Můj příběh plný bolesti
- O životě
- Elba18
- 16.11.18 načítám...
Co mi život přinesl...
Ani nevím kde začít, možná svatbou. Bylo mi 19 a čekali jsme naši první dceru. Po sedmi letech se nám narodila druhá. Naše manželství bylo jako houpačka, bylo dobré i špatné. Teď, když tohle píši, si na to dobré moc nevzpomínám. Těch špatných věci bylo tolik, že převyšují vše ostatní. Jediné, co zůstalo, jsou moje milované holky.
S manželem jsme spolu byli 17 let. Teď, s odstupem, už můžu říct, že to byl tyran. Jak psychicky, tak fyzicky. Neuplynul den, aby mi nevtloukal do hlavy, jak jsem neschopná, k ničemu, hloupá a že všechno, co mám, mám jen díky němu. Občas to proložil nějakou tou ranou, ke konci už to bylo skoro denně. Ptáte se, jak jsem to vydržela? Asi jako spousta žen jako já, začala jsem pít. Pomáhalo to zapomínat. Stala jsem se závislou, pár hodin bez pití bylo utrpení. V práci jsem se nemohla dočkat konce směny, už abych byla doma a mohla se napít.
Časem se ze mě stala troska, doslova. Přestala jsem chodit do práce. Abych měla na pití, půjčovala jsem si. Došlo to tak daleko, že jsem věděla… buď, a nebo. Myšlenka na smrt pro mě byla vysvobození. Nakonec jsem si doma sbalila tašku, ani jsem se nerozloučila s holkama a utekla. Ty netušily, že tak piju. I když mockrát byly svědkem když mě manžel bil, bránily mě. Mockrát se postavily mezi mě a jeho a bránily mě vlastním tělem.
Utekla jsem do léčebny, jen s jednou taškou. Vzali mě hned. Začalo to lepší období mého života. Našla jsem mnoho přátel a i já se začala dávat dohromady. Nechala jsem všechno za sebou a začala znovu. Jen já a moje holky. Ze svého starého života jsem si nenechala nic, ani přátele. Ty obzvlášť, všechny kamarádky, které jsem měla, mi stejně postupně vzal. Vyspal se s každou a pak mi povídal s oblibou, jaké to bylo. Na to nezapomenu nikdy.
Přestěhovala jsem se po léčbě a následoval rozvod. Kupodivu jsme se dohodli na všem, o dětech i majetku. On zaplatí mé dluhy a já se majetku vzdám. Stalo se. Byla jsem po dlouhé době šťastná. Ale měla jsem vědět nebo tušit, že nic není věčné. Začal mi pořád volat, psát. Ve dne v noci. A jak dopadla naše dohoda? Já se majetku vzdala a on mi dluhy nechal. A jelikož už uběhla nějaká ta doba, narostlo to. Navíc v době, kdy jsem byla v léčbě, si vzal úvěr na milion, kde mě uvedl jako spolužadatele. Měl známou v bance. A jaký je závěr? Sedím tu a nevím jak dál. Všechny mé nové naděje a plány jsou pryč. Zbyly jen dluhy a pocit vlastního selhání, proto tenhle příběh.
Přečtěte si také
Tohle byl šok! Moje 16letá dcera je těhotná po intimní hře na mejdanu
- Anonymní
- 26.04.26
- 4897
Dcera otěhotněla. Ve druháku na střední. Teď musí jít na potrat a po zbytek života se s tím budeme všichni srovnávat.
Druhou dceru jsem porodila po 25 letech. „Je to nezodpovědnost,“ prohlásila máma
- Anonymní
- 26.04.26
- 1520
Když se narodila moje mladší dcera, bylo mezi ní a její sestrou pětadvacet let. Někomu to dnes může připadat skoro neuvěřitelné, ale zároveň to ukazuje, jak dlouhý dnes může být reprodukční věk ženy.
„To dítě neumí ani kopnout do míče.“ Manžel těžce nese, že syn není po něm
- Anonymní
- 26.04.26
- 1784
Potřebuji si postěžovat na svého muže. Po dvou dcerách se nám narodil syn, po kterém Michal tolik toužil. A protože je sám nadšený sportovec, hlavně fotbalista, těšil se, že Máťa bude po něm. Už...
Ve dvaceti jsem si připadala tlustá. Dnes bych za tu postavu dala cokoli
- Anonymní
- 26.04.26
- 744
Je to už nějaký ten pátek, co jsem oslavila čtyřicítku. A musím říct, že poslední měsíce mám pocit, že si moje tělo dělá doslova, co chce. Vždycky jsem dbala na pohyb a snažila se jíst v rámci...
Ex si dělá jedno dítě za druhým a naši dceru využívá k tomu, aby se o ně starala
- Anonymní
- 26.04.26
- 956
Pořídila jsem si dítě s chlapem, který zkrátka nevydrží s jednou ženou. To jsem samozřejmě tehdy nemohla vědět, protože já byla „ta první“. Máme spolu šestnáctiletou dceru Elišku a on si od té doby...
S manželem jsme si udělali rodokmen. To, co jsme zjistili, nám zničí manželství
- Anonymní
- 25.04.26
- 6071
Třesu se, i když je v domě teplo. Píšu to sem jen proto, abych se z toho nezbláznila, protože nahlas to vyslovit nedokážu. Máme s Petrem tajemství, které nám během jediného týdne obrátilo život...
Sousedka vyhodila věci po zesnulé matce. Poklad jsem však našla já
- Anonymní
- 25.04.26
- 2527
Dneska mám v sobě takovou zvláštní směsici smutku, vzteku a nakonec i hlubokého údivu. Sedím v kuchyni, dívám se z okna na prázdné parkoviště a pořád dokola si přehrávám události posledních hodin....
Rozbité sklo a náklaďák v trapu: Jsem zoufalá a bojím se znovu za volant
- Anonymní
- 25.04.26
- 548
Dneska byl den blbec. Všechno to začalo tím, že jsem si naplánovala cestu do vedlejšího města. Nic velkého, prostě pochůzky, které už nešly odkládat – úřady, pošta a pár drobností. Jenže to...
Proč každý chlap, do kterého se zamiluju, začne po čase chlastat? Jsem zoufalá
- Anonymní
- 25.04.26
- 1073
„To musí být tebou,“ říká mi máma pokaždé, když u ní sedím v kuchyni, brečím a nadávám, že chlapi jsou jen ožralové. „Tvůj otec sice nebyl svatoušek, ale alkoholik to rozhodně nebyl,“ dodá vždycky....
Odřela jsem cizí auto na parkovišti, zpanikařila jsem a odjela. Teď toho lituju
- Anonymní
- 25.04.26
- 827
Řidičák mám už řadu let, ale rozhodně se nepovažuju za skvělou řidičku. Jezdím hlavně proto, že musím. Parkování ale většinou zvládám docela dobře. Jenže někteří lidé parkují opravdu příšerně....