Moje druhé štestí
- Porod
- Martiinka
- 06.05.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Po úmrtí Niny jsem na tom byla hodně špatně, furt jsem brečela a s přítelem to taky nebylo moc dobrý, pořád jsme se hádali. Ale i přesto vše jsem se rozhodla, že miminko chci, ať se to tomu nahoře líbí, jak chc,e prostě moje vytoužený miminko chci! A nenechám ho, aby mi ho vzal. Jako Ninu.
po porodu
Pár minut po porodu
Fotka co mýme v novinách
- 3
:*
A takhle je krásnej tedka už mu sou 4 měsíce
- 4
A v jeden krásný den, 3.5., jsem si dělala test a byl pozitivní. 
Byla jsem šťastná jako blecha, a tak jsem volala na gyndu, že jsem si dělala těhotenský test a vyšel pozitivně. 9.5 jsem šla na gyndu, kde mi potvrdili těhotenství a řekli mi, že jsem počala 27.3.2013 - takže to byl takovej můj opožděnej dárek k 19. narozeninám. A že termín porodu mám 1.1.2014.
Bříško mi rostlo hodně rychle, vypadala jsem, jak když čekám dvojčata. 
17.7.2013, přesně na můj svátek, mi doktorka potvrdila, že to bude chlapeček. 
Přítel i já jsme byli hrozně štastný. Ve 24. týdnu mi zjistili cukrovku a musela jsem jak držet dietu, tak píchat si inzulín. Nic hrozného to nebylo, 
hlavní bylo, že můj chlapeček je v pořádku. Ve 24+5tt měl můj prdelínek už 650 g.
Pak přišlo téma na jména, tak jsme vybrali buď Maxmilián, nebo Samuel. Nakonec vyhrál Samuel. Těhotenství probíhalo nádherně, kilečka pěkně přibývala. 11.11 měl Samuel už 1 930 g a měl se čile k světu. Kopal jako divej, hlavně od půlnoci.
4.12. jsem byla otevřená na špičku prstů. Samík měl 2600 g a já nahoře už 15 kg. Byla jsem 36+1tt a jelikož s cukrovkou se nesmí přenášet, tak jsme se domluvili na hospitalizaci v nemocnici dne 27.12.2013. Poslední kontrolu jsem měla 19.12.2013. Ve 38+1tt měl Samuel odhad váhy 3 186 g. Monitory byly vždy ok.
Vánoce taky OK, žadný bolesti, vše proběhlo v pohodě. Nevěděla jsem, zda mám jet 25.12. k babičce, protože jsem měla už 7 dní do termínu. Ale prubla jsem to a jela jsem k babičce, která bydlí 60 km od mého bydliště. Občas mě Samík nepříjemně kopl, ale to bylo v pohodě. Kolem 22 hodin jsme dojeli domů a já šla spát.
26.12.2013, šest dní před termínem. Byl den D a v 8:30 začaly první bolesti. Tak jsem je počítala, po kolika minutách jsou. Počítala jsem cca hoďku - byly nejdřív po 12, 10 a 8 minutách, tak jsem volala mamce, aby pro mě jeli do nemocnice.
Sem jsem dojela kolem 12. hodiny, šla jsem na monitory, zkontrolovali mi spodek a sepisovali jsme papíry. Pak mi šla sestřička dát Yal gel (něco jako klystýr) a oholila mě tam dole. Pak mi řekli, že za hodku a půl půjdu na sál, tak jsem volala přiteli, aby přijel co nejrychleji.
O půl druhé jsem se dostala na sál, otevřená jsem byla na dva prsty, ale kontrakce nic moc, tak mi píchli kapačky oxytocinu, aby kontrakce zesílily. A to pak bylo něco… umírala jsem v bolestech a ještě k tomu malej byl moc vysoko, takže než začal porod, tak jsem musela bejt otočená na boku, nohu mít položenou na držáku na nohy a při každý kontrakcí zatlačit, aby sestoupnul dolů.
Když už byl dole cca po 5 zatlačení, tak už jsem mohla rodit. Kontrakce byly čím dál silnejší. Úplně jsem měla mžitky před očima, chvílema jsem jim chtěla říct, že chci císařem, jak jsem byla vysílená. Ale epidurál jsem v žádným případě nechtěla.
Tlačila jsem a tlačila, ale špatně, nemohla jsem přijít na správnej grif, tak mě doktorka nastřihla. Pak prohlásila „To nebude žádnej drobek.“ a nastřihla mě podruhé. A já znova tlačila, ale prostě mi to nešlo, i když mi sestry tlačily na břicho.
Pak teda řekli, že budou muset použít kleště. To jsem nechtěla, tak jsem odvětila, jestli to můžu naposled zkusit sama. Tak řekli, že jo, ale že je to poslední pokus. Zatlačila jsem, jak to nejvíc šlo. Měla jsem pocit, jak kdyby mi měly každou chvilkou oči vyletět z důlku, tlak do hlavy byl hroznej.
Ale nakonec jsem ho vytlačila. Pak přišlo vyndání placenty a šití. Musím říct, že ten porod proti tomu šití byl krásnej - u šití jsem fakt umírala.
Rodit jsem začala v 17:00 a Samuela jsem porodila v 17:26. Sestřička s přítelem ho byli umejt, zvážit a změřit. Udělal pár fotek a přišel, ale bez malého. Blbě dýchal, tak ho šupli na chvilku do inkubátoru. Vážil 3 850 g a 52 cm.
Kolem půlnoci mi ho přivezli. Když jsem ho měla v náručí, radostí jsem brečela, že mám svoje vysnený miminko. A cítila jsem, že tam Nina byla s náma a že na něj bude dávat vždy pozor.
A to je celý příběh o tom, jak se nám narodil můj přenádhernej chlapeček.
Přečtěte si také
Děti chtěly pořád něco kupovat. Jedno pravidlo nás zbavilo většiny proseb
- Anonymní
- 26.09.26
- 1266
„Mami, já to potřebuju.“ Věta, kterou jsem za poslední roky slyšela tolikrát, že už přesně vím, že ve většině případů následuje něco, co dítě ještě před pěti minutami vůbec neznalo. Dlouho jsem si...
Myslela jsem, že je to konečně ten pravý. Pak mě kontaktovala jeho manželka
- Anonymní
- 26.09.26
- 897
Už jsem si skoro začínala říkat, že jsem konečně měla štěstí. Po několika vztazích, které nikam nevedly, jsem potkala muže, se kterým mi bylo dobře. Byl pozorný, zajímal se o mě, pamatoval si...
První měsíc školy je za námi. A já už přesně vím, co jsme letos podcenili
- Anonymní
- 26.09.26
- 721
Nějak pevně doufám, že to, co zažívám doma teď já, prožívají v nějaké menší obměně i ostatní matky. Upřímně prázdniny byly náročné a na školní rok jsem se těšila jako na smilování, jenže kde je ten...
Chtěla jsem rodičům říct o hypotéce a novém autě. Místo radosti přišel výslech
- Anonymní
- 26.09.26
- 2817
Nedávno jsme s manželem podepsali hypotéku. Nebyla to žádná malá věc. Dlouho jsme vybírali dům, počítali peníze a přemýšleli, jestli do toho opravdu jít. Nakonec jsme se rozhodli, že ano.
Syn měl před každou návštěvou lékaře hysterický záchvat. Až tohle zabralo
- Anonymní
- 26.09.26
- 429
Vždycky, když jsem svému sedmiletému synovi Nicolasovi oznámila, že půjdeme k lékaři, okamžitě zbledl. Odmalička má z doktorů panický strach. Je to bohužel spojené s jednou nepříjemnou zkušeností,...
Začala jsem nakupovat jídlo podle jídelníčku. Ušetřili jsme víc, než jsem čekala
- Anonymní
- 25.09.26
- 1189
S manželem jsme pořád hádali o tom, kolik utrácíme za jídlo. Je pravda, že náklady byly obrovské, návštěvy supermarketů čím dál častější. Vždycky jsem si říkala, že jen koupím pár věcí k večeři, a...
Pracuji jako chůva, děti miluju. A nikdo nechápe, proč jsem vlastní nechtěla
- Anonymní
- 25.09.26
- 2813
V dnešní době každý řeší toho druhého. Když se něčím „lišíte“, je to špatně. Mně je 45 let, už roky pracuji jako chůva, mám vystudovaný peďák, učila jsem ve škole, vedla kroužky a nakonec si...
Osm let jsem byla jen na rodičáku. Teď mi manžel oznámil krutou zprávu
- Anonymní
- 25.09.26
- 3270
Osm let. Přesně tak dlouho jsem strávila na rodičovské dovolené. Tři děti jsem si pořídila hned po vysoké škole, takže mé pracovní zkušenosti byly prakticky nulové. Ale byla to naše společná...
Dcera odmítá jíst normální jídlo. Ale když ho nazvu jinak, najednou ho miluje
- Anonymní
- 25.09.26
- 3763
Dceři jsou právě 4 roky. Má úžasnou fantazii a prakticky cokoliv řekne, je jak vystřižené z nějaké kouzelné pohádky. Stromy prostě nejsou stromy, ale jsou to nádherní gigantičtí tvorové, co...
Chtěla jsem vrátit peníze za nefunkční kroužek. Odpověď vedení mě rozzuřila
- Anonymní
- 25.09.26
- 4289
Na letáku to vypadalo jako naprosto dokonalá investice do budoucnosti naší dcery. Slibovali intenzivní rozvoj řeči, stimulaci kognitivních funkcí a dokonce i speciální cvičení na posílení středu...
. a i když sem chodila jak namrdanej kačer tak diky samíkoj sem tu bolest upně vypustila z hlavy 
já měla 4 vnitřní 3 zvenku a malá měla 2490g nechápu 
maličkej je krásnej
