Můj "spontánní" porod
- Porod
- Adaneli
- 27.12.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O porodu naší holčičky Nellinky. Doma máme již dvouletého chlapečka Adámka. Cesta k němu nebyla úplně jednoduchá, počkali jsme si na něj rok a půl a nakonec nám pomohli v CARu, díky kterému jsem otěhotněla po druhé inseminaci. Pro mnoho snažilek by to nebyla dlouhá cesta, nám však v tomto období přišla nekonečná.
- 2
- 2
Když byl malému necelý rok, rozhodli jsme se pořídit mu sourozence. Nicméně nepočítali jsme s tím, že by se nám miminko podařilo hned. V listopadu jsme zase začali docházet do CARu, výsledky testů nebyly moc pozitivní. První inseminace byla neúspěšná, doktor mi začal pomalu vyprávět o umělém oplodnění. Byli jsme domluveni na druhou inseminaci, ale bohužel se mi utvořil pouze malý folikul, měla jsem nízkou sliznici a k tomu všemu se mi udělala cysta. Takže paní doktorka mi řekla, že v tomto případě mi inseminace v žádném případě neschválí, ale že se můžeme snažit doma, což jsem brala jenom jako plané utěšování. Trošku jsem to obrečela a začínala jsem se smiřovat s dalším zpackaným cyklem.
Ovulaci jsem ale po hormonech cítila, tak jsem si řekla, že domácí snažení přece jenom zkusíme, naděje umírá poslední. Přešel den očekávané nebo spíš neočekávané menstruace, ta se však nedostavila. Já jsem byla v klidu, protože mi bylo jasné, že díky cystě se může dostavit později. Když jsem však byla pár dní po termínu a menstruace stále nikde, zkusila jsem si udělat test a byl pozitivní! Měla jsem ohromnou radost, asi jako každá budoucí maminka, která touží po miminku. Poté mi bylo těhotenství potvrzeno z krve a následně z ultrazvuku.
Těhotenství probíhalo bez větších problémů, screeningy byly negativní, miminko hezky rostlo a v bříšku se mu dařilo. Těhotenským neduhům jsem se nevyhnula, ke konci těhotenství mi už dával náš dvouletý synek a péče o něj zabrat, ale vše jsme zvládli. Měla jsem obavy, zda miminko v tomto kalupu donosím, ovšem nakonec minul 37. týden a k porodu nic nenasvědčovalo. Můj doktor mě předal do péče porodnice, kam jsem docházela na pravidelné monitory a do poradny. Když minul první termín porodu, který byl určen dle ultrazvuku ve 12. týdnu na 11. prosince, snažili se doktoři miminko trošku popošťouchnout. Kromě poslíčků a špinění to však k ničemu nebylo.
Druhý termín porodu dle menstruace jsem měla 16. prosince. Tento den se blížil, já jsem byla otevřená na 2 prsty, nicméně miminku se z bříška ven nechtělo. Doktoři už kroutili hlavami, zkoušeli Hamiltony jako na běžícím páse a nakonec začali hrozit vyvoláváním. Nechápala jsem, proč tak brzy, důvodem byl prý velký váhový odhad miminka kolem 3,90 kg, nicméně řekla bych, že to byly hlavně blížící se svátky. Den po termínu se se mnou už nikdo moc nebavil a nechali si mě v porodnici na vyvolávání. To jsem obrečela, nicméně neměla jsem sílu se s nimi při každé kontrole dohadovat, že chci ještě počkat.
17. prosince mě tedy ráno přijali do porodnice, v 10:15 mi doktor zavedl asi půlku prostaglandinové tabletky, nařídil mi hodinu a půl ležet, aby se důkladně rozpustila, přičemž jsem byla napojená na monitor. Říkala jsem si, to mi ten porod pěkně začíná, hodinu a půl ležet bez pohybu. Na monitoru byly od samého začátku patrné poměrně slušné kontrakce, cítila jsem je jako nepříjemné tvrdnutí, nicméně hezky jsem je prodýchávala a dalo se to zvládat. Kolem 12. hodiny mě sestřička odpojila z monitoru a já jsem se mohla konečně svobodně pohybovat. Hned jsem si zašla do sprchy, umyla jsem se a nahřívala se teplou vodou, tak jsem kontrakce ani moc necítila.
Jak jsem začala chodit, udělalo se mi dobře, až moc, kontrakce najednou nikde. Potom mě sestřička zase napojila na chvilku na monitor, a jak jsem si lehla, zase jsem je cítila. Nakonec mi dali oběd, v půl druhé jsem ho dojedla a šla si zkusit lehnout, kontrakce jsem moc necítila. Byla jsem smutná z toho, že se to vleče tak dlouho a smiřovala se, že strávím noc v porodnici a budu čekat na další ráno bez miminka. Ovšem kolem 13:45 hod. jsem měla první velkou a bolestivou kontrakci. Od té doby jsem už nepochybovala o tom, že ten den porodím. Kontrakce se střídaly po dvou a čtyřech minutách a bolely pekelně. Nešlo mi vstát, nešlo mi chodit, jen jsem ležela a čekala.
Ve 14:30 hod. jsem si řekla, že už je to pravidelné a hodně bolestivé, že zavolám pro jistotu sestřičku, aby mě zkontrolovala. Sestřička přišla, že mě napojí na monitor, ale nakonec přece jenom zavolala paní doktorku. Ta se na mě podívala a udiveně mi oznámila, že jsem otevřená na 8 prstů, a že se ihned přesouvám na porodní box. Klystýr už zakázala udělat, že bychom ho nemuseli stihnout. Já jsem hned zavolala manžela a modlila se, aby to stihl včas. Na porodním sále mi porodní asistentka chtěla píchnout vodu, což jsem jí rozmluvila, že by to manžel nemusel k porodu stihnout.
Manžel dorazil v 15 hodin, porodní asistentka mi píchla vodu a napojila mě na monitor. Po píchnutí plodové vody se rozjely opravdu velké, bolestivé a dlouhé kontrakce. Byla jsem opět na monitoru, takže jsem musela ležet a trpěla. Nakonec jsem zazvonila na sestřičku, jestli by mě nemohla odpojit, že potřebuji vstát a alespoň si kleknout nebo zkusit stát. Sestřička mě poslala do sprchy, kde jsem na sebe chrlila hodinu horkou vodu a u toho seděla na míči, stát mi nešlo. Od začátku jsem cítila tlaky na konečník, ale říkala jsem si, že přece není možné, abych se tak rychle otevřela, tak jsem si tam tu hodinu protrpěla ve velkých bolestech a hlasitě se projevovala. Nikdy jsem nechápala, jak se někdo může u porodu hlasitě projevovat, ovšem tentokrát jsem to pochopila. Šlo to mimo mě a pomáhalo mi to, nebylo to tak, že bych vyloženě řvala, ale potichu jsem tentokrát opravdu nebyla. Nakonec jsem už byla z těch velkých bolestí tak vyčerpaná, že jsem si řekla, že sestřičku už musím zavolat, jestli už nejsem otevřená, nebo tam vyčerpáním zkolabuju.
Sestřička mě prohlédla, konstatovala, že jsem otevřená na 10 prstů a můžu začít tlačit. Pomohlo mi, že mi povídala, že teď už to bude záležet jenom na mě, jak mi to půjde, poradila mi, jak tlačit. I když to bylo moje druhé dítko, zase mi chvilku trvalo, než jsem na to přišla. Nakonec jsem dostala oxytocin, protože se mi po ulehnutí na záda kontrakce zkrátily a nestačily by k vytlačení miminka. Kontrakce po oxytocinu zesílily, zkusila jsem znovu tlačit a najednou to šlo, připomnělo mi to tlačení u prvního porodu. Když už jsem přišla na to, jak tlačit, nešlo mi přestat. Porodní asistentka mi přikázala netlačit, že musí zavolat doktorku, no, šlo to těžko, ale podařilo se. Paní doktorka přiběhla, tak tak si natáhla rukavice, já zatlačila, ucítila nástřih a miminko bylo na světě. U tlačení jsem už opravdu řvala, trapně mi v tu chvíli nebylo. Potom jsem se paní doktorce a sestřice omlouvala za ten řev, ale byly v pohodě a říkaly, že to ještě nic nebylo 
Velkým překvapením pro mě, manžela i celou rodinu bylo, že se nám narodila holčička. Byla moc krásná. Nenechali jsme si totiž předem říci, zda to bude chlapeček nebo holčička, ale stále jsme tak nějak počítali s chlapečkem, i ten větší váhový odhad tomu napovídal. Bylo nám s manželem jedno, jakého pohlaví naše děťátko bude, hlavně, když vše proběhne v pořádku a miminko bude zdravé. Ani ve jménech pro holčičku jsme neměli moc jasno, ale přímo na porodním sále jsme oba nezávisle na sobě řekli, že se bude jmenovat Nellinka. Naše dceruška Nellinka se narodila 17. prosince 2012 v 17:01 hodin, vážila 3,60 kg a měřila 52 centimetrů, takže ani tak velkou váhu, kterou mě doktoři strašili, neměla.
Po porodu naší holčičky jsem vytlačila placentu, což byla hračka, následovalo šití, které jsem tentokrát měla s obstřikem, takže mě ani nijak moc nebolelo. Potom jsme zkusili naši holčičku přiložit, přisála se hezky a my byli moc šťastní. Manžel začal obvolávat rodinu, že máme holčičku, já jsem si užívala chvilky s malou, která spokojeně usnula. Za chvíli jsem cítila, že ze mě něco vyteklo a nebylo toho zrovna málo, podívala jsem se a pode mnou byla kaluž krve. Zazvonila jsem na sestřičku, která mi zmáčkla břicho, a to, co ze mě vyletělo, nebudu raději popisovat. Přiběhla paní doktorka, nařídila mi dát kapačku a něco do žíly, led na břicho, zakázali mi pít a já už se viděla na operačním sále. Hodinu po porodu jsem strávila vymačkáváním břicha a bolestmi, které se spustily po kapačce na zavinování dělohy. Děkuji bohu, že se jim krvácení podařilo zastavit a já jsem na revizi nemusela. Ztratila jsem poměrně dost krve, byla jsem unavená, ale šťastná.
Závěrem bych chtěla napsat, že vyvolávaný porod bych už zažít nechtěla, i když samozřejmě výsledek stál za to. Sice to byl porod rychlý, ovšem v porovnání s prvním přirozeným porodem hodně, hodně bolestivý. Nejvíce mě dostala propouštěcí zpráva z porodnice, kde stálo, že porod byl spontánní. Spontánní porod si představuji trošku jinak. Vyvolávací tabletku, píchnutí plodové vody, oxytocin atd. bych do něj zrovna nezahrnula. Určitě řadu z vás napadne, že jsem to neměla dovolit, máte pravdu, asi neměla, ale v tu chvíli jsem už sama nevěděla, kudy kam a komu mám věřit, protože mě všichni doktoři přesvědčovali o tom, abych na vyvolávání šla. Zapomněla jsem napsat, že malá se narodila s omotanou pupeční šňůrou kolem krčku, takže možná to nakonec nebylo až tak úplně špatné rozhodnutí. Teď už je ale vše zlé zapomenuto, důležité je, že máme doma zdravou holčičku. Já jsem ještě hodně zesláblá, ale i to se určitě zlepší.
Náš Adámek mě úplně dojal, když přišel za námi na návštěvu do porodnice, hned chtěl vidět miminko, dal nám oběma pusinku, zazpíval nám písničku a přišlo mi, že má v očičkách trošku slzičky. Byl to moc dojemný okamžik. Zatím reaguje na sestřičku moc hezky, sleduje ji, jak spinká v košíku, chodí se ke mně dívat, když malou kojím, dnes mi ji pomáhal pochovat Užíváme si radosti i starosti týkající se péče o miminko, ale jsme moc šťastní, že jsme všichni konečně spolu.
Přečtěte si také
Moje příšerná tchyně řídila celý náš vztah. Manžel jí nikdy neodporoval
- Anonymní
- 19.05.26
- 1557
Musím se vypsat aspoň tímto způsobem. Vím, že tchyně jsou téma samo o sobě. Ta moje, dnes už bývalá, ale patří mezi ty nejhorší. Od začátku našeho vztahu mě neměla ráda. Nebyla jsem pro ni dost...
Babička si zlomila nohu a já šílím. Co s dětmi o prázdninách? Nemám tolik volna
- Anonymní
- 19.05.26
- 937
Letní prázdniny se blíží a já začínám panikařit. Mám dvojčata v první třídě a celou dobu jsem počítala s tím, že nám přes léto pomůže moje mamka. Jenže si ošklivě zlomila nohu a skončila na...
Seriál Monyová ve mně otevřel staré rány. Připomněl mi mého bývalého manžela
- Anonymní
- 19.05.26
- 934
Od Simony Monyové mám doma mnoho knížek. V té době by mě ani nenapadlo, že jednou prožiju něco hodně podobného. Já na rozdíl od ní ale měla štěstí, přežila jsem, i když šrámy na duši se asi nikdy...
Syn (8) na rodinné oslavě nechtěně prozradil něco, co nám všem změnilo život
- Anonymní
- 19.05.26
- 1842
Byla to klasická rodinná oslava se vším všudy. Tchán slavil sedmdesátiny a s tchyní si oba potrpí na velkolepé oslavy. Všechno bylo celkem fajn. Tchán a můj muž se jako vždy opili a řešili různé...
„Ty rozmazlené spratky sem nevoďte,“ křičela na nás tchyně po poslední návštěvě
- Anonymní
- 19.05.26
- 1143
Manželova matka byla vždycky trochu zvláštní. Ale dokud chodila do práce a měla kolem sebe běžný režim, dalo se s ní celkem vyjít. Jenže od chvíle, kdy odešla do důchodu, se hodně změnila. Jako by...
Manželka chtěla, abych víc vydělával. Změnil jsem práci a ona si našla milence
- Anonymní
- 18.05.26
- 6870
Je to tak trochu paradox života. Andrea byla vždycky náročná žena a já dělal všechno pro to, abych se jí zavděčil. Miloval jsem ji tolik, že jsem ze sebe nechal dělat blbce. Jenže když se člověk...
Starám se o nemocnou mámu už několik let. Mladší brácha chodí jen kasírovat
- Anonymní
- 18.05.26
- 1943
Potřebuji si trochu postěžovat. Vím, že nejsem jediná, ale i tak mě to mrzí. S našima jsem měla vždycky hezké vztahy. Zatímco můj mladší brácha Jakub šel z průseru do průseru, já se snažila být ta...
Pětiletý syn nechce chodit k babičce. Prý na něho jen křičí. Tchyně to popírá
- Anonymní
- 18.05.26
- 1422
Upřímně nevím, komu věřit. Můj pětiletý syn si stěžuje, že na něho babička pořád křičí, všechno mu zakazuje a vůbec si ho nevšímá. Hlídá ho asi třikrát do měsíce, když musím odjet na služební cestu...
Dcera se zhroutila po nepřijetí na vysněnou školu. Otec ji místo podpory sepsul
- Anonymní
- 18.05.26
- 1810
A je to. Výsledky přijímaček na střední školy pro letošní rok jsou černé na bílém. Půl roku příprav, nervů a obav je za námi. Dceři vyšla druhá škola, kterou si vybrala. Jenže ona měla jednu...
Manželka šetří na jídle a vaří samý blafy. S dětmi tajně chodíme do bufetu
- Anonymní
- 17.05.26
- 5227
Se ženou máme čtyři děti. Dvě starší už chodí do školy, dvě mladší, tříletá dvojčata, jsou ještě doma. S penězi vycházíme tak tak a manželka se rozhodla, že budeme šetřit na jídle. Což je sice...
Ještě jednou gratuluji.
. A Nellinka je moc krásná 
.
Taky jsem zažila vyvolávaný porod a můžu říct, že to bylo piánko a pohoděnka 
Gratuluju. 
.
.