Zobrazuji pouze komentáře k záznamu Miluj mě, prosím, zpět na záznam v deníčku můžete jít ZDE.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
90-60-90
782
11.5.15 13:05

@radúna

A i když nikdy nebudu ten, kdo pohne zeměkoulí nebo získá „Nobelovku“, nad hrobem bych si chtěla říct, že jsem byla šťastná žena.

Už teď hýbeš zeměkoulí, už teď můžeš křičet jsem šťastná. Totéž @sebaanez
Holky, vždyť už jste toho tolik dokázaly :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
sebaanez
1025
12.5.15 12:17

@90-60-90 :potlesk: :kytka: Jsi hodna :!

  • načítám...
  • Zmínit
Sabinetka
1027
16.5.15 17:16

Musím přiznat, že mě to opravdu dojalo. Ja neměla hruzostrasne dětství a taky se bojím, že budu taková
Tak se budu snažit, aby ne. Vam moc moc držím palce, ať je to lepší :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
Sabinetka
1027
16.5.15 17:16

Musím přiznat, že mě to opravdu dojalo. Ja neměla hruzostrasne dětství a taky se bojím, že budu taková
Tak se budu snažit, aby ne. Vam moc moc držím palce, ať je to lepší :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
Barbulka
2762
16.5.15 19:37
:hug:
  • načítám...
  • Zmínit
sebaanez
1025
17.5.15 10:45

@Sabinetka Děkuji :hug: ja, dokud jsem neporodila, myslela, ze budu normální matka. Nechtěla jsem byt ta starostlivá, těm jsem se smála. Jakmile jsem porodila, dozvěděla jsem se ještě víc věci, ale nevím, co bylo tím spouštěcím faktorem, který absolutně změnil me myšlení. Myslím, ze se to může stát každé mamince. Hodně záleží, jaké jsme měli dětství, ale ne každá do toho upadne a pohltí ji to jako me! :( Je to Ruska ruleta, dokud neporodis, Nevis jaká budeš. @Sabinetka

  • načítám...
  • Zmínit
Jahudka82
17070
25.4.16 03:45

Paneboze to je sila tedy, mne je z toho strašně smutno a z lidi co tyraji zvířata nebo děti, ktery za nic nemůžou, na nic…proč si neváží toho ze můžou mít - a lecktery i mají - dětí jako smetí, a neberou to jako dar ale spis přítěž, zatímco spousta lidi co by dali i aspon treba jednomu vymodlenymu miminku mnohem víc lásky a všeho, tu možnost nemá, to je tak hrozně nespravedlivý…a číst o tom ze někdo děti takhle zanedbával poté, co jsem pred par dny o slibně se vyvíjející šanci na další svoje přišla, i kdyz „teprve“v 7.TT, ale po půlroce snažení, jo není to ještě žádná dlouhá doba ale i tak me to mrzí, i kdyz se to snad ještě obejde bez dalších zásahů, protože (štěstí v neštěstí?) ze me ten nadějný život, co už měl i srdíčko, sam od sebe odešel, je pro me skoro až depresivní - co bych za to vytoužené druhé mimi dala…a tady byly dokonce 3 maly chudacci…chápu te!

  • načítám...
  • Zmínit
Jahudka82
17070
25.4.16 09:58

P. S. Jeste chci dodat, proc te chapu - já i pres relativně šťastné dětství a starostlive rodiče (v mém případě zase možná az moc) k tomuhle neměla ze vsech tech hormonů, nevyspalosti, změny a pocitů neschopnosti taky daleko, k ty přehnaný péči…a to i babičky pomáhaly, vozil kdo mel ruce a nohy, abych mohla odpočívat pres den kdyz mi neslo spát v noci, babičky byly samá jiste dobře míněna rada jak to ony dělaly a přitom je ted už leccos jinak a já se tomu jejich vzoru dokonalé péče chtěla asi vyrovnat, aby si nikdo neřekl ze jsem špatná máma, proto jsem taky nemohla ještě tyden po návratu z porodnice spát vůbec a neuměla ani odpočívat kdyz ho někdo hlídal, tata ho vzal ven a ja jak jsem věděla ze stejně pres den (zvlášť v létě v tech hicech co zrovna byly) nezaberu, šla jsem uklízet, vařit, prát pliny aj., abych ještě nedostala sprdung od moji mámy co za námi jezdila ze nic nedělám…kdyz byl maly vzhůru, seděla bych porad u postylky abych ho náhodou nezanedbavala kdybych pritom neco delala, vse az kdyz usnul, kdyz jsem stejne diky rozhasenym hormonum mj. i stitne zlazy a asi i nedostatku zeleza nespala, a kdyz spal, chodila jsem ho porad kontrolovat jestli není odkopanej nebo zpocenej a čekala podvedome jen na to az se vzbudí, a bala se co kdybych usnula, táta co ho hlídal taky a on byl chudak vzhůru treba 5min. a sám a já bych ho neslyšela brecet, jak se stalo některým mým kamarádkam ze z vyčerpání už treba v porodnici usnuly tak tvrde ze dítě vedle rvalo a je to nevzbudilo, asi i toho jsem se bála - a to i kdyz jsem s nim nebyla sama! Chlapi se prece rika ze do urcity hladiny nejaky knourani a slabsi plac vubec neregistrujou kdyz spi…a v porodnici jsem za cele 3 dny naspala sotva 3 hodiny- ja zlate skoro porad spici dite a druhe dve na pokoji permanentne rvouci…tak tohle zas byly moje „stavy“,plus plac kdykoli začal malý, tak já s nim, ze nevím proc brečí, ze to nepoznám, ze nemám ten spravny mateřský instinkt, zřejmě otupeny masáží babiček a zcela protichudnych informací na internetu, kterej mi doma pomalu zakazovali, protože jsem pak měla ještě víc pocit ze to nezvládam a jsem špatná máma kdyz ho nebalim pevně (v 35ti stupních ve stínu, kdy byl nejradši ve vanicce nebo postylce s vlhkymi plenkami kolem a nahej, to fakt nemelo smysl) do super drahe zavinovacky a radši drncam s kočárem v nejchladnejsim místě baráku semtam než na netu hledat nahrávky bílého šumu dle rad H. Karpa, a tak podobně se vším, nedokázala jsem v tom zmatku a s mozkem vycerpanym totalnim nedostatkem spanku vubec už pak normálně fungovat a uvažovat a ještě se bala resp.me strasili ze jestli se nevzpamatuju a nezacnu spát, přijdu o mliko…to by pro me byla v tu chvíli katastrofa a další důkaz meho selhání…taky jsem se bala ze z únavy, jak se mi klepaly ruce a neměla jsem silu na nic, malého upustim nebo mi hrabne a jemu i sobě něco udělám, takže jsem nakonec sla aspoň k psycholozce do poradny pro matky s detma, jen asi 2×, doporučila mi nějaký homeopatika na zklidnění tech úzkostí a i kdyz jsou homeo víceméně založený na placebo efektu, u me fungoval - řekla jsem si prostě ze vycucam tech par kuliček a budu spát, aby melo moje dítě normální, odpocatou mámu a ono to najednou šlo…pomáhalo mi i nebýt s malým sama doma, chodit ven na procházky, pak už jsem zvládla i jít někam na návštěvu, přihlásit se s malým na dětské cvičení, což by ještě treba o měsíc dva dřív nepadalo v úvahu, a hlavně vyřešit ten hormonální maglajz a zcela rozjetou funkci te štítné zlazy, se kterou se lecim už léta, a ty jsi tím ze jsi si priznala problem a vyhledala pomoc, dokázala právě to ze dobrá máma jsi a chceš byt protože to je to nejlepší co jsi mohla pro své dítě udělat, a ted už to bude jen lepší, kdyz na to uz nejsi sama! Držím ti moc palce a preju hodně pohody a spokojenosti cele tvé minirodiny, možná je to tak lepší ze do tohohle mikrosveta tvá máma nepatří, at je jaká chce, jen by te asi deptala a brala by ti sílu, kterou jsi v sobě našla a za to si zaslouzis obdiv, štěstí, :potlesk: a :palec:! Omlouvam se ze jsem se tak rozepsala o sobě ale to jen abys viděla, a nejen ty, ze porod umí zamavat i s někým kdo ma ve své rodině lepší vztahy, důležitý je si nechat odborne pomoct, nebrat to jako ostudu a nenechat si namluvit ze jsi hysterka nebo tak, jako se to snažili pak už naznačit všichni kolem mne, ze jsem zralá rovnou na psychiatra (možná měli pravdu ale přestat kojit a brát AD jsem nechtěla, kdyz mi malý po mém mlicku přibýval dobre, ale u tebe mel přechod na UM určitě smysl kdyz vam to pomohlo obema, já bych se tomu v případě podobných problémů při 2.dítěti nebránila, to už fakt člověk musí fungovat od začátku a byt tu i pro 1.dítě) - sama bych se z toho urcite tehdy taky nevyhrabala! Četla jsem i 2.denicek o odpuštění a pochopení tvé mamy a fakt teda klobouk dolů za tenhle tvuj přístup a tu sílu…

Edit je kvůli preklepum, ktere nedavaly smysl, píšu to z úplně blbeho „chytrého“ telefonu… :mrgreen:

Příspěvek upraven 25.04.16 v 10:04

  • načítám...
  • Zmínit
sebaanez
1025
25.4.16 10:07

@MarketMatej Taky mazec. Je super, ze jsi na to prisla, ze tohle klukovi nepomaha. Ale ta cesta je strasne tezka. Hodne zalezi na lidech, kteri jsou vedle Tebe. Takze me to trvalo tochu dele…ale nakonec jsme to prekonali. A to je dulezite…

  • načítám...
  • Zmínit
Jahudka82
17070
26.4.16 04:04

@sebaanez @sebaanez To každopádně - jsi fakt silná ženská a určitě ta nej máma pro své dítě! Já kdyz volala se objednat psycholozce, brecela jsem pomalu i přitom, vzala me skoro hned, at přijdu klidně i s malým jestli me trapi něco kolem kojení, ze se aspoň podívá jestli pije dobře, já spis trochu zápasila s nalezením spravne polohy na koj. polštáři, asi jsem si ale jen vybrala špatný typ-ten co mi půjčila pak na zkoušku kamarádka, byl mnohem lepší a šlo to samo - to byla uleva taky veliká, ze nejsem tak neschopná…:-) I ta dr. neviděla problém, a ani dětská při kontrole kdyz byl zrovna hlad, a tak to bylo asi se vším, dost věcí se asi člověk učí metodou pokus-omyl a děti toho vydrží daleko víc než si myslíme:-) podpora a pomoc je ale ještě důležitější než se snažit se vším poprat sama a řešit co tomu a tomu kdo řekne, což pro mou mámu bylo vzdy alfa-omega a já byla vychována v takovém tom smyslu ze nezáleží na tom co chci nebo si myslím já o čemkoliv - oblečení, životní priority, péče o dítě, zpusob trávení volnyho času resp. odpočinku od dětí - ale „co (by) tomu (řekli) řeknou lidi, co si o tobě pomyslí, ze něco děláš nebo nedelas, podle toho se zařid…“ - jak jsem se pak mela řídit svou intuicí kdyz mi bylo ze všech stran dáváno najevo ze to je špatně a mam misto toho poslouchat je, vzdyt oni to se mnou mysli dobre! A ja byla i nedostatkem spanku tak uz zpitomela a neschopna normalne uvazovat, ze uz jsem proste nevedela co je dobre a spatne! Nic mezi tim, jako „co je dobre pro me a moje dite“, neexistovalo, nebylo brano vazne.Taky mi silene ponižujícím zpusobem kritizovala každý flicek na oblečení, nebo i jeho vyber i kdyz bylo ciste, ale vzdyt obcasnymu ubkinknuti na zada pri krkani plenka neplenka se neubrani asi obcàs zadna mama…na všem co jsem měla ba sobě vždy něco našla, co bylo záminkou k tomu, mi dat najevo ze se oblikam strašně a nikdo mi nic neřekne jen ona protože to mysli přece dobře - jako kdybych měla před kazdou návštěvou u nich či jejim příjezdem k nám s malým miminem s potřebou se pořad chovat a nesnasejicim pobyt v postylce o samotě, kdyz si teda zrovna nedalo max. půlhodinový sloficek - dyl mi vydržel jen v kočáru a kdyz nespal, neexistovalo se najíst, umýt nádobí a chvíli u něj nebýt a nedělat ani nic zábavnýho, natoz se jit oblict do jiny mistnosti a jeste si peclive vybirat co si vzit k cemu a v cem jsem nejmin tlusta - jinak byl řev, a výprava ven kde jedine usnul, bývala dost náročná, občas jsem byla rada ze jsem se nezapomněla prezout, a řešit jestli jsem „dokonale upravená“? 100% Scifi! ale podle me mámy naprostá nutnost bez níž nelze opustit byt - ze na sebe musím hodit co mi přijde pod ruku co nejrychleji a bud nakojit rvouci ospaly dite a doufat ze usne při tom a stihnu ještě vyvencit psa nez pojede bus, nebo honem ven a jezdit, jinak je to o vyřváni diry do hlavy a nervovy kolaps, a v zime bez balkonu uspavej pul hodiny i dyl v bytě kde se topi, dítě navlečené na ven zejo, abych si pak mohla jeste aspoň preliznout rasy, pusu a vlasy, to nechapala, ze nestiham kontrolovat jestli mi někde něco asymetricky nevykukuje a nejdřív musím oblict a uspat co nejrychleji dítě, pak teprve můžu doobliknout bundu, obout se (umýt si boty, vykartacovat kalhoty? Luxus mozny jen kdyz dítě spalo nebo někdo hlídal, jenže často usnulo az po pulhodine jezdeni a navíc jeste po kostkach co před domem nemáme, az tam kam chodime na ten bus…párkrát pro nás teda mami přijela autem, abych ho chudacka neuvarila v busu, jako kdyby to byl můj nápad někam cestovat - clovek k nim přijel a uz to jelo, od obou - jak to vypadás, vy nemáte zrcadlo? (mám snad čas se před nim nakrucovat? Na tu trosku s kruhy pod očima už jsem se bala i podívat!)…no ta mi ten pocit neschopnosti, nemožnosti vnutila vlastně taky, jen v jiném ohledu…a jak to ze ten tvůj jel zase pryč, nemá tam někoho? Ani bych se mu kdyz te vidím nedivila…apod.,furt jak si mám chlapa udržet, podle ni neustálým vyvarovanim a hlavně šůrováním aby on doma byl spokojenej, ale kdyz jsme chtěli v ramci teda toho udrzeni vztahu nekam jit spolu a ptala jsem se jestli by malyho pohlidala i dyl než 2 hod.,at teda mam čas se vyfiknout, tak co prý máme co někde si trajdat kdyz máme dítě, sedte doma a nelezte furt na nějakej blbej hokej (chodili jsme léta, proč se mám hlavně já najednou všeho vzdát a sedět na zadku? a on se mnou jinak je taky nemoznej a nemá o nás zájem, kdyz se snaží udržet v kondici a 2× týdne si jde ten hokej i zahrát - tj.taky špatně), dyt jsi matka od rodiny, to se nehodí, my taky nikam nechodili a hlídání neměli… No psycho! A jak ted hlídá rada i pres noc kdyz uz davno nekojim a chodime i do kina, hned je to na moji psychicky pohodě znát než kdyz jsem byla s malým skoro 24 hod. denně bez šance vypnout a odreagovat se jinak než napr. zehlenim, ke kterýmu jsem si ani víno nalit nemohla, když se mi budil i po poslední večerním jidle co 2h! No všude je něco, ale ty jsi to měla mnohem horší…tak ještě jednou hodně štěstí a sil přeji!

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Miluj mě, prosím - osvícení