Můj život s přítelem II.

Všechny vás zdravím a moc jste mě potěšili, že se vám můj příbeh líbil,tak jdu napsat pokračování. Tak jak jsem psala, že než jsme jeli na Slovensko představit Lukina mým rodičům, tak mě Lukáš požádal o ruku a přiznám se, že jsem něco tušila, ale nečekala to zrovna ten večer. Pozval mě na večeři, už měl rezervovaný stůl a všechno měl připravené. Přijeli jsme do restaurace, usadili se a objednali si jídlo. Lukin byl nějak potichu a pořád na mě koukal, tak mi to nedalo a ptala jsem se ho, jestli se něco děje? Tak sebral odvahu, šáhl do kapsy a vyndal nádhernou malou krabičku, kterou jsem otevřela a uviděla tu nádheru,“prstýnek“.

Hned se mi nahrnuly slzy do očí, podívala jsem se na Lukáše a zeptal se mě, jestli se mi líbí. A říkal, že neví, jak začít, tak z něj vyšlo jenom,“Chceš mě?“ No já byla celá šťastná a odpověděla jsem Ano. Byli jsme oba moc šťastní a pak jsme spolu povečeřeli, dali si vínko, hezky si povídali a pohodička s miláčkem. Pak jsme zaplatili a šli k autu a tam na mě v kufru čekala ještě nádherná kytka a obrovský plyšový medvěd, já byla jako v tom nejhezčím snu. Přijeli jsme domů a doma nás ještě čekal romantický večer při svíčkách, no co v tu chvíli přát víc…

Pak nastal ten den „D“ ,kdy jsme jeli na Slovensko k rodičům. Moc jsme se těšili, ale i trochu měli strach, přece jenom moji rodiče viděli Lukáše poprvé a můj táta neměl ještě žádneho mého bývaleho partnera rád, ale tak jsem doufala, že to dopadne dobře a taky jo. Rodiče nás hezky přivítali, Lukáš se jim hned zalíbil dokonce i tátovi a s mým starším bráchou si taky moc rozuměli. Večer jsme pak šli i s bratrem do naši malé vesnické hospůdky a bylo to super, seznámení s našimi přáteli a pohodička, akorát nám brácha řekl, že je mamka nemocná a je to vážné, rozpadají se jí játra, tak to jsem z toho byla moc smutná.

Jedna kámoška tam ukazovala všem fotku její prvního miminka z Utz, tak jsme se s Lukim na sebe podívali, oba si řekli, že nastal čas a chceme miminko. Tak se v ten večer začala „miminkovýroba“ . Bratr je samotářsky typ, že má svůj život u rodičů a do vztahu se nehrne, ale já jsem opak, tak aspoň ode mě budou mít rodiče vnoučata.

Pak jsme odjeli, chodili do práce a užívali si, jenže tchýně žije sama, rodiče Lukáše jsou dlouho rozvedení, tak je moc fixovaná na syna a začalo jí vadit, že už Lukáše nemá jenom pro sebe, začaly i hádky s Lukášem a dělala nám malinko peklo, ale brali jsme ji z rezervou Jednoho dne jsem zjistila, že už mám deset dnů zpoždění měsíčků, tak jsme s kamarádkou zašly do lékárny pro těhotenský test a hned jsem si ho udělala a co nevidím, krásné dvě //, byla jsem celá šťastná, kámoška to věděla jako první a hned jsem volala Lukimu do práce, on byl tak v šoku, že nic neřekl a já byla smutná a chtělo se mi brečet, ale v tom mi zazvonil mobil a vidím,že mi Lukin volá a úplně křičel radostí do telefonu, že bude táta a že mě moc miluje, že mu to až po hodině došlo 

Paráda, řekla jsem to hned rodičům a setřence a byla velká radost, pak mi to na gyndě potvrdili a byli jsme moc šťastní. Jenže to naše štěstí pak zase tchýně kazila, pořád se jí něco nelíbilo a už nám docházela trpělivost, tak jsme si našli podnájem a odstěhovali se a byl klid. Když jsme bydleli zvlášť tak to fungovalo.

Pak mně čekali triplte sty, které vyšly bohužel pozitivně na Downův syndrom, tak jsem to obrečela, i na gyndě jsem doktorce brečela. Doktorka mi navrhla, že buď půjdu na odběr plodové vody anebo na genetický velký Utz vad, tak jsem se rozhodla pro odběr plodovky. Lukáš jel se mnou a nejdříve nám tam vše o tom řekli a pak nás vzal doktor, udělal Utz, byli jsme i zvědaví na pohlaví, tak řekl, že to vypadá na kluka a pak mi udělal odběr plodovky. Já se hrozně bála, když jsem viděla tu obrovskou jehlu, ale doktor mě ubezpečil, že miminu se nic nestane. Tak jsem to měla statečně za sebou a zůstala jsem 3 dny na lůžku a přítel mně rozmazloval, jídlo do postele a tak, no miláček 

Pak nastal den za 14 dnů, volat na výsledky. Já nemohla, jen jsem brečela strachy, tak volal přítel a řekli mu, to byl pátek, že ještě nejsou a máme zavolat v pondělí. No já myslela, že se zblázním a byl to ten nejdelší víkend v mém životě, ale přítel se mi hodně věnoval, tak jsme to zvládli. Už bylo pondělí, přítel odjel do práce a já volala pro výsledky a v telefonu se ozval hlas, že je vše v naprostém pořádku a že čekáme chlapečka, tak já byla celá šťastná, ta nejšťastnejší a hned to volala Lukášovi a rodině. Pak k nám přijeli mí rodiče, jeli do města nakoupit výbavičku a byla jsem šťastná. Vymysleli jsme jméno, že se bude jmenovat po tatíkovi, “Lukášek“. Tatínek byl proti, chtěl Frantu, Pepu anebo Matěje, ale mně se nic z toho nelíbilo, tak nakonec souhlasil, co mu taky zbývalo, že? 

Pak jsem měla kontrolu a bohužel se mi zkrátil čípek, tak mi nastal klidový režim a zákaz milování. Jednou jsme prostě museli a porušili zákaz, já vylezla z koupelny, Lukáš mě chytnul, opřel o zeď a byl to ten nejúžasnejší sexík po dlouhé době Jak se říká, “Zakázané ovoce nejvíce chutná“ Pak jsem měla další kontrolu a Lukášek už měl být otočený hlavičkou dolů, ale ještě nebyl, tak mi doktorka ukázala nějaké cviky, které jsem musela cvičit, aby se otočil a když se neotočí, tak bych musela rodit císařským. Tak jsem doufala, že se miláček otočí a taky že jo, brouček, akorát cvičení se mu vůbec nelíbilo a dával mi to jasně najevo kopancami 

Pak Lukáš navrhl, že se vezmeme ještě do porodu, jeli jsme na matriku, vyplnili papíry a dostali termín sobáše 14. října 2008, ale bohužel jsem to musela zrušit, protože už jsem se necítila dobře, tak jsme to odložili, že až povyroste Lukášek, tak se vezmeme. V osmém měsíci mi bylo špatně, že mě Lukin vzal hned do porodnice, ať se na mě podívají a malý byl naštěstí v pořádku a pustili nás domů, ale ve výtahu se mi udělalo hrozně špatně až na zvracení, vylezli jsme z výtahu a ptali se nějaké sestřičky, kde jsou toalety a ona než nám to vysvětlila, tak už bylo pozdě, já blinkala, chudák Lukáš, udělala jsem mu ostudu, ale sestra byla v pohodě.

Pak si Lukáš našel práci, jezdil do zahraničí pro jednoho známého, byl furt pryč a nakonec mu nezaplatil, tak jsme byli naštvaní a smutní, že co budeme teď dělat, měli jsme dost placení, miminko na cestě a najednou bez peněz. Tak nám moji rodiče pomohli finančně, tak jsme to nějak zvládali a Lukin hledal nějakou dobrou práci.

Byly Vánoce, tak jsme je trávili u tchýně, aby nebyla sama, Lukáš řekl, že na Vánoce by neměl být nikdo sám, tak jsme byli u ní. Svátky i Silvestr byly v pohodě, já je statečně prožrala a profuněla A bylo dobře Mimochodem, Lukáš má narozeniny na Silvestra ,tak jsme to oslavili najednou. Pak byl devátý leden 2009 a ráno jsem se vzbudila, měla mokré kalhotky od krve, tak jsem se lekla ,dala sprchu, vzbudila Lukáše a jeli jsme do porodnice. Lukášek byl v pořádku, ještě se na svět nechystal, termín jsem měla 24. ledna a dali mi vodičku, abych si hlídala odtok plodovky a pustili nás domů.

V ten den večer jsme jeli na oslavu narozenin, od švagrové holčička slavila rok, narozená je 10. ledna, ale už deváteho to s námi oslavili. Přijeli jsme k nim i s tchýni a všichni se hezky bavili, hezky se slavilo, bylo tam hezké pohoštění a zábava, akorát já jsem se nebavila, protože mi celý večer bylo hrozně divně, špatně se mi dýchalo, tvrdlo mi břicho a bolela mě záda jako když mám měsíčky, jenže jako prvorodička a nezkušená jsem netušila, že už se Lukášek pomalu připravuje na svět za námi. Švagrová mi poradila, že si mám dát horkou vanu a šla mi ji napustit, že prý, když se začína porod, tak se to rozběhne a když ještě ne, tak se mi zklidní bolesti. Tak jsem si vlezla do vany a hodinu relaxovala, už mi furt klepali na dveře, měli strach 

Vylezla jsem a bylo mi lépe, Lukáš a vsšichni byli veselí, popíjeli. Lukin se švagrem stáhli láhev vodky a pak jsme šli ke tchýni spát, protože bydlí kousek od ní a já jsem už ke konci s pupkem neřídila :-d Tak jsme usnuli a ráno v půl páte jsem se vzbudila, odtekla mi plodová voda, tak jsem hned vylítla z postele, byla v šoku a měla smíšené pocity, hned jsem si to s tou vodičkou z nemocnice zkontrolovala, jestli je to plodovka a byla, tak jsem vzbudila celý barák a letěli jsme do porodnice. Tam mě hned přijali, napojili na monitor miminko, Lukáše ještě poslali domů. Bylo mu špatně z té oslavy a před nemocnicí se vyblinkal, my jsme si na zvracení oblíbili areál nemocnice  

Dali mě na pokoj, tam jsem měla kontrakce po 5 minutách a hrozně mě rozbolela hlava, tak mi sestra dala Paralen a řekla, že mám spát, jenže to nešlo, já jsem nevěděla, co mně čeká, do toho rodila nějaká mamina a hrozně křičela, tak jsem dostala strach a chtěla odejít domů Pak přišla sestra a dala mi klystýr a říkala, že mám deset minut vydržet a pak jít na toaletu, jenže já se nemohla dočkat až z pokoje odejde, prý deset minut, vtip  

Vyprázdnila jsem se, dala si sprchu a brali mě už na sál, zavolala jsem hned Lukášovi, on během chvíle přijel, vzal mi tašku a zůstal se mnou. Na sále mě vyšetřili, doktorka mi propíchla ještě zybtek plodovky a já si zažádala o epidural, tak přišli, podepsala jsem spoustu papírů, jako bych šla na popravu a přitom jsem chtěla jenom epidural Zavedli mi to do páteře a čekali jsme, co bude dál. Já se pořád neotvírala, tak mi píchli nějaký urychlovák a v tu chvíli jsem se najednou otevřela víc, malý mi sešel dolů a já myslela, že se bolestí zblázním, brečela jsem, křičela, malému přestávalo bít srdíčko, tak mi hned píchli epidural a naštěstí se to po chvíli zklidnilo a vše bylo zase ok. Já pak usínala na sále a přítel byl ze mě hotový, prý že mám rodit a né spát 

Byla tam i Lukášova nevlastní sestra, ona dělá v porodnici, akorát mě nerodila, ale byla tam s námi, tak Lukimu udělala kafe a aspoň nebyl sám. Pak se dlouho nic nedělo, poslali mě do sprchy, pak jsem skákala na velkém míči a pořád nic, mezitím doktorka a PA odrodily jinou maminu, tak všechno připravené pro mě odvezli pryč. Byl nějaký klid před bouří, když najednou to přišlo jako blesk z jasného nebe a chytli mě kontrakce. Hned ohlásili doktorku i PA a vzali mě na psoetl a bolesti se stupňovaly, v těch bolestech mi zvedli nohy a uvázali o postel, no to byl mazec…

Pak nestíhali, nic neměli připravené a mě to nutilo na tlačení, hned křičeli, ať ještě netlačím, jenže ono to nešlo zastavit, tak jsem začala rodit, hrozně jsem začala křičet, doktorka mi řekla, že vyplaším ostatní maminy Pak už jsem nekřičela jenom tlačila a na čtyři tlačení byl maý venku a ze mě a Lukáše se stali ty nejšťastnejší rodiče nádherného chlapečka. Lukášek se narodil 10. ledna 2009 večer v 18.45, vážil 2650 g a měřil 47 cm. Když se narodil, tak první, co jsme uslyšeli od doktorky, že už čůráme 

Přítel brečel radostí a já taky, když mi ho přinesl už oblečeného, a to se nedalo opsat slovy, jaký úžasný pocit to byl, a taky i veliká úleva. Já pak ještě musela zatlačit a porodit placentu, ale pak už jsem měla klid a zašili mě. Lukáš už odjel slavit a mně dali jídlo, protože jsem šilhala hlady a odvezli mě s Lukáškem na pokoj. Tak a užívala jsem si mateřství a byla jsem moc šťastná, pak jsme s Lukáškem zažili hodně věcí, ale o tom pak další deníček.

Omlouvám se za tak dlouhý deníček, ale snažila jsem se ho zkrátit jak to jen šlo, tak doufám, že mě neukamenujete  

Všechny vás zdravím, s pozdravem Janča.