Medvide - 22. t.
- Těhotenství
- medvide
- 02.03.04
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Konečně jsem po promaroděném únoru, kdy jsem pracovala 6 dní, v práci. Moc jsem se těšila, i když se gynekolog moc netvářil, ale po vysvětlení, že pracujeme s manželem cca 300 m od sebe a tak bude přesun do nemocnice v případě potřeby rychlejší, povolil.
Jak asi všichni víte, moje AFP-testy nedopadly nejlépe ani na podruhé a tak jsem byla odeslána na genetiku a na amniocentézu (AC). Příšerně jsem se bála o mimčo a taky bolesti.
Na genetice mi řekli, že pravděpodobnosti postižení DS je 1:100. Na nic moc se neptali, jen jestli jsem schopná vychovat postižené dítě. Protože jsem se začala hroutit už tam, dostala jsem 2 Diazepamy a byla odeslána na gyndu.
Tam byla úžasná sestřička a ještě milejší paní primářka. Snažila se mi všechno vysvětlit, uklidnit mě a povzbudit.
U odběru potom bylo 5 lidí, sestra se do mě začala navážet už ve dveřích, protože jsem chtěla manžela s sebou. Šla se mnou do kabinky a pokračovala dokud mě nezavolali. Hned mezi dveřmi na mě štěkli: „Jméno!“ a pak už jen nadávali, že se bojím, že brečím, že stejně půjdu na potrat, když je mimino postižené… Strašně jsem chtěla odejít, ale slíbila jsem manželovi, že se zachovám podle jeho rozhodnutí. „Chcete, abysme to udělali?“ „Neee!“ chtělo se mi křičet, ale kývla jsem. „Neslyším, musíte to říct NAHLAS!“ Musela jsem to zopakovat 3×. Sestra mlčela a ten člověk u dveří nezasahoval. Ostatní to chtěli slyšet každý zvlášť.
Dál nechci zabíhat do detailů, jen jsem dostala znovu vynadáno, že brečím. „Mimino je chytré, ono se uhne… Tady není, bodni!“ Připadalo mi to nekonečné, opravdu to bolelo, neustále nadávali, že se mám uvolnit, za každé zakňučení znovu vynadání…
Vypadla jsem odtamtud, ani jsem nepozdravila. Nevěděla jsem jak. Shledat jsem se s nimi rozhodně nehodlala, jiný pozdrav mě nenapadl.
Dlouho mi zněla jejich slova v uších. Přes všechno uklidňování manžela i kamarádky jsem i nadále probrečela skoro celé další 4 noci. Pomohla mi až Bible, kde jsem hned po jejím otevření našla:„Neboj se, toliko věř!“ To mi hodně pomohlo.
Ve čtvrtek jsem byla na kontrole u svého gynekologa. Chvíli jsem seděla u sestřičky. Chtěla vědět, jak AC probíhala. Po našem líčení jen prohlásila: „To nejste první, s tímhle nám sem maminky z Hradce (Králové) jezdí. Dokonce jedna odešla od odběru, aniž by si ho nechala udělat, když na ni takhle spustili.“ Manžel vždycky říká, že tyhle problémy mám jen já. Jsem ráda, že to slyšel i od jiných.
Následoval UZV (máme ho nahraný na videu). Všechno je OK, stehenní kost, která je prý u dětí s DS kratší je dokonce o 1 den delší… To, co nám v HK neřekli, nám dr. dal přečíst. Riziko nízké, a jak řekl, přiměřené věku.
Teď už jsem naprosto v pohodě. Věřím, že je opravdu všechno v pořádku.
Po 35.roce se maminkám dělá AC automaticky. Můžete-li si vybrat, vyhněte se Hradci Králové. Máme na ně připravenou stížnost. Takhle se přece nemůžou chovat ani „normálně“, natož k vypašené mamince, která má strach z neznámého, z komplikací i o zdraví svého drobečka.
Mějte se krásně, užívejte posledního sněhu (POZOR na klouzačky!), buďte opatrné a pohlaďte dvé ratoleti (nebo bříška). Medvídě
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 121
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 109
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 237
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 115
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 102
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 17494
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2346
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2541
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2266
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1509
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Ahoj Medvídě, je mi líto, co sis musela prožít, to je neskutečné, jak se k tobě chovali! Kéž by rostla informovanost maminek o amniocentéze a nechodily by na ni zbytečně, jen kvůli věku a na základě pokynu doktora, který nedává na výběr a nevysvětlí.
Hlavně ať ti zbytek těhotenství probíhá v pohodě a nestresuj se, už tak si mimi užilo stresu až až při a po amnio… tak klídek a dobrou náladu! Hodně štěstí z celého srdce a zdravé miminko přeje Hanka