Náročný začátek
- Porod
- klaaraa
- 09.10.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Byl to náročný začátek života naší Verunky, ale je to statečná holčička a všechno to zvládla.
12.12.2013 jsem zjistila, že čekáme miminko, bylo to neplánované, ale krásné překvapení.
Ještě 23.12.2013 jsem byla na ultrazvuku a byla tam malá fazolka.
Ač neplánovaný, tak krásný dárek pod stromeček. Celé těhotenství bylo dobré až na nevolnosti, které k tomu prostě patří. ![]()
Termín jsme měla 18.8.2014, jelikož jsme čekali holčičku, tak jako každá druhá jsem přenášela. V den termínu jsem byla v nemocnici, kde mi řekli, že má přijít za týden ráno na vyvolání. 26.8. jsem nastoupila do nemocnice, proběhla nějaká vyšetření. Byla napíchnuta kapačka na kontrakce. Kontrakce byly, ale jen s kapačkou, pak nic.
27.8. ráno zavedena tabletka a nic. Za další dvě hodiny se už konečně něco málo dělo, ale během dne to zase ustálo. Večer mi píchli injekci s tím, že zítra budu rodit, ať se pořádně vyspím.
28.8. od půl jedné ráno jsem nespala - kontrakce po 3 minutách - ale snažila jsem se to zaspat. Docela to šlo. Ráno monitor, já úplně hotová unavená. Říkala jsem si, že jestli budu dneska rodit, tak to nedávám.
Přišel doktor a říkal „Jste otevřená na 4 cm, jdeme na sál.“
Byla jsem v šoku, ale něco mi říkalo „konečně“! ![]()
V 8 hodin zaveden Yalgel, v 9 hodin propíchnutá voda, která byla totálně zelená. No prostě hnus. Ale jako prvorodička jsem nevěděla, jaké to může mít následky. Otevřela jsem se na 6 cm a pak jakoby se to zastavilo. Dali mi něco na otevření branky, prý se rychleji otevřu. To už začaly ty pravé kontrakce.
Jelikož jsem měla strach z epiduralu, nechtěla jsem ho. Chodila jsem furt do sprchy a ležet. Protože jsem byla šíleně unavená, svíjela jsem se bolestmi, sestry chodily se skoro každých 10 minut ptát, jak to vypadá. Proběhla i nějaká kontrola a pomalu jsem se otvírala. Nechtěla jsem na sobě nechat nic znát, tak jsem byla vždy s úsměvem. ![]()
Pak jsem si našla vhodnou polohu na záchodě. Když mi měli jít dělat monitor, to už jsem protestovala, že nikam nejdu, že mi je takhle nejlíp.
Furt ze mě tekla zelená voda a mně pak došlo, že voda má být přeci průhledná, že to není dobrý. Nikdo mi ale nechtěl nic říct.
Konečně otevřená na 8 cm a dali mi rajský plyn. Když si na to vzpomenu, tak se směju, jaké to muselo být vtipné.
Sedím na záchodě, dýchám rajský plyn a sestřička se mě ptá „Jak Vám je?“ „No cítím se dost blbě.“ Slyšela jsem, jak se jenom směje a odchází. ![]()
Vůbec nevím, kolik bylo hodin, ale už mě konečně přesunuli na kozu. Tlačila jsem a malá nechtěla vždycky se vrátila zpět. Tak mě poslali, ať jdu tlačit na bobek. Okolo mě doktorka a sestry ruce pode mnou, kdyby náhodou malá vypadla. ![]()
Hlavička už byla venku, ale jakmile jsem vlezla zpátky na kozu, zase zajela zpět. Myslela jsem, že snad nikdy neporodím, byla jsem vyčerpaná unavená. Přišla další doktorka, vím, že se bavily o tom, že má malá špatné ozvy, ale že už tlačím dlouho, tak je to prý tím, co jsem z toho pochopila.
Najednou mi hupsla sestra na břicho, asi 3× při kontrakci, a nic. Přišel primář, to už byl kus chlapa, hupsnul a ze mě vypadlo „Do prdele“
Tak se začali smát a říkali, že je to dobrý, ať zatlačím, až budu mít kontrakci. Pak jsem slyšela, jak mě nastřihli, primář hupsnul ještě tak 4× a najednou jsem cítila strašnou úlevu Malá byla venku, šňůru kolem krku, fialová, nebrečela. To mě dost zarazilo, říkám, proč nebrečí. Řekly mi, že některé děti nebrečí. Když už jsem koukala, jak malou čistí a co s ní dělají, zase že ať si zatlačím kvůli placentě, že nechce ven. Když jsem zatlačila, vyletěla ze mě krev a postříkala celou doktorku.
Omlouvala jsem se, ale prý je to normální. ![]()
Přišla doktorka, která mi oznámila, že malá špatně dýchá, že ji musí odnést do inkubátoru. Ale že to nic není. Mě zašily, pomohly mi na lehátko a měla jsem dvě hodiny ležet. Dokapávala mi kapačka a obvolávala jsem, že už to mám za sebou.
Pak přišla sestra, odebrala mi krev, tak jsem se zarazila, proč. Jako bych jí neztratila dost. Pak přišla ta doktorka, co odnášela malou, že pro ní jede ARO, že asi vdechla tu zkaženou plodovku a že velmi špatně dýchá.
V tu chvíli vás přepadne strašná bezmoc. Malou jsem pořádně ani neviděla a měli by jí někam odvézt. Já nemohla dělat nic, jenom ležet. Že jestli jí chci vidět, tak ať si dojdu do sprchy a na wc, že mě za ní dovezou, než odjede do Hradce. Vím, že jsem s brekem a s pomocí sestry šla do sprchy. Nemohla jsem ani chodit.
Pak mě za ní odvezli. Brečela jsem jako malá holka. Ležela v inkubátoru, dýchala pomocí přístroje a já jí nemohla pomoct. Strašná bezmoc. Verunka se narodila 28.8.2014 ve 13:41 s váhou 3450 g a 52 cm.
31.8. mě pustily z nemocnice. Já si doma vyměnila věci a jela do Hradce. Byla na JIP v inkubátoru, zápal plic antibiotika. Po 4 dnech jí dali na jiné oddělení, kde jsem mohla chodit kojit.
Po 14 dnech jsme šli domů. Na to, co jsme si museli projít, jsem ráda, že je tohle už za námi. 10 dní přenášení a bylo mi řečeno, že malá živořila a polykala svoje výkaly.
Velmi si rozmyslím, zda budu chtít další dítě. Malá je naše zlatíčko. Verunce je teď měsíc a 7 dní a kromě toho, že nám zjistili alergii na kravské mléko, se má dobře. ![]()
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1088
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 632
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1101
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 478
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 298
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18948
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2503
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2726
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2460
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1642
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....