Můj porod
- Porod
- salecka
- 12.12.05
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Je to už nějaký pátek,co se narodil náš andílek Vojta.Chci se s vámi podělit o zážitky spojené s jeho narozením.Otěhotněla jsem plánovaně a celé těhu probíhalo,až na to,že jsem strašně přibrala(28Kg)úplně bez problémů.Bříško jsem měla tak velké,že si všichni mysleli,že budu rodit tak o měsíc dřív.
Opak byl pravdou a v den termínu jsem se cpala v McDonaldu.Nechali mně ještě týden přenášet a když se nic nedělo, tak se rozhodlo,že 8.3.2005 porod vyvolají.Toho jsem se bála a tak na kontrole den předem se mně sželelo panu doktorovi a ten mi udělal Hamiltona.Šla jsem ještě na utz na odhad velikosti(cca 3100)a tam mě začalo pobolívat břicho, ale nijak moc.K autu už jsem šla velmi pomalu a dr.se se mnou rozloučil se slovy:pokud neporodíte ještě dnes v noci tak ráno nástup na indukci.Ale začalo se to rozbíhat, tak jsem byla celkem klidná.V poledne už byly stahy dost nepříjemné a zhruba po 7 min.Bylo odpoledne zhruba 17hodin a stahy byly stále velmi nepravidelné jako na kolotoči 7,5,5,6,7 minut.Zhruba o půlnoci jsme dorazili do porodnice a tam mi sdělili,že jsem otevřená na 1cm!!!!!to jsem myslela že omdlím.Po celém dni takových stahů mi řekli,že se to rozbíhá u prvorodiček hodně pomalu a že když už tam jsem,tak tam zůstanu,protože mám ráno tu indukci.Dali mi prášek na spaní s tím,že pokud by se rozběhl porod tak mně to vzbudí a když ne tak budu odpočatá na ráno.Byla to noc hrůzy,kdy jsem nezamhouřila oka ani přes prášek. Několik hodin tam nějaká mamina křičela,no to jsem si říkala,že to nepřežiju a ještě v noci jsem si nechala udělat rozbor krve kvůli epidurálu,který jsem v tu chvíli moc chtěla.No a pak bylo ráno stahy jsem měla stejně nepravidelné jako celý den předtím,vyměnily se směny a přišla nejůžasnější por.asistentka která mi všechno vysvětlila a dohodly jsme se,že mimčo se narodí nejpozději do 15 hod.nejdříve jsme to zkusily přirozeně klystýrem prohřát a uvolnit cesty,potom mi propíchla plodové obaly a když to moc nepomohlo a já byla otevřená po tom všem na 4cm,rozhodla,že dáme oxytocinovou infuzi na posílení stahů.Řekla, ať si zavolám tatínka,že to většinou bývá rychlé.Moc jsem se toho bála a měla jsem i na krajíčku,že to nezvládnu a že to je bolestivější než normálně a prostě jsem to přestala zvládat.Do toho ale přišel tatínek,který mi byl velikou oporou.A protože infuze už byla zapnutá a stahy začaly být hodně silné,tak už jsem neměla čas přemýšlet, jestli to zvládnu nebo ne.Nejdřív jsem musela ležet,ale když jsem to přestala zvládat,dovolili mi u postele skákat na balonu,sprchu jsem ani nevyužila.Chtěla jsem ten slíbený epidurál,ale asistentka mi řekla,že jsem otevřená na 8cm a už nemáme čas.Stahy už byly hodně silné byly po minutě a trvaly minutu.To bylo 10 dopoledne.Takhle to bylo 2 hodinky a pak se mi začalo chtít tlačit.Šupky upravit porodnické lůžko,párkrát zatlačit a miminko bylo na světě.Bylo 12:15,8.3.2005.Museli mně nadvakrát nastříhávat,protože mimčo mělo 3,800g.Hodně jsem po porodu krvácela a museli mně hodně zašívat,ale i tak to byl nejkrásnější zážitek v životě.Tímto chci povzbudi všechny nastávající maminky,že opravdu není čeho se bát,každá to zvládne.Rozhodně doporučuji poslouchat pokyny porodních asistentek a doktorů,protože ti to s námi myslí dobře.Chtěla jsem rodit přirozeně bez nástřihů a medikamentů,ale bylo to jinak.Přesto jsem vděčná por.asistentce i lékaři,že mi pomohli přivést na svět mého milovaného a zdravého syna. Salecka
Přečtěte si také
Přistihla jsem tchyni, jak fotí moje dítě nahé. Seřvala mě, že z ní dělám úchyla
- Anonymní
- 10.05.26
- 1297
S tchyní jsme měly kvůli fotkám našeho syna neshody už několikrát. Jenže když jsem ji jednou přistihla, jak si ho fotí nahého při koupání, vznikl mezi námi konflikt, který od té doby pořád visí ve...
Nehtařka se mi vysmála, že mám „ruce uklízečky“. Myslím, že mě chtěla ponížit
- Anonymní
- 10.05.26
- 669
Chtěla jsem jen nové nehty a chvíli vypnout. Místo toho se mi nehtařka během manikúry vysmála kvůli mým rukám tak, že jsem měla chuť okamžitě odejít.
Doktorka dala dceři antibiotika. Až po brutální reakci uznala, že to byla chyba
- Anonymní
- 10.05.26
- 520
Někdy jsem na doktory opravdu strašně naštvaná. Třeba jako teď. Moje čtyřletá dcera měla virózu, která se zhoršila tím, že ji začalo bolet ucho. Šli jsme jako obvykle na ORL, kde paní doktorka...
Nachytala mě s milencem v restauraci. A sama tam přišla s mladším mužem
- Anonymní
- 10.05.26
- 651
Když mě tchyně přistihla, jak se líbám s milencem v restauraci, myslela jsem si, že je po všem. Jenže během pár vteřin mi došlo, že ani ona tam nebyla nevinně, přišla totiž za ruku s o dost mladším...
Máme doma více dětí a je u nás živo. Soused nám kvůli hluku vyhrožuje sociálkou
- Anonymní
- 10.05.26
- 717
Žijeme v panelovém domě, máme tři děti a psa. Jsme všichni tak nějak od přírody hlučnější a děti jsou navíc hodně živé a temperamentní. Pod námi bydlí starší pán, který nás nemá rád a už několikrát...
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 4705
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 2939
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 1917
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 1072
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 1315
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
