Medvide - 22. t.
- Těhotenství
- medvide
- 02.03.04
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Konečně jsem po promaroděném únoru, kdy jsem pracovala 6 dní, v práci. Moc jsem se těšila, i když se gynekolog moc netvářil, ale po vysvětlení, že pracujeme s manželem cca 300 m od sebe a tak bude přesun do nemocnice v případě potřeby rychlejší, povolil.
Jak asi všichni víte, moje AFP-testy nedopadly nejlépe ani na podruhé a tak jsem byla odeslána na genetiku a na amniocentézu (AC). Příšerně jsem se bála o mimčo a taky bolesti.
Na genetice mi řekli, že pravděpodobnosti postižení DS je 1:100. Na nic moc se neptali, jen jestli jsem schopná vychovat postižené dítě. Protože jsem se začala hroutit už tam, dostala jsem 2 Diazepamy a byla odeslána na gyndu.
Tam byla úžasná sestřička a ještě milejší paní primářka. Snažila se mi všechno vysvětlit, uklidnit mě a povzbudit.
U odběru potom bylo 5 lidí, sestra se do mě začala navážet už ve dveřích, protože jsem chtěla manžela s sebou. Šla se mnou do kabinky a pokračovala dokud mě nezavolali. Hned mezi dveřmi na mě štěkli: „Jméno!“ a pak už jen nadávali, že se bojím, že brečím, že stejně půjdu na potrat, když je mimino postižené… Strašně jsem chtěla odejít, ale slíbila jsem manželovi, že se zachovám podle jeho rozhodnutí. „Chcete, abysme to udělali?“ „Neee!“ chtělo se mi křičet, ale kývla jsem. „Neslyším, musíte to říct NAHLAS!“ Musela jsem to zopakovat 3×. Sestra mlčela a ten člověk u dveří nezasahoval. Ostatní to chtěli slyšet každý zvlášť.
Dál nechci zabíhat do detailů, jen jsem dostala znovu vynadáno, že brečím. „Mimino je chytré, ono se uhne… Tady není, bodni!“ Připadalo mi to nekonečné, opravdu to bolelo, neustále nadávali, že se mám uvolnit, za každé zakňučení znovu vynadání…
Vypadla jsem odtamtud, ani jsem nepozdravila. Nevěděla jsem jak. Shledat jsem se s nimi rozhodně nehodlala, jiný pozdrav mě nenapadl.
Dlouho mi zněla jejich slova v uších. Přes všechno uklidňování manžela i kamarádky jsem i nadále probrečela skoro celé další 4 noci. Pomohla mi až Bible, kde jsem hned po jejím otevření našla:„Neboj se, toliko věř!“ To mi hodně pomohlo.
Ve čtvrtek jsem byla na kontrole u svého gynekologa. Chvíli jsem seděla u sestřičky. Chtěla vědět, jak AC probíhala. Po našem líčení jen prohlásila: „To nejste první, s tímhle nám sem maminky z Hradce (Králové) jezdí. Dokonce jedna odešla od odběru, aniž by si ho nechala udělat, když na ni takhle spustili.“ Manžel vždycky říká, že tyhle problémy mám jen já. Jsem ráda, že to slyšel i od jiných.
Následoval UZV (máme ho nahraný na videu). Všechno je OK, stehenní kost, která je prý u dětí s DS kratší je dokonce o 1 den delší… To, co nám v HK neřekli, nám dr. dal přečíst. Riziko nízké, a jak řekl, přiměřené věku.
Teď už jsem naprosto v pohodě. Věřím, že je opravdu všechno v pořádku.
Po 35.roce se maminkám dělá AC automaticky. Můžete-li si vybrat, vyhněte se Hradci Králové. Máme na ně připravenou stížnost. Takhle se přece nemůžou chovat ani „normálně“, natož k vypašené mamince, která má strach z neznámého, z komplikací i o zdraví svého drobečka.
Mějte se krásně, užívejte posledního sněhu (POZOR na klouzačky!), buďte opatrné a pohlaďte dvé ratoleti (nebo bříška). Medvídě
Přečtěte si také
Dceru už podruhé vyhodili z kroužku. Nechali ji stát samotnou na ulici
- Anonymní
- 19.10.26
- 2312
Přihlásila jsem svou dceru na taneční kroužek mimo školu. Všechno se zdálo být ze začátku v pořádku, zaplatila jsem platbu převodem na účet provozovatele a dovedla dceru na první hodinu. Dcera...
Manžel mi vyčítá, že si svět moc idealizuju. Hrozí mi rozvodem
- Anonymní
- 19.10.26
- 1119
Není to hezké téma a nepíše se mi o něm snadno. Můj manžel není zlý, nikdy mě nebil a myslím, že mě většinu času stráveného v manželství dost podporoval. Otevřela jsem si svou keramickou dílnu, kde...
Jsi krásná, říká mi dcera, já se ale cítím stará. Stres a nadváha mi nepomáhají
- Anonymní
- 19.10.26
- 520
Bývaly doby, kdy by mi postavu mohla závidět kdejaká modelka. Sice jsem nikdy neměla vlasy po pás, ale zato jsem měla pěkný obličej a slušel mi skoro každý účes. Jenže roky, stres v práci a tři...
Vidím sousedovi až do obýváku. Mám pocit, že je opuštěný
- Anonymní
- 19.10.26
- 1231
Nerada to přiznávám, ale často vídám souseda, jak sedí na gauči a od časného odpoledne až do pozdních hodin jen kouká na televizi. Ano, máme okna naproti a on si nezatahuje závěsy. Prostě se...
Kluci vyrostli z plínek a já konečně žiju. Manžel ale tlačí na třetí dítě
- Anonymní
- 19.10.26
- 982
Máme doma čtyřletého a pětiletého syna. Dělí je od sebe pouhých čtrnáct měsíců. Z miminkovského věku vyrostli neskutečně rychle a dnes už na větu „poď se pomazlit“ reagují odtažitě. Jsou to přece...
Rodiče nám hlídají zadarmo, ale manžel by raději platil chůvu. Nemůže je vystát
- Anonymní
- 18.10.26
- 5611
Moji rodiče nám pohlídají kdykoli je potřeba. Vím, jaké je to v dnešní době štěstí. Jenže Mirek na ně pořád nadává. Podle něj jsou vlezlí, děti akorát rozmazlují, vaří jim nezdravá jídla, doma nám...
V mládí jsem byla krásná a úspěšná. Teď je mi přes 40, jsem tlustá a bez práce
- Anonymní
- 18.10.26
- 13255
Říká se, že každý svého štěstí strůjce. Mně ale život naložil tak nějak víc, než je zdrávo. Když si prohlížím fotky z maturitního večírku nebo z doby studií na vysoké, chce se mi brečet. Dívá se na...
Nechtěla jsem děti uplácet. Pak jsem jim dala stovku za uklizený pokoj
- Anonymní
- 18.10.26
- 3099
Nikdy jsem nechápala rodiče, kteří svým dětem platí za běžné domácí povinnosti. Uklidit si pokoj přece není žádná brigáda. Je to jejich pokoj, jejich věci a hlavně jejich nepořádek. Vždycky jsem si...
„Děda je zlej, ubližoval mamince.“ Pětiletý syn odmítá mluvit s vlastním dědou
- Anonymní
- 18.10.26
- 3885
Táta měl pocit, že se jen nevinně baví. Pro mě to ale byla další lekce z ponižování a pro mého pětiletého syna okamžik, kdy viděl, jak někdo ubližuje jeho mámě. O víkendu se stala taková blbá...
Manžel mě podvedl s nejlepší kamarádkou. Naše děti chodí do stejné školy
- Anonymní
- 18.10.26
- 3124
Důvěřovala jsem jí natolik, že jsem jí vyprávěla i o problémech v manželství. Teď vím, že se v té době scházela s mým mužem. Nejhorší je, že se jí nemůžu jednoduše vyhnout. Naše děti jsou kamarádi...
Ahoj Medvídě, je mi líto, co sis musela prožít, to je neskutečné, jak se k tobě chovali! Kéž by rostla informovanost maminek o amniocentéze a nechodily by na ni zbytečně, jen kvůli věku a na základě pokynu doktora, který nedává na výběr a nevysvětlí.
Hlavně ať ti zbytek těhotenství probíhá v pohodě a nestresuj se, už tak si mimi užilo stresu až až při a po amnio… tak klídek a dobrou náladu! Hodně štěstí z celého srdce a zdravé miminko přeje Hanka