Medvide - 22. t.
- Těhotenství
- medvide
- 02.03.04
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Konečně jsem po promaroděném únoru, kdy jsem pracovala 6 dní, v práci. Moc jsem se těšila, i když se gynekolog moc netvářil, ale po vysvětlení, že pracujeme s manželem cca 300 m od sebe a tak bude přesun do nemocnice v případě potřeby rychlejší, povolil.
Jak asi všichni víte, moje AFP-testy nedopadly nejlépe ani na podruhé a tak jsem byla odeslána na genetiku a na amniocentézu (AC). Příšerně jsem se bála o mimčo a taky bolesti.
Na genetice mi řekli, že pravděpodobnosti postižení DS je 1:100. Na nic moc se neptali, jen jestli jsem schopná vychovat postižené dítě. Protože jsem se začala hroutit už tam, dostala jsem 2 Diazepamy a byla odeslána na gyndu.
Tam byla úžasná sestřička a ještě milejší paní primářka. Snažila se mi všechno vysvětlit, uklidnit mě a povzbudit.
U odběru potom bylo 5 lidí, sestra se do mě začala navážet už ve dveřích, protože jsem chtěla manžela s sebou. Šla se mnou do kabinky a pokračovala dokud mě nezavolali. Hned mezi dveřmi na mě štěkli: „Jméno!“ a pak už jen nadávali, že se bojím, že brečím, že stejně půjdu na potrat, když je mimino postižené… Strašně jsem chtěla odejít, ale slíbila jsem manželovi, že se zachovám podle jeho rozhodnutí. „Chcete, abysme to udělali?“ „Neee!“ chtělo se mi křičet, ale kývla jsem. „Neslyším, musíte to říct NAHLAS!“ Musela jsem to zopakovat 3×. Sestra mlčela a ten člověk u dveří nezasahoval. Ostatní to chtěli slyšet každý zvlášť.
Dál nechci zabíhat do detailů, jen jsem dostala znovu vynadáno, že brečím. „Mimino je chytré, ono se uhne… Tady není, bodni!“ Připadalo mi to nekonečné, opravdu to bolelo, neustále nadávali, že se mám uvolnit, za každé zakňučení znovu vynadání…
Vypadla jsem odtamtud, ani jsem nepozdravila. Nevěděla jsem jak. Shledat jsem se s nimi rozhodně nehodlala, jiný pozdrav mě nenapadl.
Dlouho mi zněla jejich slova v uších. Přes všechno uklidňování manžela i kamarádky jsem i nadále probrečela skoro celé další 4 noci. Pomohla mi až Bible, kde jsem hned po jejím otevření našla:„Neboj se, toliko věř!“ To mi hodně pomohlo.
Ve čtvrtek jsem byla na kontrole u svého gynekologa. Chvíli jsem seděla u sestřičky. Chtěla vědět, jak AC probíhala. Po našem líčení jen prohlásila: „To nejste první, s tímhle nám sem maminky z Hradce (Králové) jezdí. Dokonce jedna odešla od odběru, aniž by si ho nechala udělat, když na ni takhle spustili.“ Manžel vždycky říká, že tyhle problémy mám jen já. Jsem ráda, že to slyšel i od jiných.
Následoval UZV (máme ho nahraný na videu). Všechno je OK, stehenní kost, která je prý u dětí s DS kratší je dokonce o 1 den delší… To, co nám v HK neřekli, nám dr. dal přečíst. Riziko nízké, a jak řekl, přiměřené věku.
Teď už jsem naprosto v pohodě. Věřím, že je opravdu všechno v pořádku.
Po 35.roce se maminkám dělá AC automaticky. Můžete-li si vybrat, vyhněte se Hradci Králové. Máme na ně připravenou stížnost. Takhle se přece nemůžou chovat ani „normálně“, natož k vypašené mamince, která má strach z neznámého, z komplikací i o zdraví svého drobečka.
Mějte se krásně, užívejte posledního sněhu (POZOR na klouzačky!), buďte opatrné a pohlaďte dvé ratoleti (nebo bříška). Medvídě
Přečtěte si také
Základka dceru nic nenaučila. Teď platím tisíce za přípravné kurzy na střední
- Anonymní
- 24.10.26
- 3178
Moje patnáctiletá dcera je letos v deváté třídě a brzy ji čekají přijímačky na střední školu. Je chytrá, po celou dobu na základce měla jedničky a dvojky. Přesto jí musím platit přípravné kurzy,...
Nájemník nám vytopil byt. Manželka šla situaci vyřešit po svém
- Anonymní
- 24.10.26
- 1595
Když nám nájemník vytopil byt, čekala jsem hádku, telefonáty a pojišťovnu. Místo toho manželka oznámila, že to vyřeší osobně. Když se vrátila, byla až podezřele spokojená. A mně začalo vrtat...
Syn ve školce nespí a ruší. Zjistila jsem, že ho učitelka trestá delším ležením
- Anonymní
- 24.10.26
- 945
Vyzvedávala jsem ze školky svého čtyřletého syna a těšila se na obvyklé poklidné odpoledne. Místo toho mě paní učitelka hned ve dveřích zastavila s výrazem člověka, který právě odhalil mezinárodní...
Všichni si myslí, že jsem silná máma. Neví, že bez léků sotva vstanu z postele
- Anonymní
- 24.10.26
- 517
Když mě potkáte na ulici, nejspíš by vás nenapadlo, že se léčím s depresí. Vodím děti do školky, nakupuji, vařím, chodím do práce a na zprávy od kamarádek odpovídám smajlíkem. Když se mě někdo...
Narodila jsem se jako nechtěné dítě. Teď jsem jediná, kdo se o rodiče stará
- Anonymní
- 24.10.26
- 3936
Některé děti vyrůstají s pocitem, že jsou pro své rodiče tím největším štěstím. Já jsem od dětství cítila pravý opak. Máma mi nikdy nemusela přímo říct, že mě nechtěla. Poznávala jsem to z jejích...
Přišli jsme o byt kvůli změně času. Teď nás změna čeká znovu. Kdy už to skončí?
- Anonymní
- 23.10.26
- 5124
Je to přibližně půl roku, co nás posouvání času stálo smlouvu na byt. Přijeli jsme pozdě a nabídka nám tak utekla mezi prsty. Frustraci ze změny času už pociťuji znovu, čím blíž to je, tím víc jsem...
Nemůžete žít ve 2+kk, kritizuje mě moje matka. Sama nás vychovávala v garsonce
- Anonymní
- 23.10.26
- 1306
Situace s bydlením není v posledních letech vícečlenným rodinám zrovna nakloněná. Protože platy nám s manželem za posledních deset let příliš nepovyrostly, zůstali jsme se dvěma dětmi v našem...
Přítel toužil po sexu na hřbitově. Jednou jsem mu vyhověla a takhle to dopadlo
- Anonymní
- 23.10.26
- 1835
Mirek je kluk, se kterým se fakt nenudím. Má rád extrémní věci a pořád vymýšlí něco nového. Občas je to až trochu za hranou. Je nám oběma 22 let, jsme mladí, tak proč si neužívat. Někdy řeknu ne,...
Jsem naprogramovaná vstávat za světla. Ta ranní tma mě ničí
- Anonymní
- 23.10.26
- 709
Vůbec se nedivím, že na podzim lidé trpí víc depresemi. Jakmile totiž člověku zazvoní budík a venku je stále tma, je to jako rána palicí. Já jsem aktuálně na vrcholu těchto stavů a každé ráno...
Cizí lidé v naší posteli? Manžel zuřil, když jsem mu navrhla dovolenou zadarmo
- Anonymní
- 23.10.26
- 859
Chtěla jsem dětem dopřát pořádnou dovolenou, aniž bychom za ni utratili všechny úspory. Když jsem ale navrhla výměnu domu s někým z druhého konce světa, manžel se na mě podíval, jako bych se...
Ahoj Medvídě, je mi líto, co sis musela prožít, to je neskutečné, jak se k tobě chovali! Kéž by rostla informovanost maminek o amniocentéze a nechodily by na ni zbytečně, jen kvůli věku a na základě pokynu doktora, který nedává na výběr a nevysvětlí.
Hlavně ať ti zbytek těhotenství probíhá v pohodě a nestresuj se, už tak si mimi užilo stresu až až při a po amnio… tak klídek a dobrou náladu! Hodně štěstí z celého srdce a zdravé miminko přeje Hanka