Moje těhulkování
Tento deníček píši jednak kvůli sobě a také, aby i ostatní holky věděly, že ne vždycky znamená rozsudek lékařů konečné slovo. Celé těhotenství (a vlastně i před ním) jsem doslova hltala Vaše deníčky, často si u nich pobrečela, snila o tom, že i já napíšu deníček se šťastným koncem, ale dovolte mi začít od začátku…
pár minut po porodu
- 1
příprava na první koupání
spokojeně spinkáme
S přítelem jsme spolu 10 let, za tu dobu jsme pořád dobývali nějaké mety (vysoká škola, kariéra, domek, dovolené, apod.) až nám tak došlo, že v našem okolí se to již hemží dětmi a u nás nic. Mně 28, jemu 33, no nejvyšší čas na dítě. Tak jsme na něm začali pracovat, ale ono nic. Můj doktor mi doporučil, aby přítel absolvoval spermiogram, abychom věděli, jak na to jsme. Na den D nikdy nezapomenu… měli jsme to černé na bílém – spermie stály za prd a ještě nebyly pohyblivé. Možnost přirozeného otěhotnění 0 %, IVF také nepřicházelo v úvahu, pouze ICSI. V tu chvíli se mi zhroutil svět. Naštěstí můj gynekolog nepropadal panice, začali jsme stimulovat, párkrát píchali injekce s hormony, měli jsme rozpis, kdy sexovat (to bylo snad nejhorší). Trvalo to půl roku, vím přesně, kdy se nám „TO“ povedlo… úplně poslední den rozpisu, kdy jsme už byli absolutně vším znechucení a řekli jsme si, že když už je to naposled, tak to ještě dáme a pak jdeme na umělé. Když jsem si pak udělala test (spíš z principu) a uviděla //, málem jsem omdlela.
Celé těhotenství proběhlo v pohodě (jen zvracení a otoky se mi nevyhnuly 
), do práce jsem chodila do poslední chvilky. Všichni mi říkali, jak jsem krásná maminka a já si to všechno náramně užívala.
Termín porodu jsem měla 8. 7. 2011, ale mimču se na svět nechtělo. O dva dny později jsem ve dvě ráno začala mít bolesti, a protože jsem poměrně silná nátura, rozhodla jsem se do porodnice jet až budou kontrakce po 5 minutách. Mezitím jsem si udělala make-up (to jsem byla ještě hodně bláhová 
, dala věci do myčky, zametla země, naložila se do vany, dala YAL… pak jsem zjistila, že už je to po 3-4 minutách, tak jsem rychle vzbudila přítele a jeli jsme. Ujala se mě výborná PA, která, ač měla ještě další porody, byla u mě téměř pořád. Povzbuzovala mě, byla neskutečně hodná a pečlivá a říkala, co mám dělat. Bolestí jsem brečela ať mi udělají císař, PA mě jen pohladila a řekla, že miminko už je skoro na světě a že to už bude jen chvilička. Porod celkem trval hodinu a půl, ke konci jsem řvala jak tarzan, ale nedalo se to ovládnout, přítel mě držel za ruce, ta bolest byla neskutečná. Můj pečlivě udělaný make-up vzal za své, jen co jsem si párkrát přejela žínkou přes obličej
Pak se do místnosti nahrnulo asi 8 lidí, nade mě si stoupl mladý doktor a jen vím, že mi rukou zatlačil na břicho a náš Jakoubek byl na světě. Ta úleva byla úžasná. Trochu mě mrzelo, že nemám takové ty pocity, kdy maminka brečí štěstím, že má dítko u sebe (to za mě zvládl přítel), já byla prostě štastná, že je konec té bolesti. Pak bylo na řadě šití, které paní doktorka udělala ukázkově a dva týdny po porodu nejde poznat, že jsem byla nastřihlá až k zadku
Tento týden budou Jakoubkovi 3 týdny, je to náš miláček, doslova bych za něj dýchala. Bolest z porodu jsem nějak zapomněla a začínám věřit, že brzy Kubíkovi pořídíme třeba sestřičku.
Tímto děkuji za přečtení mého dlouhého deníčku, ale jsem ráda za možnost podělit se o svůj zážitek.
Přečtěte si také
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 40
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 67
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 77
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 68
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 1869
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 2395
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 2031
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 781
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 710
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 1823
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
. Ja se neobtěžovala ani s česáním.
moc gratuji k miminku at krasne roste a jste vsichni stastny 