Naše druhorozená odešla ve 20. týdnu

Jak jsem rodila proti své vůli... příliš brzy...

received_2057800821014028.jpeg received_2057800821014028.jpeg
received_2200521583557567.jpeg
received_2057800821014028.jpeg

Začalo to krásně. Dvěma čárkama na těhotenském testu. Ta radost, že se znovu zadařilo a dcerka bude mít sourozence! Navíc jsme chystali svatbu, takže se budeme brát ve čtyřech. I když prcek bude v bříšku.
Bylo to hodně náročné. Bylo léto, dcerka měla zrovna 1,5 roku, takže ještě jsem jí musela být stále za zadkem, stále byla kojena. Bylo mi neskutečně špatně a dodělávali jsme domeček. Ať se hned po svatbě (na konci září) můžeme nastěhovat. Nakonec jsem 14 dnů před svatbou kojení ukončila.

Hned od začátku nebylo vše úplně standardní. Trošku jsem špinila, doktor zjistil polyp, dostala jsem globule na výtok a utrogestan a měla jsem se šetřit.

Svatba byla krásná, pro mě téměř dokonalá. Měli jsme obřad, raut, krájení dortu a v 17 hod jsme odjížděli domů a ráno na svatební cestu.

Svatební cestu jsme trávili na kolech v Jeseníkách. Všichni jsme si ji užívali. ALE! Opět jsem začala špinit, takže po dovolené k lékaři. Nasazeny opět globule na výtok.

Nastalo zlepšení, jen jsem měla tvrdnutí bříška a bolesti. Ale vždyť jsem se přepínala, nebo ne? Ne, tím to nebylo :(

Jeden den ráno na toaletě jsem uviděla jasně červenou krev. Jelo se do nemocnice a já věděla, že odjedu sama. Byla jsem přesně ve 20+0. Pět dlouhých dnů mi zastavovali porod. Praskla mi voda z důvodu zánětu. Hned nasazeny všemožné kapačky, antibiotika, striktní klid na lůžku. Jídlo v posteli, maximálně na WC. Po každé volat sestru a kontrolovat vložku. Ten strach a beznaděj, výčitky…

A pak to nastalo. Kontrakce po minutě. Došla sestra, něco mě píchla a byl klid. Žádná bolest, žádný tlak. Manžel byl na pokoji se mnou. Držel mě za ruku a za sledování Top gearu jsem 30. 10. 2019 „porodila“ druhou dceru. Ani jsme ji neviděli. Nechtěli jsme… Jen jsme se s manželem dívali do očí…
Odvezli mě na sál, manžel mi zamával a odjel. Já na sále cítila chlad a zimu. Usínala jsem se slzama v očích.

Dnes na to vzpomínám a přesně si vybavuji, co jsem cítila. Vše zlé je k něčemu dobré a nic se neděje bezdůvodně. Naše holčička na nás dává pozor a ví, že jsme udělali (já) maximum. I když nebyla naděje, nevzdávala jsem se.

Nyní vedle mě leží druhorozená dcerka, která měla nedávno rok. A ten její porod? To byla úplně jiná kapitola :)

Važte si každé minuty života, věřte a vzpomínejte. Nezapomínejte.
Jediné fotky jako památku na holčičku mám ze svatby a z Pohádky do pohádky, kde byla ještě snáma.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Payus
4381
16.12.20 12:14

Uplně mě zamrazilo.. Jsi statečná zena :srdce: přeji vám celé rodině už jen to nejhezčí.. Žádný bolení..

  • načítám...
  • Zmínit
Monulie
425
16.12.20 15:39

Strašně smutný… :,( mrzí mě, čím jste prošla. Přeju jen to dobré

  • načítám...
  • Zmínit
Romanka40
336
16.12.20 17:11

@Monulie @Payus
Děkuji Vám. Ale ja se stim smirila, srovnala to v sobe. Treba tento denicek pomuze nekomu, kdo neco pidobneho zazil. Co je dulezite, nebat se o tom mluvut, nedelat, ze se to nestalo. ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Ba412
1845
18.12.20 07:27

Nezlobtese, ale pri problemech v tehotenstvi dovolena na kolech? Jezdila jste na kole taky? Konzultovala jste to s lekarem? Nejsem proti sportu v tehotenstvi, sama jsem jezdila na bezkach do 5.mesice a plavala do poslednich 4 tydnu pred porodem, ale ja ani nezaspinila.

  • načítám...
  • Zmínit
Romanka40
336
18.12.20 09:37

@Ba412 ano, konzultovala, mame elektrokola, takze jsem jen slapala a nenamahala se. Doktor povolil, rekl, ze to je z toho polypu. Navic jsem mesic pred tim uz nespinila. V nemocnici me to take posvetili. Tehotenstvi neni nemoc. A tak jsme to i brali.

  • načítám...
  • Zmínit
Masa.kratka
4
28.12.20 20:07

Je to smutný :/ bohužel i takové věci se dějí… super, že podruhé se to podařilo :)

  • načítám...
  • Zmínit
Romanka40
336
29.12.20 06:49

@Masa.kratka ano i toto se stava. Hlavne, zeny se o tom musi naucit mluvit. I okoli by melo chtit o tom mluvit. Nedelat, ze se to nestalo, ze to neexistuje.

  • načítám...
  • Zmínit
ametyst
13021
29.12.20 19:30

Romanko moc zdravím a jsem ráda že vše nakonec dobře dopadlo :kytka:.hezký deníček i když smutný…

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Na co vzpomínáme u stromečku?

Porod jako zhojení smutku

Poprvé spolu u stromečku, my a naše dvě dcery