Můj příběh - od pekla až po šťastný konec
- O životě
- Verunka1995
- 26.09.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Zažila jsem si peklo s ex a teď jsem konečně šťastná.
Můj příběh začíná mým dětstvím. Když mi bylo 10 let, našla si moje máma přítele a rozvedla se s mým otcem. Máma si vzala sestru, které bylo 15 a mě nechala tátovi. Brala si mě na víkend, ale vůbec si mě nevšímala.
Našla si partnera o 12 let mladšího, kterého jsem vůbec nezajímala a dělal, že tam nejsem. Mámu pořád někam bral na výlety, když jsem byla u nich, takže jsem tam pořád byla sama. Otec zase chodil pořád do práce a o víkendu do hospody, takže od 10 let bylo vše na mě - vaření, uklízení, prostě vše kolem domácnosti.
Otec byl pořád opilý, takže jsem raději byla pořád v pokoji, abych se na něj nemusela dívat. O prázdninách jsme jezdili do kempu na Sázavu, kam jsme jezdili každé léto. Když mi bylo 14, tak jsem se tam seznámila s jedním klukem, který bydlel kousek ode mě. Celý týden jsme trávili spolu. Povídali si, koupali se, procházeli. Když jsme odjížděli, požádal mě o číslo a já mu ho samozřejmě s radostí dala.
Za týden za mnou přijel a užili jsme si krásný den, než odjel domů, tak mě a mého otce pozval na jeho 19. narozeniny. O víkendu jsme tedy vyrazili a zase si to krásně užili a poprvé se políbili. Po týdnu jsme spolu začali chodit. Když už jsme spolu byli rok, tak jsem se němu přestěhovala. Otcovi to bylo fuk, stejně jsme spolu netrávili ani hodinu.
Všechno bylo v pořádku, ale bohužel jen pár měsíců. Po pár měsících se můj přítel najednou ztratil, nebyl doma skoro 2 dny. Jeho máma, která bydlela pod námi, navrhla, že se po něm pojedeme podívat do vedlejšího města, kam chodil za kamarády. Ale bohužel jsme ho nenašli. Třetí den se najednou objevil, nic mi k tomu neřekl a šel si lehnout. Tak jsem ho nechala být a šla jsem za kámoškou na kafe.
Když jsem se vrátila domů, tak tam opět nebyl, jen jsem měla vzkaz na stole, že jede s kámošem k němu na chatu mu s něčím pomoct a že se vrátí po víkendu. Ten večer mi ještě volal, jestli nejsem naštvaná, že odjel. Když jsem mu řekla, že ne, tak se ani nerozloučil a položil mi telefon.
V pondělí ráno mě probudila jeho matka, že jí přítel nezvedá telefon a že ho shánějí policajti, jestli nevím, kdy přijede. Celý den jsem se mu snažila dovolat, ale nebral mi to. Uběhl týden a přítel se konečně objevil. Opět mi neřekl ani slovo a šel spát.
Když jsem mu chtěla vyprat oblečení, který ze sebe svlékl, našla jsem v kapse injekční stříkačky. Dala jsem mu to zpátky do kapsy a čekala, než se probudí, abych se ho zeptala, proč je má v kapse.
Odpoledne se probudil a ani jsem se na nic nemusela ptát - stačilo, když jsem viděla na jeho ruce vpichy. Rovnou jsem se ho zeptala, co bere a jak dlouho. Nic mi neodpověděl, oblékl se a odešel. Nechtěla jsem se s ním rozejít kvůli drogám, i když se mi to nelíbilo, chtěla jsem mu z toho pomoct. Přes týden byl asi 2× doma, a to asi na 3 hodiny, jinak byl pořád pryč.
Když jsem šla do schránky pro poštu, bylo tam asi 5 obálek. Home kredit, Cetelem, Cofidis atd. Nevěděla jsem, jestli to otevřít, nebo ne. Ale asi po 2 hodinách, když jsem pořád viděla ty obálky na stole, jsem je prostě musela otevřít. Všechno to byly půjčky. když jsem to vše spočítala dohromady, bylo to 320 tisíc. To už na mě bylo trochu moc, tak jsem šla za kamarádkou, potřebovala jsem si s někým popovídat.
Od té doby se jen vše horšilo - prodal televizi, fotoaparát, mikrovlnku, tablet, telefon, prostě vše, co našel. Uběhlo půl, roku přítel si nechtěl nechat pomoct, byl každý den zfetovaný. Zhubl asi 15 kilo a já už na to neměla a řekla jsem, že s feťákem žít nebudu a sbalila se a chtěla odejít.
Jenže on mě odejít nenechal a zmlátil mě, vzal mi telefon a klíče. Úplně se změnil. Nesměla jsem ven, s nikým jsem se nemohla bavit, každý den mě mlátil několikrát denně bez důvodu. Už jsem byla totálně na dně. Tak jsem trpěla 4 roky. Když jsme jeli k mému otci na víkend, chtěla jsem mu vše říct, aby mi pomohl, ale bála jsem se. Hlavně mě nenechal ani samotnou s tátou, pořad byl s náma.
Zůstali jsme u táty do pondělí do rána. Když šel otec do práce, hodil nás domů. Když jsme přišli domů, tak jsem věděla, že to bude zase jako, než jsme odjeli k tátovi a to už jsem nechtěla. Nechtěla jsem zase zažívat to peklo jako ty 4 roky. Ale najednou mě poslal přítel pro cigarety do krámu, takže jsem měla možnost utéct. Vzala jsem mu potají můj telefon a zavolala kamarádce, která bydlí ve stejné vesnici jako můj otec, aby pro mě přijela. Řekla mi, že do 15 minut je u mě a já věděla, že mu budu muset jít dát ty cigára, jinak by mě hledal.
Přišla jsem domů, dala mu cigára a on šel hrát nějakou hru na PC. Schválně jsem šla třídit oblečení, abych něco mohla hodit do koše a jít s košem ven a utéct. Přítel si mě nějak moc nevšímal, takže ani neviděl, že jsem si sbalila pár věcí a pár věcí hodila do koše a řekla, že jdu s košem.
Kámoška už byla před domem, rychle jsem vzala tašku, koš hodila na zem a odjela pryč. Konečně jsem se po 4 letech usmála štěstím, že to peklo už skončilo. Volala jsem tátovi, jestli můžu být u něj a vše mu vysvětlila a řekla, co se tam celou dobu dělo. Když mu ex volal, tak mě zapíral a řekl, že jsem někde u kámošky, ale ne kde. Byla jsem konečně šťastná, že můžu ven a že si můžu dělat, co chci a nikdo mi nic nebude zakazovat a nikdo mě nezmlátí.
Uběhlo půl roku a mně bylo 19 let. Konečně po 4 letech jsem si mohla udělat oslavu narozenin. Užívala jsem si každý den. Po oslavě jsem onemocněla a celý den jsem proležela a psala si na Facebooku a najednou mi napsal nějaký kluk. Docela jsme si popovídali a pak jsem šla spát. Další den mi napsal znovu, byl hezký, hodný, milý, ale krása není všechno a hlavně jsem ho neznala.
Psali jsme si asi týden, pak nabídl, jestli nepůjdu na Skype, tak jsem šla. Měl strašně krásný hlas a zase jsme si hezky popovídali. Byla s ním sranda a ve všem mě chápal, uměl poradit, podpořit mě a to vše, co mi chybělo. Nabídl, abychom se sešli. Já souhlasila, ale pár hodin před schůzkou jsem dostala strach. Hlavně protože jsem ho znala jen přes internet a hlavně že bych mohla potkat ex přítele, protože jsme se měli s Honzou sejít ve vedlejším městě, kam ex často chodil.
Takže jsem schůzku zrušila a vymluvila se na babičku, ale Honza mi napsal, že to chápe a že ví, že nejde o babičku, ale že mám strach a ujišťoval mě, že by mi nikdy neublížil a že tomu všemu dáme čas a sejdem se, až to uznám za vhodné. Dva měsíce jsme si volali psali od rána do noci. A konečně po 2 měsících jsme se sešli v restauraci. Byl dokonalej, hodnej, i když mladší, ale na věku nezáleží.
Byla neděle a trochu se nám ta schůzka protáhla a mně jel za půl hodiny poslední autobus, ale Honza mi nabídnul, ať prespím u něj. Ale moc se mi to nelíbilo a on to na mě viděl a řekl, že se nemám čeho bát. Tak jsem souhlasila. Když jsme šli spát, dal mi jen pusu na čelo a popřál dobrou noc, otočil se a šel spát. Spali jsme ve stejné posteli a nic nezkoušel, což se divím, většina kluků by toho asi hned využila.
Ráno jsem se s ním rozloučila a odjela domů. V týdnu jsme se několikrát sešli a po měsíci jsme spolu začali chodit. Konečně jsem se šťastně zamilovala. Jsme spolu již 3 roky, máme měsíčního syna a jsem ta nejšťastnější na světě. I když jsem si prožila peklo, na které se nedá zapomenout, ale jsem ráda, že můj příběh má šťastný konec. 
Přečtěte si také
Dcera se svěřuje umělé inteligenci a já se jí vůbec nedivím. Dělám to také
- Anonymní
- 28.09.26
- 881
Nedávno jsem četla, že děti se začínají svěřovat umělé inteligenci s věcmi, které neřeknou rodičům. A vůbec se tomu nedivím. Moje dospívající dcera Simona s ní řeší prakticky všechno. Zpočátku jsem...
Děti rostou. Jen jejich věci nějak neubývají
- Anonymní
- 28.09.26
- 577
Děti mají jednu úžasnou vlastnost. Rostou. Je to sice poněkud drahý koníček, protože člověk každou chvíli kupuje větší boty, delší kalhoty, větší bundy a další věci, které ještě před třemi měsíci...
Celý víkend jsem byla doma. V neděli jsem byla unavenější než v pátek
- Anonymní
- 28.09.26
- 9024
V pátek jsem přišla domů a měla jsem jasno. Tenhle víkend nikam nejdu. Žádné návštěvy, žádné nakupování, žádné výlety, žádné „pojď, když už je hezky“. Chtěla jsem mít prostě pokoj.
Syn nechtěl do školky. Myslela jsem, že se mu stýská. Pravda byla horší
- Anonymní
- 28.09.26
- 5012
Každé ráno jsme bojovali. Syn plakal, držel se mě a prosil, abych ho ve školce nenechávala. Říkala jsem si, že je to jen období, že si zvyká na nové prostředí. Jenže pak jsem zjistila, že za jeho...
Těšila jsem se na svobodu, až děti vyrostou. Teď se bojím odjet na dovolenou
- Anonymní
- 28.09.26
- 6989
Je mi 55 let a celý život jsem měla pocit, že jednou přijde chvíle, kdy budu mít konečně čas sama na sebe. Děti vyrostou, já si odpočinu a začnu trochu žít. Budu cestovat, kam budu chtít, na nikoho...
Dala jsem synovi do školky kraťasy. Učitelka ze mě udělala krkavčí matku
- Anonymní
- 27.09.26
- 2505
První dny v záři. Školkový kolotoč se rozběhl na plné obrátky a s ním i nekonečné seznamy požadavků, co všechno musí mít děti ve skříňkách. Náhradní tričko, spodní prádlo, věci na převlečení na...
Dlouho jsem čekala, jestli mě touha po dítěti přece jen dožene. Nedohnala
- Anonymní
- 27.09.26
- 1353
Děti jsem nikdy vyloženě nechtěla. Nebyla jsem ale ani přesvědčená, že je nechci za žádnou cenu. Spíš jsem pořád čekala, jestli se ve mně něco změní.
Bývala jsem žena, pak matka, pak babička. Dnes bych ráda znovu potkala muže
- babiMáňa
- 27.09.26
- 2998
Je mi něco přes šedesát a jsem celkem vitální babča. Můj syn se snachou mají dvě krásné děti a já jsem ráda, že už jsou ve věku, kdy se mnou mohou i za kulturou nebo do přírody. Okolí o mě říká, že...
Houby jsme sbírali celý život. Tentokrát skončila celá rodina v nemocnici
- Anonymní
- 27.09.26
- 1074
Na houby jsme chodili odmalička. Nejdřív s rodiči, později s manželem a nakonec i s našimi dětmi. Nikdy jsme nesbírali nic, čím bychom si nebyli jistí. Žádné experimentování, žádné houby určované...
Poprosila jsem muže, aby odvedl syna do školky. Jeho reakce mě šokovala
- Anonymní
- 27.09.26
- 3460
Ručička hodin ukazovala půl sedmé ráno a já měla pocit, že jsem v noci nenasbírala ani dvě hodiny souvislého spánku. Na hrudi mi oddechovala sedmiměsíční dcerka. Kvůli rýmě nemohla dýchat nosem,...
a ať vám mimčo dělá samou radost 
.
.
Není to jen nácvik slohovky na libovolné téma do školy?