Moje druhé štestí
- Porod
- Martiinka
- 06.05.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Po úmrtí Niny jsem na tom byla hodně špatně, furt jsem brečela a s přítelem to taky nebylo moc dobrý, pořád jsme se hádali. Ale i přesto vše jsem se rozhodla, že miminko chci, ať se to tomu nahoře líbí, jak chc,e prostě moje vytoužený miminko chci! A nenechám ho, aby mi ho vzal. Jako Ninu.
po porodu
Pár minut po porodu
Fotka co mýme v novinách
- 3
:*
A takhle je krásnej tedka už mu sou 4 měsíce
- 4
A v jeden krásný den, 3.5., jsem si dělala test a byl pozitivní. 
Byla jsem šťastná jako blecha, a tak jsem volala na gyndu, že jsem si dělala těhotenský test a vyšel pozitivně. 9.5 jsem šla na gyndu, kde mi potvrdili těhotenství a řekli mi, že jsem počala 27.3.2013 - takže to byl takovej můj opožděnej dárek k 19. narozeninám. A že termín porodu mám 1.1.2014.
Bříško mi rostlo hodně rychle, vypadala jsem, jak když čekám dvojčata. 
17.7.2013, přesně na můj svátek, mi doktorka potvrdila, že to bude chlapeček. 
Přítel i já jsme byli hrozně štastný. Ve 24. týdnu mi zjistili cukrovku a musela jsem jak držet dietu, tak píchat si inzulín. Nic hrozného to nebylo, 
hlavní bylo, že můj chlapeček je v pořádku. Ve 24+5tt měl můj prdelínek už 650 g.
Pak přišlo téma na jména, tak jsme vybrali buď Maxmilián, nebo Samuel. Nakonec vyhrál Samuel. Těhotenství probíhalo nádherně, kilečka pěkně přibývala. 11.11 měl Samuel už 1 930 g a měl se čile k světu. Kopal jako divej, hlavně od půlnoci.
4.12. jsem byla otevřená na špičku prstů. Samík měl 2600 g a já nahoře už 15 kg. Byla jsem 36+1tt a jelikož s cukrovkou se nesmí přenášet, tak jsme se domluvili na hospitalizaci v nemocnici dne 27.12.2013. Poslední kontrolu jsem měla 19.12.2013. Ve 38+1tt měl Samuel odhad váhy 3 186 g. Monitory byly vždy ok.
Vánoce taky OK, žadný bolesti, vše proběhlo v pohodě. Nevěděla jsem, zda mám jet 25.12. k babičce, protože jsem měla už 7 dní do termínu. Ale prubla jsem to a jela jsem k babičce, která bydlí 60 km od mého bydliště. Občas mě Samík nepříjemně kopl, ale to bylo v pohodě. Kolem 22 hodin jsme dojeli domů a já šla spát.
26.12.2013, šest dní před termínem. Byl den D a v 8:30 začaly první bolesti. Tak jsem je počítala, po kolika minutách jsou. Počítala jsem cca hoďku - byly nejdřív po 12, 10 a 8 minutách, tak jsem volala mamce, aby pro mě jeli do nemocnice.
Sem jsem dojela kolem 12. hodiny, šla jsem na monitory, zkontrolovali mi spodek a sepisovali jsme papíry. Pak mi šla sestřička dát Yal gel (něco jako klystýr) a oholila mě tam dole. Pak mi řekli, že za hodku a půl půjdu na sál, tak jsem volala přiteli, aby přijel co nejrychleji.
O půl druhé jsem se dostala na sál, otevřená jsem byla na dva prsty, ale kontrakce nic moc, tak mi píchli kapačky oxytocinu, aby kontrakce zesílily. A to pak bylo něco… umírala jsem v bolestech a ještě k tomu malej byl moc vysoko, takže než začal porod, tak jsem musela bejt otočená na boku, nohu mít položenou na držáku na nohy a při každý kontrakcí zatlačit, aby sestoupnul dolů.
Když už byl dole cca po 5 zatlačení, tak už jsem mohla rodit. Kontrakce byly čím dál silnejší. Úplně jsem měla mžitky před očima, chvílema jsem jim chtěla říct, že chci císařem, jak jsem byla vysílená. Ale epidurál jsem v žádným případě nechtěla.
Tlačila jsem a tlačila, ale špatně, nemohla jsem přijít na správnej grif, tak mě doktorka nastřihla. Pak prohlásila „To nebude žádnej drobek.“ a nastřihla mě podruhé. A já znova tlačila, ale prostě mi to nešlo, i když mi sestry tlačily na břicho.
Pak teda řekli, že budou muset použít kleště. To jsem nechtěla, tak jsem odvětila, jestli to můžu naposled zkusit sama. Tak řekli, že jo, ale že je to poslední pokus. Zatlačila jsem, jak to nejvíc šlo. Měla jsem pocit, jak kdyby mi měly každou chvilkou oči vyletět z důlku, tlak do hlavy byl hroznej.
Ale nakonec jsem ho vytlačila. Pak přišlo vyndání placenty a šití. Musím říct, že ten porod proti tomu šití byl krásnej - u šití jsem fakt umírala.
Rodit jsem začala v 17:00 a Samuela jsem porodila v 17:26. Sestřička s přítelem ho byli umejt, zvážit a změřit. Udělal pár fotek a přišel, ale bez malého. Blbě dýchal, tak ho šupli na chvilku do inkubátoru. Vážil 3 850 g a 52 cm.
Kolem půlnoci mi ho přivezli. Když jsem ho měla v náručí, radostí jsem brečela, že mám svoje vysnený miminko. A cítila jsem, že tam Nina byla s náma a že na něj bude dávat vždy pozor.
A to je celý příběh o tom, jak se nám narodil můj přenádhernej chlapeček.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1182
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 702
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1225
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 510
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 311
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19132
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2528
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2754
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2475
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1657
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
. a i když sem chodila jak namrdanej kačer tak diky samíkoj sem tu bolest upně vypustila z hlavy 
já měla 4 vnitřní 3 zvenku a malá měla 2490g nechápu 
maličkej je krásnej
