Moje holčička
Jak je smutné jít z domů s bříškem a zpět bez bříška a s prázdnou náručí.
Je to 2,5 týdne, co se mi přetočil svět vzhůru nohama. Mám doma 5 synů a můj největší sen bylo mít holčičku, co zaplní místo, které bylo prázdné. Když jsem v létě zjistila, že jsem těhotná, a věděla, že si to doma budu muset uhájit, nikdy mne nenapadlo, že to bylo asi to nejlehčí.
Na utz vše bylo v pořádku, miminko rostlo. Jak se začalo zvětšovat bříško, tak jsem si přála vědět, co nosím pod srdcem. V 16., v 18. ani ve 20.tt mi pohlaví nedokázali říct a já už jen doufala, že se mi podaří mít v bříšku moji vysněnou holčičku.
Byla jsem 22.tt a byla jsem v práci a snila, jak mi druhý den na velkým utz řeknou pohlaví a já tomu broučkovi budu už moc nějak říkat. Po zhruba 2 hodinách mi začaly bolesti v intervalu a já se to snažila ignorovat. Z práce jsem šla domů dřív a manželovi řekla, že jedeme na pohotovost, že je to divné.
Po hodinovém vyšetření mi dali ihned kapačku, že je čípek velmi zkrácený, a varovali mne, že může jít i o potrat. Celou noc bolesti neustaly a ráno byl verdikt jasný: Máte zánět plodových obalů a rodíte, potrácíte… Čípek je už pootevřeny. Celý dlouhý den jsem čekala, kdy dojde k tomu nejhoršímu, po celou dobu mne malá kopala.
Když jsem porodila, řekli mi, že je to holčička, a já se s ní rozloučila. Byla tak strašně krásná, malinká a prostě moje holčička… Následoval transport na vyčištění. Začala mi otrava krve, bylo mi na nic, manžel brečel, já brečela a před dětmi jsme se snažili být silní.
Po pár dnech mne pustili a začal koloběh potkávání lidí, neustálého breku, pocitu prázdnoty, pocitu zoufalství… Kdo toto zažil, chápe, kdo nezažil, ať, prosím, nikdy nezažije… Je jedno, kolik máte děti, ale prázdná náruč se nemá čím zaplnit… Beznaděj je jediné, co my ženy máme, a musíme věřit, že se vše jednou zvrátí a andílci se k nám vrátí.
Přečtěte si také
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 426
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 407
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 446
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 245
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 154
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 1564
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 1568
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 1777
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 939
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 3662
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...
Ale třeba na vás ta holčička ještě někde čeká - pošle vám ji tenhle andílek a dá na ni pozor…
vím, jaké to je, před rokem a půl jsme přišli o naší druhourozenou holčičku ve 23.tt kvůli VVV srdce 