Naše druhorozená odešla ve 20. týdnu
Jak jsem rodila proti své vůli... příliš brzy...
Začalo to krásně. Dvěma čárkama na těhotenském testu. Ta radost, že
se znovu zadařilo a dcerka bude mít sourozence! Navíc jsme chystali svatbu,
takže se budeme brát ve čtyřech. I když prcek bude v bříšku.
Bylo to hodně náročné. Bylo léto, dcerka měla zrovna 1,5 roku, takže
ještě jsem jí musela být stále za zadkem, stále byla kojena. Bylo mi
neskutečně špatně a dodělávali jsme domeček. Ať se hned po svatbě (na
konci září) můžeme nastěhovat. Nakonec jsem 14 dnů před svatbou kojení
ukončila.
Hned od začátku nebylo vše úplně standardní. Trošku jsem špinila, doktor zjistil polyp, dostala jsem globule na výtok a utrogestan a měla jsem se šetřit.
Svatba byla krásná, pro mě téměř dokonalá. Měli jsme obřad, raut, krájení dortu a v 17 hod jsme odjížděli domů a ráno na svatební cestu.
Svatební cestu jsme trávili na kolech v Jeseníkách. Všichni jsme si ji užívali. ALE! Opět jsem začala špinit, takže po dovolené k lékaři. Nasazeny opět globule na výtok.
Nastalo zlepšení, jen jsem měla tvrdnutí bříška a bolesti. Ale vždyť
jsem se přepínala, nebo ne? Ne, tím to nebylo 
Jeden den ráno na toaletě jsem uviděla jasně červenou krev. Jelo se do nemocnice a já věděla, že odjedu sama. Byla jsem přesně ve 20+0. Pět dlouhých dnů mi zastavovali porod. Praskla mi voda z důvodu zánětu. Hned nasazeny všemožné kapačky, antibiotika, striktní klid na lůžku. Jídlo v posteli, maximálně na WC. Po každé volat sestru a kontrolovat vložku. Ten strach a beznaděj, výčitky…
A pak to nastalo. Kontrakce po minutě. Došla sestra, něco mě píchla a
byl klid. Žádná bolest, žádný tlak. Manžel byl na pokoji se mnou. Držel
mě za ruku a za sledování Top gearu jsem 30. 10. 2019 „porodila“ druhou
dceru. Ani jsme ji neviděli. Nechtěli jsme… Jen jsme se s manželem dívali
do očí…
Odvezli mě na sál, manžel mi zamával a odjel. Já na sále cítila chlad a
zimu. Usínala jsem se slzama v očích.
Dnes na to vzpomínám a přesně si vybavuji, co jsem cítila. Vše zlé je k něčemu dobré a nic se neděje bezdůvodně. Naše holčička na nás dává pozor a ví, že jsme udělali (já) maximum. I když nebyla naděje, nevzdávala jsem se.
Nyní vedle mě leží druhorozená dcerka, která měla nedávno rok. A ten
její porod? To byla úplně jiná kapitola 
Važte si každé minuty života, věřte a vzpomínejte. Nezapomínejte.
Jediné fotky jako památku na holčičku mám ze svatby a z Pohádky do
pohádky, kde byla ještě snáma.
přeji vám celé rodině už jen to
nejhezčí.. Žádný bolení..
mrzí mě, čím jste prošla. Přeju jen
to dobré
.hezký deníček i když smutný…
