Moje holčička
Jak je smutné jít z domů s bříškem a zpět bez bříška a s prázdnou náručí.
Je to 2,5 týdne, co se mi přetočil svět vzhůru nohama. Mám doma 5 synů a můj největší sen bylo mít holčičku, co zaplní místo, které bylo prázdné. Když jsem v létě zjistila, že jsem těhotná, a věděla, že si to doma budu muset uhájit, nikdy mne nenapadlo, že to bylo asi to nejlehčí.
Na utz vše bylo v pořádku, miminko rostlo. Jak se začalo zvětšovat bříško, tak jsem si přála vědět, co nosím pod srdcem. V 16., v 18. ani ve 20.tt mi pohlaví nedokázali říct a já už jen doufala, že se mi podaří mít v bříšku moji vysněnou holčičku.
Byla jsem 22.tt a byla jsem v práci a snila, jak mi druhý den na velkým utz řeknou pohlaví a já tomu broučkovi budu už moc nějak říkat. Po zhruba 2 hodinách mi začaly bolesti v intervalu a já se to snažila ignorovat. Z práce jsem šla domů dřív a manželovi řekla, že jedeme na pohotovost, že je to divné.
Po hodinovém vyšetření mi dali ihned kapačku, že je čípek velmi zkrácený, a varovali mne, že může jít i o potrat. Celou noc bolesti neustaly a ráno byl verdikt jasný: Máte zánět plodových obalů a rodíte, potrácíte… Čípek je už pootevřeny. Celý dlouhý den jsem čekala, kdy dojde k tomu nejhoršímu, po celou dobu mne malá kopala.
Když jsem porodila, řekli mi, že je to holčička, a já se s ní rozloučila. Byla tak strašně krásná, malinká a prostě moje holčička… Následoval transport na vyčištění. Začala mi otrava krve, bylo mi na nic, manžel brečel, já brečela a před dětmi jsme se snažili být silní.
Po pár dnech mne pustili a začal koloběh potkávání lidí, neustálého breku, pocitu prázdnoty, pocitu zoufalství… Kdo toto zažil, chápe, kdo nezažil, ať, prosím, nikdy nezažije… Je jedno, kolik máte děti, ale prázdná náruč se nemá čím zaplnit… Beznaděj je jediné, co my ženy máme, a musíme věřit, že se vše jednou zvrátí a andílci se k nám vrátí.
Přečtěte si také
Byla to chyba? Zjistila jsem, že nejlepší škola nemusí být ta nejprestižnější
- Anonymní
- 01.10.26
- 2469
S manželem máme oba celkem vysoké příjmy, takže když došlo na to, kam půjde naše dcera do školy, chtěli jsme pro ni to nejlepší. Soukromých škol je dnes už opravdu hodně a my měli štěstí, že za nás...
Tchyně mi tajně učí dítě říkat „mami“ jí. Nechci rozpoutat válku
- Anonymní
- 01.10.26
- 1521
Nejdřív to vypadalo jako nevinné babičkovské rozmazlování. Jenže pak jsem zaslechla, jak tchyně říká mojí dvouleté dceři, aby jí říkala „mami“. Manžel tvrdí, že to myslí ze srandy, ale já mám čím...
„To nezvládneš,“ řekla učitelka mému synovi. Kvůli jedné větě jsem se neudržela
- Anonymní
- 01.10.26
- 1273
Syn přišel ze školy a hned mezi dveřmi oznámil, že už nikdy nechce chodit na tělocvik. Nejdřív jsem si myslela, že se mu prostě nechce cvičit. Pak mi ale řekl proč.
Říkala jsem, že moje dítě nebude mít telefon. Stejně jsem ho koupila
- Anonymní
- 01.10.26
- 662
Dlouho jsem nechápala rodiče, kteří dávají dětem mobily pomalu ještě v porodnici. U nás doma byla jasná pravidla. Žádný telefon, dokud to nebude opravdu potřeba. Neviděla jsem jediný důvod, proč by...
Rozvod s násilníkem a boj o děti mi vzal veškeré iluze. Střídavá péče mě ničí
- Anonymní
- 01.10.26
- 611
Když jsem se do Petra zamilovala, nikdy by mě nenapadlo, že o pár let později od něj budu utíkat a bát se o život svůj i našich dětí. Petr se začal vybarvovat až po narození našich dvou dcer. Když...
Po obědě u tchána jsme skončili v nemocnici. O houbách nechce mluvit
- Anonymní
- 30.09.26
- 1668
Tchán nám k obědu připravil houbovou omáčku. Tvrdil, že houby dobře zná, a nikdo z nás neměl důvod mu nevěřit. O pár hodin později nám ale bylo zle a jeli jsme do nemocnice. Lékaři potřebovali...
Syn celé prázdniny ponocoval. Teď není schopný vstávat do školy a usíná v lavici
- Anonymní
- 30.09.26
- 911
Celé léto jsem bojovala s tím, že můj patnáctiletý puberťák ponocuje a spí minimálně do oběda. Jsem s ním sama a musela jsem chodit do práce, takže myslím, že mnohdy vstával i později. Jenže v noci...
Učitelka chce, abych dceru vyzvedávala dřív. Prý už odpolední družinu nezvládá
- Anonymní
- 30.09.26
- 10270
Dcera začala chodit do první třídy a dlouhé dny jsou pro ni náročné. Učitelka mi doporučila, abych ji vyzvedávala hned po obědě. Jenže já pracuji do pěti a nemám babičku ani chůvu. Kvůli její...
Dlouho jsem omlouvala manželovy lži. Pak mi došlo, že lžu hlavně sama sobě
- Anonymní
- 30.09.26
- 2435
Když mi kamarádka řekla, že si myslí, že mě manžel podvádí, skoro jsem se urazila. Ne proto, že by to nebyla pravda. Spíš proto, že jsem její slova vůbec nechtěla slyšet.
Chtěla jsem mít klidný večer, místo toho jsem do půlnoci šila kostým do školy
- Anonymní
- 30.09.26
- 967
Byl to jeden z těch dnů, kdy jsem se domů vracela s jedinou myšlenkou. Dostat děti do postele a konečně si na chvíli sednout. Chtěla jsem jen ticho, čaj a dvacet minut, během kterých po mně nikdo...