Myš ve vaně
- Ostatní
- Miruše
- 07.10.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Podzim je tu, a každoroční boj s myší divokou se nám, jak jsem před pár dny pochopila, ani letos nevyhne. Venku už bývá v noci pěkná kosa a tak se všechny myší klany srocují v jeden a cupitají se schovat pěkně do teplíčka. Ty mrchy!
Já, milovník všeho chlupatého, ocasatého a řádně zubatého (ne, našeho pudlopsa do této kategorie oprávněně neřadím), se chystám pokusit se tyhle mrňousy s očima jak hrášečky vyhubit, když se mi to loni nepovedlo. On je to totiž sic nelítostný, leč evidentně naprosto zbytečný boj. Jednu zabiješ, dalších 15 se jich narodí. Není tedy načase smířit se s faktem, že myši do domácnosti na venkově patří? Ne, zatím ne!
Naše „chalupa“ je 140 let staré stavení. Má tlusté, prý kamenné zdi jako hradby. Je reálné, aby se pidimyš prokousala šutrem? Jestli ano, můj klóbrc skláním až ke kolenům. Já šutrem neumim ani hodit, natož se jím prohryzat na druhou stranu. A pokud ne, tak proč se mi v těch zdech teda drží?! Už mám od loňské zimy zasádrované skoro celé části zdí blízko podlahy, a to ve všech místnostech prosim. Malovat? Nemá cenu!
Jaké prostředky jsem již použila k jejich odklizení? Metod je mnoho, mnohé z nich se stoprocentní neúspěšností. Tak například koště nepomáhá. Myš z baráku nevyženeš. Pokusili jsme se s manželem o humánní chycení (bacha, gumovou rukavici prokousne), a to zakoupením pastičky se zaručeným výsledkem, v jednom nejmenovaném hobby marketu. Pastička stála nekřesťanské peníze, a po bližší prozkoumání systému jsme zjistili, že se jedná o uříznutou plastovou trubku se dvěma plíšky na každé straně. No, už víme na čem se dá taky zbohatnout.
Do trubky vložíš návnadu, myš to ucítí, vleze dovnitř a už nevyleze. Jakmile je lapena, trubku vezmeš, odneseš ven, a mně neznámým způsobem (aby ti neukousla prst až u zadele) myš pustíš. Nápad dobrej. Jen kdyby fungoval. Podezírám majitele před námi, že tento druh pasti zde používali celá léta, a tak už si milé myšky stihly rozeslat oběžníky s fotkou a varováním: „oběhnout, nezastavovat se“.
Vzhledem k tomu, že jsme po původních majitelích v garáži nalezli nespočetnou hromadu klasických pastiček, kam vložíš návnadu, a myši to přerazí vaz, se obávám, že oběžníky maj ty potvory i na tuto nebezpečnou věc. A předávají si je jistojistě po generace. Marná snaha člověka.
Tůhle jsem přišla do kuchyně, na lince jak je u mě zvykem příšernej nepořádek, a koukám, ožily mi rohlíky. Bylo jich v pytlíku asi 5…rohlíků. Myši tam byly tři. Vlezly tam krávy skulinkou a nemohly ven. Pohotově jsem pytlík utáhla a už jsem je celé nas*ané nesla ven. Bohužel to asi ostatní viděly, a tak se pootevřeného pytle s rohlema od té doby ani nevšimly. Radši mi sežraly chleba. Ten jsem zapomněla při mém půlnočním útoku na ledničku zavázat úplně, a tak neměly myšky mnoho práce. Chleba tam byla celá půlka. Ráno už zbyla jen kůrka, v níž byly navíc díry jako v ementálu. Achjo.
Tehdy jsem pochopila, že přinejmenším v zájmu rodinného rozpočtu je potřeba naučit se tu kuchyň uklízet. A tak nemám od té chvíle na lince lautr nic. Jakože ani obvyklý olej a ocet a šťávu. Ještě jim tam nechat zábavnej koutek k probíhání, chlebožroutkám hnusnejm! Sava nyní spotřebuji víc, než pracího prášku, prakticky stále to tu smrdí jak na plavečáku. Nedá se svítit.
Jedna věc však funguje. Nese s sebou ale bohužel krutou daň. Jed na myši. Přijde mi to jako nejodpornější způsob jak je hubit, ale bohužel prozatím jediný účinný. 7 až 10 dní trvá, než chcípne, po tom, co sežere pár voňavejch granulí. Ale pak ji najdi. No jak jinak než po čuchu. Před týdnem mi v pokoji u postele chcípla jedna. Nevěděla jsem to. Vedle postele mám skříňku, kam okem nevidím, jedině po odsunutí. To jsem si šla takhle lehnout a říkám si, že ten můj chlap nějak divně smrdí. A on vám to nakonec nebyl chlap. Byla to mrtvola, na což jsem přišla až po probuzení, kdy jsem si uvědomila ten notoricky známej zápach…myslela jsem že se pobleju! Naštěstí šla její pozice vyčuchat snadno. S obrovským sebezapřením, zatajeným dechem a sundanejma brejlema(bez nich vidím rozmazaně) jsem ji nametla na lopatku a bylo.
Horší to bylo o asi 3 dny později, kdy evidentně zdechla v ložnici další. Měli by nás s manželem vzít k detektivům…jako policejní psy. Jsme dobří. Trvalo jen asi 17 hodin, než jsme tu další našli. Všechna čest mému muži, našel ji nakonec on. Smrděla v tom pokoji úplně všude! Chvílemi jsem si říkala, že jich tam zdechlo snad 15, protože jsem se vždy v předklonu nosem přiblížila k nejintenzivnějšímu místu, vše odházela a tam nic. Puch se rázem rozplynul. A tak to bylo celej boží den! Nakonec ji našel za topením. Ta dylina! Nemohla se doplazit alespoň o 20cm dál? Naše akumulačky jsou těžké i na tři vytuněné chlapy. Natož když je měli odtáhnout dva chcípáci jako jsme my…nakonec se povedlo, ale byl to teda zážitek.
A proč jsem vlastně nazvala tenhle deníček „myš ve vaně“? Protože jsem jednu dnes ráno naprosto zoufalou maličkou ve vaně opravdu našla. Nemohla ven. Dřív, než jsem ji stihla odstranit, mi do koupelny vběhla moje čerstvá dračice Verča a jala se to maličké, sotva měsíc staré stvořeníčko obdivovat. Jen jsem ji varovala, že na ni nesmí šahat, ale dívat se může. Dívala se hodinu. Já si zatím připravila snídani, a něco na oběd, a když z koupelny slyšíte „jééé“ a „nyny“ a „jahááá“ a podobné radostné výkřiky, je vám prostě dobře. Donedávna jsem chovala potkánky a Verča stejně jako já ty malé potvůrky miluje. Jenže jak jí vysvětlit, že tyhle jsou EE, a potkánci ne? Jeví se nad všemi zvířaty a já jsem za to vlastně ráda.
K smrti vyděšenou utahanou myšku jsem pak bez problémů chytla do misky, misku přiklopila, vyslechla si Verunčin pláč s lamentováním, že už ji nesu pryč a vynesla ven pustit. Někdo má ve vaně na Vánoce kapry, my tam budeme mít s největší pravděpodobností myši. Bezvadný.
Milovníkům domestikovaných hlodavců a ochráncům zvířat se omlouvám za detailní popis hubení těch divokých, ale nejde to bohužel jinak. Válku vždycky vyhrajou oni, s tím jsem smířená, jen se snažím abych jich tu neměla víc, než je únosné. A kdo by chtěl, ráda ho ubytuji na pár týdnů zde, aby si vyzkoušel co to je za žůžo, mít v baráku hejno možných nosičů nemocí a batole. Vyplývá mi z toho jedno poučení. Že až jednou zase budeme kupovat nějakej barák, tak rovnou na skalách.
Každopádně obyvatelům stejně postižených domácností budu vděčná za jakoukoliv radu. A ne, kočku si nepořídím. 
Lovu zdar!
Adminy prosím, aby do mého deníčku nijak nezasahovali. Všechny chyby na mojí hlavu! Děkuju. 
Přečtěte si také
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 2439
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 1841
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 1099
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 1387
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 1212
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
Cizí ženská sahala na mou dceru v kočárku. Moje reakce ji pořádně zaskočila
- Anonymní
- 07.11.26
- 3279
Někteří lidé mají opravdu zvláštní pocit, že když se jim líbí cizí dítě, mohou si k němu dovolit úplně všechno. Moje roční Anežka je roztomilá holčička, a navíc hodně kontaktní. Od chvíle, kdy jsem...
Cizí muž mě v obchodě seřval, že nehlídám dítě. Vůbec nic mu do toho nebylo
- Anonymní
- 07.11.26
- 2539
„Paní, vy si snad děláte legraci? Místo abyste hlídala dítě, čumíte do telefonu!“ ozvalo se za mnou tak hlasitě, že se otočila snad polovina obchodu. Stála jsem u regálu s drogerií, v jedné ruce...
Synovi bude třicet a nikdy neměl ženu. Pak jsem pochopila, proč se jí vyhýbá
- Anonymní
- 07.11.26
- 4332
Mému synovi bude za pár měsíců třicet a ještě nikdy neměl přítelkyni. Žádnou vážnou známost, žádný vztah, dokonce ani obyčejné rande, o kterém by mi vyprávěl. Dlouho jsem si říkala, že je jen...
Odsoudila jsem rodiče dětí bez snídaně. Pak mi syn vrátil moje vlastní slova
- Anonymní
- 07.11.26
- 15071
Do rodičovské skupiny jsem napsala, že připravit dítěti snídani snad ještě není nad lidské síly. Za deset minut mi přišlo jedenáct souhlasných reakcí. Připadala jsem si jako jediná, kdo se nebojí...
Přijímačky se mají zjednodušit? Takže se pak na gympl dostane každý hlupák!
- Anonymní
- 07.11.26
- 1125
Dneska jsem na internetu narazila na článek, který mě opravdu nadzvedl ze židle. Viděli jste ten nápad, že se přijímačky od Cermatu budou zjednodušovat? Já to prostě nechápu. Absolutně ne.
…jo kočku nechceš, tak lovu zdar nebo si holt musíš zvyknout… 
, kocoura jsem měli a myši zmetek nelovil, ale do pastiček tlamu strčil 
, takže jsme museli dát pastičky jen tam kams e koucour nedostal (těch míst moc není a myši se jim začali vyhýbat 
Super, i kdyz chápu, ze tobě to až tak vtipný nepřijde 
sorry za preklepy- pisu z mobilu…je uplne kravskej!!!
teď už jen dodělat zbytek baráku 
.Pak sedim v obýváku a přede mnou sedí myš a čumí co jim 
tak sem natáhla 10 pastí 
Snad se ti to podari ustat 