Přišel doktor "Fešák". Sakra, ten uvidí tu Hirošimu v první řadě...
- Porod
- Adelajda77
- 23.02.21
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Během těhotenství jsem pročetla snad všechny deníčky, co tady jsou. A většinou mě velmi uklidňovaly, tak jsem se rozhodla sem vložit i svůj. Ještě jednou děkuji personálu Mulačovy porodnice, byli jste všichni skvělí!
Moje tchyně mi před porodem říkala, že rodit je bolest, která se prostě nedá popsat, dokud jí nezažiješ. A měla pravdu. Těhotenství bylo neplánované, ale radostně jsme tu zprávu přijali. Během těhotenství mi bylo dobře, žádné nevolnosti, ani zvracení. Ještě jsme stihli koupit dům a přestěhovat se. V šestém měsíci jsem skončila v práci, dělám ve zdravotnictví, tak už toho bylo dost.. Jsem sportovně založená, cvičení a běhání byl můj denní chleba. Těšila jsem se, jak budu chodit na dlouhé procházky u nás v lese, denně cvičit jógu a celkově si užívat.
Bříško mi vyskočilo snad už ve čtvrtém měsíci pěkně znatelně a váha taky šla nahoru celkem rychle. Takže místo procházek jsem funěla jak sentinel a byla dušná jak astmatik při maratónu. Byla jsem ráda, že jsem ráda. Všechny kontroly proběhly bez problémů, ve 20. týdnu objevili malou buchtičku, takže jsme se těšili na holčičku. Nějak to uteklo a tři týdny před termínem (6. 12. 2019) jsme se, s tehdy ještě přítelem, stavili u jeho mamky. Ta mi povídá, jak mám břicho dole, že to bude za chvíli.. Přítel - taky zdravotník, se zasmál a prohlásil, jak budu přenášet, že to zná. A já povídám, že by se mi líbil blížící se datum 19. 11. 2019. Zní to hezky.
Naše princezna asi měla podobný názor a 18.11. večer mi začala pomalu odtékat voda. Byla jsem zmatená, jestli jako fakt teče, nebo je to jen nějaký výtok. Ale byla narůžovělá a já si našla, že to plodovka může být. Kvůli Gbs+ jsem musela jet do porodnice brzo, což mě štvalo. Kromě plodovky nic. Když mi teda přítel uvěřil, že jako joooo, tak jsme jeli.
Před porodnicí vystoupím z auta a „šplouch!“ Tak litr plodovky v kozačkách. No aspoň tu nejsme zbytečně. Na příjmu fajn sestra, kapu jim tam na zem a ještě s humorem to tam po sobě utírám. Bylo 11 večer. Vyšetřuje mě doktor - holčička max. 3 500 gramů, já na půl prstu otevřená. Kvůli Gbs kapačky antibiotik, super. A pěkně na sál a odpočívat. Jako zdravotník jsem skromný, poslušný a hodný pacient, takže jsem odkývala tabletu na vyvolání.
S přítelem lehárko na krásném sále, vana, míč, vana.. Pohoda. V sedm ráno ho ale sestry posílají domů a já musím uvolnit sál pro rodící maminku a jít si lehnout na hekárnu s druhou maminkou a být tam bez přítele! Hrozný, bolesti už se za dopoledne pěkně rozjíždějí, musím chodit. Asi to tu druhou mamku musí štvát, jak tam v té malé místnosti pochoduju ode zdi ke zdi. Kolem poledne už zalézám do sprchy, kam jsem narvala míč, už se únavou neudržím ve stoje. Nějaký ohled na tu druhou maminku jde s bolestmi stranou, ona je mnohem statečnější než já a v klidu prodýchává kontrakce na čtyřech na posteli.
Vyšetřuje mě doktor „Sympaťák“. Je moc milej, ale to nebrání faktu, že do mě strčil ruku po loket a já vidím všechny svatý.. Ptám se sestřičky, jestli je to normální a ona že u něj jo… Kolem jedné, po mých uplakaných prosbách, může přijet přítel a jdeme zpátky na sál. Dávají mi kapat Oxytocin, ten moje vlny bolesti, které šly do té doby prodýchat celkem dobře, zvedá do výšin tsunami. A já už začínám být v agónii. Na vrcholu vlny už hysterčím. Prosím sestřičky o něco na bolest.
Bohužel mi vyhoví a dostávám nějaký opiát v injekci. Největší chyba. Bolí to ÚPLNĚ stejně, ale mezi kontrakcemi usínám. Jsem akorát sjetá jak pneumatika. Přítel mi tak pomáhá, ale já se ponořuji do sebe… Sestřičky jsou zlatíčka, připravují mi koupel s vonnými oleji. Já se pak úplně nepříčetná nemůžu vyhrabat z vany, jak jsem mastná a kloužu a nadávám. Přítel je úžasnej a tahá každou chvíli mých 89 kilo z vany a zpátky. Před porodem jsem říkala, jak nechápu, že tam ty ženský chodí normálně nahý. Při mém porodu bych byla schopná jít nahá klidně do večerky naproti porodnici. Bylo mi to úplně fuk..
Klystýr chci a dostávám ho, ale nic moc to se mnou neudělá. Konečně jdeme tlačit. Přišla jedna úderná sestra a při vyšetření mi strčila ruku až do krku, já bolestí skučím, ať tu ruku OKAMŽITĚ vyndá. Řvu u toho jako tygr a pak se strašně omlouvám.. Vlastně se za každý projev omlouvám, za všechno děkuju a celkově mezi kontrakcemi vždycky žertujeme, ale začínám mít dost. Přišlo nějak víc lidí, asi už bude konec, super. Jsem děsně sjetá po té injekci, vnímám tak napůl.
Přišel doktor „Fešák“. Sakra, ten uvidí tu Hirošimu v první řadě… No nic, asi je zvyklej. Všichni mě chválí, jak skvěle tlačím, ale malá pořád nikde. Vždycky zaleze. Všichni začínají být nějaký nervózní, že malé padají ozvy, jak byla v porodním kanále… Já ale byla v klidu, cítila jsem že je to v pořádku. Úderná sestra vzala pás, dala mi ho přes břicho, zapřela se a malou mi pomohla vytlačit. Měla chudinka jen 20 cm dlouhou pupeční šňůru, tak se mi tam zasekla..
Jak byla venku, tak jsem se úplně probrala a jen jsem ji sledovala jako ostříž. Byla tak krásná a malinká.. Apgar skóre plná palba, super. A ani neplakala, jen tak rozkošně zakňourala.. Dodnes má sladkej hlásek. Dali mi ji na prsa, hned se přisála a já se zamilovala. Přítel taky, bylo to fakt nádherný.
Tak přišla na svět naše Sandruška, 3 340 gramů a 47 cm lásky.
Přečtěte si také
Myslela jsem, že jsem připravená na porod. Třetí trimestr mě vyvedl z omylu
- Anonymní
- 01.06.26
- 1394
Ty poslední měsíce těhotenství přišly nějak moc rychle. Ještě jsem měla v hlavě, že „je čas“, ale tělo už jelo na úplně jiný režim než moje představy. Najednou jsem se nemohla pořádně vyspat,...
Ex mi po rozchodu poslal fakturu. Prý mu dlužím za večeře, dárky i dovolenou
- Anonymní
- 01.06.26
- 3094
S Davidem jsem se rozešla po čtyřech letech. Nebyl to hezký rozchod, přesto jsem doufala, že ho zvládneme důstojně a třeba si časem zachováme alespoň přátelský vztah. Prožili jsme spolu spoustu...
Celý život závidím krásným ženám. Připadá mi, že mají všechno zadarmo
- Anonymní
- 01.06.26
- 1009
Vždycky jsem chtěla být krásná. Ne jen hezká nebo sympatická. Krásná. Taková ta žena, za kterou se lidé otočí na ulici, která vejde do místnosti a okamžitě na sebe strhne pozornost. Nikdy jsem...
Dva roky lžu manželovi. Myslí si, že chodím na cvičení, ale pravda je úplně jiná
- Anonymní
- 01.06.26
- 2665
Dva roky tvrdím Karlovi, že chodím na pilates. Každý čtvrtek v půl sedmé si sbalím sportovní tašku, rozloučím se a odcházím z domova. Vrátím se kolem deváté s tím, že jsme si po lekci ještě zašly s...
Jak mám vyjít s penězi? Šetřím na jídle, kočce i lécích. A stejně vyjdu tak tak
- Anonymní
- 01.06.26
- 1229
Je mi 54 let, jsem v invalidním důchodu a mám velký problém vyjít s penězi. Musela jsem si najít přivýdělek, jinak bych asi skončila na ulici. Žiju sama, děti nemám a manžel mi před několika lety...
Neustálá soutěž tchyně: Jak se nenechat rozhodit srovnáváním
- Anonymní
- 31.05.26
- 3778
Každá návštěva tchyně je pro mě test trpělivosti. Mezi snídaní a obědem neustále připomíná úspěchy dcery své kamarádky, zatímco moje děti jsou podle ní pořád „méně schopné“. Jak přežít den plný...
Po pozitivním testu jsem se psychicky složila. První trimestr byl brutální
- Anonymní
- 31.05.26
- 1599
Dvě čárky na testu. Ten moment jsem si představovala roky a čekala jsem příval štěstí, dojetí a možná i nějaký ten filmový okamžik. Jenže místo toho přišla panika. Seděla jsem na zemi v koupelně a...
Když tajemné místo rande překvapí: Baseballové pálky a tma
- Anonymní
- 31.05.26
- 593
Rande s partnerem na opuštěném místě mělo být vzrušující a tajemné. Jenže večer pod mostem se proměnil v okamžiky strachu, když se z tmy objevili dva muži s bejzbolovými pálkami. Jediná šance byla...
Chtěla jsem domácí porod. Nakonec šlo o život mně i miminku
- Anonymní
- 31.05.26
- 1621
Když jsem oznámila rodině, že chci rodit doma, spustilo to menší válku. Máma si klepala na čelo, tchyně mě strašila historkami z devadesátek a kamarádka mi poslala asi deset článků o tom, proč je...
Děsí mě představa, že bych měla děti. Jenže bez nich jako žena nikoho nezajímám
- Anonymní
- 31.05.26
- 1147
Potkala jsem několik mužů, se kterými jsem měla kratší i delší vztahy. U toho posledního to už vypadalo nadějně. Jenže jakmile přijde řeč na děti, většinou se všechno zadrhne.
já si nepamatuju nic ani tu bolest, můj mozek to úplně vymazal. Jediný, co vím, bylo, že jsem jako vážně chtěla radši umřít.
