Náročný začátek
- Porod
- klaaraa
- 09.10.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Byl to náročný začátek života naší Verunky, ale je to statečná holčička a všechno to zvládla.
Pár hodin po porodu
- 2
V Hracdi
Konečně už doma :)
- 2
12.12.2013 jsem zjistila, že čekáme miminko, bylo to neplánované, ale krásné překvapení. 
Ještě 23.12.2013 jsem byla na ultrazvuku a byla tam malá fazolka. 
Ač neplánovaný, tak krásný dárek pod stromeček. Celé těhotenství bylo dobré až na nevolnosti, které k tomu prostě patří.
Termín jsme měla 18.8.2014, jelikož jsme čekali holčičku, tak jako každá druhá jsem přenášela. V den termínu jsem byla v nemocnici, kde mi řekli, že má přijít za týden ráno na vyvolání. 26.8. jsem nastoupila do nemocnice, proběhla nějaká vyšetření. Byla napíchnuta kapačka na kontrakce. Kontrakce byly, ale jen s kapačkou, pak nic.
27.8. ráno zavedena tabletka a nic. Za další dvě hodiny se už konečně něco málo dělo, ale během dne to zase ustálo. Večer mi píchli injekci s tím, že zítra budu rodit, ať se pořádně vyspím.
28.8. od půl jedné ráno jsem nespala - kontrakce po 3 minutách - ale snažila jsem se to zaspat. Docela to šlo. Ráno monitor, já úplně hotová unavená. Říkala jsem si, že jestli budu dneska rodit, tak to nedávám.
Přišel doktor a říkal „Jste otevřená na 4 cm, jdeme na sál.“ Byla jsem v šoku, ale něco mi říkalo „konečně“!
V 8 hodin zaveden Yalgel, v 9 hodin propíchnutá voda, která byla totálně zelená. No prostě hnus. Ale jako prvorodička jsem nevěděla, jaké to může mít následky. Otevřela jsem se na 6 cm a pak jakoby se to zastavilo. Dali mi něco na otevření branky, prý se rychleji otevřu. To už začaly ty pravé kontrakce.
Jelikož jsem měla strach z epiduralu, nechtěla jsem ho. Chodila jsem furt do sprchy a ležet. Protože jsem byla šíleně unavená, svíjela jsem se bolestmi, sestry chodily se skoro každých 10 minut ptát, jak to vypadá. Proběhla i nějaká kontrola a pomalu jsem se otvírala. Nechtěla jsem na sobě nechat nic znát, tak jsem byla vždy s úsměvem.
Pak jsem si našla vhodnou polohu na záchodě. Když mi měli jít dělat monitor, to už jsem protestovala, že nikam nejdu, že mi je takhle nejlíp. Furt ze mě tekla zelená voda a mně pak došlo, že voda má být přeci průhledná, že to není dobrý. Nikdo mi ale nechtěl nic říct.
Konečně otevřená na 8 cm a dali mi rajský plyn. Když si na to vzpomenu, tak se směju, jaké to muselo být vtipné. Sedím na záchodě, dýchám rajský plyn a sestřička se mě ptá „Jak Vám je?“ „No cítím se dost blbě.“ Slyšela jsem, jak se jenom směje a odchází.
Vůbec nevím, kolik bylo hodin, ale už mě konečně přesunuli na kozu. Tlačila jsem a malá nechtěla vždycky se vrátila zpět. Tak mě poslali, ať jdu tlačit na bobek. Okolo mě doktorka a sestry ruce pode mnou, kdyby náhodou malá vypadla.
Hlavička už byla venku, ale jakmile jsem vlezla zpátky na kozu, zase zajela zpět. Myslela jsem, že snad nikdy neporodím, byla jsem vyčerpaná unavená. Přišla další doktorka, vím, že se bavily o tom, že má malá špatné ozvy, ale že už tlačím dlouho, tak je to prý tím, co jsem z toho pochopila.
Najednou mi hupsla sestra na břicho, asi 3× při kontrakci, a nic. Přišel primář, to už byl kus chlapa, hupsnul a ze mě vypadlo „Do prdele“ Tak se začali smát a říkali, že je to dobrý, ať zatlačím, až budu mít kontrakci. Pak jsem slyšela, jak mě nastřihli, primář hupsnul ještě tak 4× a najednou jsem cítila strašnou úlevu Malá byla venku, šňůru kolem krku, fialová, nebrečela. To mě dost zarazilo, říkám, proč nebrečí. Řekly mi, že některé děti nebrečí. Když už jsem koukala, jak malou čistí a co s ní dělají, zase že ať si zatlačím kvůli placentě, že nechce ven. Když jsem zatlačila, vyletěla ze mě krev a postříkala celou doktorku. Omlouvala jsem se, ale prý je to normální.
Přišla doktorka, která mi oznámila, že malá špatně dýchá, že ji musí odnést do inkubátoru. Ale že to nic není. Mě zašily, pomohly mi na lehátko a měla jsem dvě hodiny ležet. Dokapávala mi kapačka a obvolávala jsem, že už to mám za sebou.
Pak přišla sestra, odebrala mi krev, tak jsem se zarazila, proč. Jako bych jí neztratila dost. Pak přišla ta doktorka, co odnášela malou, že pro ní jede ARO, že asi vdechla tu zkaženou plodovku a že velmi špatně dýchá.
V tu chvíli vás přepadne strašná bezmoc. Malou jsem pořádně ani neviděla a měli by jí někam odvézt. Já nemohla dělat nic, jenom ležet. Že jestli jí chci vidět, tak ať si dojdu do sprchy a na wc, že mě za ní dovezou, než odjede do Hradce. Vím, že jsem s brekem a s pomocí sestry šla do sprchy. Nemohla jsem ani chodit.
Pak mě za ní odvezli. Brečela jsem jako malá holka. Ležela v inkubátoru, dýchala pomocí přístroje a já jí nemohla pomoct. Strašná bezmoc. Verunka se narodila 28.8.2014 ve 13:41 s váhou 3450 g a 52 cm.
31.8. mě pustily z nemocnice. Já si doma vyměnila věci a jela do Hradce. Byla na JIP v inkubátoru, zápal plic antibiotika. Po 4 dnech jí dali na jiné oddělení, kde jsem mohla chodit kojit.
Po 14 dnech jsme šli domů. Na to, co jsme si museli projít, jsem ráda, že je tohle už za námi. 10 dní přenášení a bylo mi řečeno, že malá živořila a polykala svoje výkaly.
Velmi si rozmyslím, zda budu chtít další dítě. Malá je naše zlatíčko. Verunce je teď měsíc a 7 dní a kromě toho, že nám zjistili alergii na kravské mléko, se má dobře.
Přečtěte si také
Tchyně nám přinesla smaženici. Druhý den jsme bojovali o její život
- Anonymní
- 29.09.26
- 5312
Moje tchyně chodí na houby snad celý život. Zná místa, kam se vydává ještě za tmy, a z lesa se pravidelně vrací s plným košíkem. Pozná druhy, o kterých jsem nikdy neslyšela, a vždycky přesně ví,...
Po 26 letech jsem odešel. Ne kvůli sexu, chtěl jsem zase žít
- Anonymní
- 29.09.26
- 1960
Byl jsem ženatý šestadvacet let. Ženil jsem se z velké lásky a nikdy by mě tehdy nenapadlo, že jednou budu tím, kdo od své ženy odejde. Kdo opustí rodinu. Kdo bude v očích některých lidí za sobce a...
Dcera nechtěla vstávat. Zdržovalo to celou rodinu, dokud jsme nenajeli na systém
- Anonymní
- 29.09.26
- 1278
Je to už několik let, co naše celá rodina má ranní rituál, přes který lidově řečeno „nejede vlak“. Jednoduše všichni respektujeme systém, který jsme si kvůli dceři několik let zpátky nastavili, aby...
Vdaná milenka: V posteli je dokonalá, ale děsím se, co přijde dál
- Anonymní
- 29.09.26
- 1748
V posteli je to naprostá bomba. Je skvělá, zkušená, má skvělou fyzičku a neskutečně mě přitahuje. Jsem svobodný chlap a tenhle čistě fyzický vztah mi od začátku dokonale vyhovoval. Jenže, asi...
Učitelka označila naši dceru za problémovou. Pravdu jsme zjistili z nahrávky
- Anonymní
- 29.09.26
- 2234
Když nám třídní učitelka řekla, že naše dcera je ve škole problémová, snažili jsme se jí věřit. Nechtěli jsme být rodiče, kteří automaticky hájí svoje dítě. Jenže pak jsme slyšeli nahrávku, kterou...
Dcera se svěřuje umělé inteligenci a já se jí vůbec nedivím. Dělám to také
- Anonymní
- 28.09.26
- 1012
Nedávno jsem četla, že děti se začínají svěřovat umělé inteligenci s věcmi, které neřeknou rodičům. A vůbec se tomu nedivím. Moje dospívající dcera Simona s ní řeší prakticky všechno. Zpočátku jsem...
Děti rostou. Jen jejich věci nějak neubývají
- Anonymní
- 28.09.26
- 652
Děti mají jednu úžasnou vlastnost. Rostou. Je to sice poněkud drahý koníček, protože člověk každou chvíli kupuje větší boty, delší kalhoty, větší bundy a další věci, které ještě před třemi měsíci...
Celý víkend jsem byla doma. V neděli jsem byla unavenější než v pátek
- Anonymní
- 28.09.26
- 10011
V pátek jsem přišla domů a měla jsem jasno. Tenhle víkend nikam nejdu. Žádné návštěvy, žádné nakupování, žádné výlety, žádné „pojď, když už je hezky“. Chtěla jsem mít prostě pokoj.
Syn nechtěl do školky. Myslela jsem, že se mu stýská. Pravda byla horší
- Anonymní
- 28.09.26
- 5601
Každé ráno jsme bojovali. Syn plakal, držel se mě a prosil, abych ho ve školce nenechávala. Říkala jsem si, že je to jen období, že si zvyká na nové prostředí. Jenže pak jsem zjistila, že za jeho...
Těšila jsem se na svobodu, až děti vyrostou. Teď se bojím odjet na dovolenou
- Anonymní
- 28.09.26
- 8444
Je mi 55 let a celý život jsem měla pocit, že jednou přijde chvíle, kdy budu mít konečně čas sama na sebe. Děti vyrostou, já si odpočinu a začnu trochu žít. Budu cestovat, kam budu chtít, na nikoho...
vyvolame - zastavime - znovu vyvolame…jak se dari diteti a matce nas nezajima…a vysledek maminko zachranili jsme vas i dite v posledni minute, budte nam neskonale vdecna 
přišla sestra a na ní se hned otočila a reagovala. Naštěstí jsem tam už zůstala, tak během dne už reagovala. Já bych přenášení zakázala, věřím tomu že kdyby mě jí vyvolali hned v termínu tak by se to nestalo. Po porodu mě moje mamka řekla že semnou měla to samé 10 dní přenášení.
Snad další porod bude tak jak má být.
