Medvide - 14. tt
- Těhotenství
- medvide
- 06.01.04
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahojky holčiny, bříška i ostatní. Je to už dlouho, co jsem se neozvala, ale pokusím se to vysvětlit. Hlavně pěkně popořádku.
O kontrole v osmém týdnu jsem už psala. Další kontrola byla naplánovaná na začátek 11. týdne (pondělí) a po ní jsem měla v plánu další příspěvek. V neděli ráno ale začala Ivanka kňourat, že jí bolí ouško, v poledne už začala bolestí plakat a tak nezbylo než jet na pohotovost. Zánět středního ucha. Píchnout a antibiotika.
(Týden doma s Ivankou + dva týdny prázdniny = 3 týdny bez přístupu na internet)
V pondělí dopoledne ji pohlídala teta a já s manželem jsme odjeli na kontrolu. Gynekologa mám daleko, ale bojím se ho změnit. Špatné zkušenosti už mám a o další nestojím.
V pondělí (po částečně probdělé noci - Ivanka byla OK, ale já se prostě bojím injekcí a ačkoli doktor nic neříkal, pamatuji si, že okolo 10. týdne se dělají první odběry) jsme se vydali na 80 km dlouhou cestu. Foukal vítr, náledí… Cesta trvala podstatně déle než jsme čekali a tak ani čtyřicetiminutová rezerva nestačila. Dorazili jsme pozdě, ale v pořádku. Vyšetření proběhlo v klidu, viděla jsem zase mimi na UZV, domluvili jsme další kontrolu (na 17. týden) a a vypsání průkazky.
Už jsme se loučili s dr., když přišla setřička. Vyměnila „ubrousky“ na stole a u UZV a jen tak se zeptala, jak to vypadá. Dr. řekl, že dobrý a sestřička se zeptala ne krev. V té chvíli jsem na ni měla hrozný vztek. Dr. se podíval do počítače, pak na kolečko a řekl, že by se mohlo. Protože manžel zná moje názory i nápady, staví se v takových případech mezi mě a dveře. Aspoň jsem se na ně tvářila co nejnaštvaněji. Tak mě to vykolejilo, že jsem zapomněla sestřičce říct i o tu průkazku. Nakonec mi ji přivezla mamka, která s tam bydlí. Cesta domů byla postratně lepší - světlo, tolik nefoukalo a hlavně stihli silnici posolit.
Hlavně, že mimčo roste, jak má. Přeju Vám všem vzorně rostoucí zdravé děti. Medvídě
P.S. K tomu mému strachu: naše máma nás vždycky injekcema strašila, prostě to bylo něco jako výprask. Za trest. Začala jsem dávat krev, myslela jsem, že se odnaučím se bát. Jenže je to něco jiného. Existují tam jakási „zadní vrátka“. Termín si určuji já, přijdu tehdy, když vím, že jsem připravená a zvlédnu to a navíc: Když si to rozmyslím, můžu kdykoli odejít.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 871
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 506
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 870
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 392
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 236
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18549
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2466
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2668
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2406
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1599
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....