Můj druhý porod, tentokrát koncem pánevním

O mém prvním porodu jsem již psala. Nyní vám popíšu průběh druhého.

Můj druhý porod byla rychlovka, která se s prvním nedá vůbec srovnávat. Svou zásluhu na tom jistě má i průběh těhotenství a má psychika během něj.

Kdo četl můj první příběh, ví, že jsem nastínila, že tam byly nějaké problémy. Při mém druhém těhotenství to bylo něco úplně jiného. Nejenže jsem konečně měla a mám partnera, na kterého se mohu spolehnout, ale už ve 14. týdnu těhotenství mě má gynekoložka nechala na neschopence doma. (Pracovala jsem jako pracovník v soc. službách, takže směny a tahání s klienty na denním pořádku).

To se samozřejmě líbilo jak mému muži tak i mé starší dcerce. Maminka byla konečně v klidu. Vařila, pekla a měla na vše čas :) Ale k věci. Čekala jsem druhou dcerku, která se rozhodla, že půjde zadečkem. Nepomohly domluvy, cvičení ani pokus pana doktora o otočení miminka hlavičkou dolů. Dcerka prostě z nějakého důvodu chtěla zadečkem. Přiznám, že jsem četla vše možné o porodu KP. Všude se dočtete pro i proti, já sama jsem si říkala, že se zeptám lékaře a nechám si doporučit nejlepší cestu.

Jak jsem psala výše, pan doktor se snažil v porodnici dcerku otočit hlavičkou dolů, nicméně marně. Každopádně vzhledem k mému prvnímu porodu a váze dcerky, mi lékař řekl, že nevidí důvod, proč bychom nemohli porodit normální cestou, byť není hlavičkou dolů. Já sama jsem se ubezpečovala, že „kuchnout“ mě můžou vždycky a že je lepší porod než císař a přiznám, že jsem si myslela, že stejně jako u první dcerky budu přenášet :)

Nicméně všechny kontroly byly v pořádku, první termín porodu 5. 4., druhý termín porodu 9. 4. Já stále si jistá, že minimálně týden budu přenášet, jsem byla v klidu. Mno, během 9. mi nebylo moc dobře, ale přikládala jsem to počasí a únavě a to se mě ještě paní na zastávce ptala, jestli jsem v pořádku a nerodím. Jak já se smála, že to určitě ne :)

Večer ještě nákup s rodinkou, kdy už mi opravdu nebylo dobře a začala mne bolet záda (myslela jsem, že mi je ofoukl vítr). V devět večer už mě bolelo břicho, kdy jsme raději zavolali mým rodičům, aby si přijeli pro starší dcerku, že mi není moc dobře a že určitě nerodím, ale kdyby náhodou, ať není doma sama. No co vám budu povídat, maminka z toho nebyla nadšená, ta by mne hned hnala do porodnice. Naštěstí se nechala uchlácholit, že to nic není a že bychom jeli zbytečně.

V noci v jednu ráno, mě vzbudily bolesti a jako správná „těhulka“ jsem zapla aplikaci na kontrakce, kdy jsem ještě do půl druhé ležela, že jsou to jen poslíčci. Když už začaly být po 8 minutách pravidelně, říkala jsem si, už asi pojedeme. Nejdřív sprcha, nalíčit, nachystat jídlo pro sebe i muže, protože budeme rodit určitě dlouho, tak ať nemáme hlad :) Vyjížděli jsme ve dvě ráno, kdy už jsem opravdu měla velké bolesti a místy jsem musela prodýchávat.

Dojezd do porodnice o půl třetí (ani nevíte, jak jsem byla ráda, že jsme městem krásně projeli). Sestřičky milé, vyšetření od paní doktorky službu konající potvrdilo, že opravdu rodíme. Otevřená jsem byla na osm centimetrů!

Nebudu to protahovat porod zadečkem jsme zvládli, přestože můžu říct, že to bylo snad s bolestí ještě horší než vyvolávaný s první dcerkou, ale o půl čtvrté ráno jsem ten můj uzlíček měla na světě :) Zdravý a hlavně krásný :)

Můj muž doteď vtipkuje, že je to nejrychlejší porod, jaký zažil, a vždycky když na to přijde řeč, tak ho hrozně vychvaluje.

Ale na závěr chci říct, že tímto se mi hodně potvrdilo, že psychika má velkou moc. Že moc záleží, jestli máte oporu v partnerovi a neřešíte žádné stresy. Že moc záleží, že maminka je v pohodě.

Přečtěte si také

Deník ticha: Odejít znamená přežít

Deník ticha: Odejít znamená přežít
  • Anonymní
  • 30.05.26
  • 108

Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Anonymní
7.10.18 08:37

A hlavne psychika matky ma velky vliv na to jake bude mimco. Ja u prvniho v tehotenstvi do prace, pak doma s mimcem neustale nadavky od me matky = urvane dite. U druheho doma na rodicaku s prvnim, sami bez bydleni s rodici = dite pohodar.

  • Upravit
Bebuše
8056
7.10.18 11:37

Že je porod o psychice, pod to bych se podepsala.
Jestli má průběh těhotenství vliv na uřvanost miminka, to fakt vypozorované nemám. Druhá dcera řvala 22 hodin denně 4 měsíce. První byla pohodové miminko. Obě těhotenství i porody podobné…
Nakonec je to tak, že z pohodového miminka je náročné dítě, které špatně zvládá emoce. Z křiklouna absolutní pohodář…

  • načítám...
  • Zmínit
Astyna88
781
7.10.18 11:52

Tak ségra byla strašně uřvaný a nespavý mimino a to měla mamka pohodový těhotenství, navíc čekali první dítě s tátou, takže žádné drama. Porod takový, že tam byl špitál zbytečný a ségra taková :roll: před mým zrozením si mamka prošla rozvodem, tahanicemi o majetek s otcem, kterému nebylo hloupé a pokrytecké žádat o byt, kde jsme bydleli, nespavost, poté fyzické ataky, když otec už nevěděl co alkoholem dělá :poblion: a já milionová :*

Blahopřeju ke zdravému čilému dítěti :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Lumíkovec
1557
7.10.18 12:10

Super rychly porod :) blahopreju!
Jinak ja mela tehu i porod v pohode a klidu a mala je od narozeni urvana vzteklina ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Flyingfrog
14106
11.10.18 21:17

Gratuluju k porodu KP a rozumnému doktorovi, který hned nekuchá. :-) Mně byla dcera jednu dobu taky KP a dohodnuti jsme byli s doktorem, že to není důvod ke kuchnutí. :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Jak probíhal můj první porod