Náročné těhotenství
Rozhodla jsem se s vámi podělit o svůj deníček. Je o mém těhotenství, které nebylo zrovna pěkné, ale výsledkem byla moje krásná dcera Veronika.
Otěhotněla jsem takřka ihned, když jsme se začali snažit. Byla jsem moc překvapená, vůbec jsme to nečekala. První test neukázal nic a další jsem si udělala až po týdnu, když jsem si říkala, to už není možné, proč jsem tak unavená a bolí mě prsa.
Nicméně cca v 5. tt jsem začala krvácet, moc jsem brečela, myslela jsem si, že jsem potratila. Začínala jsem mít už radost z těhotenství. Naklusala jsem k doktorce a ta mi povídá: No nevidím to moc nadějně, vidím tam jedno plodové vejce a obrovský hematom hned u toho. Budete si přát interupci? Já: He…? Ona: No to víte, teď budete zbytečně vystresovaná a nedopadne to nejspíš dobře. Když vám to vyndají, tak můžete otěhotnět brzy znovu a nemít problém s hematomem. Já (odpůrkyně potratů): No to opravdu ne… Ona: Přijďte za 14 dní, uvidíme, co tam uvidíme 
Nabrali mi krev a za 14 dní jsem přišla znovu. Ona: No to HCG máte neuvěřitelně vysoké. Je to nějaké divné, jsem zvědavá, co tam budete mít dnes. Když mi tam koukala, vyvalila oči a říká: Jejda, já jsem se spletla, to druhé nebyl hematom, ale druhý plodový obal, to je dvojče! Ale zatím to vypadá, že životaschopné je jen jedno. Uvidíme za 14 dní. Za dalších 14 dní opět naklusám na gyndu a zde se dozvím, že tam je už jenom jedno, ale tomu bije srdce jako zvon 
Těhotenství šlo dobře, až na nějaké malé nevolnosti a velkou únavu, až do 20. tt, kdy mi začalo tvrdnout břicho a to docela fest a cítila jsem takový větší tlak. Ihned jsem naběhla na gyndu: Doktorka mě vystrašila: No, není to moc dobré, zkracuje se čípek, mimi je moc dole, navíc to tvrdnutí… Kolikrát denně? Já: Mnohokrát, občas v kuse třeba hodinu. Ona: Hmmm, musíte ležet, jinak půjdete do špitálu a napsala Magnesium. To bylo před Vánoci, takže jsem měla zkažené Vánoce a velký strach, co bude…
Po Vánocích to nevydržel můj manžel a odvezl mě do nemocnice, aby se tam na mě podívali. Tam si mě samozřejmě nechali, ale zase jsme byli více v klidu, protože jsem byla pod neustálou kontrolou, navíc mi tam dávali kapačky, které mi docela pomáhaly. Tam jsem byla dva měsíce. Manžel mě každý den navštěvoval, nakonec jsem si to tam i užívala 
Nicméně mi ještě zjistili těhotenstkou cukrovku. Musela jsem si i píchat inzulín 3× denně a držet dietu. Po té hepatopatii jsem měla vyšší jaterní testy, takže ještě dietu na játra. Dovedete si představit, co jsem asi tak jedla, zvlášť v té nemocnici za blevajzy, když jsem nemohla tučné a sladké. Upozorňuju, že jsem docela dost štíhlá. Za těhotenství jsem nabrala jen 7 kg, a to vše shodila u porodu:-D
Poté mě pustili, jelikož jsem čípek měla bez nálezu a mimi bylo v pořádku, to už jsem věděla, že to bude holčička.
Doma jsem ve 30. tt najednou cítila větší tlak na spodek, na gyndě mi zjistili, že se holčička už otočila a že mi hlavou naléhá, a že jsem na prst otevřená. Takže přísné ležení, postel na špalky, ale mohla jsem být doma. Tak jsem proležela další 2 měsíce
Ve 38. tt mi řekli, že holčička už 14 dní neroste a že vypadá na 2600 g. Už si mě zase nechali v nemocnici (stejně si mě tam chtěli nechat na vyvolávání, kvůli té cukrovce a inzulinu). Na pokoji jsem brečela manželovi do telefonu, že malá nenarostla ani o deko za 14 dní, a že je to nějaké divné. Vedle na posteli se otočila holčina a říká: Já jsem ve 36. tt a mimi má jen 1200 g a už neroste a zítra půjdu na císaře. V tu chvíli jsem sklapla a byla ráda za tu svoji váhu
Den před vyvolávačkou mi Dr. udělala Hamiltona (aniž by mi to oznámila předem, no dobře, alespoň jsem se nestresovala dopředu). Do rána se nic nedělo, tak mi druhý den ráno dali tabletku. Po půl hodině jsem již cítila bolesti, ale slabé. Jsem si říkala: Co na tom ty holky mají, vždyť to není taková hrůza Nález mi postupoval a ve 12 hodin mi píchli vodu. No co vám budu povídat, od té doby mi začaly takové bolesti, že jsem myslela, že tam vypustím duši!
Zavřeli mě na hekárnu, tam jsem se držela postele a už jsem to nemohla ani vydýchat, už jem se zalykala a křičela. Sestra nakoukla do pokoje a říká: No co to je, jak to dýcháte, proč křičíte, vždyť to jsou JENOM KONTRAKCE! A zavřela. Poté jsem se dobelhala do sprchy, ve sprše jsem při kontrakci klesla k zemi a už nevstala, náhodou šla okolo žákyňka a odtáhla mě na vyšetřovnu. Pan doktor vykřikl: Ryhle na porodní sál, 2 sestry mě čaply z každé strany a UTÍKALY jsme. V 15:29 se narodila Veronika, 2740 g. Měla jsem nějakou menší placentu, proto byla i ona menší, ale jinak byla v pořádku a zdravá.
První noc mi začala zvracet plodovku a kuckala. Zavolala jsem si sestru a ptám se jí na to a zda musím malou hlídat, jestli se nezačne třeba dusit. Ona: To víte, že se může začít dusit a odešla Celou noc jsme nespala a malou jsem kontrolovala. Ráno jsem byla tak hotová, začala jsem cítit velkou úzkost, asi se mi rozjela poporodní deprese. Nemohla jsem usnout, celé 4 dny v porodnici jsem nespala ani chvíli! Byla jsem jak chodicí mrtvola. Navíc měla malá žloutenku, takže další stres, neměla jsme mléko, takže o to více jsem byla vynervovaná.
Až když jsem přišla domů, tak jsem se zklidnila, USNULA, ROZKOJILA, no paráda. Občas mě pronásledovaly noční můry, zdálo se mi, že jsem malou přikryla peřinou a občas jsme ze spaní šátrala pod peřinou a na manžela a říkala jsem mu, že hledám malou
Jinak je malá zdravá jako řípa, papá a spinká dobře a je moc hodná. Teď jsou jí 5,5 měsíce a váží skoro 9 kg!
Mějte se hezky, snad jsem vás moc nenudila
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 130
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 118
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 244
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 116
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 102
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 17508
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2348
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2543
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2268
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1510
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
…ale za ten výsledek to všechno stojí 
!!!
Malá se narodila v dubnu?? Když tak se přidej do naší skupiny Dubňátka 2011 
Slyším o tom často, ale hlava mi to prostě nebere. Jak můžou vůbec takhle reagovat. Já bych jim dala přes h… a svedla to pak na poporodní depresi 
Každopádně se mám na co těšit 
