Můj krásný porod
- Porod
- nebudka
- 19.02.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Můj porod byl velmi rychlý, bez jakékoliv přípravy jako pití maliníku, cvičení s balonkem a dalších vymožeností. Nebudu říkat, že jsem se ho jako prvorodička nebála... a doufám, že můj článek povzbudí všechny prvorodičky.
první fotka s pyšnými rodiči
Sebík spokojený v kočárku
Byla sobota odpoledne 31.1.2015 a moji rodiče se stavili u nás na odpolední kafe. Já čekala na manžela, až se vrátí z práce. Už jsem se loučila s rodiči a najednou cítím mokro. Našim jsem nic neříkala, abych je nestresovala. Jen co se za nimi zabouchly dveře, šla jsem znovu na WC - měla jsem úplně mokrou intimku. To nic není. Byly 4 odpoledne a já si řekla, že počkám, co se bude dít. Bolesti žádné, kontrakce také ne.
Mezitím dorazil domů manžel. Přivítali jsme se, on se šel vykoupat, najedl se a pustil si PC. Zeptal se mě, jestli s ním nepůjdu do kina. Tak jsem mu řekla, že mi asi odtéká plodová voda. Manžel na mě, ať nehysterčím.
Snažila jsem se uklidnit a šla jsem vařit. Jen co jsem dovařila, tak manželovi říkám, že si jdu lehnout, on se mezitím díval na TV. Samozřejmě jsem neusnula. Za chvíli jsem vstala a opět jsem byla mokrá. Jdu to oznámit manželovi, on opět úplně v klidu, a já už se rozbrečela, ať mě odveze do porodnice. Nakonec jsem se před manželem svlíkla, aby mi uvěřil - to už po mě u WC utíral loužičku.
Zavolala jsem k Apolináři a řekla jim, že mám podezření na odtok plodové vody, PA mi do telefonu oznámila, ať přijedeme.
U Apolináře mě přijali v 23:21, udělali test na odtok plodové vody, který se potvrdil. Natočili mi monitor, vyšetřili mě a hospitalizovali mě. Jdu to oznámit manželovi na chodbu a manžel tomu opět nevěřil - měla jsem přece termín až 20.2. a čekali jsme první mimčo. Nakonec jsem poslala PA, ať manželovi potvrdí mou hospitalizaci. Muž mi přinesl tašku a já se ubytovala na pokoji.
V noci mě natáčeli monitory a prohlíželi mě, ale nic se nechystalo a mně bylo dobře. Noc byla výživná, jelikož bylo slyšet z porodních boxů, jak křičí rodičky, a já se vůbec nevyspala.
Ráno opět vyšetření PA a ta se mě zeptala, jestli mi nedělali konizaci děložního čípku. Ano, dělali. Prý že tohle bude na dlouho, že se neotevírám, tak mi dala nějaký čípek.
Odpoledne za mnou přišli rodiče na návštěvu a já cítila, jak mě začíná pobolívat v podbřišku jako při MS. Vždy jsem tu bolest rozdýchala a rozchodila na nemocniční chodbě. Přibližně v 16 hodin naši odešli a bolesti stále pokračovaly, ale mně bylo stále fajn. Následovalo vyšetření PA a ta mi sdělila, že jsem otevřená na 4 prsty a jdeme na přípravu. Já tomu stále nevěřila, protože mi nic moc nebylo. Následoval klystýr, WC, sprcha a jdeme na porodní box.
Volám manželovi, ať přijede, a ten se mě zeptá proč… tak mu oznámím, že rodíme a že dle PA budu mít odrozeno do jedné, maximálně dvou hodin. Na porodním boxu mi natáčí monitor a já u toho musím ležet, což mi není moc příjemné. PA se mě zeptá, jestli chci epidural - já chci. Přijde anestezioložka a ta mi oznámí, že mi ho dát nemůže, protože za poslední měsíc mi nikdo nebral krev. Nakonec mi nabídne něco jiného a píchne mi injekci do zadku.
Z ničeho nic mi mladý sympatický doktor řekne, že jestli chci, ať začnu tlačit, že za chvíli porodím, manžel stále nikde a já zadržuju tlačení. Po chvíli začínám tlačit a na pár zatlačení je malý venku, přikládají mi ho na bříško a slyším, jak přibíhá konečně manžel. Malý má 2910 g a 49 cm a narodil se v 37+6 tt. Doktor mě prohlídne a řekne, že tohle je bez jakéhokoliv poranění, šití a nástřihu. Malý měl obvod hlavičky 34 cm.
Malého pak odnesou zvážit, změřit a já mezitím volám mamce, že malý je na světě. Je 17:38 a já vůbec necítím žádnou bolest a cítím se fit. Mezitím rodím placentu a malého nám přinesou. Manžel ho drží v náručí a vidím, jak se mu lesknou oči dojetím. Už se na něj ani nezlobím, že porod nestihl, a jsem ráda, že je tam teď s námi. Malého pak odváží na šestinedělí a já v klidu večeřím povídám a si s manželem. 
Sebastian se narodil 1.2. a apgare skore měl 10-10-10. Je tak krásný a já teď už chápu, co znamená mateřská láska. Celou noc si nechávám malého na pokoji a pozoruju ho a nechápu, že už jsem máma. Ten neskutečný pocit štěstí, lásky a něhy, co teď cítím, se ani nedá popsat!!!
Přečtěte si také
Myslela jsem, že jsem připravená na porod. Třetí trimestr mě vyvedl z omylu
- Anonymní
- 01.06.26
- 1072
Ty poslední měsíce těhotenství přišly nějak moc rychle. Ještě jsem měla v hlavě, že „je čas“, ale tělo už jelo na úplně jiný režim než moje představy. Najednou jsem se nemohla pořádně vyspat,...
Ex mi po rozchodu poslal fakturu. Prý mu dlužím za večeře, dárky i dovolenou
- Anonymní
- 01.06.26
- 2374
S Davidem jsem se rozešla po čtyřech letech. Nebyl to hezký rozchod, přesto jsem doufala, že ho zvládneme důstojně a třeba si časem zachováme alespoň přátelský vztah. Prožili jsme spolu spoustu...
Celý život závidím krásným ženám. Připadá mi, že mají všechno zadarmo
- Anonymní
- 01.06.26
- 797
Vždycky jsem chtěla být krásná. Ne jen hezká nebo sympatická. Krásná. Taková ta žena, za kterou se lidé otočí na ulici, která vejde do místnosti a okamžitě na sebe strhne pozornost. Nikdy jsem...
Dva roky lžu manželovi. Myslí si, že chodím na cvičení, ale pravda je úplně jiná
- Anonymní
- 01.06.26
- 2142
Dva roky tvrdím Karlovi, že chodím na pilates. Každý čtvrtek v půl sedmé si sbalím sportovní tašku, rozloučím se a odcházím z domova. Vrátím se kolem deváté s tím, že jsme si po lekci ještě zašly s...
Jak mám vyjít s penězi? Šetřím na jídle, kočce i lécích. A stejně vyjdu tak tak
- Anonymní
- 01.06.26
- 946
Je mi 54 let, jsem v invalidním důchodu a mám velký problém vyjít s penězi. Musela jsem si najít přivýdělek, jinak bych asi skončila na ulici. Žiju sama, děti nemám a manžel mi před několika lety...
Neustálá soutěž tchyně: Jak se nenechat rozhodit srovnáváním
- Anonymní
- 31.05.26
- 3609
Každá návštěva tchyně je pro mě test trpělivosti. Mezi snídaní a obědem neustále připomíná úspěchy dcery své kamarádky, zatímco moje děti jsou podle ní pořád „méně schopné“. Jak přežít den plný...
Po pozitivním testu jsem se psychicky složila. První trimestr byl brutální
- Anonymní
- 31.05.26
- 1539
Dvě čárky na testu. Ten moment jsem si představovala roky a čekala jsem příval štěstí, dojetí a možná i nějaký ten filmový okamžik. Jenže místo toho přišla panika. Seděla jsem na zemi v koupelně a...
Když tajemné místo rande překvapí: Baseballové pálky a tma
- Anonymní
- 31.05.26
- 566
Rande s partnerem na opuštěném místě mělo být vzrušující a tajemné. Jenže večer pod mostem se proměnil v okamžiky strachu, když se z tmy objevili dva muži s bejzbolovými pálkami. Jediná šance byla...
Chtěla jsem domácí porod. Nakonec šlo o život mně i miminku
- Anonymní
- 31.05.26
- 1521
Když jsem oznámila rodině, že chci rodit doma, spustilo to menší válku. Máma si klepala na čelo, tchyně mě strašila historkami z devadesátek a kamarádka mi poslala asi deset článků o tom, proč je...
Děsí mě představa, že bych měla děti. Jenže bez nich jako žena nikoho nezajímám
- Anonymní
- 31.05.26
- 1092
Potkala jsem několik mužů, se kterými jsem měla kratší i delší vztahy. U toho posledního to už vypadalo nadějně. Jenže jakmile přijde řeč na děti, většinou se všechno zadrhne.
A preju hodne zdravi.Ma super datum narozeni jako ja! I kdyz o nekolik let driv. 
Zavidim rychly porod.Ja mam trauma z porodu do konce zivota!!
Hodne stesti!
)
Čeká mě to na začátku června a už teď jsem trošku nervózní…snad pak budu moci napsat taky takový deníček a prvorodičky tím podpořit 
)Jinak gratuluji samozřejmě 
