Moje Klaudinka
Moje smutné i šťastné vzpomínky na malou Klaudinku... Moje snažení začalo po 2 letech neplodnosti s PCOS, kdy mi na doporučení doktorky 3. 8. 2015 udělali laparoskopii a drilling vaječníků.
Hrozně jsem se těšila, až se budu moct snažit a věděla jsem, že miminko tu bude co nevidět. Taky to tak bylo. Další měsíc jsem našla pozitivní těhotenský test a hrozně se těšila, až to oznámím příteli.
Má radost ale trvala jen do téhle doby. Začal mě podezírat, že miminko není jeho, že se o něj bude soudit atp.
A tak jsem zůstala sama, chodila jsem na kontroly a dívala se, jak miminko roste.
Týdny utíkaly a mě čekal 1. screening. Byla jsem nervozní, ale pan doktor povídal, že je všechno v pořádku a na 70 % je to chlapeček.
Kontrola u doktorky proběhla taky v pořádku, dokonce mi pindíka potvrdila na 100 %. A tak začalo šílenství mezi oblečením, plenkami a těšení se. Na kontrolu jsem měla jít až v 18. tt, a tak jsem si užívala svého prvního těhotenství.
Doma se všichni těšili a já každý večer mluvila na miminko…
Kontrola se závratně blížila a já se cítila neobvykle dobře. Doktorka si mě posadila na křeslo a začala mi jezdit po bříšku a mlčela. Ptala jsem se, co se děje, a její verdikt zněl, že miminko má málo vody.
Já už tušila, že je něco zle. Četla jsem na internetu, co to může znamenat po cestě do Zlína. Cesta byla neskutečně dlouhá, nemohla jsem se na nic soustředit, jen jsem brečela.
Vzali mě ihned, jak jsem došla.
Pan primář mlčel. Furt jsem se ptala, co se děje, jestli je vše v pořádku - bez odpovědi.
Nechal mě otřít a začal vykládat, že je tam výrazný pokles plodové vody a dítě má VVV-syndrom Potterove.
„Bylo by pro vás lepší ukončit těhotenství.“
Moje otázka: „Je nějaká šance, že se ledvinky ještě dovyvinou?“
Odpověď: „Stoprocentně žádná.“
A tak, i když to pro mě bylo těžké, souhlasila jsem.
Do porodnice jsem měla nástup druhý den na 8. hodinu ráno. Dostala jsem čípky a celý den nic, poté oxytocin a rodila jsem dlouhé 3 dny.
Přála jsem si ji vidět, hodně mi to pomohlo. Moje dcera Klaudie se narodila 15. 12. 2015 v 15:45 a vážila 130 g.
Hrozně mi chybí. 
Čeká mě genetika a pak další snažení o malé miminko. Strach mám obrovský, ale Klaudinku už mi nevrátí nikdo… Navždy tu bude se mnou.
Omlouvám se, ale potřebovala jsem se někomu vypovídat.
Přečtěte si také
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 1808
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 2314
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 1963
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 744
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 642
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 1815
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 1909
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 2192
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 1189
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 4915
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...
preji mnoho sil 
.Držím pěsti, bolest časem otupí a vytouženýho miminka se určitě dočkáte 
. To se budeš pokoušet o další miminko s ním?
ale Já je kašlu. Máme právo na svůj názor 