Moje Klaudinka
Moje smutné i šťastné vzpomínky na malou Klaudinku... Moje snažení začalo po 2 letech neplodnosti s PCOS, kdy mi na doporučení doktorky 3. 8. 2015 udělali laparoskopii a drilling vaječníků.
Hrozně jsem se těšila, až se budu moct snažit a věděla jsem, že miminko tu bude co nevidět. Taky to tak bylo. Další měsíc jsem našla pozitivní těhotenský test a hrozně se těšila, až to oznámím příteli.
Má radost ale trvala jen do téhle doby. Začal mě podezírat, že miminko není jeho, že se o něj bude soudit atp.
A tak jsem zůstala sama, chodila jsem na kontroly a dívala se, jak miminko roste.
Týdny utíkaly a mě čekal 1. screening. Byla jsem nervozní, ale pan doktor povídal, že je všechno v pořádku a na 70 % je to chlapeček.
Kontrola u doktorky proběhla taky v pořádku, dokonce mi pindíka potvrdila na 100 %. A tak začalo šílenství mezi oblečením, plenkami a těšení se. Na kontrolu jsem měla jít až v 18. tt, a tak jsem si užívala svého prvního těhotenství.
Doma se všichni těšili a já každý večer mluvila na miminko…
Kontrola se závratně blížila a já se cítila neobvykle dobře. Doktorka si mě posadila na křeslo a začala mi jezdit po bříšku a mlčela. Ptala jsem se, co se děje, a její verdikt zněl, že miminko má málo vody.
Já už tušila, že je něco zle. Četla jsem na internetu, co to může znamenat po cestě do Zlína. Cesta byla neskutečně dlouhá, nemohla jsem se na nic soustředit, jen jsem brečela.
Vzali mě ihned, jak jsem došla.
Pan primář mlčel. Furt jsem se ptala, co se děje, jestli je vše v pořádku - bez odpovědi.
Nechal mě otřít a začal vykládat, že je tam výrazný pokles plodové vody a dítě má VVV-syndrom Potterove.
„Bylo by pro vás lepší ukončit těhotenství.“
Moje otázka: „Je nějaká šance, že se ledvinky ještě dovyvinou?“
Odpověď: „Stoprocentně žádná.“
A tak, i když to pro mě bylo těžké, souhlasila jsem.
Do porodnice jsem měla nástup druhý den na 8. hodinu ráno. Dostala jsem čípky a celý den nic, poté oxytocin a rodila jsem dlouhé 3 dny.
Přála jsem si ji vidět, hodně mi to pomohlo. Moje dcera Klaudie se narodila 15. 12. 2015 v 15:45 a vážila 130 g.
Hrozně mi chybí. 
Čeká mě genetika a pak další snažení o malé miminko. Strach mám obrovský, ale Klaudinku už mi nevrátí nikdo… Navždy tu bude se mnou.
Omlouvám se, ale potřebovala jsem se někomu vypovídat.
Přečtěte si také
Najednou jsem zjistila, že si vlastně nic neužívám. Jen pořád něco řeším
- Anonymní
- 17.09.26
- 1045
Nedávno jsem si uvědomila něco, co mě docela vyděsilo. Mám v podstatě všechno, co jsem si kdysi přála. Mám rodinu, děti, práci, domov. Nic zásadního se neděje. A přesto mám poslední dobou pocit, že...
Moje máma nechce hlídat vnoučata. Tak ať jednou nečeká, že se o ni postarám já
- Anonymní
- 17.09.26
- 1208
Vím, že to zní hrozně. A možná mě teď část lidí označí za nevděčnou dceru. Jenže čím déle nad tím přemýšlím, tím víc si říkám, že některé věci v rodině prostě nejsou jen o tom, co kdo „musí“.
Kolegyně chodila do práce nemocná. Chytla jsem to já i mé děti
- Anonymní
- 17.09.26
- 1726
Asi jako každý rodič jsem se na začátek školního roku tajně těšila. Mít doma děti celé dva měsíce je pro pracujícího člověka opravdu náročné, i v případě, že děti jsou celkem samostatné. Když měli...
Syn už nechce, abych ho před školou objímala. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 17.09.26
- 523
Ještě nedávno se mě syn držel za ruku a před odchodem do školy mi dával pusu. Teď mě žádá, abych ho vysadila o ulici dřív a před spolužáky na něj nemluvila. Vím, že dospívá a osamostatňuje se....
„Dejte ho do speciální školy,“ říkají všichni. Autistický syn půjde do klasické
- Anonymní
- 17.09.26
- 640
Ještě před pár lety bych vůbec nevěřila, že budu muset někomu vysvětlovat, proč chci, aby moje dítě chodilo do běžné školy. Teď to řeším skoro pořád. Táhne se to s námi už nějakou dobu a čím víc se...
Nechci na teambuilding o víkendu. Podle šéfa jsem prý nekolegiální
- Anonymní
- 16.09.26
- 4839
Nikdy jsem nebyla člověk, který potřebuje mít v práci nejlepší kamarády. S kolegy vycházím normálně. Pozdravíme se, pomůžeme si, prohodíme pár vět u kávy a když je potřeba, zaskočíme za sebe....
Můj předškolák se odmítá učit. Na školu je nezralý, ale odklad nedostane
- Angelika741993
- 16.09.26
- 4808
Můj syn letos nastoupil do předškoláků. A zatímco někteří rodiče už řeší aktovku, zápis a to, která základní škola bude nejlepší, já si čím dál častěji pokládám úplně jinou otázku. Je moje dítě...
Sestra říká dceři, že je tlustá. Jedenáctiletá neteř se bojí normálně jíst
- Anonymní
- 16.09.26
- 991
Nikdy bych si nemyslela, že budu mít strach o dítě kvůli tomu, co mu říká vlastní máma. Moje sestra byla vždycky hodně zaměřená na vzhled. Vždy řešila váhu, diety a to, co kdo jí. Brala jsem to...
Našla jsem kameru v ložnici. Manžel si nás při „tom“ tajně nahrával
- Anonymní
- 16.09.26
- 1081
Nikdy by mě nenapadlo, že budu o svém manželovi přemýšlet jako o člověku, kterému nemůžu věřit.
Kamarádka mi řekla, že od porodu mluvím jen o dítěti. Měla pravdu
- Anonymní
- 16.09.26
- 1003
S Klárou jsme byly nejlepší kamarádky od střední školy. Věřila jsem, že naše přátelství vydrží úplně všechno. Po narození mého syna jsme se ale začaly vzdalovat. Dlouho jsem si myslela, že mi jen...
preji mnoho sil 
.Držím pěsti, bolest časem otupí a vytouženýho miminka se určitě dočkáte 
. To se budeš pokoušet o další miminko s ním?
ale Já je kašlu. Máme právo na svůj názor 