Na stará kolena
- O životě
- ještěřice
- 24.06.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jsem již 8 let rozvedená, máma tří kluků. Všichni mě zrazovali od toho, abych se od otce mých dětí osamostatňovala, že s tolika dětmi zůstanu už jen sama. Jenže já s ním už žít nemohla. Jako otec byl skvělý, jen jako partner a manžel nikoliv.
Hned po narození posledního synka jsem začala studovat. Protože jsem se v pominutí hormonů v těhotenství přihlásila do školy, abych si dokázala, že ještě nejsem úplně ztracená. Mívala jsem klučíka s sebou ve škole, krmila ho při přednáškách, vše si zapisovala a docela se mi dařilo, vydržela jsem to 2 a půl roku. Hned od počátku mi to manžel vyčítal a nikdy malého nepohlídal, i když měl volno. Pak do toho začal ještě žárlit a dělat scény. Jednoho dne mi roztrhal všechny moje sešity, index a studijní podklady a poté obrátil svůj vztek i na mě. Abych to zkrátila: po pár měsících jsem požádala o rozvod. Nechtěla jsem, aby moji kluci byli svědky otcových chorobných záchvatů vzteku a žárlivosti.
Během rozvodového řízení mi, aby mi ublížil, začal volat a psát, kdy, kde s kým a jak mě celých 13 let podváděl. Abych měla klid a on se odstěhoval, souhlasila jsem se vším, co si z bytu chtěl vzít. Což bylo kromě dětského pokoje úplně všechno, obě auta, taky jsem souhlasila s polovičními alimenty, než jaké nám u soudu navrhovali, jen už mít od něj klid.
Přeskočím pár roků, kdy si bral ty dva starší kluky, dokud s ním chtěli jezdit. Jenže přišla puberta. Malého si nebral, prý je moc malý. Ani když jsem ho potřebovala pohlídat, když byl nemocný a já jsem potřebovala jít do práce, abych kluky uživila. Začal si ho brát, až když mu bylo 6 let. A to mu pokaždé ukazoval jinou tetu. Prcek v tom měl docela maglajs. Nepomáhalo ani, když jsem se mu snažila vysvětlit, že dětem nedává dobrý příklad do života. Poslední rok a kousek má stálou partnerku a najednou chce mého prcka do své péče. Nebo alespoň na střídavku. Já s tím nehodlám souhlasit. Kde byl, když jsem ho potřebovala? Nikdy mi nepomohl. Malého jsem od narození mívala všude s sebou. Ve škole, ale i v práci, kam jsem musela velice brzo nastoupit. Ono utáhnout domácnost se třemi dětmi není z jednoho platu snadné, natož, když jsem to měla utáhnout z mateřské. Zvládla jsem to. Kluci se mi snad docela povedli. Nejstarší studuje VŠ, mladší je na střední a prcek jde po prázdninách do 4. třídy. A dělá mi radost.
A co já? Já mám nového partnera. Po prázdninách to budou dva roky, co jsme se seznámili na netu a začali si psát. Před Vánoci jsme společně šli na první schůzku do planetária. Bylo mi s ním dobře. Přesto jsem si to nějak víc nepřipouštěla. Dál jsem se s ním scházela, dopisovala. Na jaře přijala pozvání na ples k nim na vesnici. Řekla jsem si, že nemám co ztratit. Pokud se mi něco nebude líbit, tak mohu sednout do auta a odjet domů. Jeho rodina mě přijala velice dobře. Zjistila jsem, že on věří tomu, že jsme pár. Já si tím, až do léta, kdy jsme taky jeli na týden k nim, nebyla vůbec jistá. Minulé léto se to ale nějak zlomilo. A já ho začala brát úplně jinak. Připustila jsem si, že je mi s ním dobře, ale stále jsem to brala spíš jak vztah z rozumu, než z vášně. Navrhla jsem mu, že to spolu zkusíme. Bylo to moje nejlepší rozhodnutí. Ten kluk mě už rok každý den přesvědčuje o tom, že proto, abych byla šťastná, udělá cokoliv na světě. Vím, že se o mě a o kluky postará.
O Vánocích jsme se domluvili, že se pokusíme pořídit si ještě jedno společné mimčo. Oběma nám je 40. Tak není moc času dlouho se rozmýšlet. Doktor nám řekl, že jsem v pořádku a že to můžeme zkusit. Hned v druhém cyklu se nám to povedlo. Měli jsme velikou radost. Hlavně přítel, který vlastně ještě žádné dítě nemá. Pak, ale nastal ten nešťastný den, 6. Květen, a my potratili. On byl celou dobu u mě. Zažil, jak moc jsem krvácela a jak mi bylo zle. A přestože to bylo velice bolestné, tak mě to s ním ještě víc spojilo. Neumím si představit lepšího partnera pro život. A vím, že jestli se nám podaří mít mimčo, že on bude nejen nejšťastnější táta pod sluncem, ale také ten nejlepší.
Já ho prostě miluji.
Děkuju za přečtení a přeji hezkou neděli.
Ještěřice
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1672
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 980
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1731
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 713
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 415
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21017
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2629
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2905
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2614
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1771
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
. Přeji ať se miminko brzy podaří 
ještě k ex, klasika, podváděl, ale podle vzoru: „podle sebe soudím tebe“ žárlil pacholek jeden 
Držím všechny palečky, ať se mimísek povede 
