Můj porod
- Porod
- salecka
- 12.12.05
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Je to už nějaký pátek,co se narodil náš andílek Vojta.Chci se s vámi podělit o zážitky spojené s jeho narozením.Otěhotněla jsem plánovaně a celé těhu probíhalo,až na to,že jsem strašně přibrala(28Kg)úplně bez problémů.Bříško jsem měla tak velké,že si všichni mysleli,že budu rodit tak o měsíc dřív.
Opak byl pravdou a v den termínu jsem se cpala v McDonaldu.Nechali mně ještě týden přenášet a když se nic nedělo, tak se rozhodlo,že 8.3.2005 porod vyvolají.Toho jsem se bála a tak na kontrole den předem se mně sželelo panu doktorovi a ten mi udělal Hamiltona.Šla jsem ještě na utz na odhad velikosti(cca 3100)a tam mě začalo pobolívat břicho, ale nijak moc.K autu už jsem šla velmi pomalu a dr.se se mnou rozloučil se slovy:pokud neporodíte ještě dnes v noci tak ráno nástup na indukci.Ale začalo se to rozbíhat, tak jsem byla celkem klidná.V poledne už byly stahy dost nepříjemné a zhruba po 7 min.Bylo odpoledne zhruba 17hodin a stahy byly stále velmi nepravidelné jako na kolotoči 7,5,5,6,7 minut.Zhruba o půlnoci jsme dorazili do porodnice a tam mi sdělili,že jsem otevřená na 1cm!!!!!to jsem myslela že omdlím.Po celém dni takových stahů mi řekli,že se to rozbíhá u prvorodiček hodně pomalu a že když už tam jsem,tak tam zůstanu,protože mám ráno tu indukci.Dali mi prášek na spaní s tím,že pokud by se rozběhl porod tak mně to vzbudí a když ne tak budu odpočatá na ráno.Byla to noc hrůzy,kdy jsem nezamhouřila oka ani přes prášek. Několik hodin tam nějaká mamina křičela,no to jsem si říkala,že to nepřežiju a ještě v noci jsem si nechala udělat rozbor krve kvůli epidurálu,který jsem v tu chvíli moc chtěla.No a pak bylo ráno stahy jsem měla stejně nepravidelné jako celý den předtím,vyměnily se směny a přišla nejůžasnější por.asistentka která mi všechno vysvětlila a dohodly jsme se,že mimčo se narodí nejpozději do 15 hod.nejdříve jsme to zkusily přirozeně klystýrem prohřát a uvolnit cesty,potom mi propíchla plodové obaly a když to moc nepomohlo a já byla otevřená po tom všem na 4cm,rozhodla,že dáme oxytocinovou infuzi na posílení stahů.Řekla, ať si zavolám tatínka,že to většinou bývá rychlé.Moc jsem se toho bála a měla jsem i na krajíčku,že to nezvládnu a že to je bolestivější než normálně a prostě jsem to přestala zvládat.Do toho ale přišel tatínek,který mi byl velikou oporou.A protože infuze už byla zapnutá a stahy začaly být hodně silné,tak už jsem neměla čas přemýšlet, jestli to zvládnu nebo ne.Nejdřív jsem musela ležet,ale když jsem to přestala zvládat,dovolili mi u postele skákat na balonu,sprchu jsem ani nevyužila.Chtěla jsem ten slíbený epidurál,ale asistentka mi řekla,že jsem otevřená na 8cm a už nemáme čas.Stahy už byly hodně silné byly po minutě a trvaly minutu.To bylo 10 dopoledne.Takhle to bylo 2 hodinky a pak se mi začalo chtít tlačit.Šupky upravit porodnické lůžko,párkrát zatlačit a miminko bylo na světě.Bylo 12:15,8.3.2005.Museli mně nadvakrát nastříhávat,protože mimčo mělo 3,800g.Hodně jsem po porodu krvácela a museli mně hodně zašívat,ale i tak to byl nejkrásnější zážitek v životě.Tímto chci povzbudi všechny nastávající maminky,že opravdu není čeho se bát,každá to zvládne.Rozhodně doporučuji poslouchat pokyny porodních asistentek a doktorů,protože ti to s námi myslí dobře.Chtěla jsem rodit přirozeně bez nástřihů a medikamentů,ale bylo to jinak.Přesto jsem vděčná por.asistentce i lékaři,že mi pomohli přivést na svět mého milovaného a zdravého syna. Salecka
Přečtěte si také
Byt měl být svatební dar pro syna. Nájemník mi ale udělal čáru přes rozpočet
- Anonymní
- 12.11.26
- 1404
Když mi syn oznámil, že se bude ženit, měla jsem obrovskou radost. S partnerkou plánovali společnou budoucnost a začali hledat bydlení. Já jim chtěla pomoct. Měla jsem totiž byt, který jsem několik...
Manžel si začal se sousedkou. Teď spolu žijí za plotem a já je mám na očích
- Anonymní
- 12.11.26
- 1720
Když mi jedno dopoledne pošťačka podávala doporučený dopis, tvářila se jakoby mi oznamovala úmrtí v rodině. Nakonec z ní vypadlo, že viděla manžela se sousedkou. Nejdřív jsem se zasmála, protože...
Čekám na důkaz, ne na sliby
- Anonymní
- 12.11.26
- 521
Ahoj, možná to znáte z vlastní zkušenosti: ráno se probudíte vedle někoho, koho milujete, a přesto máte pocit, že spíte sama. Já ten pocit znám důvěrně. Jenže teď je to jinak.
Měsíc co měsíc počítám každou korunu. Manžel mě přesto podezírá, že tajně piju
- Anonymní
- 12.11.26
- 577
„Ty mi chceš opravdu tvrdit, že jsi za poslední týden utratila šest tisíc jen za jídlo a věci pro naši dceru?“ zeptal se mě manžel a ukázal na výpis z účtu. Pak dodal něco, co mě opravdu nadzvedlo....
Advent ještě nezačal a já už mám Vánoc plné zuby. Zase je mám celé zařídit
- Anonymní
- 12.11.26
- 459
Letos jsem se rozhodla, že cukroví koupím a adventní kalendáře vyrábět nebudu. Místo úlevy zatím zažívám hlavně pocit, že musím svoje rozhodnutí každému vysvětlovat. Mám práci, dvě děti a chuť užít...
Ze školky mi ho zase poslali domů s rýmou. V práci už nevím, co říct
- Anonymní
- 11.11.26
- 761
Syna jsem po týdnu doma odvedla do školky a za dvě hodiny si pro něj jela znovu. Chápu, že nemocné dítě do kolektivu nepatří. Jen už nevím, kdy je dost zdravý na návrat a jak mám další nepřítomnost...
“Macinka má pravdu,” rýpl si dneska manžel. Zapomněl, že jsem taky hrála hokej?
- Anonymní
- 11.11.26
- 633
Žijeme v době, kdy se o rovnoprávnosti a svobodě volby mluví na každém rohu, ale jakmile přijdete domů za zavřené dveře, často zjistíte, že pod moderním nátěrem se ukrývají názory staré jako...
„Mami, na řízení už jsi moc stará,“ slýchám od dětí. Chtějí mi vzít klíče
- Anonymní
- 11.11.26
- 993
„Mami, myslím, že bys už neměla řídit. V tvém věku je to nebezpečné.“ Tohle mi oznámil můj vlastní syn u nedělního oběda, jako by mi právě sděloval, že mám vysoký tlak. Je mi 67 let, řidičský...
Chtěla jsem pomoct dceři po rozvodu. Dnes bych nejraději vyhodila ji i psa
- Anonymní
- 11.11.26
- 1986
„Jestli nám vezmeš Jonatána, už k tobě nikdy nepřijdu!“ vykřikla na mě moje jedenáctiletá vnučka a zabouchla dveře svého pokoje. Stála jsem na chodbě, pod nohama měla další chomáč psích chlupů a v...
Manžel chce pro syna gympl. Já hlavně chci, aby se nebál říct, co chce on
- Anonymní
- 11.11.26
- 389
Ještě jsme nenavštívili jedinou střední školu a už se kvůli jejich výběru doma hádáme. Manžel počítá s gymnáziem, já bych synovi ráda nechala prostor i pro průmyslovku, která ho zaujala. Jenže...