Můj porod
- Porod
- salecka
- 12.12.05
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Je to už nějaký pátek,co se narodil náš andílek Vojta.Chci se s vámi podělit o zážitky spojené s jeho narozením.Otěhotněla jsem plánovaně a celé těhu probíhalo,až na to,že jsem strašně přibrala(28Kg)úplně bez problémů.Bříško jsem měla tak velké,že si všichni mysleli,že budu rodit tak o měsíc dřív.
Opak byl pravdou a v den termínu jsem se cpala v McDonaldu.Nechali mně ještě týden přenášet a když se nic nedělo, tak se rozhodlo,že 8.3.2005 porod vyvolají.Toho jsem se bála a tak na kontrole den předem se mně sželelo panu doktorovi a ten mi udělal Hamiltona.Šla jsem ještě na utz na odhad velikosti(cca 3100)a tam mě začalo pobolívat břicho, ale nijak moc.K autu už jsem šla velmi pomalu a dr.se se mnou rozloučil se slovy:pokud neporodíte ještě dnes v noci tak ráno nástup na indukci.Ale začalo se to rozbíhat, tak jsem byla celkem klidná.V poledne už byly stahy dost nepříjemné a zhruba po 7 min.Bylo odpoledne zhruba 17hodin a stahy byly stále velmi nepravidelné jako na kolotoči 7,5,5,6,7 minut.Zhruba o půlnoci jsme dorazili do porodnice a tam mi sdělili,že jsem otevřená na 1cm!!!!!to jsem myslela že omdlím.Po celém dni takových stahů mi řekli,že se to rozbíhá u prvorodiček hodně pomalu a že když už tam jsem,tak tam zůstanu,protože mám ráno tu indukci.Dali mi prášek na spaní s tím,že pokud by se rozběhl porod tak mně to vzbudí a když ne tak budu odpočatá na ráno.Byla to noc hrůzy,kdy jsem nezamhouřila oka ani přes prášek. Několik hodin tam nějaká mamina křičela,no to jsem si říkala,že to nepřežiju a ještě v noci jsem si nechala udělat rozbor krve kvůli epidurálu,který jsem v tu chvíli moc chtěla.No a pak bylo ráno stahy jsem měla stejně nepravidelné jako celý den předtím,vyměnily se směny a přišla nejůžasnější por.asistentka která mi všechno vysvětlila a dohodly jsme se,že mimčo se narodí nejpozději do 15 hod.nejdříve jsme to zkusily přirozeně klystýrem prohřát a uvolnit cesty,potom mi propíchla plodové obaly a když to moc nepomohlo a já byla otevřená po tom všem na 4cm,rozhodla,že dáme oxytocinovou infuzi na posílení stahů.Řekla, ať si zavolám tatínka,že to většinou bývá rychlé.Moc jsem se toho bála a měla jsem i na krajíčku,že to nezvládnu a že to je bolestivější než normálně a prostě jsem to přestala zvládat.Do toho ale přišel tatínek,který mi byl velikou oporou.A protože infuze už byla zapnutá a stahy začaly být hodně silné,tak už jsem neměla čas přemýšlet, jestli to zvládnu nebo ne.Nejdřív jsem musela ležet,ale když jsem to přestala zvládat,dovolili mi u postele skákat na balonu,sprchu jsem ani nevyužila.Chtěla jsem ten slíbený epidurál,ale asistentka mi řekla,že jsem otevřená na 8cm a už nemáme čas.Stahy už byly hodně silné byly po minutě a trvaly minutu.To bylo 10 dopoledne.Takhle to bylo 2 hodinky a pak se mi začalo chtít tlačit.Šupky upravit porodnické lůžko,párkrát zatlačit a miminko bylo na světě.Bylo 12:15,8.3.2005.Museli mně nadvakrát nastříhávat,protože mimčo mělo 3,800g.Hodně jsem po porodu krvácela a museli mně hodně zašívat,ale i tak to byl nejkrásnější zážitek v životě.Tímto chci povzbudi všechny nastávající maminky,že opravdu není čeho se bát,každá to zvládne.Rozhodně doporučuji poslouchat pokyny porodních asistentek a doktorů,protože ti to s námi myslí dobře.Chtěla jsem rodit přirozeně bez nástřihů a medikamentů,ale bylo to jinak.Přesto jsem vděčná por.asistentce i lékaři,že mi pomohli přivést na svět mého milovaného a zdravého syna. Salecka
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 97
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 113
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 234
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 145
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 145
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1891
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1132
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2035
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 833
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 504
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?