprostým klidem člověka, který má svědomí čisté jako čerstvě vyprané povlečení. Nebo jako někdo, kdo je prostě skvělý lhář.
Tohle byl šok! Moje 16letá dcera je těhotná po intimní hře na mejdanu
- Anonymní
- 26.04.26
- 5864
Dcera otěhotněla. Ve druháku na střední. Teď musí jít na potrat a po zbytek života se s tím budeme všichni srovnávat.
Druhou dceru jsem porodila po 25 letech. „Je to nezodpovědnost,“ prohlásila máma
- Anonymní
- 26.04.26
- 2038
Když se narodila moje mladší dcera, bylo mezi ní a její sestrou pětadvacet let. Někomu to dnes může připadat skoro neuvěřitelné, ale zároveň to ukazuje, jak dlouhý dnes může být reprodukční věk ženy.
„To dítě neumí ani kopnout do míče.“ Manžel těžce nese, že syn není po něm
- Anonymní
- 26.04.26
- 2834
Potřebuji si postěžovat na svého muže. Po dvou dcerách se nám narodil syn, po kterém Michal tolik toužil. A protože je sám nadšený sportovec, hlavně fotbalista, těšil se, že Máťa bude po něm. Už...
Ve dvaceti jsem si připadala tlustá. Dnes bych za tu postavu dala cokoli
- Anonymní
- 26.04.26
- 1005
Je to už nějaký ten pátek, co jsem oslavila čtyřicítku. A musím říct, že poslední měsíce mám pocit, že si moje tělo dělá doslova, co chce. Vždycky jsem dbala na pohyb a snažila se jíst v rámci...
Ex si dělá jedno dítě za druhým a naši dceru využívá k tomu, aby se o ně starala
- Anonymní
- 26.04.26
- 1362
Pořídila jsem si dítě s chlapem, který zkrátka nevydrží s jednou ženou. To jsem samozřejmě tehdy nemohla vědět, protože já byla „ta první“. Máme spolu šestnáctiletou dceru Elišku a on si od té doby...
Ahoj Medvídě, je mi líto, co sis musela prožít, to je neskutečné, jak se k tobě chovali! Kéž by rostla informovanost maminek o amniocentéze a nechodily by na ni zbytečně, jen kvůli věku a na základě pokynu doktora, který nedává na výběr a nevysvětlí.
Hlavně ať ti zbytek těhotenství probíhá v pohodě a nestresuj se, už tak si mimi užilo stresu až až při a po amnio… tak klídek a dobrou náladu! Hodně štěstí z celého srdce a zdravé miminko přeje Hanka