Náročný začátek
- Porod
- klaaraa
- 09.10.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Byl to náročný začátek života naší Verunky, ale je to statečná holčička a všechno to zvládla.
Pár hodin po porodu
- 2
V Hracdi
Konečně už doma :)
- 2
12.12.2013 jsem zjistila, že čekáme miminko, bylo to neplánované, ale krásné překvapení. 
Ještě 23.12.2013 jsem byla na ultrazvuku a byla tam malá fazolka. 
Ač neplánovaný, tak krásný dárek pod stromeček. Celé těhotenství bylo dobré až na nevolnosti, které k tomu prostě patří.
Termín jsme měla 18.8.2014, jelikož jsme čekali holčičku, tak jako každá druhá jsem přenášela. V den termínu jsem byla v nemocnici, kde mi řekli, že má přijít za týden ráno na vyvolání. 26.8. jsem nastoupila do nemocnice, proběhla nějaká vyšetření. Byla napíchnuta kapačka na kontrakce. Kontrakce byly, ale jen s kapačkou, pak nic.
27.8. ráno zavedena tabletka a nic. Za další dvě hodiny se už konečně něco málo dělo, ale během dne to zase ustálo. Večer mi píchli injekci s tím, že zítra budu rodit, ať se pořádně vyspím.
28.8. od půl jedné ráno jsem nespala - kontrakce po 3 minutách - ale snažila jsem se to zaspat. Docela to šlo. Ráno monitor, já úplně hotová unavená. Říkala jsem si, že jestli budu dneska rodit, tak to nedávám.
Přišel doktor a říkal „Jste otevřená na 4 cm, jdeme na sál.“ Byla jsem v šoku, ale něco mi říkalo „konečně“!
V 8 hodin zaveden Yalgel, v 9 hodin propíchnutá voda, která byla totálně zelená. No prostě hnus. Ale jako prvorodička jsem nevěděla, jaké to může mít následky. Otevřela jsem se na 6 cm a pak jakoby se to zastavilo. Dali mi něco na otevření branky, prý se rychleji otevřu. To už začaly ty pravé kontrakce.
Jelikož jsem měla strach z epiduralu, nechtěla jsem ho. Chodila jsem furt do sprchy a ležet. Protože jsem byla šíleně unavená, svíjela jsem se bolestmi, sestry chodily se skoro každých 10 minut ptát, jak to vypadá. Proběhla i nějaká kontrola a pomalu jsem se otvírala. Nechtěla jsem na sobě nechat nic znát, tak jsem byla vždy s úsměvem.
Pak jsem si našla vhodnou polohu na záchodě. Když mi měli jít dělat monitor, to už jsem protestovala, že nikam nejdu, že mi je takhle nejlíp. Furt ze mě tekla zelená voda a mně pak došlo, že voda má být přeci průhledná, že to není dobrý. Nikdo mi ale nechtěl nic říct.
Konečně otevřená na 8 cm a dali mi rajský plyn. Když si na to vzpomenu, tak se směju, jaké to muselo být vtipné. Sedím na záchodě, dýchám rajský plyn a sestřička se mě ptá „Jak Vám je?“ „No cítím se dost blbě.“ Slyšela jsem, jak se jenom směje a odchází.
Vůbec nevím, kolik bylo hodin, ale už mě konečně přesunuli na kozu. Tlačila jsem a malá nechtěla vždycky se vrátila zpět. Tak mě poslali, ať jdu tlačit na bobek. Okolo mě doktorka a sestry ruce pode mnou, kdyby náhodou malá vypadla.
Hlavička už byla venku, ale jakmile jsem vlezla zpátky na kozu, zase zajela zpět. Myslela jsem, že snad nikdy neporodím, byla jsem vyčerpaná unavená. Přišla další doktorka, vím, že se bavily o tom, že má malá špatné ozvy, ale že už tlačím dlouho, tak je to prý tím, co jsem z toho pochopila.
Najednou mi hupsla sestra na břicho, asi 3× při kontrakci, a nic. Přišel primář, to už byl kus chlapa, hupsnul a ze mě vypadlo „Do prdele“ Tak se začali smát a říkali, že je to dobrý, ať zatlačím, až budu mít kontrakci. Pak jsem slyšela, jak mě nastřihli, primář hupsnul ještě tak 4× a najednou jsem cítila strašnou úlevu Malá byla venku, šňůru kolem krku, fialová, nebrečela. To mě dost zarazilo, říkám, proč nebrečí. Řekly mi, že některé děti nebrečí. Když už jsem koukala, jak malou čistí a co s ní dělají, zase že ať si zatlačím kvůli placentě, že nechce ven. Když jsem zatlačila, vyletěla ze mě krev a postříkala celou doktorku. Omlouvala jsem se, ale prý je to normální.
Přišla doktorka, která mi oznámila, že malá špatně dýchá, že ji musí odnést do inkubátoru. Ale že to nic není. Mě zašily, pomohly mi na lehátko a měla jsem dvě hodiny ležet. Dokapávala mi kapačka a obvolávala jsem, že už to mám za sebou.
Pak přišla sestra, odebrala mi krev, tak jsem se zarazila, proč. Jako bych jí neztratila dost. Pak přišla ta doktorka, co odnášela malou, že pro ní jede ARO, že asi vdechla tu zkaženou plodovku a že velmi špatně dýchá.
V tu chvíli vás přepadne strašná bezmoc. Malou jsem pořádně ani neviděla a měli by jí někam odvézt. Já nemohla dělat nic, jenom ležet. Že jestli jí chci vidět, tak ať si dojdu do sprchy a na wc, že mě za ní dovezou, než odjede do Hradce. Vím, že jsem s brekem a s pomocí sestry šla do sprchy. Nemohla jsem ani chodit.
Pak mě za ní odvezli. Brečela jsem jako malá holka. Ležela v inkubátoru, dýchala pomocí přístroje a já jí nemohla pomoct. Strašná bezmoc. Verunka se narodila 28.8.2014 ve 13:41 s váhou 3450 g a 52 cm.
31.8. mě pustily z nemocnice. Já si doma vyměnila věci a jela do Hradce. Byla na JIP v inkubátoru, zápal plic antibiotika. Po 4 dnech jí dali na jiné oddělení, kde jsem mohla chodit kojit.
Po 14 dnech jsme šli domů. Na to, co jsme si museli projít, jsem ráda, že je tohle už za námi. 10 dní přenášení a bylo mi řečeno, že malá živořila a polykala svoje výkaly.
Velmi si rozmyslím, zda budu chtít další dítě. Malá je naše zlatíčko. Verunce je teď měsíc a 7 dní a kromě toho, že nám zjistili alergii na kravské mléko, se má dobře.
Přečtěte si také
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 4002
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 2418
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 1565
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 864
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 981
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 2830
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 3814
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 3282
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 1180
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 1608
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
vyvolame - zastavime - znovu vyvolame…jak se dari diteti a matce nas nezajima…a vysledek maminko zachranili jsme vas i dite v posledni minute, budte nam neskonale vdecna 
přišla sestra a na ní se hned otočila a reagovala. Naštěstí jsem tam už zůstala, tak během dne už reagovala. Já bych přenášení zakázala, věřím tomu že kdyby mě jí vyvolali hned v termínu tak by se to nestalo. Po porodu mě moje mamka řekla že semnou měla to samé 10 dní přenášení.
Snad další porod bude tak jak má být.
