Naší Šárince
27. 4. to bude přesně 5 měsíců, co ses narodila, co jsme Tě poprvé uviděli. Nikdy na to nezapomenu. Hodili mi Tě na moje najednou podivně prázdné břicho, byla jsi celá „upatlaná“, já Ti jen řekla: „Ahoj“, ani jsem Tě nestihla pohladit a už Tě začali ošetřovat. Tvůj taťka říká, že jsi ani nebrečela, jen jsi udiveně valila kukadla, kde že to najednou jsi. Škoda, že jsme nechali foťák na pokoji...
Pak nám Tě přinesli až za hodinu a půl, ale nemohla jsem ti dát prso, protože jsem měla nakázáno nezvedat se. Takže Tě choval novopečený táta, slzel u toho a pořád smrkal
Já Tě vleže fotila a posílala MMSky. Pak Tě zase odnesli.
Přivezli mi Tě na pokoj až odpoledne. Po chodbě jsme slyšeli dunění kočárků a se „spolubydlící“, která rodila hodinu přede mnou jsme říkali, už nám je vezou. Taky že jo. A tak to začalo. Ukázali mi, jak Tě přebalit. OK. Ukázali mi, jak Tě kojit. OK (i když pak to bolelo). Ukázali mi, jak Tě vykoupat (pod tekoucím kohoutkem na jedné ruce - radši jsem to nezkušela a vykoupala Tě až doma). A od té doby jsme byli skoro pořád spolu.
V porodnici to bylo fajn, to jsi jen spinkala a koukala, měla jsi žloutenku, tak jsi ani moc papat nechtěla. První 3 dny stejně nebylo co, takže jsem je přemluvila na UM, brečela jsi mi hlady. Pak jsi musela pod světlo, byla jsi jako pomeranč. Já zatím brečela na pokoji. Naštěstí jsi 4. den začala papat ode mě a to dost. Když nás pouštěli, měla jsi jen o necelých 80 g míň než když ses narodila. Péče o Tebe mi přišla snadná.
Ale za to doma. První den OK, až na to koupání, to byl řev, ještě, že nebydlíme v bytovce. Papala jsi snad každých 45 minut, ale jen po troškách. Pak jsi spinkala. Byla jsi hodná, neplakala jsi, narozdíl ode mně. Když Ti byl přesně týden, brečela jsi celé odpoledne, já nevěděla proč, jestli hlady nebo Tě něco bolí. Měla jsem strach, že nemám dost mlíčka. K večeru, když jsi pořád plakala, jsem začala brečet i já a zoufalá volala Tvojí babičce, že nevím, co s Tebou. Za chvíli byla u nás a zjistila, že Tě bolí bříško. Chovala Tě, zpívala Ti, já zatím brečela na gauči až jsem z toho usnula. O půlnoci mě babi vzbudila, že už spinkáš a že jede. Spala jsi do rána. Druhý den jsme byli poprvé na procházce. Bříško Tě trápilo asi dva měsíce, každé dopoledne jsi nám plakala. Potom jako když utne a byl klid.
Přes den jsi toho nikdy moc nenaspala, maximálně 2 hodinky v kočárku(teď ani to ne). Ale v noci jsi spinkala vždycky krásně, teď už i 12 hodin v kuse. I koupání se Ti začalo líbit - přišli jsme na to, že budeš asi po mně a budeš mít ráda teplejší vodu. Nezapomenu na Tvůj první úsměv - koukala jsi na mě jako na vola a pak najednou jsi se usmála. A já se skoro rozbrečela. To Ti byl měsíc. Od té doby se skoro pořád směješ.
Ve 2,5 měsících ses poprvé převalila z bříška na záda, koukala jsem jako puk a Ty vlastně taky. Když Ti byly necelé 3 měsíce, začala jsi se řehtat nahlas. Aby ne, musím vypadat jako blázen, když na Tebe dělám různé obličeje a zvuky a „prdím“ Ti na bříško a za krk. Minulý týden se Ti povedlo se přetočit i ze zad na bříško a den na to jsi válela sudy po celé naší posteli, měla jsi z toho strašnou srandu a my s tátou radost.
Když táta přijde z práce a ty ho uvidíš, začneš se na něj smát a natahovat se po něm. To mě trochu mrzí, na mě to neděláš, ale chápu, mě máš k dispozici 24 hodin denně. Už dávno si umíš krásně vzít hračku, ale až teď jsi na ně začala dělat „áááá“, „heeeuééé (hele)“ a povídat si s nima. Někdy to ale zní spíš jako nadávání. Když přijde návštěva nebo někam přijdeme my, vyjeveně koukáš a někdy i brečíš, ale pak se začneš culit a dělat hele.
Ráno když se vzbudíš, nebrečíš, ale začneš prdět pusou, což mě vzbudí jen trochu, pak přidáš hele, pak začneš „nadávat“. Když se zvednu a kouknu na tebe, udělám áááá a ty uděláš na oplátku ááá na mě a usměješ se. Potom je každý den krásný.
Prostě jsi naše šikulka, a i když jsem byla ujištěna, že nejsi nijak výjimečné dítě, tak věř, že pro nás jsi výjimečná a vždycky budeš. Nedovedla jsem si představit, že bych mohla mít někoho tak moc ráda jako Tebe, Šárinko. Miluju Tě.
Přečtěte si také
Manžel se pohádal s matkou a uvalil na ni ticho. Tchyni mám na krku já!
- Anonymní
- 14.06.26
- 57
Já už fakt nemůžu. Můj muž je tvrdohlavý jako mezek a já kvůli tomu zažívám čisté psychické peklo. Abyste byly v obraze: manžel se před dvěma měsíci strašně pohádal se svou matkou (mojí tchyní)...
Na té škole mě psychicky zničili. Teď se prý budou starat o duševní zdraví
- Anonymní
- 14.06.26
- 75
Až si přečte tyto řádky někdo, kdo mě zná, bude vědět, že jsem to psala já, ale je mi to jedno, musím to ze sebe dostat a říct, co mě tak strašně vytočilo. Nedávno na mě totiž na internetu vyskočil...
Už mě nebaví sex s manželem. Je to povinnost, u které odpočítávám minuty
- Anonymní
- 14.06.26
- 120
Tohle téma je velké tabu, nikde s kamarádkami o tom nemluvím, protože se stydím. Všechny se na sociálních sítích tváří, jak jim to v ložnici klape i po deseti letech, a já si připadám jako frigidní...
V 56 letech jsem s dětmi prolomila rodinné tabu. To, co následovalo, mě šokovalo
- Anonymní
- 14.06.26
- 165
Celé roky jsme se doma bavili o práci, škole, dětech, dovolených i běžných starostech. Jen některá témata zůstávala zavřená ve skříni, jako by tam měla zůstat navždy. Až do chvíle, kdy se mě moje...
Doktorka mé problémy zlehčovala. Skončila jsem v kómatu a je zázrak, že žiju
- Anonymní
- 14.06.26
- 95
Ráda bych se svěřila se svým příběhem, který mě utvrdil v tom, jak moc je zdraví důležité. Není to klišé přát někomu zdraví. Když ho nemáte, nezáleží na tom, kolik máte peněz nebo jak se vám daří v...
Tchyně se k nám drze nakýblovala na víkend. Přivezla mi jen ohlodané kosti
- Anonymní
- 13.06.26
- 3085
Říká se, že rodinu si člověk nevybírá. Ale to, co předvedla moje tchyně minulý pátek, už opravdu hraničí s naprostým výsměchem a ztrátou jakýchkoliv zábran. Ještě teď, když to píšu, se mi vaří krev...
Ex chce víc peněz na děti a přítelkyně luxusní dovolenou. Kde mám na to vzít?
- Anonymní
- 13.06.26
- 1135
Mám pocit, že jsem se ocitl mezi dvěma ženami, které zajímají hlavně moje peníze. Problém je v tom, že s bývalou partnerkou mám dvě děti a současnou přítelkyni miluju. Jenže obě po mně chtějí stále...
Chtěla jsem mladé matce zachránit dítě. Její reakce mi vyrazila dech
- Babičkabylinka
- 13.06.26
- 1586
Dneska jsem se vrátila z nákupu naprosto otřesená a ještě teď se mi klepou ruce. Člověk pomalu aby se bál vyjet do města, protože to, co se dnes a denně děje kolem nás, mi prostě hlava nebere. Svět...
Moje tělo je jako rozbitý radiátor, v noci vraždím pohledem a pláču u reklamy
- Anonymní
- 13.06.26
- 781
Aktuálně mám pocit, že buď někoho uškrtím, nebo se odstěhuju do Grónska mezi ledové kry. Je mi čerstvých sedmačtyřicet a moje tělo se rozhodlo, že mi ukáže, zač je toho loket. Oficiálně mě totálně...
Žiju s dospělým chlapem, nebo jsem adoptovala třicetileté mimino?!
- Anonymní
- 13.06.26
- 1164
Jdu si pro radu a asi se i trochu vybrečet, protože jsem na pokraji absolutního vyčerpání. Jsme s partnerem tři roky, bydlíme spolu dva. Ze začátku to byla idylka, ale poslední rok mám pocit, že...