Náročné těhotenství
Rozhodla jsem se s vámi podělit o svůj deníček. Je o mém těhotenství, které nebylo zrovna pěkné, ale výsledkem byla moje krásná dcera Veronika.
Otěhotněla jsem takřka ihned, když jsme se začali snažit. Byla jsem moc překvapená, vůbec jsme to nečekala. První test neukázal nic a další jsem si udělala až po týdnu, když jsem si říkala, to už není možné, proč jsem tak unavená a bolí mě prsa.
Nicméně cca v 5. tt jsem začala krvácet, moc jsem brečela, myslela jsem si, že jsem potratila. Začínala jsem mít už radost z těhotenství. Naklusala jsem k doktorce a ta mi povídá: No nevidím to moc nadějně, vidím tam jedno plodové vejce a obrovský hematom hned u toho. Budete si přát interupci? Já: He…? Ona: No to víte, teď budete zbytečně vystresovaná a nedopadne to nejspíš dobře. Když vám to vyndají, tak můžete otěhotnět brzy znovu a nemít problém s hematomem. Já (odpůrkyně potratů): No to opravdu ne… Ona: Přijďte za 14 dní, uvidíme, co tam uvidíme 
Nabrali mi krev a za 14 dní jsem přišla znovu. Ona: No to HCG máte neuvěřitelně vysoké. Je to nějaké divné, jsem zvědavá, co tam budete mít dnes. Když mi tam koukala, vyvalila oči a říká: Jejda, já jsem se spletla, to druhé nebyl hematom, ale druhý plodový obal, to je dvojče! Ale zatím to vypadá, že životaschopné je jen jedno. Uvidíme za 14 dní. Za dalších 14 dní opět naklusám na gyndu a zde se dozvím, že tam je už jenom jedno, ale tomu bije srdce jako zvon 
Těhotenství šlo dobře, až na nějaké malé nevolnosti a velkou únavu, až do 20. tt, kdy mi začalo tvrdnout břicho a to docela fest a cítila jsem takový větší tlak. Ihned jsem naběhla na gyndu: Doktorka mě vystrašila: No, není to moc dobré, zkracuje se čípek, mimi je moc dole, navíc to tvrdnutí… Kolikrát denně? Já: Mnohokrát, občas v kuse třeba hodinu. Ona: Hmmm, musíte ležet, jinak půjdete do špitálu a napsala Magnesium. To bylo před Vánoci, takže jsem měla zkažené Vánoce a velký strach, co bude…
Po Vánocích to nevydržel můj manžel a odvezl mě do nemocnice, aby se tam na mě podívali. Tam si mě samozřejmě nechali, ale zase jsme byli více v klidu, protože jsem byla pod neustálou kontrolou, navíc mi tam dávali kapačky, které mi docela pomáhaly. Tam jsem byla dva měsíce. Manžel mě každý den navštěvoval, nakonec jsem si to tam i užívala 
Nicméně mi ještě zjistili těhotenstkou cukrovku. Musela jsem si i píchat inzulín 3× denně a držet dietu. Po té hepatopatii jsem měla vyšší jaterní testy, takže ještě dietu na játra. Dovedete si představit, co jsem asi tak jedla, zvlášť v té nemocnici za blevajzy, když jsem nemohla tučné a sladké. Upozorňuju, že jsem docela dost štíhlá. Za těhotenství jsem nabrala jen 7 kg, a to vše shodila u porodu:-D
Poté mě pustili, jelikož jsem čípek měla bez nálezu a mimi bylo v pořádku, to už jsem věděla, že to bude holčička.
Doma jsem ve 30. tt najednou cítila větší tlak na spodek, na gyndě mi zjistili, že se holčička už otočila a že mi hlavou naléhá, a že jsem na prst otevřená. Takže přísné ležení, postel na špalky, ale mohla jsem být doma. Tak jsem proležela další 2 měsíce
Ve 38. tt mi řekli, že holčička už 14 dní neroste a že vypadá na 2600 g. Už si mě zase nechali v nemocnici (stejně si mě tam chtěli nechat na vyvolávání, kvůli té cukrovce a inzulinu). Na pokoji jsem brečela manželovi do telefonu, že malá nenarostla ani o deko za 14 dní, a že je to nějaké divné. Vedle na posteli se otočila holčina a říká: Já jsem ve 36. tt a mimi má jen 1200 g a už neroste a zítra půjdu na císaře. V tu chvíli jsem sklapla a byla ráda za tu svoji váhu
Den před vyvolávačkou mi Dr. udělala Hamiltona (aniž by mi to oznámila předem, no dobře, alespoň jsem se nestresovala dopředu). Do rána se nic nedělo, tak mi druhý den ráno dali tabletku. Po půl hodině jsem již cítila bolesti, ale slabé. Jsem si říkala: Co na tom ty holky mají, vždyť to není taková hrůza Nález mi postupoval a ve 12 hodin mi píchli vodu. No co vám budu povídat, od té doby mi začaly takové bolesti, že jsem myslela, že tam vypustím duši!
Zavřeli mě na hekárnu, tam jsem se držela postele a už jsem to nemohla ani vydýchat, už jem se zalykala a křičela. Sestra nakoukla do pokoje a říká: No co to je, jak to dýcháte, proč křičíte, vždyť to jsou JENOM KONTRAKCE! A zavřela. Poté jsem se dobelhala do sprchy, ve sprše jsem při kontrakci klesla k zemi a už nevstala, náhodou šla okolo žákyňka a odtáhla mě na vyšetřovnu. Pan doktor vykřikl: Ryhle na porodní sál, 2 sestry mě čaply z každé strany a UTÍKALY jsme. V 15:29 se narodila Veronika, 2740 g. Měla jsem nějakou menší placentu, proto byla i ona menší, ale jinak byla v pořádku a zdravá.
První noc mi začala zvracet plodovku a kuckala. Zavolala jsem si sestru a ptám se jí na to a zda musím malou hlídat, jestli se nezačne třeba dusit. Ona: To víte, že se může začít dusit a odešla Celou noc jsme nespala a malou jsem kontrolovala. Ráno jsem byla tak hotová, začala jsem cítit velkou úzkost, asi se mi rozjela poporodní deprese. Nemohla jsem usnout, celé 4 dny v porodnici jsem nespala ani chvíli! Byla jsem jak chodicí mrtvola. Navíc měla malá žloutenku, takže další stres, neměla jsme mléko, takže o to více jsem byla vynervovaná.
Až když jsem přišla domů, tak jsem se zklidnila, USNULA, ROZKOJILA, no paráda. Občas mě pronásledovaly noční můry, zdálo se mi, že jsem malou přikryla peřinou a občas jsme ze spaní šátrala pod peřinou a na manžela a říkala jsem mu, že hledám malou
Jinak je malá zdravá jako řípa, papá a spinká dobře a je moc hodná. Teď jsou jí 5,5 měsíce a váží skoro 9 kg!
Mějte se hezky, snad jsem vás moc nenudila
Přečtěte si také
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 339
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 213
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 200
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 186
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 132
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 1929
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 2526
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 2127
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 810
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 854
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
…ale za ten výsledek to všechno stojí 
!!!
Malá se narodila v dubnu?? Když tak se přidej do naší skupiny Dubňátka 2011 
Slyším o tom často, ale hlava mi to prostě nebere. Jak můžou vůbec takhle reagovat. Já bych jim dala přes h… a svedla to pak na poporodní depresi 
Každopádně se mám na co těšit 
