Můj dokonalý hypnoporod
- Porod
- chs.jasmin
- 01.03.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Svůj druhý porod jsem si chtěla užít, chtěla jsem ho dokonalý... Můj deníček je o tom, jak jsem si tento sen splnila. Můj dokonalý porod, můj hypnoporod.
Jsou dvě hodiny ráno, zbývá den do řádného termínu porodu a mě budí mravenčení v břiše. Je to tady! Hodinu odpočítávám jemné kontrakce po 7minutách. Je mi krásně. Dnes se mi narodí druhá dcera.
Beru si peřinu a jdu o patro níž, do obývacího pokoje v přízemí. V tom se probudí přítel, klidným hlasem mu říkám, že je to tady, že budeme rodit. Přítel chudák vyskočí z postele, celý nervozní. Chce volat mamce (jsme domluveni na hlídání), uklidním ho, že je ještě čas. Shodou okolností máme auto v garáži napojené na nabíječku baterii, takže jde přítel auto odpojit a parkuje pro jistotu před domem. Posílám ho ještě spát, že pro něj dojdu, až to bude tady…
Zatopím si v krbu pro atmosféru, zapálím vonnou svíčku, uvařím čaj, ukrojím pořádný kus koláče a jdu se zachumlat pod peřinu. Na YouTube sjíždím pár dokumentů, na papírek si píšu časy. Jsem tak klidná a uvolněná. V bříšku cítím ještě nějaké pohyby, jedny z posledních, pak už ji budu držet v náručí. Užívám si to.
V 6 hodin přichází už i přítel, vyptává se, jak mi je. Stále ho uklidňuji, že kontrakce jsou po 5 minutách, ale stále velmi slabé, voda nepraskla. Uvařím mu čaj, ukrojím pořádný kus koláče a válíme se spolu u krbu. Povídáme si a smějeme se. Stále mu opakuji jeho tři úkoly u porodu:
- hlídat příjem a výdej tekutin (můj i svůj)
- kdybych ztrácela hlavu a začala zmatkovat, tak aby mě usměrnil
- nestresovat se a užívat si tu parádní jízdu, která je nejspíš naposledy
V 7 hodin už se kontrakce zkracují pod 5 minut, ve stoje frčí po 3 minutách a nabývají na síle. Občas ji už musím prodýchat. Přítel jde tedy vzbudit starší dceru, dáváme ji snídani. Nespěcháme na ni. Voláme tchyni a domlouváme slíbené hlídání. Dám si ještě sprchu, překontroluju věci do porodnice, odneseme tašku do auta a v 8 už vyjíždíme. Vyzvedneme babičku v práci a odvezeme je domů, před 9 jsem v porodnici na příjmu.
Sezením v autě se mi kontrakce opět protáhly na 5 minut. Udělají mi jako první KTG vyšetření. Během kterého si píšeme s přítelem SMS - chudák musel zaparkovat auto mimo nemocnici (nebylo místo) a už se bál, že rodím a on to nestihne. Je tak nervózní. Byl tak nervozní i u prvního porodu? Nevzpomínám si. Na monitorech se kontrakce vůbec neukazují. Jsem z toho zmatená a říkám sestře, že je asi špatně zapojená dioda, protože kontrakce mám, ale vůbec se neukazují. Uklidňuje mě, že křivka zachycuje kontrakce, které jdou z vrchu bříška a já mám zatím jen v podbřišku.
Po natočení KTG křivky jdu rovnou na vyšetřovnu. Ujímá se mě velmi milá, mladá paní doktorka. Mám si hupnout na kozu. Vydrápu se na ni, pohodlně se uvelebím. Dovídám se, že jsem na 4cm a mám zašlou branku. Že už si mě tam nechají. Žádná novinka pro mě, jela jsem s tím, že domů pojedeme už o jednoho člena rodiny víc. Po asi 9 týdnech vidím i miminko na ultrazvuku. Doktorka stále přeměřuje a mezi tím se mě sestřička ptá na anamnézu a vypisujeme papíry.
Vtom mi začalo dost hlasitě kručet v břiše, všechny se smějeme. Panuje zde velmi uklidněná atmosféra. Sestřička má vše vyplněné, včetně jmen pro miminko, ale doktorka stále měří a jezdí z jedné strany břicha na druhou. První záchvěv nejistoty, tak se ptám zda je vše v pořádku. Dovídám se, že je, jen je miminko poněkud menší - potvrzuji.
Před měsícem mělo miminko 2 kg a odhad porodní váhy byl 2,8 kg. Pro jistotu si volá zkušenější paní doktorku z příjmu v přízemí. Dojde dredatá, milá doktorka. Je trošku ráznější, přimáčkne mi silně sondu na břicho, no žádá sláva. Zatřese mi s břichem. Dovídám se, že mám nakloněnou dělohu - aha, dobře. Můžu z kozy dolů, fasuji nemocniční košili a už s přítelem jdeme na sál.
Je po půl 10 a mě silně kručí v břiše. Vtipkujeme a říkáme miminku, aby bylo na maminku hodné a narodilo se do oběda, aby se maminka mohla najíst. Máme krásný sál s vanou, nechávají nás o samotě. S přítelem si uděláme pár památečních fotek, já prodýchám pár kontrakci a jak stojím, tak začínají zase frčet po 2-3 minutách.
Dochází za námi mladá porodní asistentka s nabídkou klystýru. Zatím odmítám, nejsem si jistá, zda ho chci. Nicméně po pár dalších kontrakcích svolím - minule jsem ho neměla, tak vyzkoušíme s ním. Přítele posíláme za dveře. No žádná sláva, mám vydržet alespoň 15-20 minut. Jede jedna kontrakce za duhou, po 10 minutách peláším na záchod. O, jaká úleva, 
Zůstávám ještě chvíli sedět, opírám se o velký skákací míč a pár kontrakcí prodýchám na WC. Kupodivu klystýr dobrý - jedou po něm silnější kontrakce, což chceme, pomáhají miminku. Pak směr sprcha, příjemné osvěžení. Opět dochází porodní asistentka a provádí vyšetření - vše krásně postupuje, potvrzuji, že kontrakce stále nabývají na síle, jsou delší a chodí co 2-3 minuty. Atmosféra stále uvolněná, chodím po pokoji, jen už se opírám o postel a kontrakce prodýchávám. A stále mi kručí v břiše.
Kolem 11. hodiny se stáčí debata co asi bude za hodinu, za dvě? Už budu obědvat? Dobrovolně ulehám do postele na bok. Přichází doktorka a radí mi, abych si lehla na druhý bok, že tak vyrovnám dělohu a usnadním miminku poslední sestup. Poslechnu, přichází první a druhá kontrakce. Doktorka mě chválí, já už slušně funím, ale stále uvolněná a klidná.
Ponořuji se do každé kontrakce, vítám miminko, vítám kontrakce. Je to skvělá jízda. Plně si uvědomuji každý okamžik, dýchám, prodýchávám. Je mi skvěle. Doktorka si chce poslechnout miminko, když v tom jde první, druhá, třetí kontrakce bez přestávky. Jdou jako siréna, kolísavě, ale ihned za sebou. Poté si doktorka miminko poslechne, srdíčko tluče jako zvon, žádný stres miminko nezažívá. Doktorka spokojeně odchází. Přítel mě celou dobu hladí, je úžasný.
Povídáme si, smějeme se, odepisujeme na SMSky, které neustále chodí. Když v tom přichází kontrakce, prodýchávám ji a cítím tlak, silný tlak. Poprvé za celou dobu tlak a štípnutí. Sahám si mezi nohy v domnění, že už nahmatám hlavičku a posílám přítele pro sestřičku. Porodní asistentka po mně chce, abych se otočila na záda, poprvé kontrakce i mírně zabolí, provede rychlovyšetření a dovídám se, že jsem plně otevřená a miminko už bude tady. Je stále v plodovém obalu.
Chce tedy prasknout vodu, razantně odmítám a otáčím se na bok a posouvám nahoru ve snaze utéct jí. Přichází kontrakce, tentokrát na boku - klidná, nebolestivá. Nicméně připouštím, že kontrakce nejsou vypuzovací, jen ji cítím, ale není to ta kontrakce, která nutí tlačit, nemám nucení tlačit. Opět jemný hlásek v mé hlavě, že vše je v pořádku, i když se pustí voda. Souhlasím.
Voda se pustí a přichází silná, mohutná kontrakce u které si zakřičím. Přibíhá doktorka, rychle sundává spodní díl postele, dává si rukavice a jdeme na to. Druhá kontrakce už tlačím, vyjede půlka hlavičky a zase zajede. Musím tlačit víc. Ani se nestihnu pořádně nadechnout a je tady další. Tlačím jak jen to jde a u toho křičím. První bolest, křičím a tlačím.
Hlavička je venku - dívám se na ni a nemůžu tomu uvěřit, další kontrakce, křičím a najednou LUP, břicho spadlo, úleva, úúúúúúleva a dostávám na břicho teplý, mokrý, fialkový miminko. O, bože, je tak malinká. Slzím a vítám ji na světě, říkám ji, jak je krásná.
Přítel pláče, hladí mě, hladí dceru. Všichni se na sále smějí, je tak uvolněná atmosféra. Pupečník dotepal, přítel jej přestřihne, stále mi miminko nechávají na břiše, jde placenta - ani nestihnu zatlačit a vypadne, když jen promluvím. Doktorka kontroluje placentu a přítel jde s dětskou sestřičkou dceru ošetřit. Je tak krásná, fotí a natáčí video z ošetření. Vítej na světě!! Je mi krásně! Úplně se vznáším, žádná bolest, jen radost.
Dovídám se, že se dcera narodila 11:40 - tak hodné miminko, před obědem! Dostávám uzlíček v zavinovačce, ihned se přisaje. Všichni odcházejí, jsme sami. Užíváme si jeden druhého, fotíme, odepisujeme na SMS, rozesíláme zprávu o narození naší dcery Edity. Jsme šťastní. Nemůžu uvěřit, jak krásný porod to byl. Bolest až u tlačení hlavičky, jinak úplně bez bolesti. Plné vědomí, prodýchání, uvolnění, uvědomění si… Nádhera, atmosféra krásná.
Po dvanácté dostávám oběd - polévku s kapáním věnují příteli, kterému už také kručí v břiše a já se vrhám na dušenou mrkev s kuskusem. Kuličky kuskusu padají na zem, smějeme se, jaká jsme prasátka. Smějeme se, že už musíme všem připadat jak zfetovaní. Opět ulehám do postele, na chodbě se ozývá sténání rodících žen okolo mě. V duchu jim přeji krásný porod, alespoň z poloviny tak, jak jsem měla já…
Holky, nebojte se porodů, je to krásná jízda. Vnímejte svou sílu, moudrost svého těla - ví co má dělat, umí porodit zdravé a silné dítě, užívejte si kontrakce jako příchod miminka, ne jako nutnou bolest. Vnímejte svou ženskost, tu sílu okamžiku, tu krásu zrození. Věřte, že velká moc je v hlavě. A pokud by vás to více zajímalo, doporučuji přečíst si knihu „hypnoporod“ nebo si najít na internetu informace o hypnoporodu. Holky jde to!
Dnes jsou to dva týdny a jeden den přesně. A stále se toho nemůžu nabažit. Naše druhé štěstíčko se narodilo 13.2.2017 v 11:40 obklopené pozitivní náladou, smíchem a radostí. A tak to má být, takové je zrození.
A taková perlička - obě naše dcery se narodily den před termínem porodu, první dcera se narodila 17.4.2015 a svátek má 17.6. Druhá dcera se nám narodila 13.2.2017 a svátek má 13.1. - no není to krásný? To asi aby si holky nezáviděly.
Holky děkuji za přečtení, mějte krásný den!
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1191
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 708
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1232
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 511
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 318
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19148
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2528
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2756
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2478
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1661
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Nebo se pletu a ten hypno jsem měla taky…? S tím rozdílem že já teda bez klystýru a kontrol asistenky, přesto v porodnici 
Já měla porod teda téměř bezbolestný taky, všehovšudy něco přes 4 hodiny, s jednou kontrolou asistentky, bez oblbováků, v kleče, přesto v porodnici. Na mimino jsem se těšila a bolest brala jako něco co je k tomu prostě potřeba, i když teda nějak zásadně to fakt nebolelo a fakt se hrozně těším na další… Akorát já žila v tom, že takhle je to normální, a ne nějak spešl teda, proto ten dotaz, čím se ten hypno má vyznačovat.
třeba moje mamka necítila prej krom bolesti v zádech vůbec nic, mně rodila půl hodiny od příjezdu do nemocnice, mýho mladšího sourozence hodinu… 
Zakladatelce moc gratuluju ke krásnému porodu a hlavně k miminku! 
, moc mě to dojalo 
