Moje těhulkování
Tento deníček píši jednak kvůli sobě a také, aby i ostatní holky věděly, že ne vždycky znamená rozsudek lékařů konečné slovo. Celé těhotenství (a vlastně i před ním) jsem doslova hltala Vaše deníčky, často si u nich pobrečela, snila o tom, že i já napíšu deníček se šťastným koncem, ale dovolte mi začít od začátku…
pár minut po porodu
- 1
příprava na první koupání
spokojeně spinkáme
S přítelem jsme spolu 10 let, za tu dobu jsme pořád dobývali nějaké mety (vysoká škola, kariéra, domek, dovolené, apod.) až nám tak došlo, že v našem okolí se to již hemží dětmi a u nás nic. Mně 28, jemu 33, no nejvyšší čas na dítě. Tak jsme na něm začali pracovat, ale ono nic. Můj doktor mi doporučil, aby přítel absolvoval spermiogram, abychom věděli, jak na to jsme. Na den D nikdy nezapomenu… měli jsme to černé na bílém – spermie stály za prd a ještě nebyly pohyblivé. Možnost přirozeného otěhotnění 0 %, IVF také nepřicházelo v úvahu, pouze ICSI. V tu chvíli se mi zhroutil svět. Naštěstí můj gynekolog nepropadal panice, začali jsme stimulovat, párkrát píchali injekce s hormony, měli jsme rozpis, kdy sexovat (to bylo snad nejhorší). Trvalo to půl roku, vím přesně, kdy se nám „TO“ povedlo… úplně poslední den rozpisu, kdy jsme už byli absolutně vším znechucení a řekli jsme si, že když už je to naposled, tak to ještě dáme a pak jdeme na umělé. Když jsem si pak udělala test (spíš z principu) a uviděla //, málem jsem omdlela.
Celé těhotenství proběhlo v pohodě (jen zvracení a otoky se mi nevyhnuly 
), do práce jsem chodila do poslední chvilky. Všichni mi říkali, jak jsem krásná maminka a já si to všechno náramně užívala.
Termín porodu jsem měla 8. 7. 2011, ale mimču se na svět nechtělo. O dva dny později jsem ve dvě ráno začala mít bolesti, a protože jsem poměrně silná nátura, rozhodla jsem se do porodnice jet až budou kontrakce po 5 minutách. Mezitím jsem si udělala make-up (to jsem byla ještě hodně bláhová 
, dala věci do myčky, zametla země, naložila se do vany, dala YAL… pak jsem zjistila, že už je to po 3-4 minutách, tak jsem rychle vzbudila přítele a jeli jsme. Ujala se mě výborná PA, která, ač měla ještě další porody, byla u mě téměř pořád. Povzbuzovala mě, byla neskutečně hodná a pečlivá a říkala, co mám dělat. Bolestí jsem brečela ať mi udělají císař, PA mě jen pohladila a řekla, že miminko už je skoro na světě a že to už bude jen chvilička. Porod celkem trval hodinu a půl, ke konci jsem řvala jak tarzan, ale nedalo se to ovládnout, přítel mě držel za ruce, ta bolest byla neskutečná. Můj pečlivě udělaný make-up vzal za své, jen co jsem si párkrát přejela žínkou přes obličej
Pak se do místnosti nahrnulo asi 8 lidí, nade mě si stoupl mladý doktor a jen vím, že mi rukou zatlačil na břicho a náš Jakoubek byl na světě. Ta úleva byla úžasná. Trochu mě mrzelo, že nemám takové ty pocity, kdy maminka brečí štěstím, že má dítko u sebe (to za mě zvládl přítel), já byla prostě štastná, že je konec té bolesti. Pak bylo na řadě šití, které paní doktorka udělala ukázkově a dva týdny po porodu nejde poznat, že jsem byla nastřihlá až k zadku
Tento týden budou Jakoubkovi 3 týdny, je to náš miláček, doslova bych za něj dýchala. Bolest z porodu jsem nějak zapomněla a začínám věřit, že brzy Kubíkovi pořídíme třeba sestřičku.
Tímto děkuji za přečtení mého dlouhého deníčku, ale jsem ráda za možnost podělit se o svůj zážitek.
Přečtěte si také
Stačila jedna pomluva ve školce. Teď jsem ta nejhorší matka ve městě
- Anonymní
- 09.10.26
- 893
Stačilo, aby jedna maminka zaslechla část mého telefonátu, a po školce se začalo šířit, že nechávám dceru samotnou doma. Nikdo se mě nezeptal, co se opravdu stalo. Zato jsem brzy zjistila, jak...
Dcera pořád ztrácela věci. Přestala jsem jí je hledat a nastolila pravidla
- Anonymní
- 09.10.26
- 1598
Láhev, mikina, klíče, sluchátka, nabíječka, věci do školy. Některé věci jsme doma hledali tak často, že jsem měla pocit, že už vlastně nedělám nic jiného. Pomohla nám až pravidla.
Děti konečně usnuly. A já zjistila, že vlastně nechci být s manželem sama
- Anonymní
- 09.10.26
- 1867
Po celém dni se těším na jedinou chvíli. Až děti konečně usnou, v bytě bude ticho a já si budu moct na chvíli sednout. Jenže poslední dobou jsem si začala všímat něčeho, co se mi přiznává opravdu...
Myslela jsem, že manžel na moji nevěru nepřijde. Udělala jsem ale jednu chybu
- Anonymní
- 09.10.26
- 866
S manželem jsme spolu přes dvacet let a v posledních asi pěti letech bych řekla, že jsme spíš spolubydlící. Občas se doma potkáme, řekneme si pár vět a tím to hasne. Intimní život je prakticky...
Nejvíc mi do výchovy nemluví tchyně, ale moje vlastní máma. Bolí mě to shazování
- Anonymní
- 09.10.26
- 925
Čekala jsem, že po narození dětí bude nejvíc komentářů přicházet od tchyně. Jenže ta je nakonec docela v klidu. Nejvíc mě kontroluje, opravuje a shazuje moje vlastní máma. A bolí to víc, protože od...
Odmítla jsem jít k volbám a rodina mě má za špatnou. Prý je to povinnost
- Anonymní
- 08.10.26
- 832
„Ty opravdu nepůjdeš volit?“ zeptá se mě máma a nejspíš bude následovat přednáška o tom, že lidé před námi za možnost volit bojovali a kdo k volbám nepůjde, nemá právo si pak na nic stěžovat.
„Jestli jsi moje kamarádka, tak to uděláš.“ Šikana u dcery začala zcela nevinně
- Anonymní
- 08.10.26
- 1280
Moje dvanáctiletá dcera se před časem začala ze školy vracet nějaká jiná. Zamlklá, bez nálady, občas ji bolelo břicho. Nejprve jsem to banalizovala. Myslela jsem si, že má svoje náladičky, ale pak...
„Jsi single, pojeď s námi,“ řekla sestřenka. Udělala ze mě neplacenou chůvu
- Anonymní
- 08.10.26
- 4072
Sedím na lehátku pod slunečníkem, zvedám z písku už pátý plastový kyblík a zmateně sleduji čtyři pobíhající děti. Na čele mám krůpěje potu a v hlavě mi pořád dokola vyvstává jediná otázka: Proboha,...
Manžel přišel domů s cizí vůní na košili. A měl překvapivé vysvětlení
- Anonymní
- 08.10.26
- 1368
Manžel přišel večer domů a já jsem si hned všimla, že voní jinak. Ne jako po sprše nebo po svém parfému. Na košili měl výraznou dámskou vůni, kterou jsem bezpečně poznala, protože přesně tenhle...
Mám VIP lístky na Pardubickou. Do šatů se mi nechce, raději bych seděla na gauči
- Anonymní
- 08.10.26
- 1462
Je to takový náš hlavní svátek roku. Pro mě, holku, co u koní vyrůstala a od dětství skáče parkury, je Velká pardubická srdcová záležitost. Jenže letos mi těšení na tuhle legendární neděli, kdy se...
. Ja se neobtěžovala ani s česáním.
moc gratuji k miminku at krasne roste a jste vsichni stastny 