Milý Ježíšku...
- Snažení
- salen
- 24.11.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nerada bych byla nevděčná, ale už žádné ponožky, prosím...
Milý Ježíšku,
nedočkavě píšu s předstihem, protože zboží v supermarketech mi připomíná, že již brzy nastane čas a my Tě jako každý rok budeme s napětím očekávat.
Napečeme cukroví, ještě s rukama od mouky umyjeme okna, než ozdobíme stromeček, necháme se od něj statečně popíchat a ta zatracená, ale voňavá smůla opět nepůjde vyprat… Nevadí, i přes to všechno se na Tebe těšíme a s otevřenou náručí Tě budeme s manželem vítat u okna.
Chystáme se vábit Tě na vůni, která se bude linout z našeho útulného hnízdečka. Je nám jasné, že máš spoustu práce a musíš myslet na tolik lidí, kteří Tě jistě potřebují mnohem více než my, ale zastav se, prosím, alespoň na okamžik. Dárky nenos, máme totiž téměř vše, na co si vzpomeneme, najdou se jiní, kteří je tedy lépe užijí. Snad jen… tu druhou čárku na testu, na níž už bezmála dva roky čekáme.
A pakliže není podle Tebe ještě ten správný čas, naděl nám prosím nekonečnou trpělivost, která snad utiší naše toužící srdce. Předem Ti mnohokrát děkuji za zvážení našeho přání a přeji Ti k letošním Vánocům spoustu šťastných obdarovaných, do příštího roku pevné zdraví a hlavně spokojenost.
S pozdravem připravení budoucí rodiče.
P. S. Těch, kteří touží zahrnovat malého človíčka láskou, je mnoho. Pamatuj, prosím, i na ně…
Přečtěte si také
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 12
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
„Vydělávej dál!“ Manžel mi zakazuje změnu práce. Má trauma z dětství
- Anonymní
- 16.05.26
- 52
Sedím v obýváku a dívám se na hromadu nevyžehleného prádla, která tu straší už od úterý. Vedle ní leží můj pracovní notebook, do kterého i teď, v sobotu odpoledne, naskakují maily. Můj život je...
„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
- PenelopaW
- 16.05.26
- 38
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 1622
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 3144
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
Tohle se mnou udělala antikoncepce. A nemluvila o tom ani moje gynekoložka
- Anonymní
- 15.05.26
- 1173
Nechci tvrdit, že je hormonální antikoncepce špatná úplně. Sama jsem ji roky brala. Jen si čím dál častěji kladu otázku, jestli jsme si nezvykly brát jako normální něco, co nás ale odpojuje od...
„Hnije vám tam mail!“ řvala šéfová. Že byl v pátek státní svátek, ji nezajímalo
- Anonymní
- 15.05.26
- 1156
Sedím v autě před školkou, v hlavě mi ještě doznívá smích dětí z víkendového výletu v horách, ale ruce na volantu se mi třesou. Je pondělí, sedm hodin ráno a můj telefon právě přežil první nálet...
Válka na chodbě: Sousedka mi vyčetla hluk, já jí zase obezitu jejího syna
- Anonymní
- 15.05.26
- 704
Stála tam, rudá v obličeji, s prstem namířeným na mou pětiletou dceru, která se mi schovávala za nohou. Tenhle výstup na chodbě našeho bytového domu jsem opravdu nečekala. Věděla jsem, že sousedka...
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 3474
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...
„U vás je zase binec,“ slyším pořád. Jenže u tchyně se štítím i sednout na gauč
- Anonymní
- 14.05.26
- 5287
Stojím v kuchyni, v ruce držím igelitovou tašku s krabičkami domácích těstovin a řízků a cítím, jak se mi svírá žaludek. Není to hladem. Je to úzkost z toho, co přijde za dvě hodiny, až zastavíme...