Můj příběh plný bolesti
- O životě
- Elba18
- 16.11.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Co mi život přinesl...
Ani nevím kde začít, možná svatbou. Bylo mi 19 a čekali jsme naši první dceru. Po sedmi letech se nám narodila druhá. Naše manželství bylo jako houpačka, bylo dobré i špatné. Teď, když tohle píši, si na to dobré moc nevzpomínám. Těch špatných věci bylo tolik, že převyšují vše ostatní. Jediné, co zůstalo, jsou moje milované holky.
S manželem jsme spolu byli 17 let. Teď, s odstupem, už můžu říct, že to byl tyran. Jak psychicky, tak fyzicky. Neuplynul den, aby mi nevtloukal do hlavy, jak jsem neschopná, k ničemu, hloupá a že všechno, co mám, mám jen díky němu. Občas to proložil nějakou tou ranou, ke konci už to bylo skoro denně. Ptáte se, jak jsem to vydržela? Asi jako spousta žen jako já, začala jsem pít. Pomáhalo to zapomínat. Stala jsem se závislou, pár hodin bez pití bylo utrpení. V práci jsem se nemohla dočkat konce směny, už abych byla doma a mohla se napít.
Časem se ze mě stala troska, doslova. Přestala jsem chodit do práce. Abych měla na pití, půjčovala jsem si. Došlo to tak daleko, že jsem věděla… buď, a nebo. Myšlenka na smrt pro mě byla vysvobození. Nakonec jsem si doma sbalila tašku, ani jsem se nerozloučila s holkama a utekla. Ty netušily, že tak piju. I když mockrát byly svědkem když mě manžel bil, bránily mě. Mockrát se postavily mezi mě a jeho a bránily mě vlastním tělem.
Utekla jsem do léčebny, jen s jednou taškou. Vzali mě hned. Začalo to lepší období mého života. Našla jsem mnoho přátel a i já se začala dávat dohromady. Nechala jsem všechno za sebou a začala znovu. Jen já a moje holky. Ze svého starého života jsem si nenechala nic, ani přátele. Ty obzvlášť, všechny kamarádky, které jsem měla, mi stejně postupně vzal. Vyspal se s každou a pak mi povídal s oblibou, jaké to bylo. Na to nezapomenu nikdy.
Přestěhovala jsem se po léčbě a následoval rozvod. Kupodivu jsme se dohodli na všem, o dětech i majetku. On zaplatí mé dluhy a já se majetku vzdám. Stalo se. Byla jsem po dlouhé době šťastná. Ale měla jsem vědět nebo tušit, že nic není věčné. Začal mi pořád volat, psát. Ve dne v noci. A jak dopadla naše dohoda? Já se majetku vzdala a on mi dluhy nechal. A jelikož už uběhla nějaká ta doba, narostlo to. Navíc v době, kdy jsem byla v léčbě, si vzal úvěr na milion, kde mě uvedl jako spolužadatele. Měl známou v bance. A jaký je závěr? Sedím tu a nevím jak dál. Všechny mé nové naděje a plány jsou pryč. Zbyly jen dluhy a pocit vlastního selhání, proto tenhle příběh.
Přečtěte si také
Dcera se svěřuje umělé inteligenci a já se jí vůbec nedivím. Dělám to také
- Anonymní
- 28.09.26
- 898
Nedávno jsem četla, že děti se začínají svěřovat umělé inteligenci s věcmi, které neřeknou rodičům. A vůbec se tomu nedivím. Moje dospívající dcera Simona s ní řeší prakticky všechno. Zpočátku jsem...
Děti rostou. Jen jejich věci nějak neubývají
- Anonymní
- 28.09.26
- 584
Děti mají jednu úžasnou vlastnost. Rostou. Je to sice poněkud drahý koníček, protože člověk každou chvíli kupuje větší boty, delší kalhoty, větší bundy a další věci, které ještě před třemi měsíci...
Celý víkend jsem byla doma. V neděli jsem byla unavenější než v pátek
- Anonymní
- 28.09.26
- 9050
V pátek jsem přišla domů a měla jsem jasno. Tenhle víkend nikam nejdu. Žádné návštěvy, žádné nakupování, žádné výlety, žádné „pojď, když už je hezky“. Chtěla jsem mít prostě pokoj.
Syn nechtěl do školky. Myslela jsem, že se mu stýská. Pravda byla horší
- Anonymní
- 28.09.26
- 5036
Každé ráno jsme bojovali. Syn plakal, držel se mě a prosil, abych ho ve školce nenechávala. Říkala jsem si, že je to jen období, že si zvyká na nové prostředí. Jenže pak jsem zjistila, že za jeho...
Těšila jsem se na svobodu, až děti vyrostou. Teď se bojím odjet na dovolenou
- Anonymní
- 28.09.26
- 7037
Je mi 55 let a celý život jsem měla pocit, že jednou přijde chvíle, kdy budu mít konečně čas sama na sebe. Děti vyrostou, já si odpočinu a začnu trochu žít. Budu cestovat, kam budu chtít, na nikoho...
Dala jsem synovi do školky kraťasy. Učitelka ze mě udělala krkavčí matku
- Anonymní
- 27.09.26
- 2512
První dny v záři. Školkový kolotoč se rozběhl na plné obrátky a s ním i nekonečné seznamy požadavků, co všechno musí mít děti ve skříňkách. Náhradní tričko, spodní prádlo, věci na převlečení na...
Dlouho jsem čekala, jestli mě touha po dítěti přece jen dožene. Nedohnala
- Anonymní
- 27.09.26
- 1358
Děti jsem nikdy vyloženě nechtěla. Nebyla jsem ale ani přesvědčená, že je nechci za žádnou cenu. Spíš jsem pořád čekala, jestli se ve mně něco změní.
Bývala jsem žena, pak matka, pak babička. Dnes bych ráda znovu potkala muže
- babiMáňa
- 27.09.26
- 3003
Je mi něco přes šedesát a jsem celkem vitální babča. Můj syn se snachou mají dvě krásné děti a já jsem ráda, že už jsou ve věku, kdy se mnou mohou i za kulturou nebo do přírody. Okolí o mě říká, že...
Houby jsme sbírali celý život. Tentokrát skončila celá rodina v nemocnici
- Anonymní
- 27.09.26
- 1075
Na houby jsme chodili odmalička. Nejdřív s rodiči, později s manželem a nakonec i s našimi dětmi. Nikdy jsme nesbírali nic, čím bychom si nebyli jistí. Žádné experimentování, žádné houby určované...
Poprosila jsem muže, aby odvedl syna do školky. Jeho reakce mě šokovala
- Anonymní
- 27.09.26
- 3467
Ručička hodin ukazovala půl sedmé ráno a já měla pocit, že jsem v noci nenasbírala ani dvě hodiny souvislého spánku. Na hrudi mi oddechovala sedmiměsíční dcerka. Kvůli rýmě nemohla dýchat nosem,...