Můj porod KP
- Porod
- Akzeretka
- 23.08.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Všem ženám, jejichž nenarozené ratolesti umíněně stále drží hlavu vztyčenou :) a ne a ne se otočit tak, jak by to mělo být. Nebojte se! Konec pánevní je normální fyziologická poloha a s trochou cvičení a sebedůvěry do zvládnete.
Když jsem otěhotněla, měla jsem hroznou radost. S manželem jsme si každý týden četli v knihách, co se malému v bříšku právě vyvíjí, jak je velký, co už umí apod. Ve chvíli, kdy se měl (podle knih, posléze i podle doktorky) otočit a být připravený na porod, se náš drahý „šprajcnul“ a zarputile odmítal obrat o 180°. Doktorka mi stále říkala, že máme času dost, že se určitě ještě otočí.
Týdny ubíhaly a malej stále nic. Ani centimetr. Sama jsem si krásně nahmatala, ve kterých místech má hlavičku. 
Aspoň jsem ho mohla hladit, no.
Někdy ve 34. týdnu už jsem byla lehce nervózní. Začala jsem cvičit, že prý to pomůže. Dělala jsem kočičí hřbety, všemožně se pokoušela být hlavou co nejníž -nohy na gauči, hlava a ruce na zemi a podobné vylomeniny. Dokonce jsem chodila plavat a v bazénu jsem dělala stojky, 
ale samozřejmě nic. Jen jsem miminku udělala malou matějskou v břiše.
Po celou dobu jsem pevně věřila, že se mimčo otočí a já budu rodit normálně. Proto jsem pravidelně cvičila s Aniballem - každý druhý den, hezky jsem postupovala. Měla jsem ze sebe radost, jen ten cvrček se mi stále vysmíval s hlavou u mého srdce.
Někdy ve 34.tt jsem začala chodit do porodnice do poradny pro riziková těhotenství. Tam mi pan doktor řekl, že když se mimčo neotočí do 14 dnů, naplánujeme císaře.
Tohle byl první moment, kdy jsem si uvědomila, že možná neporodím normálně a hodně jsem to obrečela. Sekci jsem si nechtěla připustit, nesouhlasila jsem s ní a bála jsem se. Jenže pak mi všichni začali říkat, jak je to pro mimčo bezpečný, že je to lepší než ho rodit KP. Mohl by si ublížit, nebo já, stát se mohlo cokoliv. Začala jsem se tedy s císařem smiřovat.
Ale ta moje optimističtější část mého já stále věřila, že to bude ok, pořád jsem cvičila s balonkem, pořád jsem se těšila na normální porod. Jen ten strach, že se neotočí… Rodit ho „prdelkou“ jako prvorodička jsem se bála. Nikdo z mýho okolí tohle nezažil a na internetu nic moc není. Většinou samé sekce.
V 36.týdnu, na další kontrole, už bylo jasný, že plánujeme císaře. Pan doktor mě objednal na 2.3.2016. Znovu jsem to oplakala. Váhový odhad miminka byl 3600 g. To už se prostě normálně nerodí, toho se doktoři bojí, a proto byla sekce jasnou volbou.
Poslední únorový den (přestupný 29.2.) jsme leželi s manželem v posteli a vtipkovali jsme, jaký by to bylo vtipný, kdybych začala rodit. A věřte nebo ne - ve 21:30 jsem začala cítit kontrakce. Bylo to docela slabý, myslela jsem si, že to jsou poslíčci, tak jsem ani nevolala doktora, ani mě nenapadlo, že bych rodila. Když se to ale po hodince a půl vystupňovalo do kontrakcí, které už začaly docela bolet, manžel radši zavolal sanitku. Přeci jenom nebudeme riskovat zdraví malého.
Sanitka přijela ve 23:00, v nemocnici jsme byli během půl hodinky. I lékařka v sanitce mě ujišťovala, že nerodím, že jsou to poslíčci, ale radši že mě odvezou, aby mě měli pod dohledem.
Když jsem si v nemocnici lehla na ultrazvuk, praskla mi voda a začala jsem rodit. Ale to takovou rychlostí, že jsem nestihla ani sprchu, klystýr ani podobný legrácky. Malej tak rychle sestoupil do porodních cest, že ani sekce nebyla možná. Prý to teď už musím zvládnout sama.
V tu chvíli jsem nabrala druhej dech. Věřila jsem si. Těšila jsem se. Chtěla jsem svého syna přivést na svět sama, bez pomoci chirurgie. Dodalo mi to odvahu.
Nějak jsem se dopravila na porodní sál, lehla jsem si do křesla a paní doktorka se na mě usmála a řekla, že to zvládnu. Věděla jsem, že jo.
Začala jsem tlačit. Celou dobu jsem myslela na malýho. Kdybych přestala tlačit, nebo se začala bát, ublížím mu. Zatlačila jsem pořádně třikrát a malej byl venku. Zdravej, krásnej, úžasnej. Já jsem měla nakonec nástřih hráze na tři stehy, ale ani to nebolelo. Nástřih byl nutnej - přeci jenom to byl porod KP, porodní váha 3620 g a hlavička 37 cm, takže kluk jako buk.
Byla jsem (a jsem stále) na sebe pyšná. Zvládla jsem to a jsem ráda, že se Riškovi zachtělo na svět trošku dřív.
Richard se narodil 1.3.2016 v 00:28 - jeden den před plánovaným císařem.
Přečtěte si také
Kvůli Love Islandu 2026 jsem se pohádal se ženou. Pak mi ukázala můj telefon
- Anonymní
- 03.11.26
- 666
„Aspoň před návštěvou to nemusíš přiznávat,“ řekl jsem ženě, když se kamarádka zeptala, komu letos fandí v Love Islandu. U stolu se přestalo mluvit. Žena položila vidličku a zeptala se, jestli se...
Táta mi poslal článek o návratu po 28 letech. Pak chtěl klíče od mého bytu
- Anonymní
- 03.11.26
- 1436
Táta mi poslal článek o Britovi, který se po osmadvaceti letech cesty vrátil domů, a pod něj napsal „Vidíš, nikdy není pozdě.“ Za dvě minuty následovala otázka, jestli máme pořád volný pokoj. Bylo...
Platil jsem doma všechno. Manželka si šetřila a její kamarádky mi zatleskaly
- Anonymní
- 03.11.26
- 1346
„Moje výplata je moje, jeho je naše,“ řekla moje žena u našeho jídelního stolu a její tři kamarádky se rozesmály. Jedna dokonce zvedla skleničku a připila jí na to. Já právě přinášel z kuchyně...
Porodila jsem bez partnera. Kolega mě odsoudil a pak mě požádal o laskavost
- Anonymní
- 03.11.26
- 1102
„Tak hlavně, že tvoje dítě zaplatíme všichni,“ prohlásil Roman přes půl kanceláře, když jsem přinesla zákusky a oznámila, že jsem těhotná. Dva kolegové se zasmáli. Já držela krabici s větrníky a...
Syn doma počítá bez chyby, ve škole má čtyřky. Tohle už není normální!
- Anonymní
- 03.11.26
- 577
Nikdy jsem si nemyslela, že mě pár známek z matematiky dokáže tolik rozhodit. Synovi to doma jde, úkoly zvládá a ještě nedávno jsem si myslela, že učivo celkem dobře chápe. Jenže ve škole se mu...
Chtěla jsem výživné na dvě děti. Ex mě veřejně ponížil, pak se ozvala jeho máma
- Anonymní
- 02.11.26
- 5191
„Některým ženským nestačí rozvod, potřebují chlapa ještě finančně zlikvidovat,“ napsal můj bývalý na Facebook a přidal smějícího se smajlíka. Pod příspěvkem měl naši společnou fotku z dovolené, na...
Za manžela jsem zaplatila 180 tisíc. V Kauflandu jsem zjistila, že nejsem první
- Anonymní
- 02.11.26
- 14224
„Tobě už ty peníze vrátil?“ zeptala se mě manželova bývalá, když jsem v Kauflandu lovila ze spodního regálu poslední krabici mléka v akci. Neviděly jsme se snad šest let. A místo pozdravu tohle....
Platím chůvu a přípravku. Podle manžela zbytečně utrácím a dětem se nevěnuji
- Anonymní
- 02.11.26
- 1838
Když jsem manželovi oznámila, že jsem synovi zaplatila doučování na přijímačky a zároveň objednala chůvu, prohlásil, že jsem se snad zbláznila.
První cvičný test nám pokazil celý víkend. A vlastně za to můžu já
- Anonymní
- 02.11.26
- 1071
V pátek jsem synovi vytiskla první test z matematiky k přijímačkám. Je v devítce, máme konec října a já si říkala, že bychom mohli pomalu zjistit, co mu jde a co bude potřeba procvičit. Žádné velké...
Koupila jsem si mycí vysavač a manžel šílel. Jeho stroj za 50 tisíc je v pohodě?
- Anonymní
- 02.11.26
- 1876
Když jsem si po dlouhém přemýšlení pořídila moderní mycí vysavač na podlahu za deset tisíc, manžel mi doma udělal takové peklo, že jsem litovala den, kdy jsem ho rozbalila. Co prý blbnu, proč...
Ja doufam, ze se mi ditko otoci. Zatim je tak nejak nasikmo. A to jsem v 32tt. 
gratuluji 
ve středu jdu na uzv 
já ho nakonec zavrhla.
a to ani nemluvím o tom že šel druhým koncem.. 
A k hlavičce, jak se tady někteří diví, tak se to dá 
Ani se mi tomu věřit nechce, prvorodička, KP a takhle brutálně rychlý a hladký průběh!! A ty míry! Panejo! Jestli je to pravda, tak máš právo na sebe být náležitě hrdá (teda spíš na své tělo a na miminko, že tak hezky spolupracovalo) 
dolů zadečkem. Od té doby ho cítím stále ve stejných místech-kousek nad pupíkem po stranách, velké plochy.Co tam děla nemám šajnu 
jinak si tvou přehnanou reakci vysvětlit neumím.
(ps: také jsem měla dítě dlouho KP, taky načtla kde co, takže nejsem tímto nepolíbená 
navíc to znám z praxe)
