Myš ve vaně
- Ostatní
- Miruše
- 07.10.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Podzim je tu, a každoroční boj s myší divokou se nám, jak jsem před pár dny pochopila, ani letos nevyhne. Venku už bývá v noci pěkná kosa a tak se všechny myší klany srocují v jeden a cupitají se schovat pěkně do teplíčka. Ty mrchy!
Já, milovník všeho chlupatého, ocasatého a řádně zubatého (ne, našeho pudlopsa do této kategorie oprávněně neřadím), se chystám pokusit se tyhle mrňousy s očima jak hrášečky vyhubit, když se mi to loni nepovedlo. On je to totiž sic nelítostný, leč evidentně naprosto zbytečný boj. Jednu zabiješ, dalších 15 se jich narodí. Není tedy načase smířit se s faktem, že myši do domácnosti na venkově patří? Ne, zatím ne!
Naše „chalupa“ je 140 let staré stavení. Má tlusté, prý kamenné zdi jako hradby. Je reálné, aby se pidimyš prokousala šutrem? Jestli ano, můj klóbrc skláním až ke kolenům. Já šutrem neumim ani hodit, natož se jím prohryzat na druhou stranu. A pokud ne, tak proč se mi v těch zdech teda drží?! Už mám od loňské zimy zasádrované skoro celé části zdí blízko podlahy, a to ve všech místnostech prosim. Malovat? Nemá cenu!
Jaké prostředky jsem již použila k jejich odklizení? Metod je mnoho, mnohé z nich se stoprocentní neúspěšností. Tak například koště nepomáhá. Myš z baráku nevyženeš. Pokusili jsme se s manželem o humánní chycení (bacha, gumovou rukavici prokousne), a to zakoupením pastičky se zaručeným výsledkem, v jednom nejmenovaném hobby marketu. Pastička stála nekřesťanské peníze, a po bližší prozkoumání systému jsme zjistili, že se jedná o uříznutou plastovou trubku se dvěma plíšky na každé straně. No, už víme na čem se dá taky zbohatnout.
Do trubky vložíš návnadu, myš to ucítí, vleze dovnitř a už nevyleze. Jakmile je lapena, trubku vezmeš, odneseš ven, a mně neznámým způsobem (aby ti neukousla prst až u zadele) myš pustíš. Nápad dobrej. Jen kdyby fungoval. Podezírám majitele před námi, že tento druh pasti zde používali celá léta, a tak už si milé myšky stihly rozeslat oběžníky s fotkou a varováním: „oběhnout, nezastavovat se“.
Vzhledem k tomu, že jsme po původních majitelích v garáži nalezli nespočetnou hromadu klasických pastiček, kam vložíš návnadu, a myši to přerazí vaz, se obávám, že oběžníky maj ty potvory i na tuto nebezpečnou věc. A předávají si je jistojistě po generace. Marná snaha člověka.
Tůhle jsem přišla do kuchyně, na lince jak je u mě zvykem příšernej nepořádek, a koukám, ožily mi rohlíky. Bylo jich v pytlíku asi 5…rohlíků. Myši tam byly tři. Vlezly tam krávy skulinkou a nemohly ven. Pohotově jsem pytlík utáhla a už jsem je celé nas*ané nesla ven. Bohužel to asi ostatní viděly, a tak se pootevřeného pytle s rohlema od té doby ani nevšimly. Radši mi sežraly chleba. Ten jsem zapomněla při mém půlnočním útoku na ledničku zavázat úplně, a tak neměly myšky mnoho práce. Chleba tam byla celá půlka. Ráno už zbyla jen kůrka, v níž byly navíc díry jako v ementálu. Achjo.
Tehdy jsem pochopila, že přinejmenším v zájmu rodinného rozpočtu je potřeba naučit se tu kuchyň uklízet. A tak nemám od té chvíle na lince lautr nic. Jakože ani obvyklý olej a ocet a šťávu. Ještě jim tam nechat zábavnej koutek k probíhání, chlebožroutkám hnusnejm! Sava nyní spotřebuji víc, než pracího prášku, prakticky stále to tu smrdí jak na plavečáku. Nedá se svítit.
Jedna věc však funguje. Nese s sebou ale bohužel krutou daň. Jed na myši. Přijde mi to jako nejodpornější způsob jak je hubit, ale bohužel prozatím jediný účinný. 7 až 10 dní trvá, než chcípne, po tom, co sežere pár voňavejch granulí. Ale pak ji najdi. No jak jinak než po čuchu. Před týdnem mi v pokoji u postele chcípla jedna. Nevěděla jsem to. Vedle postele mám skříňku, kam okem nevidím, jedině po odsunutí. To jsem si šla takhle lehnout a říkám si, že ten můj chlap nějak divně smrdí. A on vám to nakonec nebyl chlap. Byla to mrtvola, na což jsem přišla až po probuzení, kdy jsem si uvědomila ten notoricky známej zápach…myslela jsem že se pobleju! Naštěstí šla její pozice vyčuchat snadno. S obrovským sebezapřením, zatajeným dechem a sundanejma brejlema(bez nich vidím rozmazaně) jsem ji nametla na lopatku a bylo.
Horší to bylo o asi 3 dny později, kdy evidentně zdechla v ložnici další. Měli by nás s manželem vzít k detektivům…jako policejní psy. Jsme dobří. Trvalo jen asi 17 hodin, než jsme tu další našli. Všechna čest mému muži, našel ji nakonec on. Smrděla v tom pokoji úplně všude! Chvílemi jsem si říkala, že jich tam zdechlo snad 15, protože jsem se vždy v předklonu nosem přiblížila k nejintenzivnějšímu místu, vše odházela a tam nic. Puch se rázem rozplynul. A tak to bylo celej boží den! Nakonec ji našel za topením. Ta dylina! Nemohla se doplazit alespoň o 20cm dál? Naše akumulačky jsou těžké i na tři vytuněné chlapy. Natož když je měli odtáhnout dva chcípáci jako jsme my…nakonec se povedlo, ale byl to teda zážitek.
A proč jsem vlastně nazvala tenhle deníček „myš ve vaně“? Protože jsem jednu dnes ráno naprosto zoufalou maličkou ve vaně opravdu našla. Nemohla ven. Dřív, než jsem ji stihla odstranit, mi do koupelny vběhla moje čerstvá dračice Verča a jala se to maličké, sotva měsíc staré stvořeníčko obdivovat. Jen jsem ji varovala, že na ni nesmí šahat, ale dívat se může. Dívala se hodinu. Já si zatím připravila snídani, a něco na oběd, a když z koupelny slyšíte „jééé“ a „nyny“ a „jahááá“ a podobné radostné výkřiky, je vám prostě dobře. Donedávna jsem chovala potkánky a Verča stejně jako já ty malé potvůrky miluje. Jenže jak jí vysvětlit, že tyhle jsou EE, a potkánci ne? Jeví se nad všemi zvířaty a já jsem za to vlastně ráda.
K smrti vyděšenou utahanou myšku jsem pak bez problémů chytla do misky, misku přiklopila, vyslechla si Verunčin pláč s lamentováním, že už ji nesu pryč a vynesla ven pustit. Někdo má ve vaně na Vánoce kapry, my tam budeme mít s největší pravděpodobností myši. Bezvadný.
Milovníkům domestikovaných hlodavců a ochráncům zvířat se omlouvám za detailní popis hubení těch divokých, ale nejde to bohužel jinak. Válku vždycky vyhrajou oni, s tím jsem smířená, jen se snažím abych jich tu neměla víc, než je únosné. A kdo by chtěl, ráda ho ubytuji na pár týdnů zde, aby si vyzkoušel co to je za žůžo, mít v baráku hejno možných nosičů nemocí a batole. Vyplývá mi z toho jedno poučení. Že až jednou zase budeme kupovat nějakej barák, tak rovnou na skalách.
Každopádně obyvatelům stejně postižených domácností budu vděčná za jakoukoliv radu. A ne, kočku si nepořídím. 
Lovu zdar!
Adminy prosím, aby do mého deníčku nijak nezasahovali. Všechny chyby na mojí hlavu! Děkuju. 
Přečtěte si také
Sousedka mě kritizovala, že děti často hlídá manžel. Prý je to moje povinnost
- Anonymní
- 01.09.26
- 2840
Když jsem si nedávno povídala se sousedkou, vůbec jsem netušila, že se během pár minut dozvím, jak špatně si vedu jako manželka a matka. Začalo to úplně nevinně. Sousedka se mě zeptala, kde mám...
Máma se vrátila k příteli, který ji málem zabil. Mám o ni obrovský strach
- Anonymní
- 01.09.26
- 2030
Je mi 25 let a mamce 45. Celý život tak nějak pořád hledá toho pravého. Nikdy jsem jí v tomhle moc nerozuměla. Ona prostě nedokáže být sama. Tři manželství, tři rozvody a několik dalších vztahů jen...
Dcera nechce jezdit k tátovi. On tvrdí, že ji proti němu navádím
- Anonymní
- 01.09.26
- 996
Po rozchodu jsme se s bývalým domluvili, že dcera u něj bude každý druhý víkend. Jenže poslední měsíce před odjezdem pláče, bolí ji břicho a prosí mě, abych ji tam neposílala. Když jsem to začala...
„Mít jedináčka je sobecké!“ řve tchyně. Přitom sama vychovala jen jedno dítě
- Anonymní
- 01.09.26
- 5143
Náš syn je na světě zázrakem. Můj porod byl jedno velké trauma, na které do smrti nezapomenu – nastaly vážné komplikace a lékaři na sále bojovali o život můj i o život miminka. Zvládli jsme to jen...
Život mě zkouší ze všech stran. Zvládnu to?
- kristyna dostalova
- 01.09.26
- 661
Ani nevíš, že procitneš a svět ti přinese tolik věcí, o kterých můžeš polemizovat. Pro ženy i muže je to leckdy náročné, ale zároveň krásně vyvážené období plné vzpomínek.
Ve dvaceti jsem přesně věděla, jak budu žít po čtyřicítce. Realita je úplně jiná
- Anonymní
- 31.08.26
- 4852
Tento deníček je spíš takové zamyšlení, bilancování. Nedávno jsem sfoukla 40 svíček – samozřejmě symbolicky – a tak nějak na mě dolehlo, že už rozhodně nejsem mladá. Střední věk, to zní hrozně....
Manžel chce třetí dítě. Já už ale další mateřství nezvládnu
- Anonymní
- 31.08.26
- 3148
Máme dvě malé děti a manžel začal mluvit o třetím. Vždycky si prý přál velkou rodinu a nechce, abychom jednou litovali, že jsme to nezkusili. Jenže já jsem po dvou těhotenstvích, porodech a letech...
V Tunisku jsem zjistila, že all inclusive neznamená, že si můžete odpočinout
- Anonymní
- 31.08.26
- 7014
Když jsme vybírali dovolenou, manžel rázně prohlásil, že do Egypta nikdy. Tam totiž hrozí střevní potíže, o které rozhodně nestojíme. Ale kam tedy, když je všude tak draho? Nakonec to vyhrálo...
Máma nás celý život ignorovala. Teď je nemocná a chce, abychom se starali
- Anonymní
- 31.08.26
- 14383
Máma teď leží v nemocnici a moje sestra jí nosí ovoce, pyžamo a časopisy. Já tam nechodím. A čím víc se na mě rodina dívá jako na bezcitnou dceru, tím víc si říkám, jestli bych se za to vlastně...
Sestra mi pořád dává svoje dítě na hlídání. Když odmítnu, jsem sobec
- Anonymní
- 31.08.26
- 5869
Nejdřív jsem sestře pohlídala syna jednou za čas, protože jsem jí chtěla pomoct. Jenže z občasné výpomoci se stala samozřejmost. Dnes mi vozí dítě skoro každý pátek a rodina se tváří, že když jsem...
…jo kočku nechceš, tak lovu zdar nebo si holt musíš zvyknout… 
, kocoura jsem měli a myši zmetek nelovil, ale do pastiček tlamu strčil 
, takže jsme museli dát pastičky jen tam kams e koucour nedostal (těch míst moc není a myši se jim začali vyhýbat 
Super, i kdyz chápu, ze tobě to až tak vtipný nepřijde 
sorry za preklepy- pisu z mobilu…je uplne kravskej!!!
teď už jen dodělat zbytek baráku 
.Pak sedim v obýváku a přede mnou sedí myš a čumí co jim 
tak sem natáhla 10 pastí 
Snad se ti to podari ustat 