Moje těhulkování
Tento deníček píši jednak kvůli sobě a také, aby i ostatní holky věděly, že ne vždycky znamená rozsudek lékařů konečné slovo. Celé těhotenství (a vlastně i před ním) jsem doslova hltala Vaše deníčky, často si u nich pobrečela, snila o tom, že i já napíšu deníček se šťastným koncem, ale dovolte mi začít od začátku…
S přítelem jsme spolu 10 let, za tu dobu jsme pořád dobývali nějaké mety (vysoká škola, kariéra, domek, dovolené, apod.) až nám tak došlo, že v našem okolí se to již hemží dětmi a u nás nic. Mně 28, jemu 33, no nejvyšší čas na dítě. Tak jsme na něm začali pracovat, ale ono nic. Můj doktor mi doporučil, aby přítel absolvoval spermiogram, abychom věděli, jak na to jsme. Na den D nikdy nezapomenu… měli jsme to černé na bílém – spermie stály za prd a ještě nebyly pohyblivé. Možnost přirozeného otěhotnění 0 %, IVF také nepřicházelo v úvahu, pouze ICSI. V tu chvíli se mi zhroutil svět. Naštěstí můj gynekolog nepropadal panice, začali jsme stimulovat, párkrát píchali injekce s hormony, měli jsme rozpis, kdy sexovat (to bylo snad nejhorší). Trvalo to půl roku, vím přesně, kdy se nám „TO“ povedlo… úplně poslední den rozpisu, kdy jsme už byli absolutně vším znechucení a řekli jsme si, že když už je to naposled, tak to ještě dáme a pak jdeme na umělé. Když jsem si pak udělala test (spíš z principu) a uviděla //, málem jsem omdlela.
Celé těhotenství proběhlo v pohodě (jen zvracení a otoky se mi nevyhnuly
), do práce jsem chodila do poslední chvilky. Všichni mi říkali, jak jsem krásná maminka a já si to všechno náramně užívala.
Termín porodu jsem měla 8. 7. 2011, ale mimču se na svět nechtělo. O dva dny později jsem ve dvě ráno začala mít bolesti, a protože jsem poměrně silná nátura, rozhodla jsem se do porodnice jet až budou kontrakce po 5 minutách. Mezitím jsem si udělala make-up (to jsem byla ještě hodně bláhová
, dala věci do myčky, zametla země, naložila se do vany, dala YAL… pak jsem zjistila, že už je to po 3-4 minutách, tak jsem rychle vzbudila přítele a jeli jsme. Ujala se mě výborná PA, která, ač měla ještě další porody, byla u mě téměř pořád. Povzbuzovala mě, byla neskutečně hodná a pečlivá a říkala, co mám dělat. Bolestí jsem brečela ať mi udělají císař, PA mě jen pohladila a řekla, že miminko už je skoro na světě a že to už bude jen chvilička. Porod celkem trval hodinu a půl, ke konci jsem řvala jak tarzan, ale nedalo se to ovládnout, přítel mě držel za ruce, ta bolest byla neskutečná. Můj pečlivě udělaný make-up vzal za své, jen co jsem si párkrát přejela žínkou přes obličej ![]()
Pak se do místnosti nahrnulo asi 8 lidí, nade mě si stoupl mladý doktor a jen vím, že mi rukou zatlačil na břicho a náš Jakoubek byl na světě. Ta úleva byla úžasná. Trochu mě mrzelo, že nemám takové ty pocity, kdy maminka brečí štěstím, že má dítko u sebe (to za mě zvládl přítel), já byla prostě štastná, že je konec té bolesti. Pak bylo na řadě šití, které paní doktorka udělala ukázkově a dva týdny po porodu nejde poznat, že jsem byla nastřihlá až k zadku ![]()
Tento týden budou Jakoubkovi 3 týdny, je to náš miláček, doslova bych za něj dýchala. Bolest z porodu jsem nějak zapomněla a začínám věřit, že brzy Kubíkovi pořídíme třeba sestřičku.
Tímto děkuji za přečtení mého dlouhého deníčku, ale jsem ráda za možnost podělit se o svůj zážitek.
Přečtěte si také
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 44
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 39
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 68
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 17233
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2307
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2487
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2227
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1484
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Uklízím po lidech zvratky, ale vlastní táta mě poslal k psychiatrovi
- Anonymní
- 13.07.26
- 4199
Sedím ve tři ráno v autě na benzínce, motor ještě spokojeně přede a já tupě zírám na svítící totem s cenami benzínu. V kapse mě hřeje patnáct stovek dýška v hotovosti. Čistá ruka. Začal jsem před...
Zjistila jsem, že můj syn šikanuje spolužáka. Škola to odmítá řešit
- Anonymní
- 13.07.26
- 6313
Vždycky jsem si myslela, že mám doma citlivého, hodného kluka. Lukášovi je dvanáct, učí se na samé jedničky, hraje na klavír, pomáhá mi doma s nákupy. Jenže minulý týden se mi zhroutil svět....