Na stará kolena
- O životě
- ještěřice
- 24.06.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jsem již 8 let rozvedená, máma tří kluků. Všichni mě zrazovali od toho, abych se od otce mých dětí osamostatňovala, že s tolika dětmi zůstanu už jen sama. Jenže já s ním už žít nemohla. Jako otec byl skvělý, jen jako partner a manžel nikoliv.
Hned po narození posledního synka jsem začala studovat. Protože jsem se v pominutí hormonů v těhotenství přihlásila do školy, abych si dokázala, že ještě nejsem úplně ztracená. Mívala jsem klučíka s sebou ve škole, krmila ho při přednáškách, vše si zapisovala a docela se mi dařilo, vydržela jsem to 2 a půl roku. Hned od počátku mi to manžel vyčítal a nikdy malého nepohlídal, i když měl volno. Pak do toho začal ještě žárlit a dělat scény. Jednoho dne mi roztrhal všechny moje sešity, index a studijní podklady a poté obrátil svůj vztek i na mě. Abych to zkrátila: po pár měsících jsem požádala o rozvod. Nechtěla jsem, aby moji kluci byli svědky otcových chorobných záchvatů vzteku a žárlivosti.
Během rozvodového řízení mi, aby mi ublížil, začal volat a psát, kdy, kde s kým a jak mě celých 13 let podváděl. Abych měla klid a on se odstěhoval, souhlasila jsem se vším, co si z bytu chtěl vzít. Což bylo kromě dětského pokoje úplně všechno, obě auta, taky jsem souhlasila s polovičními alimenty, než jaké nám u soudu navrhovali, jen už mít od něj klid.
Přeskočím pár roků, kdy si bral ty dva starší kluky, dokud s ním chtěli jezdit. Jenže přišla puberta. Malého si nebral, prý je moc malý. Ani když jsem ho potřebovala pohlídat, když byl nemocný a já jsem potřebovala jít do práce, abych kluky uživila. Začal si ho brát, až když mu bylo 6 let. A to mu pokaždé ukazoval jinou tetu. Prcek v tom měl docela maglajs. Nepomáhalo ani, když jsem se mu snažila vysvětlit, že dětem nedává dobrý příklad do života. Poslední rok a kousek má stálou partnerku a najednou chce mého prcka do své péče. Nebo alespoň na střídavku. Já s tím nehodlám souhlasit. Kde byl, když jsem ho potřebovala? Nikdy mi nepomohl. Malého jsem od narození mívala všude s sebou. Ve škole, ale i v práci, kam jsem musela velice brzo nastoupit. Ono utáhnout domácnost se třemi dětmi není z jednoho platu snadné, natož, když jsem to měla utáhnout z mateřské. Zvládla jsem to. Kluci se mi snad docela povedli. Nejstarší studuje VŠ, mladší je na střední a prcek jde po prázdninách do 4. třídy. A dělá mi radost.
A co já? Já mám nového partnera. Po prázdninách to budou dva roky, co jsme se seznámili na netu a začali si psát. Před Vánoci jsme společně šli na první schůzku do planetária. Bylo mi s ním dobře. Přesto jsem si to nějak víc nepřipouštěla. Dál jsem se s ním scházela, dopisovala. Na jaře přijala pozvání na ples k nim na vesnici. Řekla jsem si, že nemám co ztratit. Pokud se mi něco nebude líbit, tak mohu sednout do auta a odjet domů. Jeho rodina mě přijala velice dobře. Zjistila jsem, že on věří tomu, že jsme pár. Já si tím, až do léta, kdy jsme taky jeli na týden k nim, nebyla vůbec jistá. Minulé léto se to ale nějak zlomilo. A já ho začala brát úplně jinak. Připustila jsem si, že je mi s ním dobře, ale stále jsem to brala spíš jak vztah z rozumu, než z vášně. Navrhla jsem mu, že to spolu zkusíme. Bylo to moje nejlepší rozhodnutí. Ten kluk mě už rok každý den přesvědčuje o tom, že proto, abych byla šťastná, udělá cokoliv na světě. Vím, že se o mě a o kluky postará.
O Vánocích jsme se domluvili, že se pokusíme pořídit si ještě jedno společné mimčo. Oběma nám je 40. Tak není moc času dlouho se rozmýšlet. Doktor nám řekl, že jsem v pořádku a že to můžeme zkusit. Hned v druhém cyklu se nám to povedlo. Měli jsme velikou radost. Hlavně přítel, který vlastně ještě žádné dítě nemá. Pak, ale nastal ten nešťastný den, 6. Květen, a my potratili. On byl celou dobu u mě. Zažil, jak moc jsem krvácela a jak mi bylo zle. A přestože to bylo velice bolestné, tak mě to s ním ještě víc spojilo. Neumím si představit lepšího partnera pro život. A vím, že jestli se nám podaří mít mimčo, že on bude nejen nejšťastnější táta pod sluncem, ale také ten nejlepší.
Já ho prostě miluji.
Děkuju za přečtení a přeji hezkou neděli.
Ještěřice
Přečtěte si také
Upozornila jsem slečnu, ať uklidí po svém psovi. Její reakce mě dorazila
- Anonymní
- 26.10.26
- 2571
Jsem pejskařka a moc dobře vím, že k venčení patří nejen radost, ale také povinnosti. Sáčky na psí exkrementy nosím vždycky s sebou a ani ve snu by mě nenapadlo nechat po svých psech nadílku na...
Exmanžel se mi odmítá vystěhovat z domu. Po pěti letech mi došla trpělivost
- Anonymní
- 26.10.26
- 1748
Myslela jsem si, že rozvodem všechno skončí. Jenže uběhlo pět let a můj „drahý“ ex je pořád nasáčkovaný v mém domě. Nejdřív mi ho bylo líto, pak se občas hodil na nějakou práci kolem domu. Jenže...
Vzal mě na hřbitov navštívit svou zesnulou matku. Pak chytl lopatu a začal kopat
- Anonymní
- 26.10.26
- 948
Nikdy jsem nevěřila na duchy ani na žádné nadpřirozené síly. Horory jsem naopak milovala a ráda se dívala na filmy, u kterých ostatní schovávali hlavu pod peřinu. Jenže pak jsem chodila s klukem,...
Prababička jí brala výplatu. Bydlela v kůlně a všichni to považovali za normální
- Anonymní
- 26.10.26
- 2557
Když mi babička vyprávěla o starých časech, často mluvila o tom, jak si lidé na vesnici pomáhali a jak se dřív žilo skromně. O Růženě, která celý život strávila na statku našich předků, ale mluvila...
Po 6 letech dovolená bez dětí! Zpočátku to byla vášeň, pak přišlo kruté prozření
- Anonymní
- 26.10.26
- 776
Když nám tchyně nabídla, že si na pár dní vezme děti, málem jsem ji objala. Po šesti letech jsme měli být konečně sami. Žádné ranní vstávání, chystání svačin, nekonečné otázky ani večerní uspávání....
Manžel mě přiměl podepsat smlouvu. Teď mě vyhazuje z vlastního baráku
- Anonymní
- 26.10.26
- 1196
Nikdy by mě nenapadlo, že člověk, se kterým jsem strávila patnáct let života a vychovala dvě děti, mě dokáže takhle podrazit. Věřila jsem mu, podporovala ho a roky se starala o rodinu, zatímco on...
Chtěla bych být sama sebou. Kvůli manželovi předstírám, že jsem někdo jiný
- Anonymní
- 25.10.26
- 1937
Jsme spolu už deset let. Máme dvě děti, dům, auto a každý rok dvě rodinné dovolené. Zdálo by se, že si žijeme nějaký vysněný sen a mnoho lidí nám ho asi závidí, jenže nikdo neví, že tohle všechno...
Naprosté fiasko před akcí ve školce. Dva dny práce na kostýmu bylo k ničemu
- Anonymní
- 25.10.26
- 1687
Mladší dcera měla mít první halloweenskou párty ve školce. Chtěla jsem být akční matka a ušila jsem jí originální kostým. Práce na šatičkách permoníka mi trvala celé dva dny. Nakonec si je dcera...
Vozím neteř do školy. Jednou jsem nemohla a táta mě kvůli tomu seřval
- Anonymní
- 25.10.26
- 5325
Občas mám pocit, že v naší rodině neplatí běžné zákony logiky a zdravého rozumu. Když uděláte pro příbuzné laskavost jednou, je to hezké gesto. Když je děláte každý den, stane se z toho povinnost,...
Arménie - den 2.: Vládní kolona, mléko z lékárny a duduk v chrámu
- Amsetka
- 25.10.26
- 389
Divoká cesta Arménii s kojencem a předškolákem.