Přišel doktor "Fešák". Sakra, ten uvidí tu Hirošimu v první řadě...

Během těhotenství jsem pročetla snad všechny deníčky, co tady jsou. A většinou mě velmi uklidňovaly, tak jsem se rozhodla sem vložit i svůj. Ještě jednou děkuji personálu Mulačovy porodnice, byli jste všichni skvělí!

Přišel doktor "Fešák". Sakra, ten uvidí tu Hirošimu v první řadě...

Moje tchyně mi před porodem říkala, že rodit je bolest, která se prostě nedá popsat, dokud jí nezažiješ. A měla pravdu. Těhotenství bylo neplánované, ale radostně jsme tu zprávu přijali. Během těhotenství mi bylo dobře, žádné nevolnosti, ani zvracení. Ještě jsme stihli koupit dům a přestěhovat se. V šestém měsíci jsem skončila v práci, dělám ve zdravotnictví, tak už toho bylo dost.. Jsem sportovně založená, cvičení a běhání byl můj denní chleba. Těšila jsem se, jak budu chodit na dlouhé procházky u nás v lese, denně cvičit jógu a celkově si užívat.

Bříško mi vyskočilo snad už ve čtvrtém měsíci pěkně znatelně a váha taky šla nahoru celkem rychle. Takže místo procházek jsem funěla jak sentinel a byla dušná jak astmatik při maratónu. Byla jsem ráda, že jsem ráda. Všechny kontroly proběhly bez problémů, ve 20. týdnu objevili malou buchtičku, takže jsme se těšili na holčičku. Nějak to uteklo a tři týdny před termínem (6. 12. 2019) jsme se, s tehdy ještě přítelem, stavili u jeho mamky. Ta mi povídá, jak mám břicho dole, že to bude za chvíli.. Přítel - taky zdravotník, se zasmál a prohlásil, jak budu přenášet, že to zná. A já povídám, že by se mi líbil blížící se datum 19. 11. 2019. Zní to hezky.

Naše princezna asi měla podobný názor a 18.11. večer mi začala pomalu odtékat voda. Byla jsem zmatená, jestli jako fakt teče, nebo je to jen nějaký výtok. Ale byla narůžovělá a já si našla, že to plodovka může být. Kvůli Gbs+ jsem musela jet do porodnice brzo, což mě štvalo. Kromě plodovky nic. Když mi teda přítel uvěřil, že jako joooo, tak jsme jeli.

Před porodnicí vystoupím z auta a „šplouch!“ Tak litr plodovky v kozačkách. No aspoň tu nejsme zbytečně. Na příjmu fajn sestra, kapu jim tam na zem a ještě s humorem to tam po sobě utírám. Bylo 11 večer. Vyšetřuje mě doktor - holčička max. 3 500 gramů, já na půl prstu otevřená. Kvůli Gbs kapačky antibiotik, super. A pěkně na sál a odpočívat. Jako zdravotník jsem skromný, poslušný a hodný pacient, takže jsem odkývala tabletu na vyvolání.

S přítelem lehárko na krásném sále, vana, míč, vana.. Pohoda. V sedm ráno ho ale sestry posílají domů a já musím uvolnit sál pro rodící maminku a jít si lehnout na hekárnu s druhou maminkou a být tam bez přítele! Hrozný, bolesti už se za dopoledne pěkně rozjíždějí, musím chodit. Asi to tu druhou mamku musí štvát, jak tam v té malé místnosti pochoduju ode zdi ke zdi. Kolem poledne už zalézám do sprchy, kam jsem narvala míč, už se únavou neudržím ve stoje. Nějaký ohled na tu druhou maminku jde s bolestmi stranou, ona je mnohem statečnější než já a v klidu prodýchává kontrakce na čtyřech na posteli.

Vyšetřuje mě doktor „Sympaťák“. Je moc milej, ale to nebrání faktu, že do mě strčil ruku po loket a já vidím všechny svatý.. Ptám se sestřičky, jestli je to normální a ona že u něj jo… Kolem jedné, po mých uplakaných prosbách, může přijet přítel a jdeme zpátky na sál. Dávají mi kapat Oxytocin, ten moje vlny bolesti, které šly do té doby prodýchat celkem dobře, zvedá do výšin tsunami. A já už začínám být v agónii. Na vrcholu vlny už hysterčím. Prosím sestřičky o něco na bolest.

Bohužel mi vyhoví a dostávám nějaký opiát v injekci. Největší chyba. Bolí to ÚPLNĚ stejně, ale mezi kontrakcemi usínám. Jsem akorát sjetá jak pneumatika. Přítel mi tak pomáhá, ale já se ponořuji do sebe… Sestřičky jsou zlatíčka, připravují mi koupel s vonnými oleji. Já se pak úplně nepříčetná nemůžu vyhrabat z vany, jak jsem mastná a kloužu a nadávám. Přítel je úžasnej a tahá každou chvíli mých 89 kilo z vany a zpátky. Před porodem jsem říkala, jak nechápu, že tam ty ženský chodí normálně nahý. Při mém porodu bych byla schopná jít nahá klidně do večerky naproti porodnici. Bylo mi to úplně fuk..

Klystýr chci a dostávám ho, ale nic moc to se mnou neudělá. Konečně jdeme tlačit. Přišla jedna úderná sestra a při vyšetření mi strčila ruku až do krku, já bolestí skučím, ať tu ruku OKAMŽITĚ vyndá. Řvu u toho jako tygr a pak se strašně omlouvám.. Vlastně se za každý projev omlouvám, za všechno děkuju a celkově mezi kontrakcemi vždycky žertujeme, ale začínám mít dost. Přišlo nějak víc lidí, asi už bude konec, super. Jsem děsně sjetá po té injekci, vnímám tak napůl.

Přišel doktor „Fešák“. Sakra, ten uvidí tu Hirošimu v první řadě… No nic, asi je zvyklej. Všichni mě chválí, jak skvěle tlačím, ale malá pořád nikde. Vždycky zaleze. Všichni začínají být nějaký nervózní, že malé padají ozvy, jak byla v porodním kanále… Já ale byla v klidu, cítila jsem že je to v pořádku. Úderná sestra vzala pás, dala mi ho přes břicho, zapřela se a malou mi pomohla vytlačit. Měla chudinka jen 20 cm dlouhou pupeční šňůru, tak se mi tam zasekla..

Jak byla venku, tak jsem se úplně probrala a jen jsem ji sledovala jako ostříž. Byla tak krásná a malinká.. Apgar skóre plná palba, super. A ani neplakala, jen tak rozkošně zakňourala.. Dodnes má sladkej hlásek. Dali mi ji na prsa, hned se přisála a já se zamilovala. Přítel taky, bylo to fakt nádherný.

Tak přišla na svět naše Sandruška, 3 340 gramů a 47 cm lásky.

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
24889
23.2.21 09:01

Jsem ráda, že jste obě v pořádku. Aneb KE v praxi. Zakázaná praktika…pěkný.

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
23.2.21 11:38

Krasny deníček. Take jsem rodila v Mulačově 22.11.2019 a je to tam uzasne hlavne personal :)

  • Nahlásit
1911
23.2.21 15:18

Já se divím, že si to všechno pamatujete :-D já si nepamatuju nic ani tu bolest, můj mozek to úplně vymazal. Jediný, co vím, bylo, že jsem jako vážně chtěla radši umřít.

  • Zmínit
  • Nahlásit
11784
23.2.21 15:54

No tak je smutné, že jste neměla soukromí a bez souhlasu delali KR.
Hlavně, že jste v pořádku

  • Zmínit
  • Nahlásit
800
23.2.21 16:46

„Oxytocin, ten moje vlny bolesti, které šly do té doby prodýchat celkem dobře, zvedá do výšin tsunami. A já už začínám být v agónii. Na vrcholu vlny už hysterčím. Prosím sestřičky o něco na bolest. Bohužel mi vyhoví a dostávám nějaký opiát v injekci. Největší chyba. Bolí to ÚPLNĚ stejně, ale mezi kontrakcemi usínám. Jsem akorát sjetá jak pneumatika. Přítel mi tak pomáhá, ale já se ponořuji do sebe…“

Na chlup stejný zážitek, jen mimo ČR. Po injekci bolest stejná, žádné „ukrojení“ vrcholu kontrakce se nekoná, jen jsem mezi kontrakcemi sjetá. O něco později už po těch mnoha mnoha hodinách na oxytocinových nepravidelných vlnách odpadám. Dali mi kyslík a dopuručili epidurál, který jsem odsouhlasila. Odpočinula jsem si, otevření ze 6 na plnou palbu uběhlo docela rozumně, díky cvičení s Aniballem jsem věděla jak tlačit, i když jsem místo bolesti cítila jen slabý tlak. Žádné Kristellerovky na mně naštěstí nezkoušeli.

  • Zmínit
  • Nahlásit
6339
23.2.21 20:21

Uf, porod jak z hororu, ještě že jsou ty poporodní hormony tak milostivé. Gratuluju k holčičce, já bych tohle zažít nechtěla ani omylem a o nikom, kdo by do mě strkal ruce po loket nebo mi dítě „pomáhal“ vytlačit bych netvrdil, že je skvělý. Naštěstí jsou ty pocity subjektivní, tak je super, že to vnímáš dobře.

  • Zmínit
  • Nahlásit
863
24.2.21 13:36

Promin ale mela jsi strasny porod. Jako aby do tebe cpali ruku az po loket atd.. no hruza a des… a ty praktiky? No… stasny… možná to bereš tak pozitivně, diky tvemu prvnimu porodu. Ale rodit jinde tak tohle je horor.

  • Zmínit
  • Nahlásit
228
24.2.21 23:39

Ahoj.
Ten oxytocin, když se dodá uměle, tak to má opravdu „nelidské grády“.
A to usínání mezi kontrakcemi může být i naprostým vyčerpáním. A pocit „už jsem asi umřela“…
I bez morfia to tohle provede.
A ještě když je člověk na čekacím sále sám, jen s hudbou. To je hrozný pocit. Pocit umírání v opuštění. A vůbec neřeší, že leží v litrech plodové vody…
A pak náhodou někdo přijde… Naštěstí.
A epidural je celkem zbytečný, když už člověk rodí, tak si oddechne.
Ono nebolí porod, ale spíš ta doba „přímá předporodní…“
Ale pokud to je bez dopovani „porodnim“ hormonem a udělá se nastrih, bývá to mnohem lepší.
Nebo naopak je horor, když se nastrih neudělá a praskne hráz, ta bolest, štípání, jak se dere ta krev - to byla má další negativní zkušenost.
Takže raději malinko přenášet, raději nastrih a bez dopingu porod prodychat a snad to bude „téměř“ bezbolestné a ještě mít s sebou doprovod. 🙂

Příspěvek upraven 24.02.21 v 23:43

  • Zmínit
  • Nahlásit
1035
27.2.21 07:02

Já se tedy asi přidám k ostatním. Tohle bych nechtěla zažít. Já měla teda obrovské štěstí na porodní asistentku. Rodila jsem v noci, takže se měnily směny a ta asistentka, co přišla ráno, tak palec nahoru👍 👍 👍 Úžasná osoba, citlivá..porod bez zásahů, žádná medikace (odmítla jsem, ona zcela respektovala) pouze klystyr, který porod parádně rozjel. Příjem cca 2.00, 7.30 podán klystyr a 9.13 Anežka na světě. Rodila jsem na boku, žádný nastrih, šití jen lehké. Malá 3770g a 51cm. Já tedy opravdu děkuji ze srdce personálu FN Ostrava ❤ ❤ ❤ ❤ ❤

Příspěvek upraven 27.02.21 v 07:03

  • Zmínit
  • Nahlásit
27.2.21 11:55

Taky jsem měla velké obecenstvo na porodním sále, skoro jsem se cítila jako nějaká celebrita. Moc hezky napsaný deníček

  • Zmínit
  • Nahlásit
1817
27.2.21 13:28

Uf, gratuluji k holčičce. Je hezké, že máš nakonec pozitivní vzpomínky na porod. Asi je to jedině dobře.
Já zažít tvůj porod tak ho teda hodnotím slovem strašný. Nejhorší je asi ta KE. A díky tvému popisu (a popisu mnohých před tebou) jsem se opět přesvědčila, proč porod bez léků, oblbováku, vyvolávaček, oxytocinu atd. (V mém případě oxy až po porodu na porod placenty a zatáhnutí dělohy). A ano, rodila jsem 24h, ale teda bejt zfetovaná bych u toho nechtěla.

  • Zmínit
  • Nahlásit
389
28.2.21 09:00

Pěkný deníček. Gratuluji k holčičce a ať jste hlavně zdraví :kytka:
Tady se zase dle předpokladu vyrojil houf erudovaných porodních asistentek, který přesně ví, co všechno bylo špatně… z komentářů si nic nedělej :)

  • Zmínit
  • Nahlásit