Medvide - 14. tt
- Těhotenství
- medvide
- 06.01.04 načítám...
Ahojky holčiny, bříška i ostatní. Je to už dlouho, co jsem se neozvala, ale pokusím se to vysvětlit. Hlavně pěkně popořádku.
O kontrole v osmém týdnu jsem už psala. Další kontrola byla naplánovaná na začátek 11. týdne (pondělí) a po ní jsem měla v plánu další příspěvek. V neděli ráno ale začala Ivanka kňourat, že jí bolí ouško, v poledne už začala bolestí plakat a tak nezbylo než jet na pohotovost. Zánět středního ucha. Píchnout a antibiotika.
(Týden doma s Ivankou + dva týdny prázdniny = 3 týdny bez přístupu na internet)
V pondělí dopoledne ji pohlídala teta a já s manželem jsme odjeli na kontrolu. Gynekologa mám daleko, ale bojím se ho změnit. Špatné zkušenosti už mám a o další nestojím.
V pondělí (po částečně probdělé noci - Ivanka byla OK, ale já se prostě bojím injekcí a ačkoli doktor nic neříkal, pamatuji si, že okolo 10. týdne se dělají první odběry) jsme se vydali na 80 km dlouhou cestu. Foukal vítr, náledí… Cesta trvala podstatně déle než jsme čekali a tak ani čtyřicetiminutová rezerva nestačila. Dorazili jsme pozdě, ale v pořádku. Vyšetření proběhlo v klidu, viděla jsem zase mimi na UZV, domluvili jsme další kontrolu (na 17. týden) a a vypsání průkazky.
Už jsme se loučili s dr., když přišla setřička. Vyměnila „ubrousky“ na stole a u UZV a jen tak se zeptala, jak to vypadá. Dr. řekl, že dobrý a sestřička se zeptala ne krev. V té chvíli jsem na ni měla hrozný vztek. Dr. se podíval do počítače, pak na kolečko a řekl, že by se mohlo. Protože manžel zná moje názory i nápady, staví se v takových případech mezi mě a dveře. Aspoň jsem se na ně tvářila co nejnaštvaněji. Tak mě to vykolejilo, že jsem zapomněla sestřičce říct i o tu průkazku. Nakonec mi ji přivezla mamka, která s tam bydlí. Cesta domů byla postratně lepší - světlo, tolik nefoukalo a hlavně stihli silnici posolit.
Hlavně, že mimčo roste, jak má. Přeju Vám všem vzorně rostoucí zdravé děti. Medvídě
P.S. K tomu mému strachu: naše máma nás vždycky injekcema strašila, prostě to bylo něco jako výprask. Za trest. Začala jsem dávat krev, myslela jsem, že se odnaučím se bát. Jenže je to něco jiného. Existují tam jakási „zadní vrátka“. Termín si určuji já, přijdu tehdy, když vím, že jsem připravená a zvlédnu to a navíc: Když si to rozmyslím, můžu kdykoli odejít.
Přečtěte si také
Tři děti, dluhy a tři lahve vína denně: Bez pití bych mateřství na vsi nezvládla
- Anonymní
- 28.04.26
- 3534
Dům konečně utichl. Venku se stmívá a jediný zvuk, který slyším, je bzučení lednice a tiché oddychování Adámka v kolébce. Kluci – pětiletý Honzík a tříletý Mareček – konečně po dvou hodinách...
Syna ve škole šikanují kvůli tloušťce. Sáhl k bizarnímu řešení
- Anonymní
- 28.04.26
- 2816
Sedím v obýváku a stále se mi třesou ruce. V celém domě je ticho, Lukáš konečně usnul – doufám, že aspoň na chvíli zapomene na ten dnešní horor. Na stole přede mnou leží ten zatracený zapalovač....
Děti jsou pořád nemocné a šéf mi dává ultimátum. Co mám dělat?
- Anonymní
- 28.04.26
- 813
Sedím v kuchyni, je půl jedné ráno a jediné světlo v domě vydává displej mého notebooku. Vedle mě chladne páté kafe a v ložnici slyším ten známý, štěkavý kašel, ze kterého se mi už týdny svírá...
Tchyně se urazila, že děti u ní nechtěly jíst. Můžu za to, protože prý nevařím
- Anonymní
- 28.04.26
- 2160
Máme za sebou první den víkendu u tchyně a já mám tlak snad dvě stě na sto. Kdybych mohla, okamžitě sbalím kluky, hodím je do auta a jedu domů. Jenže sedíme v tom jejich malém obýváku, tchyně...
Věřila jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Pak jsem ale poznala jeho matku
- Anonymní
- 28.04.26
- 2176
Na muže jsem měla vždycky smůlu. Nevím, jestli je to smůla, nebo tím, že jsem trochu náročnější. Je mi 35, mám za sebou tři vážné vztahy a toužím po dítěti. U toho posledního už jsem si myslela, že...
Zadní vrátka do vlastního života: Hledám jistotu bytu, nebo sebe?
- Anonymní
- 27.04.26
- 1796
Sedím večer u šálku čaje a listuji realitními inzeráty. Tenhle mě zastavil. Malý byteček, 1+kk, slušná lokalita.
Tchyně, která si myslí, že všechno ví lépe: Dělá ze mě úplného amatéra
- Anonymní
- 27.04.26
- 4241
Každá tchyně má svůj způsob, jak se vyjadřovat k životu svého dítěte a jeho rodiny, ale co dělat, když její rady začnou přerůstat v kontrolu? Jak jsem se naučila zvládat neustálé komentáře, které...
Lžu všem o otci svého dítěte. Pravda je horší, než si myslíte!
- Anonymní
- 27.04.26
- 3382
Když se pravda skrývá pod vrstvou lží, zůstává jenom otázka, jak dlouho to člověk dokáže utajit. Příběh o matce, která lže o otci svého dítěte, se neodehrál v žádné pohádce. Je to můj pravdivý příběh.
Návrat z porodnice do cizího: Tchyně mi „vylepšila“ byt a manžel ji brání
- Anonymní
- 27.04.26
- 2540
Dneska mě pustili z porodnice. Měla jsem se cítit jako nejšťastnější ženská na světě – v náručí si nesu malého Adámka, venku svítí sluníčko a konečně se vracím do svého „hnízda“. Jenže to hnízdo...
Život na vedlejší koleji (2. díl)
- Anonymní
- 27.04.26
- 1508
Celou noc jsem nespala. Marek vedle mě odfukoval s naprostým klidem člověka, který má svědomí čisté jako čerstvě vyprané povlečení. Nebo jako někdo, kdo je prostě skvělý lhář.